Fundraiseři a fundraiserky z různých koutů střední a východní Evropy se opět sjeli do Bratislavy na Mezinárodní fundraisingovou konferenci (CEEFC). Vzdělávací a networkingovou událost, letos s podtitulem Rethink. Reshape. Reconnect., uspořádalo Slovenské centrum fundraisingu 14. až 16. října. Svět neziskovek je mediálním partnerem tradiční podzimní události. Přečtěte si, co nás inspirovalo.
Od sponzoringu k rovnocennému partnerství
Jak posunout sponzoring a spolupráci s firmami na vyšší úroveň? Místo klasické otázky „Co byste nám mohli zaplatit?“ se raději ptejte: „Co můžeme společně změnit?“ Zakladatelka a ředitelka řecké organizace Reading to the Others Argyro Spyridaki radí, abyste se přestali na neziskovou organizaci dívat jako na někoho, kdo jen „žádá o pomoc“, ale jako na rovnocenného parťáka. Firmy přinášejí peníze a infrastrukturu, ale vy přinášíte to, co si za peníze nekoupí – detailní znalost problému, důvěru komunity a schopnost měnit věci do hloubky.
A jak může výsledek vypadat? Argyro Spyridaki v případové studii sdílela příběh, jak se z jednorázového daru zrodilo dlouhodobé strategické partnerství, kdy navíc sám generální ředitel chodil do organizace každou sobotu po dobu půl roku jako dobrovolník nahrávat audioknihy pro nevidomé klienty.
A co když vám firma řekne „ne“? Nezoufejte – odmítnutí není osobní selhání, ale především cenná informace. „Není na to rozpočet“ nebo „Teď to nesedí do priorit“ není konečná stopka, ale užitečné vodítko pro vaše další kroky. Zachovejte chladnou hlavu, poděkujte a udržujte kontakt i bez okamžitého tlaku na peníze. Když totiž nabízíte skutečnou odbornost a jednáte transparentně, z jednoho „teď ne“ se při příští příležitosti může stát silné partnerství.
Nová role pro fundraisery
Podobné téma otevřela na své přednášce A New Role For Fundraisers: Impact Facilitator Astrid von Soosten, partnerka v německé společnosti Brakeley Fundraising Consultants. V jedné části se opřela o sociologa Pierra Bourdieua a jeho pojetí kapitálů obou stran filantropického vztahu: dárce drží ekonomický kapitál (peníze, vliv) a neziskovka symbolický (důvěryhodnost, znalost terénu, přístup ke skutečné změně). Akcentovala tím, že proto se jako fundraiseři a fundraiserky nemusíme cítit jako „prosebníci“.
Máme mnohem silnější a důstojnější pozici: nabízíme parťáctví ve společné věci. Jak zmiňovala přímo Astrid von Soosten: „Ani jeden sám dopad nevytvoří. Jednat jako rovný s rovným znamená přinést ke stolu obojí.“
Strategie jako základ dobrého fundraisingu
Konferenční příspěvek rakouského konzultanta Bence Tordaie byl pomyslným návratem ke kořenům. Jako se vás každý (dobrý) konzultant či (dobrá) konzultantka zeptá na vaši strategii a cíle, bude i dárce zajímat, k čemu je vaše služba dobrá. (A ne, není dobrá proto, že existujete už 20 let.) Úspěšný fundraising musí vycházet přímo ze strategie organizace a jejího poslání. Toho, čemu přesně pomáháte, co na světě měníte. Jaký problém pomáháte řešit.
Tohle „PROČ“ je zásadní pro všechny směry – pro nastavení dílčích strategií v organizaci, pro oslovování dárců i pro práci s klienty. A pozor, musí být plně srozumitelné jak uvnitř organizace, tak i venku. Zkrátka a jednoduše: organizace musí vždy umět pojmenovat, jakému problému čelí a jaké přináší řešení. A je dobré si pravidelně mapovat prostředí, např. pomocí SWOT analýzy, a to třeba i jednou za půl roku.
Co dělá kampaň virální?
Virální kampaň tak úplně nenaplánujete. Zkrátka se virální stane. A v takovém případě musíte včas zareagovat, aby se naplnil i její fundraisingový potenciál. Fundraisingoví experti Cătălin Dinu z Rumunska a Andrzej Pietrucha z Polska představili během session čtyři konkrétní kampaně a popsali některé z mechanismů, které podpořily jejich úspěch. Jako důležité aspekty pro rozšíření popisují zapojení influencerů, aktivizace veřejnosti , zájem médií a práce s časem a vytrvalostí (čas se stává součástí příběhu).
Jednou z nich je kampaň Magic Home rumunské organizace Asociatia Magic z roku 2017. Rodiče onkologicky nemocných dětí nemají při jejich pobytu v nemocnici jinou možnost, jak strávit noc v jejich blízkosti, než obyčejnou židli. Právě židle se tak stala symbolem problému, pro který kampaň nabízela řešení -- vybudování domova pro rodiče poblíž největšího onkologického centra v Rumunsku.
Kampaň se stala virální v podstatě od prvního dne. Pro spoustu lidí bylo téma osobní, což byl v tomto případě klíč k úspěchu. Důležitou součástí bylo umístění symbolické židle do okna galerie, na které se 24 hodin denně střídali lidé, dokud se nevybrala potřebná částka. Celkem se vybral víc než milion eur.
Další kampaně, kterými se můžete inspirovat, jsou Warmth for Kyiv, #TeRogRespiră (česky Prosím tě, dýchej) rumunské mateřské organizace La Primul Bebe a Diss na raka organizace Cancer Fighters, kterou podpořil známý tiktoker Łatwogang. Devět dní v kuse živě streamoval na YouTube, každý dar se objevil na živém počítadle. Celkem se podařilo vybrat v přepočtu kolem 1,5 miliardy korun.
Fundraising v časech války
Na využití storytellingu ve fundraisingu se zaměřila Lyubov Krokhmalna, fundraisingová stratéžka z ukrajinské organizace Pledge Peak. Upozornila na to, že válka na Ukrajině změnila pravidla fundraisingu: dárci jsou unavení, čelí obtížnější ekonomické situaci a je čím dál těžší získat jejich pozornost. K ilustraci, jak dobře vyprávět ve fundraisingu příběhy, využila konkrétní ukrajinské kampaně, na kterých mimo jiné ukázala, jak pracovat s těžkými tématy, jako je zármutek.
U videí na podporu rodin vojáků padlých v boji popsala Lyubov Krokhmalna dvě věci, které pomáhají těžké téma odvyprávět citlivě a zároveň tak, aby vedly k darování.
- Detaily. Místo doslovného popisu situace a emoce. Nejsou potřeba velká slova, emoce se k publikum dostane skrze popis události, kterou si umí představit každý, například telefonát s matkou zesnulého vojáka.
- Naděje. Čistý zármutek by publikum odradil. Video proto zmiňuje poslední přání vojáků, ukazuje oslavu jejich života způsobem, jaký si přáli -- například zpěvem nebo pozvednutím sklenice vína.
Konat dobro a nevyhořet
Lidé pracující v občanském sektoru často čelí kromě vysokého pracovního nasazení i neustálému pocitu, že musí vynaložit veškeré úsilí, aby „zachránili svět“. Na svém workshopu britský konzultant a spisovatel Richard Docwra zdůraznil, že touha pomáhat druhým je sice úctyhodná, ale nesmí jít na úkor vlastního zdraví a pohody. A z jakých pohnutek zanedbáváme naše potřeby nejčastěji? Kvůli pocitu závazku, nedostatku zdrojů i utkvělé představě, že neustálá vytíženost je měřítkem naší hodnoty.
Co se týče praktické péče o duševní zdraví, nepřichází Richard Docwra s ničím, co byste už neslyšeli: Striktně si vymezte pracovní dobu, nenoste si práci domů a naučte se své hranice otevřeně komunikovat okolí. Přesto z diskuzí mezi účastníky a účastnicemi, kterými session prokládá, jasně vyplývá, že jejich znalost neznamená jejich uvedení v praxi.
V průběhu dne vám váš mozek poděkuje, když mu dát prostor „dýchat“ – například zařazením pětiminutové pauzy po každých 25 minutách soustředění. Pár minut denně je vhodné nedělat absolutně nic (což zahrnuje i nekoukání do telefonu) a nikoho nepřekvapí, že klíčový je také dostatek spánku. A tři výzvy na závěr: 1) Věřte ve svoji hodnotu – „You are enough”. 2) Poslouchejte svoje instinkty. 3) A namísto permanentní vytíženosti zkuste mít jako svoje základní nastavení pocit klidu – „Make feeling calm your default setting“.
Odvaha si vybrat
„Odnášíte si z konference nové nápady? Mám pro vás špatnou zprávu: brzy bude pondělí a s ním zase přijdou všechny úkoly, povinnosti, e-maily a požadavky od kolegů a kolegyň.“ Podaří se vám nápady uvést v realitu a fundraising skutečně posunout? Závěrečná session Giedrė Šopaitė, která se věnuje strategické filantropii a má za sebou více než 20 let zkušeností v neziskovém sektoru v Litvě, na konferenci nabídla úvahu k zamyšlení. Být zavalený úkoly, odškrtávat jeden úkol za druhým, aby se vyrojilo pět dalších, a cítit se přetížení... to by nám šlo!
Kdy naposledy jste zažili den, kdy jste se necítili zavalení operativou, tedy běžnou, každodenní prací? Je to ale strategické? Posouvá to vás nebo vaši organizaci? Řeší vaše vytížení (nebo často také přetížení) skutečně efektivně problém, kvůli kterému vaše organizace existuje?
Operativa má tendenci zahlcovat. Každý úkol se zdá být urgentní a neodkladný. A každý den se úkolů vyrojí nespočetné množství. Málokdy je ale mezi nimi prostor na rozvoj, učení se nebo i posun ve strategii. Zkrátka na to není čas ani energie. A tady přichází možná nepříjemné uvědomění: je otázka volby, čemu dáme přednost. Necháme-li se zavalit nekonečnými pracovními úkoly, nezbude nám kapacita měnit aktuální stav.
Dlouhodobé vytížení navíc dost možná nepovede ke změně stavu společenského problému, pravděpodobně představuje spíš cestu k vyhoření nebo i zdravotním problémům. Jak máte nastavený kompas vy?
Článek vznikl ve spolupráci s Danielou Kubičkovou Syrovátkovou, Annou Perdokovou a Janem Gregorem v rámci mediálního parťáctví se Slovenským centrem fundraisingu.
