Karolína Vokál Kratochvílová

Zůstat doma. To je úkol pro všechny, kteří zrovna nezachraňují životy v terénu. Ani zpoza roušek a za zavřenými dveřmi ale neleníme a vlna odezvy je po pár dnech v karanténě úžasná! Ať už s neziskovou organizací v zádech nebo zcela neorganizovaně a na vlastní triko - tohle jsou některé z dobrých nápadů, kterými zaháníme koronavirus do kouta.

Jak z fundraisera dostat to nejlepší a proč “ne” někdy znamená “ano”? Jakým výzvám čelí američtí fundraiseři a co se od nich můžeme naučit? Čtěte v druhé části rozhovoru s fundraiserem a profesorem na nejlepší škole fundraisingu v USA Timem Seilerem.

Když byl Richard Klopp ještě kluk, jeho rodiče vyrazili do místního kostela, stejně jako každou neděli. Tenkrát ještě netušili, že se jim obrátí život vzhůru nohama. V kostele se dozvěděli o kritické situaci v západoafrickém státě Mali. Měli jasno okamžitě. Sbalí věci, své dvě děti a opustí USA. Zní to trochu americky? Naprosto. Richard přiznává, že je i pro něj záhadou, co se jeho rodičům honilo hlavou. Celé dětství a dospívání prožil na západě Afriky, léta žil ve Francii a Kanadě. Během rozhovoru tak často mluví o „americké části svého mozku“ a o „té druhé“. Díky tomu je schopen kriticky se podívat na nejhlubší motivace k dárcovství a filantropii napříč kontinenty.

S Timem jsme se sešli během „dárcovské sezony“ v americké Indianě. Kromě povídání o vídeňské kávové scéně, o Američanech vzdorujících ekologii a přípravách na nadcházející Den díkůvzdání, jsme zaměřili pozornost na fundraising. Jakým etickým dilematům čelí dnešní fundraiseři? A jak se s výzvami vypořádat?

„Pelášil jsem s beranidlem kupředu, lidé za mnou vláli. A postupně začali odpadávat,“ vzpomíná na období v ředitelském křesle Cesty domů Marek Uhlíř. Co dělat, když vám řízení organizace začne přerůstat přes hlavu? Proč překonat stud a říct si o pomoc? Na snídani (nejen) pro personalisty z nezisku jsme kromě Marka pozvali i Matěje Lejsala ze Sue Ryder a jejich nové týmové kolegyně.

Drobná žena, tlumený projev. Lokty má ale ostré. Během dvouhodinového rozhovoru Terezie často soustředěným pohledem pátrá v dálce za oknem. „Otevření nestátního sektoru pro mě byly dveře ke svobodě,” říká o přelomovém roku '89. Její slova jsou plná revolučního odhodlání. A také zklamání. „Úplná proměna myšlení českého národa není možná,“ konstatuje.

Přesvědčit lidi o tom, aby ve své poslední vůli odkázali část svého majetku dobročinným organizacím? To je pro fundraisery běh na dlouhou trať. Chce to svatou trpělivost, není výjimkou, že fundraiser se výsledků své práce nikdy nedočká. O závěťovém fundraisingu si s námi povídal Theo Hesen z Nizozemska během setkání mezinárodní sítě LEGAVISION. Ta 21. února přilákala do Prahy fundraisery z 10 zemí světa.

Co dělá firmu šťastnou? A jak zvýšit spokojenost v neziskovkách? Specialista na štěstí v práci Michal Šrajer nadšeně vypráví o tom, proč by lidé měli zůstávat lidmi, co zjistil během cesty kolem světa, i o tom, že štěstí máme každý jen ve své hlavě.

Jaká je dnešní slovenská občanská společnost? Jde nezisk s dobou? V čem se můžeme inspirovat od východních organizací a co jim můžeme naopak nabídnout? Přinášíme pohled k sousedům očima ředitelky Karpatské nadace Laury Dittel.

„Já jsem třeba jezdila na Šemíkovi. Jsem letenské dítko, strávila jsem tam dětství,“ říká režisérka a radní Prahy 7 Hana Třeštíková, která se s kolegy rozhodla oživit kolotoč na Letné. Jak zmiňuje v následujícím rozhovoru, pokud chcete lidi pro něco nadchnout, oprašte jejich vzpomínky. Zážitky, osobní vztahy, emoce - potvrzuje se, že jsme tvorové, na které tohle prostě zabírá!

Co člověk zvládne za jeden život? Víc, než by se mohlo zdát. Nesmírně skromná Věra Doušová řadu let vede pražskou pobočku Potravinové banky, zaměstnává lidi, kteří se potýkají s nouzí. Zachránila téměř dva tisíce českých krajanů po černobylské katastrofě a svými skutky usnadnila život tisícům dalších. Jen tak.

Leonardo přišel v 15 letech do Česka, aby se stal strojařem. Po maturitě na pelhřimovské průmyslovce si ale vybral teologii. Dnes působí jako evangelický farář v Kladně, rád si zahraje fotbal s přáteli, zpívá a hraje s africko-českou skupinou Nsango Malamu. Tvrdí, že k tomu, abychom zatočili s nesnášenlivostí ve společnosti, musíme nejdřív poznat hlavně sami sebe.

Tomáš a Kryštof. Jeden má pod kůží brněnskou Masarykovu univerzitu, druhý Oxford. Oba chtějí být dobrými učiteli – takovými, kteří studenty dokážou inspirovat. Shodují se, že změna ve vzdělávání začíná právě u učitelů. A tak se do toho rozhodli opřít.

Sympaťáci na první pohled. Dita Horochovská a Lukáš Srba z organizace Silou hlasu vás pošlou do kolen – ne dojemným příběhem, ale nadhledem. A taky řízným humorem, který nestráví každý. Dita o sobě tvrdí, že je neodbytná. A tak když se rozhodla, že bude ovládat počítač, ačkoliv má kontrolu jen nad svým hlasem, nic ji nemohlo zastavit. Ani chybějící technologie ne.

Marie je fajn holka ze skvělé rodiny, vystudovala prestižní univerzitu v britském Nottinghamu a každý by si pomyslel, jak musí být šťastná – a ona nebyla. Od 13 let se léčí s depresemi. Říká tomu onemocnění duše a dlouho se nemohla srovnat s tím, jak se k němu přistupuje – když máte zlomenou nohu, nemůžete přece jít běhat. Neuděláte to ani v depresi, to ale nikdo nechápe.

Fracek nebo hrdina? Zatímco jedni ho obdivují, druzí mu nemůžou přijít na jméno. Internetový showman Kazma má na kontě kromě milionů shlédnutí i pár falešných celebrit, napálený televizní štáb a pozornost médií z celého světa. Z útrob jeho studia v Karlíně, kde si připadáte spíš jako v pancéřovaném voze, se vynoří ruka na pozdrav. A za ní milý kluk s úsměvem. Na neziskovky se ho ještě nikdo neptal. Světe div se – zrovna jednu zakládá a páchat už chce hlavně dobro.

Jak zorganizovat skvělou akci venku? A co na to město, pomůže vám? V čem byste měli mít jasno, než se do toho sami pustíte? V Auto*Matu se před lety rozhodli, že v lidech zkusí vypěstovat vztah k místu, kde žijí. A strhla se lavina. Jakub Holzer z týmu Auto*Matu vypráví o tom, proč nám to dřív nešlo, proč teď chceme Zažít město jinak a jak si můžete uspořádat tu nejlepší sousedskou slavnost pod sluncem.

„Jdu otevřít, vydržte chvíli, než to přeběhnu!“ Slunce se opírá do posprejovaných vrat ohromné budovy v ulici Prvního pluku v Karlíně. Drolící se fasáda, oprýskaná okna, kolem se táhne řada sloupů stejně přívětivého Negrelliho viaduktu. Karlínská kasárna nejsou úplně místo, kde by vás napadlo strávit nedělní odpoledne. Matěj Velek, kterému se s jeho týmem povedlo rozproudit Nákladové nádraží Žižkov, se to rozhodl změnit.