Výzkum dopadů anticikanismu realizovaný na vzorku 75 Romů a Romek z celé republiky popisuje realitu, s níž se potýkají od dětství až po dospělost. Podle hlavní výzkumnice Selmy Muhič Dizdarevič z Fakulty humanitních studií UK „anticikanismus funguje jako jakási ,daň‘ za romskou existenci v české společnosti. Proniká do všech oblastí života, jak do soukromých, tak do veřejných interakcí. Životní dráhy Romů jsou bohužel formovány diskriminací.“

RomanoNet, zastřešující více než 15 romských a proromských organizací a iniciativ, považuje zveřejněné výsledky za první krok k hlubší společenské debatě. „Naší ambicí je otevřít postupně debatu s akademiky, úředníky a politiky a přispět k vytváření politik a opatření, které projevy anticikanismu ještě důsledněji pojmenují a mohou vést k jeho omezení v praxi. Je to běh na dlouhou trať, ale je třeba začít,“ uvedl ředitel platformy Michal Miko.

Dětství, škola a přenášené trauma

Zjištění potvrzují, že anticikanismus je přítomen už od raného dětství. Romské děti čelí šikaně, segregaci či nízkým očekáváním vyučujících. Trauma se navíc přenáší mezi generacemi. Například výpověď 57leté ženy ukazuje bolestný zážitek z mateřské školy:

„Prvně mi dali najevo ve zlém, že jsem Romka, v mateřské škole. A hned od prvního dne. (…) Bylo to velmi nepříjemné. Vlastně jsem seděla sama, úplně vzadu, nikdo si ke mně nechtěl přisednout.“

Podobné zkušenosti přispívají k tomu, že mnozí Romové a Romky v dospělosti vnímají anticikanismus jako latentní hrozbu, se kterou musí počítat prakticky při každé interakci.

Diskriminace v každodenním životě

Výzkum ukazuje, že projevy rasismu se objevují ve všech oblastech veřejného života:

  • odmítání vstupu do barů, obchodů či dopravních prostředků
  • obtíže při hledání bydlení a zaměstnání
  • předsudky o neschopnosti pracovat
  • nedůvěra na úřadech, obavy z nedostatečné zdravotní péče

Dotazovaní navíc často popisovali mikroagrese a každodenní stres. „Když jsem si šel měnit adresu a spletl si něco v tom formuláři a chtěl jiný, tak mi na městské části Praha 2 řekla ‘proboha, a kolik vás tam bude bydlet’,“ uvedl jeden z respondentů.

Pocit neviditelnosti a absence podpory

Účastníci a účastnice průzkumu zdůraznili, že se ve chvílích útoků a ponižování setkali spíše s pasivitou okolí než se zastáním. Nejčastěji popisovali incidenty na ulici či v dopravě, kdy přítomní lidé „záměrně odvrátili zrak“. Tento postoj majority posiluje pocity neviditelnosti, bezmoci a opuštěnosti.

Ojediněle se objevují i pozitivní zkušenosti – například když se někdo z majority zastal oběti verbálního útoku v MHD nebo na pracovišti. Tyto příběhy však představují spíše výjimku.

Výzva k budoucnosti

RomanoNet zdůrazňuje, že zlepšení formálních podmínek, jako je přístup ke vzdělání či pracovnímu trhu, automaticky neznamená větší společenské přijetí. Romská identita podle respondentů stále nese stigma a předsudky přetrvávají.

Budoucí směřování proto vidí nejen v posílení politické a občanské angažovanosti, ale také v podpoře romského podnikání a ve vytváření vize skutečné rovnosti. „Výsledky nemají sloužit jen odborníkům a institucím, ale také médiím a široké veřejnosti. Jsou podkladem pro konkrétní kroky, které povedou k prosazování rovnosti a důstojného života Romů a Romek v České republice,“ dodal Michal Miko.

Zdroj: RomanoNet
Foto: PxHere/volně k užití