Na pobřeží Albánie se jedna z posledních divokých řek v Evropě vlévá do Jaderského moře. Protéká pobřežními borovicovými lesy, okolo písečných dun a bažinami, dokud se nepromění v lagunu. Na její hladině se odráží růžová barva plameňáků. V Nartě se kromě nich vyskytuje přes 2300 druhů rostlin a zvířat, mezi nimi třeba i tuleň středomořský, jeden z nejohroženějších mořských savců, kterého zbývá už jen několik stovek. Před několika měsíci se v této krajině objevily buldozery.
Příčinou je výstavba luxusního resortu, za níž stojí dcera amerického prezidenta Donalda Trumpa Ivanka a její muž Jared Kushner. Těžká technika zde na konci dubna začala s prací, aniž by byl předtím zkoumán vliv na životní prostředí, bez konzultace s místními. Poničila duny, které byly v minulosti prohlášeny za přírodní památku a nově postavené cesty narušují migrační trasy zvířat, které mají vliv na fungování celého ekosystému.
Resort má stát na ostrově Sazan a stavět se má i na nedotčeném pobřeží na protějším poloostrově Zvërnec, na místech, které by si Kushner podle svých vlastních slov s radostí užíval s rodinou a přáteli. Ivanka Trump prohlásila, že je oblastí „fascinována“.
A má proč. Jedná se o přírodně vzácnou oblast, kterou ekologové, environmentální organizace, ale i albánské zákony chrání. V posledních týdnech se k nim přidaly statisíce občanů, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s ničením tamní krajiny kvůli ziskům Trumpovy rodiny.
Za hranice Albánie
Organizace EcoAlbania se ochraně vzácného území v deltě řeky Vjosa věnuje už více než deset let a její kampaně hrály významnou roli ve vybudování prvního národního parku, který v Evropě chrání divokou řeku a ekosystém, v němž pobývá například ohrožený sup mrchožrout nebo rys balkánský. EcoAlbania v oblasti provádí výzkum a prosazuje rozšiřování národního parku na větší část delty.
„Neustále se zasazujeme o zamezování projektů, které by měly negativní dopad na oblast. Postavili jsme se proti výstavbě mezinárodního letiště Vlora v chráněné oblasti Vjosa-Narta nebo proti rozvoji velkých turistických středisek v deltě,” vysvětluje ředitel EcoAlbania a hydrobiolog Olsi Nika pro Svět neziskovek. Organizace využívá Bernské úmluvy, která se zaměřuje na ochranu rostlin a živočichů, a jejím prostřednictvím podniká právní kroky mimo jiné i v souvislosti s rozvojem turistické infrastruktury.
„Protesty, které začaly v polovině května a pokračují dodnes, nejsou ojedinělou událostí, ale výsledkem let vědecké práce, právní obhajoby a spolupráce mezi občanskou společností a místními komunitami na ochraně jednoho z nejcennějších říčních a pobřežních ekosystémů v Evropě,” říká Olsi Nika.
Vjosa–Narta je součástí posledního nedotčeného deltového systému ve Středomoří, je domovem zhruba 70 chráněných druhů a nachází se na jednom z nejdůležitějších migračních koridorů stěhovavých ptáků v Evropě. „To, co se zde děje, nezůstává v Albánii,” uvádí ekologická organizace PPNEA, která se k protestům připojuje.
“Albánie není na prodej”
Již od konce května se každý večer v sedm schází protestující vyzbrojení plameňáky – oficiálním symbolem protestů – na Skanderbegově náměstí v hlavním městě Tirana, aby dali najevo nespokojenost s děním v oblasti Vjosa-Narta, ale i se současnou vládou. Jedná se o největší protesty v zemi od pádu komunismu na začátku 90. let. V ani ne dvou a půl milionové Albánii se v nejrušnější dny protestů zúčastnilo na dvě stě tisíc lidí.
Náměstím se večer co večer nese pokřik “Albánie není na prodej!”.
Žádný oficiální organizátor takzvané ‘plameňákové revoluce’ neexistuje, každý se zapojuje, jak může. Atmosféru popisuje reportáž americké neziskové mediální platformy Waging Nonviolence, pokrývající aktivity sociálních hnutí po celém světě: „Jeden ze starších protestujících přinesl ovoce zdarma pro ostatní, postarší pár rozdává lahve s vodou. Skupina přátel sbírá odpadky. Jedna z nich, Thea, říká, že se dali dohromady proto, aby komunální čističi ulic nemuseli nést tíhu vládních akcí, proti kterým lidé protestují.”
Dobrovolníci také provozují dětský koutek pro ty, kteří na demonstrace chodí se svými potomky. „Je to o tom, aby mladí lidé měli v této zemi budoucnost. Jsem tu kvůli nim, kvůli své dceři,” říká jedna z protestujících, 42letá Elvira. Na náměstí se potkává několik generací a celé rodiny.
Sidorela Vatnikaj, aktivistka, která působí hned v několika sociálních hnutích, se podílí na organizaci, spolupracuje s několika skupinami podporujícími protesty a dobrovolně investovala peníze a čas do instalace ozvučení nebo zvaní zástupců a zástupkyň veřejnosti, aby na akci promluvili. Cílem je, aby byl slyšet hlas mladých, starších, zavedených aktivistů, ale i obyčejných lidí, obyvatel měst i venkova. Každý den tak k davům hovoří někdo jiný a motivuje ostatní, aby svůj boj nevzdávali.
Zatímco vláda tvrdí, že projekt v laguně Narta bude transformační a Albánii dostane na trh luxusního cestovního ruchu, neziskový sektor, vědecká obec a občanská společnost nesouhlasí s tím, že by se to mělo stát na úkor přírody a vzácných druhů.
Zmíněná organizace EcoAlbania není oficiálním organizátorem protestů, ale uvědomuje si, že svou prací k široké mobilizaci přispívá. „Na základě šíření osvěty a vědeckých důkazů jsme vytvořili prostor pro to, aby lokální komunity, studenti a občané mohli vyjádřit svůj vlastní názor. Díky tomu je tato mobilizace důvěryhodná, hnutí je odolné a můžeme sdílet vlastnictví společné kampaně,” doplňuje Olsi Nika.
Výstavba resortu byla prozatím pozastavena. „Ačkoli bezprostředního cíle zastavit ničení chráněné oblasti dosud nebylo dosaženo, věřím, že plameňáková revoluce již dosáhla něčeho mnohem hlubšího – začala se měnit hluboce zakořeněná mentalita. Po desetiletích diktatury, po níž následoval dlouhý a často frustrující demokratický přechod, mnoho Albánců uvěřilo, že se nic ve skutečnosti nemůže změnit. Dnes stále více lidí zjišťuje, že pokojné občanské akce mohou mít smysl a že obrana společného dobra je možná i nezbytná,” dodává Nika.
Od ochrany životního prostředí k výzvám k rezignaci
Počáteční protesty začaly na poloostrově Zvernec sporem mezi obyvatelstvem a členy ekologických organizací s developery, kteří oblast ohradili plotem a do extrémně citlivého ekosystému začali navážet těžkou techniku. Jedním ze zlomových momentů aktuálního dění pak byla potyčka na místní pláži na konci května, při níž byl pískem tažen jeden z demonstrantů členy soukromé bezpečnostní služby.
Videa z události, u které stála nečinná policie opodál, se rychle rozšířila na sociálních sítích a proměnila to, co začalo jako protest proti ochraně životního prostředí, v širší debatu o moci, odpovědnosti a právním státě. Stížnosti demonstrantů a demonstrantek se brzy stočily k současné vládě premiéra Ediho Ramy, vůdce Socialistické strany. Protestující volají po jeho rezignaci.
Výstavba resortu totiž neohrožuje jen přírodu a vzácné druhy, ale i možné členství balkánské země v Evropské unii, které v současnosti podporuje 92 procent Albánců. Právě Rama před loňskými volbami, v nichž byl zvolen již počtvrté, sliboval, že Albánie bude členskou zemí do roku 2030.
V roce 2004 bylo území Vjosa-Narta oficiálně prohlášeno chráněnnou krajinnou oblastí kvůli svým mimořádným přírodním hodnotám, rozmanitosti druhů a ekologickému významu. Právní ochrana těchto oblastí byla v roce 2017 ještě posílena. Před dvěma lety však albánský parlament přijal opatření, které upravuje předchozí zákony a umožňuje rozvoj cestovního ruchu na některých chráněných územích.
Změny tehdy kritizovaly ekologické organizace, vědecká obec i evropské instituce s tím, že nejsou v souladu s normami EU pro ochranu přírody, a vyzývaly k jejich zrušení. Kritizovaná úprava i tak umožnila projekt Kushnera a Trump.
Po nájezdu buldozerů do Narty a rozhoření protestů se poslanci a poslankyně Evropského parlamentu usnesli na okamžitém zastavení výstavby v chráněných zónách a stažení albánské legislativy, která umožňuje získávat povolení investorům. Současně podpořili rozsáhlé demonstrace.
„Pokud to Rama se svými ambicemi v EU myslí opravdu vážně, měl by z této trajektorie ustoupit a říct Trumpovu klanu: ‚Promiňte, EU je mou hlavní prioritou,“ uvedla nizozemská europoslankyně Tineke Strik. „Jestli budou pokračovat, budou mít během jednání s EU velký problém – zejména v kapitole 27, kde musí splnit všechna kritéria environmentální politiky EU. Plánovaná výstavba rozsáhlých nemovitostí v tak křehké oblasti představuje obrovskou hrozbu,“ říká Strik.
Životní prostředí před dravým kapitalismem
Albánské organizace občanské společnosti zabývající se ekologií včetně EcoAlbania bojkotují naplánované konzultace s Ministerstvem životního prostředí, dokud zůstane v platnosti změna zákona o chráněných územích. „Ochrana chráněných území není procedurální záležitostí. Je to zkouška ochoty albánského státu dodržovat ústavu, chránit veřejný zájem a plnit své závazky vůči Evropské unii,” uvádí organizace.
Europoslanci ze Skupiny zelených sdružující europoslance, kteří prosazují ochranu klimatu, přijeli na konci června do Albánie podpořit protestující. „Věřím, že plameňákové protesty mají hluboký evropský a možná i globální význam. Vyjadřují lidový požadavek na radikálně odlišný model rozvoje – takový, který odmítá dravý kapitalismus a klade lidi, komunity a životní prostředí na první místo,” uvedla italská europoslankyně Ilaria Salis v prohlášení po své návštěvě. Protesty jsou podle ní pozoruhodným příkladem demokracie zdola v praxi.
Pro mnoho občanů, kteří v posledních týdnech vyšli do ulic, je podle organizace PPNEA stanovisko Evropského parlamentu signálem, že jejich obavy jsou na evropské úrovni slyšet. „Debata o Vjosa-Narta nyní přesahuje rámec ochrany životního prostředí; stala se součástí širší evropské diskuse o právním státě, demokratické účasti, transparentnosti a důvěryhodnosti samotného procesu rozšíření EU,“ uvedl Aleksandër Trajçe, výkonný ředitel PPNEA, první albánské environmentální organizace, která vznikla v roce 1991.
Petice, kterou sepsala PPNEA, má aktuálně přes 136 tisíc podpisů. Volá po zastavení výstavby v ekologicky významných oblastech v okolí řeky Vjosa a laguny Narta, a to minimálně do doby, než proběhnou nezávislá posouzení vlivů na životní prostředí. Dále požaduje transparentnost plánů rozvoje, povolení, environmentálních studií a dohod, které se týkají infrastrukturních projektů. Signatáři požadují ochranu míst výskytu stěhovavých ptáků, mokřadů, lagun a biodiverzity, dodržování evropských zásad ochrany životního prostředí a veřejné konzultace, do nichž budou zapojeny místní komunity, vědecká obec a environmentální organizace.
Olsa Nika z EcoAlbania zdůrazňuje přínosy spolupráce zavedených organizací, neformálních iniciativ a aktivních občanů v prosazování trvale udržitelné ochrany životního prostředí. Každý aktér má podle něj odlišné role, ty se však navzájem doplňují – jedno nefunguje bez druhého.
„Nevládní organizace přispívají vědeckými odbornými znalostmi, právními znalostmi, analýzou politik a dlouhodobými zkušenostmi s prosazováním zájmů, zatímco místní komunity, občané a studentská hnutí přinášejí místní znalosti, legitimitu, zapojení veřejnosti a schopnost mobilizovat širokou veřejnou podporu,” dodává Nika s tím, že aktuální hnutí hodnotu této široké spolupráce dokazuje.
Zároveň zdůrazňuje, že takto rozsáhlá občanská iniciativa nevznikla přes noc. „Díky dlouhodobé práci jsme si vybudovali důvěru a našim spoluobčanům jsme umožnili, aby se stali informovanými participanty spíše než, aby byli pouhými podporovateli jedné kampaně,” říká Nika.
#FlamingoRevolution
Podle Olsy Niky současná situace rozohnila zejména mladé, kteří vyrostli v proevropské a progresivní mentalitě a odmítají dosavadní pořádky, z nichž část pochází z předešlého režimu. Třiadvacetiletá Sara, pravidelná účastnice protestů říká: „Obyvatelé generace Z už mají svých politiků a systému dost.”
K rozsáhlé mobilizaci pak dobře slouží internet a sociální sítě. Na Instagramu pod hashtagem #FlamingoRevolution každodenně přibývají stovky příspěvků a angažované profily zvou na další a další dny protestů. Místo setkávání na Skanderbegově náměstí v Tiraně má již svůj špendlík v Google mapách s názvem “The Flamingo Revolution 2026”, u kterého jsou jen pětihvězdičkové recenze. „Místo, kde se znovu rozhořela naděje na lepší budoucnost,” stojí v jedné z nich.
Sociální sítě jsou nezbytné nejen kvůli zvaní účastnictva, ale i pro pokrývání dění na protestech. „Sociální média se v Albánii stala nutností, protože místnímu tisku se nedá věřit,“ říká student Alis. „Naše místní média, kterým platíme koncesionářské poplatky, se o našich protestech nebavila déle než pět dní, dokud neměla jinou možnost. Proto se spoléháme na alternativní kanály pro vzájemné informování a organizaci,“ dodává.
Sara doplňuje, že pro mladé jsou nyní demonstrace formou socializace: „Děláme si srandu, že místo setkávání u kafe, spolu trávíme čas na protestech.”
Společně s informacemi a důležitými daty, sociální sítě přispívají i k humoru, který definuje současnou plameňákovou revoluci. Účastníci sdíli zábavné memy, třeba o tom, jak Ivanka Trump “objevila” ostrov Sazan, a předhánějí se v tom, kdo bude mít vtipnější transparenty, ty opravdu povedené se virálně šíří internetem. K dění se připojují také umělci a umělkyně, kteří podporují protesty svými díly.
Současné protesty podle Olsy Niky demonstrují rostoucí roli aktivních občanů při formování nejen environmentální politiky v Albánii. „Veřejné protesty přitáhly k tomuto problému značnou pozornost celé země a vytvořily podnět k reakci osob s rozhodovací pravomocí. Toto úsilí společně posiluje důvěryhodnost i dopad kampaně,” dodává Nika. Aktivistka Sidorela Vatnikaj říká, že lidé se nejen stali politicky uvědomělejšími, ale také cítí, že už nejsou sami: „Stali jsme se silnějšími, jednotnějšími.“
Odvedení pozornosti
A jak na protesty reaguje premiér Edi Rama? Podle něj jsou způsobené hybridní válkou, zahraničními mocnosti a manipulací v digitálním prostoru. „Svět se neprobudil kvůli osudu Narty, ale kvůli jménu Jared Kushner,” uvedl v červnu na adresu protestů, za nimiž podle něj stojí Trumpovi oponenti, anti-izraelská hnutí nebo “digitální žoldáci” z Íránu.
Podle Jonily Godole, která se na Tiranské univerzitě zabývá politickou komunikací, má Ramova rétorika za cíl odvést pozornost. „Když je občanský protest prezentován jako íránský, protiizraelský nebo poháněný Trumpovými odpůrci, pozornost se odvrací od toho, co protestující požadují. Debata se místo toho přesouvá k údajným autorům protestu – vnějšímu nepříteli,“ vysvětluje. Tato taktika podle ní také připomíná období komunismu, kdy byl jakýkoliv politický disent vykreslován jako produkt nepřátelských zahraničních sil.
„Strach byl politickým kapitálem komunistického režimu. Udržoval společnost pod kontrolou a koncentroval moc kolem vůdce. Dnes tento jazyk už nefunguje stejným způsobem. Mladí lidé už tento politický kodex neuznávají. Odmítají ho,“ říká Godole.
„Zda protesty nakonec budou znamenat politickou transformaci Albánie, zůstává otázkou. Díky nim se však podařilo obnovit něco, co je pro každou demokracii zásadní: víru, že občané mají právo i odpovědnost volat moc k odpovědnosti,” uzavírá Olsa Nika.
