Výzvy budoucnosti a fundraiseři na pokraji sil
Mezinárodní fundraisingovou konferenci, kterou uspořádali kolegové ze Slovenského centra fundraisingu, otevřel Daryl Upsall. Zkušený konzultant s téměř 40 lety praxe ze 70 zemí světa povídal o trendech a výzvách, které formují naši práci v neziskovém sektoru. Zdůraznil například, že:
- i přes nejrůznější krize posledních let je dárcovství globálně na vzestupu,
- dary na provoz už nejsou utopie – příkladem je filantropka MacKenzie Scott,
- korporátní filantropii nahrazují dlouhodobá partnerství,
- inovacemi bychom se neměli jen inspirovat, ale aktivně do nich investovat,
- a víc než kdy dřív se v časech krize vyplácí přilnout k naší misi a aktivně komunikovat dopad naší práce.
O den později Daryl zaplnil sál znovu – přednáška s názvem Fundraiser Burnout – Are We Looking After Ourselves? přitáhla pozornost mnoha návštěvníků, kteří během chvíle zformovali bezpečný kruh ke sdílení vlastních příběhů. Daryl otevřel diskuzi vlastním silným příběhem, který před lety málem končil sebevraždou. „Takových je nás víc než kdy dřív, jak ukazují data,” konstatoval Daryl a atmosféra v sále fakt jen potvrdila – z různých koutů místnosti se v mžiku začaly ozývat hlasy s vlastními příběhy o balancu na hraně vyčerpání a zkušenostech s vyhořením.
Co s tím? Podle Daryla mohou být cestou ven ty nejzákladnější věci, které ale často přehlížíme: nastavit si hranice pracovního života, vytvořit prostor pro regeneraci, věnovat kvalitní stravu svému tělu i mysli. Rozpoznat, kdy už je toho příliš. Přiznat to sobě i druhým. I když bývá sdílení opravdu těžké, podělit se s někým (třeba s kolegy v práci) o pocit, že jsme selhali, může být osvobozující. Zároveň tohle vystoupení “ze sebe” může zafungovat jako start cesty k nastavení zdravějších návyků. Pečujme o sebe!
Závěťový fundraising není o smrti, ale o radosti ze života
Nejen tuhle pravdu připomněla energická Gemma Rooke z Velké Británie ve svém příspěvku k závěťovému dárcovství Death and Dying – What Not To Say.„Když jsem její přednášce plné optimismu a smíchu naslouchal, tak jsem se opět zasnil do vize závěťového dárcovství v Česku,” říká Honza Gregor ze Světa neziskovek.
O jaké vizi je řeč? Půjde o stav, kdy závěťové dárcovství bude poměrně běžné a neziskovky už takovou formu darování nebudou pouze komunikovat. Budou stát před novými výzvami, jako je například vztah se samotnými dárci a pozůstalými. Nebo dokonce, jak zmínila z vlastní zkušenosti Gemma Rooke, jak vést řeč na samotném pohřbu. „Vývoj z posledních let mi říká, že už se k této vizi pomalu, ale jistě blížíme,” dodává optimisticky Honza Gregor, který v koalici Za snadné dárcovství každoročně vede osvětovou kampaň o možnostech darování ze závěti.
Překlenout propast mezi neziskem a těmi, kteří mají peníze
Jan Kroupa, Jiří Bárta a Tereza Herdová v rámci přednášky Crossing the Divide představili průběh a výsledky kampaně za navýšení nadačního jmění Nadace Via. Na kampani, která cílila na 25 milionů korun, pracovali přes dva roky. Její ústřední jednotkou byl tzv. kabinet, skupina sedmi ambasadorů z oblasti byznysu a filantropie, jež měla za cíl otevřít dveře k dalším zajímavým lidem. “Spočítali jsme si, že za každé investované euro jsme jich dostali zpátky dvanáct,” uvedli řečníci.
Kromě představení v českém prostředí poměrně inovativního fundraisingového konceptu cabinet-driven kampaně tato konkrétní případová studie přinesla i několik nadčasových a obecně platných myšlenek a tipů. Zejména pro kampaně zaměřené na velké dárce. Bývalý ředitel Nadace Via Jiří Bárta a spoluzakladatel Českého centra fundraisingu Jan Kroupa zmínili nutnost překlenout propast mezi neziskem a těmi, kteří mají vliv a peníze. „Je jen málo neziskovek, které dokážou stavět mosty mezi těmito dvěma světy,” uvedli s tím, že cesta k velkým dárcům vede především skrze osobní vztahy a jejich kultivaci. „Není to ale pro každého, jít na oběd s multimilionářem a cítit se v pohodě,” zdůraznili zároveň.
Peer-To-Peer nevykvete přes noc
Jillian Stewart z Nizozemska, zakladatelka Peerworks Consulting, ve svém bloku Introduction to Peer-To-Peer Fundraising představila přístup k fundraisingu, který v českém prostředí dávno není novinkou. K vysvětlení základního principu použila srovnání s tradičními přístupy – zatímco _„_tradiční fundraising” je kompletně v interní režii organizace, při Peer-to-Peer (P2P) fundraisingu dochází k oslovování o dary vně organizace – fundraisery se stávají příznivci, ti, kteří fandí změnám, o kterou v neziskových organizacích usilujeme.
Padla i oblíbená otázka: Víte, proč lidé darují? Podle Jillian bývá hlavní motivací to, že:
- si přejí, aby ve světě změnilo něco („a world with(out) something”), co je i předmětem činnosti neziskové organizace
- nebo zkrátka věří vám a vaší práci.
P2P fundraising tyto pohnutky k darování rozšiřuje ještě o dva rozměry:
- dárcům záleží na tom, na čem záleží jejich blízkým (tedy “peerům”),
- nebo je zkrátka baví téma nebo výzva samotná a dar je pro ně přidaná hodnota.
„Peer-To-Peer ale nerozkvete přes noc. Rozvoj může trvat i několik let a je třeba počítat s počáteční investicí,“ uzavřela svůj vstup Jillian.
Dokážeme spolupracovat?
Fakt, že nejsilnějšími „wow” a „aha” momenty konferencí bývají naprosto základní věci, potvrdila žijící legenda na poli filantropie, leadershipu v neziskových organizací, Kay Sprinkel Grace ze San Francisca. Svých 90 minut odstartovala otázkou na tělo: „Are we problem solvers or problem servers?” Opravdu v organizacích řešíme problémy, nebo jim sloužíme?
I když se cítíme být jistí tím, že naše práce má smysl, je dobré čas od času si tuto provokativní otázku položit. Přispíváme k řešení problému, kvůli kterému jsme vznikli? Co je to za problém? Co udělat pro to, abychom přispěli k tomu, že se vyřeší úplně? Existujeme pro problém, nebo existujeme proti němu? Koho to zajímá? A kým na tom můžeme spolupracovat?
Téma spolupráce při dosahování dopadu je pro Kay dlouhodobá srdcovka. Přesto znovu dokázala upoutat pozornost publika a posunout myšlenky posluchačů v sále o několik dalších úvah. Položit si otázku: Co jako organizace potřebujeme, abychom s někým 1. spolupracovali, nebo 2. navázali partnerství a nebo se dokonce 3. spojili, je poměrně provokativní. My jsme si odpověděli takto:
- Pro spolupráci potřebujeme přinejmenším existenci konkrétního problému/příležitost, schopnost a kapacitu na tom pracovat, důvěru a životaschopnou představu o vzájemně se posilujících aktivitách.
- Pro vyšší úroveň – partnerství – k výše zmíněnému přibývá potřeba souznění na úrovni vize a synergie na úrovni leadershipu.
- Pro úroveň spojení, která je úplně nejvyšší, pak přibývají ještě položky podobné sítě tzv. slabých vazeb – lidí kolem potenciálně spolupracujících subjektů – a v neposlední řadě souznění na úrovni organizačních kultur.
A co na jednotlivých úrovních potřebujete vy?
TIP: Zmínění Kay Sprinkel Grace, Jiří Bárta nebo Jan Kroupa patří k autorům e-learningového programu Světa neziskovek Procesy a efektivní organizace: Jak se neztratit na společné misi. Hledáte-li odpovědi na to, jak vaše organizace může fungovat efektivněji a s vyšším dopadem, pak je program právě pro vás!
Engagement jako cesta k digitálnímu růstu
„It’s not about you, it’s about them.” Online marketér z Nizozemska Balázs Horváth účastníky během své přednášky dovedl ještě o krok dál než Kay. Naše pozornost obrácená čistě na _„_problem solving” se stočila na ty, co o _„_problem solving” také stojí, na dárce a jejich hodnoty. Podle Balásze dárci vyjadřují své hodnoty právě skrze dary – dárce přitahuje dopad práce organizace, protože souzní s jejich hodnotami. Není to o vás, je to o vnitřním přesvědčení dárců. O vyjádření toho, co je pro nás společně důležité.
„Zapojte své dárce a dejte jim příležitost podílet se na řešení problému, který vás společně trápí,” bylo jednou z hlavních myšlenek Balászova vstupu. Mezi nejčastější používané nástroje, jak lidi vtáhnout, jsou podle něj petice, dotazníky, kvízy, ankety, různé pledge na profilech na sociálních sítích, hry i soutěže. Výsledek je nejen zisk komunity, která za vámi a vaší prací na změně, ale také přehled o tom, kdo všechno do ní vlastní patří. Kdo jiný než lidé, kteří věří smyslu vaší práce a přihlašují se ke stejným hodnotám, by mohli být vašimi dárci?
Síla ticha a naslouchání
Letošní CEE Fundraising Conference uzavřel skvělý řečník a velká osobnost v oblasti major donor fundraisingu a leadershipu, Kanaďan Tony Myers. Po smršti 90minutových vstupů řečníků z celého světa, které běžely simultánně v několika konferenčních místnostech, se na 200 účastníků konference setkalo ve velkém sále, kde o den dříve Daryl Upsall konferenci zahajoval.
Tony Myers během několika prvních vteřin dokázal dokonale ztišit sál a čas jako by se zpomalil. S fotografií finské premiérky Sanny Marin na plátně za sebou zahájil svou session tichým obdivem k lídrům, jejichž největší silou je umění mlčet a naslouchat. „Něco vám povím. Máme dvoje uši a jedna ústa, že? V tomto poměru je také dobré je používat,” vyslal s úsměvem bazální zprávu k přítomným fundraiserům. „Naučte se naslouchat celým srdcem a začnou se dít zázraky.”
Tonyho povídání pro nás patřilo k nejsilnějším v historii konference. A bez přehánění lze říci, že bylo tou nejlepší tečkou za událostí, kde největší inspirace mezi zúčastněnými proudí ze síťování a vzájemného naslouchání – v mezičase mezi jednotlivými bloky programu. Děkujeme organizátorům a těšíme se na příští ročník!
Fotografie: Slovenské centrum fundraisingu
