--- title: Proměny a výzvy občanské společnosti v Česku a na Slovensku. Rozhovor s Martinou Břeňovou a Laurou Dittel description: Poslední roky byly plné změn, událostí, nových témat. Jak na ně reagoval neziskový sektor? Před jakými stojí výzvami? A v čem se občanská společnost na… url: "https://www.svetneziskovek.cz/lide/promeny-a-vyzvy-obcanske-spolecnosti-v-cesku-a-na-slovensku-rozhovor-s-martinou-brenovou-a-laurou-dittel" type: static generatedAt: "2026-08-03T07:13:41.561Z" --- ![Proměny a výzvy občanské společnosti v Česku a na Slovensku. Rozhovor s Martinou Břeňovou a Laurou Dittel](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1600/assets/svet-neziskovek-prod/673102c1a5-1406-original.jpg) article lide Anna Novák Proměny a výzvy občanské společnosti v Česku a na Slovensku. Rozhovor s Martinou Břeňovou a Laurou Dittel Poslední roky byly plné změn, událostí, nových témat. Jak na ně reagoval neziskový sektor? Před jakými stojí výzvami? A v čem se občanská společnost na Slovensku a v Česku liší? Přečtěte si velký dvojrozhovor! Ředitelka Karpatské nadace Laura Dittel a nová ředitelka Nadace OSF Martina Břeňová v něm mluví o konkurenceschopnosti nezisku, digitalizaci, generační obměně, (de)centralizaci, odlivu mozků nebo mezisektorové spolupráci. ![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1400/assets/svet-neziskovek-prod/673102c1a5-1406.jpg) ### [Laura Dittel](/lide-sveta-neziskovek/laura-dittel) Karpatská nadace Ředitelka [Karpatské nadace](http://karpatskanadacia.sk), absolventka Fakulty veřejné správy UPJŠ v Košicích. V letech 2014/2015 studovala veřejnou politiku na Maxwell School of Citizenship and Public Affairs na Syracuse University (New York, USA) v rámci prestižního Hubert H. Humphrey Fellowship. Členka výboru organizace [The Eastern Partnership Civil Society Forum](http://eap-csf.eu/). ### Martina Břeňová Nadace OSF Martina je od července 2022 ředitelkou [Nadace OSF](https://osf.cz/). Ve svém profesním životě se zabývá filantropií podporující systémové změny a tématem inovativní spolupráce soukromého, občanského a veřejného sektoru. Osm let působila jako ředitelka pro programy a rozvoj soukromého Nadačního fondu Avast a podílela se mj. na strategickém rozvoji paliativní péče a jejím systémovém ukotvení v České republice. ### Martino, jak krize posledních let ovlivnily občanskou společnost v Česku? M: Jako klíčové vnímám tři milníky. Prvním je politická situace – nárůst populismu, bývalá vláda v čele s premiérem Babišem, který vlastní největší média v zemi, centralizuje svoji moc a vliv bez ohledu na konflikty zájmů a je trestně stíhaný. Prezident, který se aktivně podílí na dekultivaci společenské debaty a dlouho otevřeně podporoval ruské zájmy. S tím šlo ruku v ruce větší napadání občanského sektoru, jednoho ze základních pilířů demokracie, a relativizování demokratických hodnot. Takové momenty paradoxně vnímám pro organizace občanské společnosti svým způsobem jako posilující. Motivují nás, abychom byli bdělí a dělali svoji práci dobře. Spíš mi nesedlo, že se část sektoru staví do obranné pozice, spouští kampaně, které obhajují smysl, existenci neziskových organizací. Já si myslím, že bychom vůbec neměli přistupovat na tuto rétoriku. Občanský sektor by měl by pracovat na svém sebevědomém přístupu a budovat kolem sebe sítě aktivních lidí a tím i svoji odolnost. Dalšími zásadními událostmi byly samozřejmě pandemie a válka na Ukrajině. Já vždycky říkám, že s krizí rosteme, a i v tomto případě vidím několik linek pozitivního posunu a motivaci pro to, abychom o to více posílili svoji práci a měli silnější občanský sektor, kvalitní média, zdroje a podobně. Důležité jsou přechod do online prostředí, akceschopnost a mezisektorová spolupráce. Ta probíhá na úrovni občanské společnosti, byznysu i státu. Je nesmírně důležité, aby v politice byli lidi, kteří dokážou veřejně deklarovat spolupráci s občanským sektorem a zmiňovat ho ve funkčním a pozitivním kontextu. To se stalo právě na začátku ruské invaze, kdy premiér a ministr vnitra veřejně děkovali neziskovým organizacím za akční řešení potřeb lidí zasažených válkou na Ukrajině. Takových momentů by v médiích mělo být víc. Velmi negativně potom vnímám nárůst dezinformací a obecnou ztrátu důvěry ve společnosti a její polarizaci. ### A jak se poslední zhruba čtyři roky propsaly do občanské společnosti na Slovensku, Lauro? L: Prvním zlomovým momentem byla vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové v roce 2018, která zmobilizovala celou společnost. Tato událost vyhnala po dlouhých letech lidi do ulic, aby projevili nesouhlas s politikou vlády Roberta Fica a požadovali ráznou politickou a společenskou změnu. Pro mě to byl po roce 1989 asi první moment, kdy jsem cítila na té ulici sílu společnosti. Druhým důležitým momentem bylo zvolení Zuzany Čaputové za prezidentku, jež bylo vyústěním touhy slovenské společnosti po slušné, kultivované politické diskuzi a politice jako takové. Zuzana Čaputová toto reprezentuje. Bonusem je, že přichází přímo z občanské společnosti. Vláda Igora Matoviče následně ale bohužel udělala všechno pro to, abychom o tu naději, že politika může být slušná, přišli. I u nás samozřejmě ovlivnily společnost dvě silné události, které přišly dost rychle za sebou. Pandemie nás všechny zaskočila, víc jsme začali mluvit o potřebě budování odolnosti a schopnosti reagovat na nové výzvy rychle, včas a dobře. Být na ně připravení a pokusit se v nich přežívat tak, aby nás to co nejméně zranilo a abychom dokázali udělat co nejvíc pro zlepšení situace. Zaregistrovala jsem ale mnoho negativních věcí, například výpadek vzdělávání dětí z marginalizovaných romských komunit nebo kolaps zdravotnictví. Nejhorším důsledkem je ale polarizace společnosti. > Na druhé straně pandemie velkou část nevládního sektoru postavila před rychlá rozhodnutí a naučila nás velmi rychle pracovat s online nástroji, přeskupit naše síly a zásoby. Dokázali jsme v krátkém čase udělat velké organizační změny, které jsme v některých případech zvládli ještě lépe než některé byznysy a rozhodně milionkrát lépe než veřejná správa. Na východě Slovenska silně cítíme, že je velkým handikepem být tak daleko od hlavního města, místa, kde se dělají rozhodnutí. To, že pandemie přenesla část debaty do online prostoru, pro nás vytvořilo nové příležitosti. Konečně jsme dokázali být součástí toho diskurzu včas a na stejné úrovni jako ostatní zúčastnění. Neziskový sektor – u války na Ukrajině to bylo od začátku vidět asi nejvíc – ukázal svoji životaschopnost, protože neziskové organizace byly první, které byly schopné na hranicích zvládnout nápor obrovské vlny uprchlíků. Shrnula bych to tak, že vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové znamenala pro občanskou společnost na Slovensku mobilizaci, zvolení Zuzany Čaputové naději, pandemie odolnost a válka na Ukrajině solidaritu. ## Jak se připravit na krize ### Momentálně stojíme na prahu ekonomické krize, už teď některé organizace či firmy hlásí problémy. Jak tato situace dopadne na neziskový sektor? L: Nastupující krize bude postihovat ty nejméně finančně zabezpečené segmenty a mezi ty nevládní neziskový sektor rozhodně patří. Na Slovensku se potýká s ekonomickými problémy už od pandemie, kdy řada organizací nastoupila do první linie v boji s dopady covidu-19, ale stále se nedočkala žádné relevantní finanční kompenzace. Myslím, že pro nás bude krize hůř zvládnutelná než v Česku, protože u nás vnímám oblasti finanční stability, efektivního dialogu se státem nebo přítomnosti zakapitalizovaných nadací jako mimořádně problematické. Takže ano, existuje obava z toho, že organizace nejsou dostatečně dobře finančně zabezpečené, aby zvládly další zátěž, která bude opět pouze brát a nebude dávat. Každý rok sice vidíme, že čísla individuálního dárcovství stoupají, ale bojím se, že právě blížící se krize má potenciál tuto solidaritu výrazněji potlačit. Nejvíce se to dotkne asi organizací, které se věnují životnímu prostředí, klimatické krizi, lidským právům, konkrétně genderově podmíněnému násilí nebo LGBTQ+, což jsou velmi bouřlivě diskutovaná témata, i v politických kruzích. Jsou odkázané na dárce, grantová schémata, externí financování z evropských zdrojů a pokud nebudou mít dostatečné zdroje a síly na to, aby psaly další grantové žádosti, vytvářely partnerství a tvořily nové projekty, tak to budou mít velmi těžké. Jako zásadní problém vnímám, že velká část sektoru je stále závislá na jednom až dvou externích zdrojích. Nemá vytvořené udržitelné schéma financování postavené na vícero nohách. A to je podle mě obrovská systémová chyba. M: Já bych chtěla přidat trochu optimismu. Jde o to, co mohou organizace průběžně dělat, aby byly lépe připravené na tyto krize. V roce 2008 jsem začínala budovat privátní fundraising v Člověku v tísni. V té době sílila finanční krize a do toho přišly povodně. Paradoxně tato krize mobilizovala dárcovství některých firem a významnějších dárců, což přineslo nárůst nových zdrojů. Je důležité poznat a využít nové příležitosti. Nastupující krize bude srovnatelná a pro lidi i organizace to opravdu nebude jednoduché. Zároveň dárcovství v posledních letech roste a obecně filantropie v České republice se vyvíjí poměrně dynamicky. Přála bych si, aby se organizace v krizích učily a začaly zavádět určité mechanismy, které by měly snižovat důsledky podobných krizí do budoucna. > Za mě jsou hlavní čtyři věci. Vícezdrojové financování, jak už bylo řečeno, s čímž souvisí potřeba profesionálního fundraisingu a strategické partnerství se soukromým sektorem. To není nice to have, to je naprostý must have. Zvyšování advokačních dovedností, aby například sociální služby nečekaly od ledna do března, jestli budou mít na platy, ale aktivně ovlivňovaly přístup státu a veřejné financování. Naučit se komunikovat s veřejností a s komunitami. A zvyšovat digitální gramotnost organizace. Stejně jako by každá organizace měla mít fundraisera, měla by mít jako stálou položku v rozpočtu peníze na IT experta. To je dlouhodobé řešení, ne řešení na září, říjen. ## Umět včas odejít ### Lauro, na fundraisingové konferenci v Košicích jste uvedla, že ke změně k lepšímu potřebujeme i generační výměnu – mladé lídry, kteří vezmou další rozvoj organizací do svých rukou. Jak je v tom můžeme podpořit? L: Jsem součástí neziskového sektoru třicet let a s hrůzou zjišťuji, že v něm vidím ty stejné staré tváře. Včetně mě samotné. Polovina mladého příčetného Slovenska vycestovala mimo a asi se nikdy nevrátí. Není to ale kritika mladé generace, že jsou nějací zápecníci a nic se jim nechce. Spíš si myslím, že to souvisí s tím, že mladí lidé možná ne vždy dostanou příležitost. Zhruba před osmi lety jsme zjistili, že nová generace občansky aktivních lidí se nechce formalizovat. Chtějí něco udělat, ale nechápou, proč si k tomu musím založit občanské sdružení, zodpovídat se státu, řešit byrokracii. Nechtějí eurofondy, protože je to příliš zavazující. Konkrétní krok grantové nadace může být takový, že změníme nejbližší výzvu a mezi možné žadatele dáme nejen registrované mimovládní organizace, ale i neformální skupiny a najdeme cestu, jak je podpořit. Dostat a udržet mladé lidi v neziskovém sektoru je ale obtížné i proto, že nedokáže konkurovat finančním ohodnocením. Laura Dittel byla jednou z řečnic na Slovensko-české konferenci o fundraisingu, která se uskutečnila letos v květnu v Košicích. Nyní Slovenské centrum fundraisingu pořádá další akci. Mezi 12. a 14. říjnem proběhne v Bratislavě Central and Eastern Europe Fundraising Conference (CEEFC). [Registrujte se](https://www.ceefundraising.org/registration) do 10. října a dorazte na mezinárodní fundraisingovou událost! M: Jako důležité vidím v tomto kontextu téma odcházení. Lidé napříč sektory by se ideálně měli snažit poznat, kdy je čas jít dál, posunout něco jinde a dát příležitost někomu novému. V Česku jsou organizace, které existují třicet let a na ředitelských židlích stále sedí jejich zakladatelé. Jsou samozřejmě tací, kteří dokážou posouvat sebe i své organizace. Ve spoustě případů to ale mohou být žáby na prameni. Když je někdo ředitelem dvacet let, ztrácí schopnost určitého vidění a může organizaci zadusit. Proto je generační výměna důležitá. Není to o věku, ale o tom, že přijde někdo s novým pohledem na věc. > Já teď podobnou situaci zažívám. V červenci jsem nastoupila na pozici ředitelky Nadace OSF po Robertovi Baschovi, který odešel po 13 letech ve funkci. Na výměně jsme pracovali půl roku a vnímám ji jako pozitivní zkušenost. Chci vyzdvihnout Robertovu sebereflexi, který včas vyhodnotil, že je potřeba, aby do Nadace OSF přišel někdo, kdo se zaměří víc na budování finanční strategie a komunikace a bude stavět na silných programech, které Robert s celým týmem ve své éře odpracoval. Zároveň je důležité rozumět tomu, že každá generace má svoje priority. U nás je benefit číslo jedna časová flexibilita a otevřená, autentická firemní kultura. Například pro mileniály je vyváženost pracovního a osobního života zcela klíčová. L: Souhlasím s tím, že v organizacích musí dojít ke změnám v řízení. I my v Karpatské nadaci takovou změnou právě procházíme. Po 14 letech mého ředitelování přicházíme s řešením – rozdělujeme agendu ředitele na dvě části. Můj kolega převezme řízení programu, včetně práce s týmem, a fundraisingu. Já se budu více věnovat externím platformám, advokační práci, vztahům se zahraničními partnery a také jsem začala vydávat podcast. Tento proces probíhá už rok a blížíme se k vyvrcholení. Došlo by k němu mnohem dříve, ale není tak snadné najít člověka, který se s organizací ztotožní natolik, aby byl schopen převzít takovou zodpovědnost na delší dobu. ### Co dalšího považujete pro rozvoj občanského sektoru jako zásadní? Před jakými výzvami stojí? L: Souvisí to s jakousi paradigmální změnou společnosti. Jedním z faktorů je obrovský technologický rozvoj ve velmi krátkém čase a neschopnost společnosti se mu přizpůsobit, porozumět mu a zorientovat se v něm. A k tomu všemu ještě zkostnatělost institucí, které jsou vytvořené pro úplně jiný svět. Myslím si, že co zažíváme posledních 30 let, je zrychlený svět, se kterým si možná neví rady ani mladý člověk, natož ti starší. M: Jednou z výzev je určitě zmíněná konkurenceschopnost. Platy v nevládním sektoru nejsou v tuto chvíli konkurenceschopné v prostředí pracovního trhu, dokonce i státní správa má vyšší platy, o byznysu ani nemluvím. Pokud chceme držet krok, potřebujeme pracovat na tom, abychom zvyšovali dovednosti nutné pro 21. století, jako je například digitální gramotnost, a uměli kolem sebe budovat sítě. Sítě lidí, kteří věří ve společné hodnoty a cíle, mezi nimi i těch, kteří nám s důvěrou dokážou darovat peníze na vlastní rozvoj. Často zaznívá, že by se měly nevládní organizace učit od lidí z byznysu. S tím nesouhlasím, pracovala jsem v obou oblastech a mělo by to fungovat vzájemně. > S tím souvisí i další z klíčových témat – mezisektorová spolupráce, kterou obecně moc neumíme. Občanská společnost, byznys, stát. To je tak jasná matematická rovnice, že bez ní není možné udělat hlubší společenské změny. Je potřeba umět si navzájem naslouchat bez předsudků a naslouchat i těm bublinám, které nám nesedí. Pokud se nebudeme snažit jim porozumět, nenajdeme řešení. Já pocházím z vesnice a do dneška je to pro mě osobně i moji práci důležitý zdroj. Umět spolupracovat s lidmi mimo hlavní epicentra je zásadní pro to, abychom vůbec rozuměli tomu, jaká naše země je a co potřebuje. ## Bílá místa na východě ### Lauro, vy jste už naznačila jeden z problémů, se kterým se na Slovensku potýkáte, a to je centralizace dění do hlavního města. Jak se to propisuje do nezisku a občanské společnosti? L: Po rozdělení Československa s Českem odešla rozvinutější, intelektuálně vyspělejší a sekulárnější část česko-slovenské společnosti. Na Slovensku zůstala taková rurálnější, tradičnější. A dodnes to velmi determinuje rozvoj obou zemí a občanských společností v nich. Pokrok a potenciál se skutečně často zastaví u Bratislavy a já mám v některých případech pocit, že východ Slovenska je tak moc jiný, že politici tomuto regionu ani nemohou rozumět. Jedna ze specifických stránek východního Slovenska je, že jsou zde dlouhodobě koncentrované nejmarginalizovanější, nejchudší romské komunity. Chybí tu dálnice, základní infrastruktura v mnohých městech. Za minulého režimu se oblasti blízko hranic rozvíjely nejméně, a přestože hranice už jsou dnes propustné, tyto regiony stále cítí jistou oddělenost, vzdálenost, zapomenutost. To samozřejmě ovlivňuje i neziskový sektor. Největší neziskové organizace s největší ekonomickou nebo rozhodující silou jsou koncentrované v Bratislavě a na západě Slovenska. A potom v Košicích. Na východě vidíme úplně bílá místa, kde neexistují žádné nevládní neziskové organizace, žádné formalizované skupiny, která by nějakým způsobem hýbaly děním. Velmi specifický příklad toho, jak se občanská společnost zmobilizovala po něčem negativním, je Banská Bystrica. V roce 2013 byl županem zvolený Marian Kotleba, později soudem odsouzený za extremismus, což také způsobilo ztrátu jeho poslaneckého mandátu v parlamentu. Tato událost region a občanskou společnost neuvěřitelným způsobem probrala. Vzniklo velké množství iniciativ, a to nejen politicky zaměřených. Aktivity, které vytáhnou lidi z letargie, místa, kde se mohou setkávat. Nová komunitní centra, kulturní instituce, které přinesly jiný typ kulturního vyžití, komunitní zahrady. ### Martino, mohla byste to srovnat se situací v Česku? M: V Česku máme silnější a slabší kraje. Třeba Karlovarský kraj nemá tak dobré pokrytí služeb a občanská společnost není tak mnohovrstevnatá jako jinde. Situace je přirozeně jiná okolo velkých měst, jako jsou Středočeský a Jihomoravský kraj. Například Brno šlo hodně nahoru a v něčem předběhlo Prahu, třeba co se týče technologií. Zároveň bych vyzvedla, že u nás je skvělý rozvoj komunitních organizací a komunitní rozvoj spolkového života v obcích. Máme velmi silnou síť lokálních aktivit, dobrovolných hasičů, baráčníky, myslivecké kroužky. To jsou z mého pohledu hrozně důležití hráči v rámci občanského života. Třeba i v pohraničí, kde je velké množství specifických témat, působí řada organizací a na tyto vykořeněné, často chudší regiony je zaměřena řada důležitých projektů. ### Jak si stojíme v kontextu ostatních postkomunistických zemí? Má Česko, respektive Slovensko nějaká specifika? Silné, popřípadě slabé stránky? M: Česko má dobře vyvinuté soukromé dárcovství, jedno z nejlepších ve střední a východní Evropě. Jsme už ve fázi rodinných nadací a větších darů ze strany individuálních dárců. Úroveň filantropie je lepší, protože na rozdíl od Slovenska nemáme daňové asignace, které z mého osobního pohledu soukromé dárcovství v tom organickém vývoji spíše oslabují. V čem jsme na špičce i v kontextu Evropy, jsou humanitární sbírky, které stojí na emocích a rychlé solidaritě v krizi, za vše hovoří vysoká čísla sbírek během tornáda na Moravě nebo v podpoře Ukrajiny. Ale pořád jsme na půli cesty a máme hodně před sebou. Rezervy jsou i v oblasti legislativy. Z mého pohledu by měla pružněji reagovat na současné potřeby a vývoj ve světě. Abychom mohli modernizovat občanský sektor, potřebujeme modernizovat i legislativu. Jsem nově členem Rady vlády pro nevládní neziskový sektor a určitě se na to chci zaměřit. O daňových asignacích, ale také o úplných začátcích nezisku na Slovensku nebo fundraisingu Karpatské nadace mluví Laura Dittel v [Podcastu pro neziskovky](https://podcastproneziskovky.cz/2022/09/laura-dittel-o-karpatske-nadaci-a-o-tematech-vychodniho-slovenska). L: Na Slovensku jsou legislativní podmínky velmi špatné, dialog se státem tady v podstatě neexistuje. Z průzkumů ale vyplynulo, že i navzdory tomu je občanská společnost na Slovensku agilní, živá a schopná se zmobilizovat. Zároveň ale pozoruji velmi zlý trend – docházení páry. Stále jsme schopní dosáhnout obdivuhodných věcí v dobách krize, ale v dlouhodobém kontextu vidíme, že ta síla postupně odchází. Každé další vzepětí je slabší a slabší. Je normální, že jsou vlny solidarity v případě nějaké události, které postupně upadají. Ale je zároveň normální, že v určité fázi toho padajícího grafu nastoupí stát se systémem, s jasně cílenou a připravenou pomocí. Tohle u nás selhává, pomoc od státu chybí. > Dalším specifikem je odliv mozků ze země. Odliv kvalitních mladých lidí, kteří odcházejí za studiem – do Bratislavy, Brna, Prahy. To by samozřejmě bylo v pořádku, jenže oni se nevrátí. To vytváří složitou situaci pro společnost z různých aspektů. Specificky v rámci mimovládního sektoru je to velký problém, protože kvalitních, připravených lidí je málo a velmi málo z toho koláče připadne nezisku. Druhou rovinou je odliv mozků do jiných sektorů, protože nezisk nedokáže konkurovat těm dalším. Byznysu ve finančním ohodnocení a veřejné správě v aspektu stability. Zažili jsme také několik specifických vln odchodu kvalitních lidí ze sektoru do politiky. To je skvělý trend. Přejdou tam, kde mohou ovlivňovat více věcí, ale v konečném důsledku to neziskový sektor taky oslabuje. ### Děkujeme za rozhovor! [Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor) | [Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD) O autorovi AN [![](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=288/assets/svet-neziskovek-prod/68fcbde672-5810.jpeg.webp)](/lide-sveta-neziskovek/anna-jureckova) [Anna Novák](/lide-sveta-neziskovek/anna-jureckova) Svět neziskovek Anna ve Světě neziskovek vede redakci a pomáhá s komunikací. Ráda si povídá s lidmi (a píše) o tom, jak pomáhají měnit svět k lepšímu. Dříve se věnovala hlavně politickým tématům a válečným konfliktům, dnes se snaží v záplavě negativních zpráv zaměřovat na pozitivní příběhy a tzv. solution journalism. Kromě samotného psaní ji baví online komunikace a sociální sítě. Absolvovala pětileté studium žurnalistiky na FSV UK, dva roky studovala judaistiku a religionistiku. Nejvíce se zaměřuje na oblasti ženských práv, práv LGBT+ lidí a dalších menšin a sociální témata. Kromě Světa neziskovek působí také v organizaci Péče bez překážek a přispívá do magazínu Qult. [Všechny články autora](/lide-sveta-neziskovek/anna-jureckova) ### Zůstaňte v obraze To nejzajímavější ze Světa neziskovek vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem. ## Související kurzy ![](https://data.eu.cntmbr.com/svet-neziskovek/svet-neziskovek/assets/a16773b5-920a-4bae-8d43-1973d6184d23.png) ### [Jak na úspěšný fundraising: Spolu na jedné palubě](/kurzy/jak-na-uspesny-fundraising-spolu-na-jedne-palube) 5 900 Kč [Přejít na e-learning](https://onlineproneziskovky.thinkific.com/courses/jak-na-uspesny-fundraising) ![](https://data.eu.cntmbr.com/svet-neziskovek/svet-neziskovek/assets/88a56f90-0384-4525-a3db-e702e5726987.png) ### [Komunikace pro neziskovky: Jak chytit naše lidi za srdce](/kurzy/komunikace-pro-neziskovky-jak-chytit-nase-lidi-za-srdce) 5 900 Kč [Přejít na e-learning](https://onlineproneziskovky.thinkific.com/courses/komunikace-pro-neziskovky) ![](https://data.eu.cntmbr.com/svet-neziskovek/svet-neziskovek/assets/fa879eba-5da5-4e20-845a-d35c05bcacd4.png) ### [Procesy a efektivní organizace: Jak se neztratit na společné misi](/kurzy/procesy-a-efektivni-organizace-jak-se-neztratit-na-spolecne-misi) 5 900 Kč [Přejít na e-learning](https://onlineproneziskovky.thinkific.com/courses/procesy-a-efektivni-organizace) ## Související články [![Katarína Batková: Organizácie potrebujú vzájomnú solidaritu. Kvôli útokom vlády si nesmú prestať rozumieť](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1200/assets/svet-neziskovek-prod/66663447a5-7671.jpg)](/lide/katarina-batkova-organizacie-potrebuju-vzajomnu-solidaritu-kvoli-utokom-vlady-si-nesmi-prestat-rozumiet) ### [Katarína Batková: Organizácie potrebujú vzájomnú solidaritu. Kvôli útokom vlády si nesmú prestať rozumieť](/lide/katarina-batkova-organizacie-potrebuju-vzajomnu-solidaritu-kvoli-utokom-vlady-si-nesmi-prestat-rozumiet) 29.5.2025Ilona Hobzová Rozhovor s ředitelkou organizace VIA IURIS Katarínou Batkovou o současné situaci neziskových organizací na Slovensku, útocích vlády na jejich fungování nebo o tom, jak se může neziskový sektor připravit na krize – ať už procesně, nebo na úrovni myšlení. [Lidé](/lide)|[Fundraising](/fundraising)|[Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor)|[Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD) [![„Čakajú nás ťažké časy, musíme hájiť priestor slobody.“ O politické situaci na Slovensku, konferencích a fundraisingu s Eduardem Marčekem](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1200/assets/svet-neziskovek-prod/46526c9031-5478-original.jpg)](/lide/cakaju-nas-tazke-casy-musime-hajit-priestor-slobody-rika-v-rozhovoru-nejen-o-politicke-situaci-na-slovensku-eduard-marcek) ### [„Čakajú nás ťažké časy, musíme hájiť priestor slobody.“ O politické situaci na Slovensku, konferencích a fundraisingu s Eduardem Marčekem](/lide/cakaju-nas-tazke-casy-musime-hajit-priestor-slobody-rika-v-rozhovoru-nejen-o-politicke-situaci-na-slovensku-eduard-marcek) 17.4.2024Barbora Báštěcká „Oproti západu tu je vidieť väčší zápal pre tú prácu,“ popisuje Eduard Marček, který se stará o individuální fundraising ve slovenské Transparency International a zároveň pečuje o profesi jako takovou, mimo jiné skrze Slovenské centrum fundraisingu. V rozhovoru jsme si povídali o fundraisingových konferencích, o mezinárodní spolupráci, o tom, jak se slovenské neziskové organizace potýkají s nepříznivou politickou situací, ale i o rozdílu fungování fundraisingu v Česku a na Slovensku. [Lidé](/lide)|[Dárcovství](/hledat?q=D%C3%A1rcovstv%C3%AD)|[Fundraising](/fundraising)|[Inspirace](/hledat?q=Inspirace)|[Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor)|[Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD) [![Rok ve válce v ukrajinské neziskové organizaci Zaporuka](https://cdn.nuasite.com/cdn-cgi/image/quality=85,format=auto,width=1200/assets/svet-neziskovek-prod/5e58716688-6428-original.jpg)](/lide/rok-ve-valce-v-ukrajinske-neziskove-organizaci-zaporuka) ### [Rok ve válce v ukrajinské neziskové organizaci Zaporuka](/lide/rok-ve-valce-v-ukrajinske-neziskove-organizaci-zaporuka) 24.2.2023Eva Mrázková Už je tomu rok, co Ukrajina čelí ruské agresi na svém území. Tento konflikt si vyžádal nejen řadu mrtvých, zničených měst, vesnic, infrastruktury a vysídlených lidí. Výrazným způsobem ovlivnil také běžný život všech Ukrajinců a tamějších organizací, včetně neziskových. Na to, jak válka zkomplikovala běžný provoz a jak bylo potřeba se novým podmínkám v zemi přizpůsobit, jsme se ptali ukrajinské neziskové organizace Zaporuka. [Lidé](/lide)|[Rozhovor](/hledat?q=Rozhovor)|[Ze zahraničí](/hledat?q=Ze%20zahrani%C4%8D%C3%AD)