--- title: "S knězem Petrem Vacíkem o samotě: Můžu si tu klidně zvlčet" description: S jezuitským knězem „na dovolené”, Petrem Vacíkem, jsme si povídali o životě ve Vatikánu, o vrstvách samoty i o tom, proč se nenutit do Vánoc. url: "https://www.svetneziskovek.cz/lide/jezuita-petr-vacik-muzu-si-tu-klidne-zvlcet" type: static generatedAt: "2026-08-03T07:13:41.322Z" --- ![S knězem Petrem Vacíkem o samotě: Můžu si tu klidně zvlčet](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1600/assets/svet-neziskovek-prod/41c44964d5-5512-original.jpg) article lide Karolína Vokál Kratochvílová S knězem Petrem Vacíkem o samotě: Můžu si tu klidně zvlčet S jezuitským knězem „na dovolené”, Petrem Vacíkem, jsme si povídali o životě ve Vatikánu, o vrstvách samoty i o tom, proč se nenutit do Vánoc. ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/3a3db11e02-5515.jpeg) *„Ještě, že máme ty Google mapy!“ rozplývá se Petr během online procházky Římem.* „Tohle je Neronova vila, původně teda jeho babičky, kam za ní jezdil na víkendy. A tohle okno, tam já bydlím! Koukám odsud do zahrady, nula aut, jen papoušci. Zahrady jsou v převýšení asi 40 metrů, je to takovej náš Vyšehrad,” provází mě uprostřed prosince Římem Petr Vacík – kurzorem po Google mapě. Petr aktuálně žije ve Vatikánu, voláme si proto přes aplikaci Zoom. Přivítá mě ve svém studentském pokojíku, ještě nevečeřel. „To je dobrý, já si pak něco ohřeju.” Jak se člověku žije, když za rohem bydlí papež? Proč si o Vánocích nedělat násilí? A k čemu je dobrá samota a ticho? ### Petr Vacík Petr Vacík během studií na vysoké škole přijal křest, od roku 2000 je členem jezuitského řádu. Vystudoval chemii na [VŠCHT](https://www.vscht.cz/) v Praze a filozofii na [Hochschule für Philosophie](http://www.hfph.de/) v Mnichově. Pokračoval studiem teologie na [Papežské gregoriánské univerzitě](http://www.unigre.it/) v Římě a na [Graduate Theological Union](http://www.gtu.edu/) v Berkeley v Kalifornii. Po návratu do ČR působil jako kaplan Akademické farnosti Praha, dával duchovní cvičení a rozvíjel zázemí [Kolínského kláštera – Centra spirituality a duchovních cvičení, z.s.](https://www.kolinskyklaster.org/). Baví ho fotografie a film, zabývá se vztahem umění a spirituality, mj. i jako člen ekumenických porot na mezinárodních filmových festivalech. Věnuje se různým druhům duchovních cvičení – kontemplativním, filmovým, Sádhana či Zazen. Od ledna 2021 žije v Římě, kde pracuje jako vedoucí České sekce [Vatikánského rozhlasu](http://www.vaticannews.va/cs.html). ## O domově ### Petře, ty jsi dosud žil na různých místech po světě, kde jsi doma? Hele asi v Praze. I když jsou takové dva druhy doma. To první je místo, kde se orientuješ, víš, jak věci fungují. To je pro mě ta Praha. Mimochodem, v porovnání s Římem je Praha Švýcarsko! Druhé doma je tam, kde delší dobu pobýváš – tak to jsem teď doma v Římě. Je vtipné, že když teď jedu tou hlavní třídou na Vatikán, tak si říkám: „Už jsem doma!” Prostě ten pocit, když vjedeš do svojí ulice. (smích) Domov má ale samozřejmě víc vrstev – další doma je určitě i místo, kde člověk vyrostl, pokud tam má pořád ještě nějaké živé vztahy. ### Co máš nejradši na Římě? Na Římě je teď pro mě úplně nejlepší, že se dá odjet mimo Řím. Já jsem tady dřív celé tři roky žil, mám centrum projeté na kole a díky tomu se tady i dost dobře vyznám. Tehdy jsem ale mimo město nejezdil, neměl jsem ani řidičák. Teď si užívám, že můžu pryč – za hodinu a půl se dostanu do hor do sněhu, za půl hodiny můžu být u moře nebo v lese. To je pro mě aktuálně ta největší výhoda. > „Samozřejmě k Římu objektivně patří obrovská koncentrace umění a architektury, v muzeích nevědí, co s tím. Ale ono se to okouká. To je stejný jako s tím doma. Když bydlíš v galerii, tak to za chvíli přestane být o těch krásných kulisách a začne to být o parkovacích místech. To tě pak naštve, že se nedostaneš svou obvyklou cestou domů, protože je u papeže na návštěvě zase další prezident (smích).” Řím pro toho, kdo je tu doma, není tak super – nic nefunguje, všechno strašně dlouho trvá, doprava je strašný opruz, je to jako vrátit se do 60. let. Kdybys viděla některé tramvajové linky, tak si řekneš, jo to tady asi natáčejí nějaký historický film! Tramvaj otlučená, rezavá, s vytlučenými okny. A ne jedna. ### Nabízí se otázka: Vadí ti něco na Italech? Hele mně na nich nic vlastně nevadí. A čím déle tady jsem, tím víc mi vadí naopak na nás na Češích, jak jsme negativističtí. Tady v Itálii věci nefungují, oni s tím nedokážou často nic udělat, ale usmívají se u toho a jsou na tebe milí. Přijde mi, že u nás, i když věci fungují, jsou na tebe lidi často hnusní. ## O životě ve Vatikánu ### Petře, co přesně tam vlastně děláš? No, myslím, že je to nějak takhle – já jsem vedoucí české sekce na edičním oddělení dikasteria pro komunikaci Svatého stolce. Vysvětlím to – Vatikán je jen státní forma a je poměrně bezvýznamný, ale Svatý stolec, to je ta důležitá diplomatická instituce s papežem. Ta má svoje oddělení, nebo řekněme ministerstva, kterým se říká dikasteria. A jedno z nich je to naše pro komunikaci. My jsme vlastně takové ministerstvo informací. Máme na starosti rádio, televizi, noviny, knižní vydavatelství, fotografické služby a web vaticannews.va. Já se starám právě o obsah vatikánského rádia a vatikannews. > „Nejsme nezávislí, ani investigativní, představ si to jako stranický médium, něco jako státní rozhlas. Co stát chce, abychom vysílali, to vysíláme. Ve 43 jazycích. A já mám na starosti ten kanál v češtině.” ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/66b0d1bc6c-5511.jpg) *Petr Vacík (vlevo) si život v Římě zkouší už podruhé. „Když bydlíš v galerii, tak to za chvíli přestane být o těch krásných kulisách a začne to být o parkovacích místech,“ směje se. Foto: Archiv Petra Vacík* ### Rozumím! Co tak obvykle děláš, když ráno vstaneš? Po tom, co se uvedu do provozu, což obvykle chvíli trvá, se začnu zajímat o to, jestli se náhodou něco neděje. To je pro ten den fakt klíčové – vědět, jestli se něco děje, nebo jestli se už dokonce něco nestalo a nebo jestli se náhodou neví, co se ještě má stát. Vzhledem k tomu, co jsme za stát, tak se může stát cokoli. Obvykle ale třeba v 9 ráno dostaneš zprávu, že se něco stane a že je možné to publikovat až ve 14.30. > „Takže typicky: Papež někam půjde a něco tam řekne. Takže já dostanu ten papír, co on má v ruce, a pak čekám, jestli řekne opravdu to, co říct má. On si totiž docela často před lidmi sedne a řekne, prosím vás, já tady mám takovej papír, ale já to číst nebudu, budeme si radši povídat. V ten moment jsme namydlení, protože už to máme přeložený, připravený a je to k ničemu.“ Jindy máš už všechno připraveno a najednou se ti od papeže vrátí proškrtaná verze s celými novými odstavci a můžeš začít znovu. Kolegyně si vždycky povzdychne, no ten to zase zmasakroval! A pak jsou taky dny, kdy je poměrně jasný, že se nic dít nebude. Pak máš opačnej problém. Čím naplnit vysílání? S tímhle papežem je to ale v pohodě, on je dost podnikavej a nejezdí na dovolenou. A když už se někam nemůže dostavit, tak natočí video poselství. To je teď hrozně moderní. ### Tak to máme ráno za sebou, jak tvůj den ve Vatikánu pokračuje dál? Když kolem poledne nemám žádný materiál, tak už bych měl být nervózní. Ale ono se to většinou povede a během dopoledne se materiál nasbírá. No a jinak strašně moc času se tu ztrácí činnostmi, které nic neprodukují. Tak třeba: > „Pět a půl měsíce trvalo, než se mi povedlo domluvit přesun psacího stolu k oknu. Každý týden jsem chodil do tzv. ústřední operativní kanceláře ptát se, jak to se vyvíjí s tím stolem. Nejvtipnější argument, proč to ještě není, byl, že musím počkat, až se vrátí papež z Iráku. Tak jim říkám, jo tak, ten stůl bude stěhovat on!” (smích) ### Co je ta ústřední operativní kancelář zač, prosím tě? To je místo, kam můžeš s čímkoliv a přijít a oni to bleskově zařídí. Tedy lampárna. Taky jsem ale jednou v pátek v 11 hodin dopoledne přišel s tím, že mi nefunguje zvuk, což považuju v případě rádia za poměrně vážnou chybu. Tak mi řekli, že s tím okamžitě něco provedou. A technik přišel samozřejmě až v pondělí, protože se nebude v pátek v poledne začínat nová práce. > „Podobný to bylo s mým stolem, ale díky tomu jsem si tam získal spoustu známých, protože nás stmelila radost, když se to konečně povedlo. Přesun stolu k oknu pro ně byl výhra, jako bychom úspěšně podali projekt za miliardu. Tak tam občas zajdu zeptat se, jak se mají.” To je ta Itálie, na kterou jsem si tu zase zvykl. Když jde něco vyřešit během několika hodin, tak je úplně normální, že to bude trvat v řádu týdnů nebo měsíců. ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/0184d3be05-5509.jpeg) *Petr při kázání ve vatikánské bazilice sv. Petra. Foto: Archiv Petra Vacíka* ## Není ticho jako ticho ### Petře, ty jako kněz musíš být neustále obklopený lidmi. Chodí se ti svěřovat, prosit o radu, povídat ti svoje příběhy. Jak to zvládáš? Já teď to kněžské řemeslo moc nevykonávám. Jsem teď vlastně kancelářská krysa a ten řidičák na kostel moc nepotřebuju. Mám od toho po 10 letech dovolenou. Občas se někdo ozve, ale jsou to výjimky, nepřijímám nové pacienty (smích). Když se ale vrátím v čase zpátky, tak jsem v tom největším provozu v Praze a v Kolíně vyslechl i 1000 lidí ročně. Až v posledních letech jsem si začal uvědomovat, že to je strašně moc. A postupně mi došlo, že se to v člověku usazuje. Ne obsahově – je to takový maličký harddisk, který v sobě mám, a na ten se toho nemůže moc uložit. Je to jen operační paměť, do které ten rozhovor vstoupí, tam se uděje, proběhne interakce, a pak zase odpluje, aby bylo místo pro další. Neukládá se to. To je výhoda, nekrouží mi díky tomu hlavou příběhy lidí. Pamatuju si člověka, ale nevím už, co říkal. > „Můj harddisk se opotřebovává. Ta vstřícná pozornost mi vydrží jen omezenej čas a ten se zkracuje. Začal jsem tenkrát vnímat, že mi po desátý večer začne zajíždět roleta. Když po celodenním provozu ještě dřepím v 11 večer v kostele, hodinu po zavíračce, chodí jeden člověk za druhým, tak už prostě nezvládnu poslouchat pozorně půlhodinový příběh. Některý lidi tohle nechápou. A tak od toho mám prázdniny.” ### Deset let v tomhle režimu je dlouhá doba, co jsi dělal nebo děláš pro sebe, když cítíš, že už je toho na tebe fakt moc? U mě funguje příroda, ticho, přátelé. I tady v Římě mám komu zavolat, vyrazíme do lesa, k moři, nebo si otevřeme pivo. Mám tady teď tohle skvělé ze Sardinie! *(Petr hrdě ukazuje plechovku na kameru.)* Taky se mi osvědčilo mít koníčka, kutilství, něco, co spotřebuje hodně času a pozornosti, ale vyčistí ti to hlavu. Já tady mám na zahradě jednu z astronomických observatoří, které tu Vatikán vybudoval v 19. století. Už to nemá tu původní kopuli, ale zůstala tam ta velká kulatá garáž a ta teď slouží k uskladnění květináčů a zahradního nářadí. Tak jsme si to tu s kolegou Korejcem na úřadě “vychodili” a oni nám ji přidělili jako dílnu na keramiku. Máme tam hrnčířský kruh a spoustu hlíny a těšíme se na další lockdown. Včera jsem tam byl tři hodiny. Člověk odtamtud vyjde a… je to nějak lepší. ### Zmínil jsi taky ticho. Proč myslíš, že se k němu uchylujeme, když cítíme, že je toho na nás moc? Ticho, které mám na mysli, se musí umět. Když si jen tak sednu někam, kde je ticho, tak je to jen vnější ticho – ve smyslu, že zrovna netelefonuju. I když to se taky hodí – já mám třeba stanovené určité časy, kdy mám všechno vypnuté a jsem úplně offline. A považuju to za nutné k přežití. > „Ale ticho, o kterým mluvím, je uvnitř. A není to mrtvolný ticho, tam se pořád něco děje, ale rozumíš – není to jako na Václaváku. Nebo na náměstí svatého Petra. Ono je to tam jako na náměstí svatého Petra o půlnoci, kdy už tam jen chodí ti četníci a tu a tam proletí holub. Zklidnit se tak, že uvnitř může probíhat jakási defragmentace.” ### Umíš takové ticho? To se mi naštěstí daří průběžně, nemusím kvůli tomu ani odjet do lesa. > „Třeba včera jsem nasedl do auta a zjistil, že v něm není vůbec žádný benzín. A myslím tím fakt vůbec žádný. A tak jsem zaklapl dveře a říkám si, jdu pěšky. Šel jsem si pěšky vyzvednout něco 10 kilometrů daleko. Zpátky jsem to vzal autobusem a bylo mi dobře. Ale když už to má člověk nacvičený, stačí se zastavit na půl minuty. Hmátnout dovnitř a chytit se tý vrstvy permanentního ticha. To je taky dobrý.” ### Petře, cítíš se někdy sám? Jo. *(smích)* S covidem to máme všichni nové a pro mě je to taky jiné tím, kde jsem. Kdybych byl v Praze, tak asi těch příležitostí být sám – v negativním slova smyslu – nemám tolik. Po deseti letech pohybu v Praze jsem si to i užíval. Někdy je to na vybranou. Jestli se člověk bude cítit osamělej, jestli si to uvědomí a jestli spustí program sebelítosti, naštvanosti, negativního vyhodnocení situace, a nebo jestli rozhodí rukama a řekne si, no, jsem tady sám a nikdo jinej tady není – i když tu kolem mě bydlí spousta lidí – a prostě nemám chuť jít na pivo ani se šťourat v hlíně. ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/cd31a063fb-5513.jpg) *Petr při jednom z letních setkání tzv. chalupářů v Kolínském klášteře. Foto: Karolína Kratochvílová* ### Daří se ti to? Přikázat si, že to pojmeš s nadhledem? Já si nic nepřikazuju, radši se svobodně rozhodnu. Vychází to ze sebezáchovy i ze zkušeností z podobných situací. Když vidím, že to na mě leze, tak si řeknu, že bych se na to nevykašlal! Umím být sám, covid to ještě prohloubil. Rozšířil prostory pro osamění – ty jsou teď mnohem rozsáhlejší. A zjistil jsem, že mi to vůbec nevadí. > „Často si připadám jako poustevník. Ze svýho bytu ve Vatikánu jdu do práce pár set metrů a po ní se zase vracím do tý svý jeskyně. Nebo si zajedu k moři, do lesa, sám se procházím ulicemi Říma… A jezuitský způsob bytí mi umožňuje nebýt pořád v tak těsným kontaktu s lidma, se kterýma bydlím. Ale kdybych byl opravdovej poustevník v opravdovym klášteře, tak bych sám vlastně vůbec nebyl – společná práce, společně do kostela, společné jídlo, mnohokrát denně, tam není kam utýct! To už jsem si taky zjistil.” ## Člověk musí umět být sám ### Petře, už nějakou chvíli tady kroužíme kolem samoty, ticha, potřeby odpočívat od lidí. Co ale samota versus osamělost? Samota jako osamělost a samota ve smyslu být sám – tedy vlastně jen být – jsou způsoby, jak odlišit dvě dimenze, z nichž většinově jednu vnímáme jako pozitivní a tu druhou jako negativní. > „Být sám je dobrý. Asi ne pořád, ale obecně je to v pořádku. Kdežto být osamělý, to není dobrý. V západní spiritualitě existuje mnoho slavných vět k tomuhle tématu a vlastně jedna z prvních vět v Bibli je, že Bůh řekne, že není dobrý, aby byl člověk pořád sám. Víme, k čemu to vede a v čem je to nemocný. Někteří lidi to zvládají ve velkým, ale když se to nepovede, objeví se sebelítost, psychické potíže a poruchy, degenerace, což se i teď během covidu projevuje.” Vedle toho být sám je nezbytné. V češtině ty dva výrazy samota a osamělost zní, i významově, podobně. Ticho je lepší výraz – ticho samo o sobě není nutně problém. A ve stejném smyslu být sám nemusí být problém. Jako příklad bych uvedl zase něco z Bible – ať je to z oboru (smích). Ježíš jako ideální člověk často odcházel do samoty. Odešel, aby byl sám. Některé typy našich vnitřních pochodů jsou možné jen, když jsme sami. A když člověk nikdy není sám nebo neumí být sám, tak vůbec nemá prostor pro to, aby tyhle procesy běžely. A když člověk má příležitost být sám, ale hned z toho začne být osamělý, tak pro ty procesy taky prostor nevznikne, protože se naopak rozjedou procesy sebelítosti a tak podobně. > „Existuje způsob bytí, ke kterýmu tyhle věci normálně patřej a s člověkem to nelomcuje. V týhle covidový době se to učíme. Učíme se být sami a čerpat z toho, učíme se být osamělí a nepos*at se.” ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/2b81567053-5512.jpg) *Petr v oranžerii Kolínského kláštera – Centra spirituality a duchovních cvičení, z. s., kde před svým odjezdem dlouhá léta působil. Foto: Jan Gregor* ## Vánoce jsou nejblbější doba v roce ### Co samota v kontextu adventu a Vánoc? Co dělat s temnou stránkou svátků, která na spoustu lidí negativně dolehne třeba v podobě pocitu osamění? Hele, Vánoce jsou pro spoustu lidí nejblbější doba v roce. Je největší tma… Podívej se, komu vadí Velikonoce?! To jsou dva dny volna navíc a nikdo netrpí. Ale kolika lidem vadí Vánoce? Těch povinností, co kolem toho je! Budu kupovat dárky, půjdu na besídku, komu zavolám, pošlu pohledy? Půjdeš na půlnoční? Nepůjdu, je zima. To nevadí, vždyť jsou Vánoce! Tak kdyby byl aspoň sníh, ale takhle… Tak přece tam nejdeš kvůli sněhu… a všechny tyhle řeči. Lidi se vzájemně zvou a někdy ani nechtějí, aby přišli. A pak, aby toho nebylo málo, přijde Silvestr. > „Vánoce můžou být hezký svátky, ale nemusí. A lidi, kterým se to líbí a jsou přes svátky se svýma, ještě prohloubí samotu těch, kteří nikoho nenavštěvují. Když si to nesedne, lehce se může stát, že jsou i ve skupině všichni strašně osamělí.” ### Jak to máš ty? Mně postupně začaly Vánoce, nebo spíš to, co k tomu ptaří, spíš vadit. Ne že bych je rušil, asi bych je nechal. Ale rozhodně nejsem mezi těmi, kteří se na Vánoce celý rok těší. ### Co ti na Vánocích vadí? Je to strašně moc tlaku a očekávání, co by se mělo a jak by to mělo vypadat. A to, že se to pak stane, mě stejně nenaplňuje. > „Jasně, kdybych ty svátky trávil ve velký skupině lidí, s dětma a tak, tak je to jiný. Ale zdobit stromeček pro deset samotářů jezuitů, z nichž ho chtějí zdobit jen dva a ještě při tom vznikají konflikty, mi přijde trapný. Já zdobím stromeček jen z donucení nebo ze solidarity. Výjimečně z radosti ze skupiny, ve které jsme se sešli.” My jsme přitom měli Vánoce doma hezké! Totiž normální domácnost je kontext, ve kterém se Vánoce dají udělat smysluplně a hezky, i přes konflikty, které to s sebou může nést. Ale já nežiju v normálním prostředí. Nejhezčí na Vánocích je stejně to, že se dělají pro někoho. ### Jak z toho ven? Lidi, pro které jsou Vánoce riziková doba, by si prostě měli najít jinou zábavu. Deset dní volna, super, pojedu na lyže! Nebo budu deset dní jen číst nebo vařit! Prostě nevyhledávat v tom čase Vánoce, ale něco jiného. > „Vánocům neutečeš a nejde to udělat ani správně. Jakékoliv pokusy o “opravdové” prožití Vánoc, jsem vždycky zahlídl ve formě selhání nebo jen emočního uspokojení, že jsme si to udělali hezký. A to je v pořádku. A na druhou stranu, kdo cítí, že Vánoce stojí za houby, tak je to taky v pořádku. Ať si to přizná a dělá něco jinýho!” ### Co vlastně úplně prapůvodně znamená advent pro křesťany? Advent je doba, ve které si připomínáme, že směřujeme k nějakému cíli. Každá z adventních nedělí má své téma, obsah, který se tou nedělí nese, ale v kostce je celý adventní čas vlastně o dvou příchodech. První dvě adventní neděle jsou tematicky ten konečný příchod, ultimativní, transcendentní. Bavíme se vlastně o konci světa. Druhá půlka adventu je další příchod, tematicky dnes ta klasika – Betlém, narodil se Ježíšek, na seně, tři králové, to vše s plachým teologickým dodatkem o inkarnaci (neplést s reinkarnací). ### Kdybych se rozhodla, že chci Vánoce prožít nějak hlouběji, opravdověji, co se dá doporučit? Já nic takového nenašel. Upřímně se i liturgicky advent nese v duchu 4 týdnů příprav na Vánoce. Kapr, stromeček, dárky, chalupa, i křesťani řeší prakticky tohle. Přípravu skoro nikdo nijak spirituálně neprožívá, maximálně si víc uvědomí proniknutí naší a Boží dimenze. To není kritika, ale statistika. Navíc, my se nepřipravujeme na to, že se narodí Ježíšek. Ten se narodil před dvěma tisíci lety! To už bylo, není potřeba se na to připravovat (smích). ### Petře, tak pro ty, kdo se rozhodnou pojmout Vánoce filmově, jaký dobrý film bys doporučil? Dunu. Dokonce jsem to i četl a strašně se mi to líbilo! Já jinak nečtu, mně to fyzicky vadí. Jediné, co mi funguje, je ten stoleček na snídani z IKEA. Tam jsem si tu knihu položil, abych ji nemusel držet, a zafixoval stránky kolíčkama. Jinak jedu ve feel good movies, během covidu tuplem. ### Na jak dlouho to v Římě ještě vidíš? Hele, jak dlouho to vydržím. *(smích)* Je to tu fajn, mám to 600 metrů do kanceláře, udělám si svoji práci, zaklapnu a mám volno. Můžu si tu klidně zvlčet. ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/d41c9dc3c7-5526.png) ***Děkujeme za rozhovor!*** [Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor) | [Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD) O autorovi KV [![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=288/assets/svet-neziskovek-prod/31cbc0e131-5811.jpeg.webp)](/autori/karolina-kratochvilova-2) [Karolína Vokál Kratochvílová](/autori/karolina-kratochvilova-2) Svět neziskovek Karolína do září 2023 vedla tým a redakci Světa neziskovek, od 2026 je po rodičovské pauze zpět. V „nezisku“ je namočená už dekádu a odhodlání místních hrdinů ji nepřestává bavit. Zajímá se o využití výhod storytellingu v komunikaci dobročinných organizací. Neziskovkám pomáhá hledat cesty, jak pro užitečné myšlenky nadchnout svět venku – naposledy v dresu TEDxPrague nebo s kampaní Suchej únor. Propojování fundraisingu s komunikací se věnovala i jako Fulbrighter v mezinárodním týmu Water for Good – někde mezi Afrikou a USA. [Všechny články autora](/autori/karolina-kratochvilova-2) ### Zůstaňte v obraze To nejzajímavější ze Světa neziskovek vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem. ## Související kurzy ![](https://data.eu.cntmbr.com/svet-neziskovek/svet-neziskovek/assets/a16773b5-920a-4bae-8d43-1973d6184d23.png) ### [Jak na úspěšný fundraising: Spolu na jedné palubě](/kurzy/jak-na-uspesny-fundraising-spolu-na-jedne-palube) 5 900 Kč [Přejít na e-learning](https://onlineproneziskovky.thinkific.com/courses/jak-na-uspesny-fundraising) ![](https://data.eu.cntmbr.com/svet-neziskovek/svet-neziskovek/assets/88a56f90-0384-4525-a3db-e702e5726987.png) ### [Komunikace pro neziskovky: Jak chytit naše lidi za srdce](/kurzy/komunikace-pro-neziskovky-jak-chytit-nase-lidi-za-srdce) 5 900 Kč [Přejít na e-learning](https://onlineproneziskovky.thinkific.com/courses/komunikace-pro-neziskovky) ![](https://data.eu.cntmbr.com/svet-neziskovek/svet-neziskovek/assets/fa879eba-5da5-4e20-845a-d35c05bcacd4.png) ### [Procesy a efektivní organizace: Jak se neztratit na společné misi](/kurzy/procesy-a-efektivni-organizace-jak-se-neztratit-na-spolecne-misi) 5 900 Kč [Přejít na e-learning](https://onlineproneziskovky.thinkific.com/courses/procesy-a-efektivni-organizace) ## Související články [![Katarína Batková: Organizácie potrebujú vzájomnú solidaritu. Kvôli útokom vlády si nesmú prestať rozumieť](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1200/assets/svet-neziskovek-prod/66663447a5-7671.jpg)](/lide/katarina-batkova-organizacie-potrebuju-vzajomnu-solidaritu-kvoli-utokom-vlady-si-nesmi-prestat-rozumiet) ### [Katarína Batková: Organizácie potrebujú vzájomnú solidaritu. Kvôli útokom vlády si nesmú prestať rozumieť](/lide/katarina-batkova-organizacie-potrebuju-vzajomnu-solidaritu-kvoli-utokom-vlady-si-nesmi-prestat-rozumiet) 29.5.2025Ilona Hobzová Rozhovor s ředitelkou organizace VIA IURIS Katarínou Batkovou o současné situaci neziskových organizací na Slovensku, útocích vlády na jejich fungování nebo o tom, jak se může neziskový sektor připravit na krize – ať už procesně, nebo na úrovni myšlení. [Lidé](/lide)|[Fundraising](/fundraising)|[Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor)|[Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD) [![„Čakajú nás ťažké časy, musíme hájiť priestor slobody.“ O politické situaci na Slovensku, konferencích a fundraisingu s Eduardem Marčekem](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1200/assets/svet-neziskovek-prod/46526c9031-5478-original.jpg)](/lide/cakaju-nas-tazke-casy-musime-hajit-priestor-slobody-rika-v-rozhovoru-nejen-o-politicke-situaci-na-slovensku-eduard-marcek) ### [„Čakajú nás ťažké časy, musíme hájiť priestor slobody.“ O politické situaci na Slovensku, konferencích a fundraisingu s Eduardem Marčekem](/lide/cakaju-nas-tazke-casy-musime-hajit-priestor-slobody-rika-v-rozhovoru-nejen-o-politicke-situaci-na-slovensku-eduard-marcek) 17.4.2024Barbora Báštěcká „Oproti západu tu je vidieť väčší zápal pre tú prácu,“ popisuje Eduard Marček, který se stará o individuální fundraising ve slovenské Transparency International a zároveň pečuje o profesi jako takovou, mimo jiné skrze Slovenské centrum fundraisingu. V rozhovoru jsme si povídali o fundraisingových konferencích, o mezinárodní spolupráci, o tom, jak se slovenské neziskové organizace potýkají s nepříznivou politickou situací, ale i o rozdílu fungování fundraisingu v Česku a na Slovensku. [Lidé](/lide)|[Dárcovství](/hledat?q=D%C3%A1rcovstv%C3%AD)|[Fundraising](/fundraising)|[Inspirace](/hledat?q=Inspirace)|[Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor)|[Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD) [![Rok ve válce v ukrajinské neziskové organizaci Zaporuka](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1200/assets/svet-neziskovek-prod/5e58716688-6428-original.jpg)](/lide/rok-ve-valce-v-ukrajinske-neziskove-organizaci-zaporuka) ### [Rok ve válce v ukrajinské neziskové organizaci Zaporuka](/lide/rok-ve-valce-v-ukrajinske-neziskove-organizaci-zaporuka) 24.2.2023Eva Mrázková Už je tomu rok, co Ukrajina čelí ruské agresi na svém území. Tento konflikt si vyžádal nejen řadu mrtvých, zničených měst, vesnic, infrastruktury a vysídlených lidí. Výrazným způsobem ovlivnil také běžný život všech Ukrajinců a tamějších organizací, včetně neziskových. Na to, jak válka zkomplikovala běžný provoz a jak bylo potřeba se novým podmínkám v zemi přizpůsobit, jsme se ptali ukrajinské neziskové organizace Zaporuka. [Lidé](/lide)|[Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor)|[Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD)