„Podporu nemá smysl škrtat. Musíme ji ale správně zaměřit,” uvádí svou studii na téma společného vzdělávání, takzvané inkluze, PAQ Research, výzkumná organizace, která se věnuje sběru dat, jež mají sloužit jako podklad pro zlepšování kvality života v Česku. „Místo populistických hesel je čas postavit diskusi na faktech: společné vzdělávání není charitativní projekt na úkor zdatnějších dětí, ale pragmatické řešení, které, má-li podporu, funguje pro všechny,” uvádí pak Society for All (SOFA), která se zaměřuje na odstraňování bariér ve vzdělávání. Organizace tak reagují mimo jiné na předvolební rétoriku, jejíž obsahem bylo v některých stranách, včetně dnes vládních SPD a Motoristů, rušení inkluze.
Okolo fungování a efektivity společného vzdělávání totiž panuje řada mýtů a neporozumění. PAQ Research i SOFA proto shrnují dostupná data z Česka a zahraničí a přinášejí věcné argumenty postavené na faktech do veřejné debaty, která v posledních měsících ohledně inkluze probíhá.
Inkluzivní vzdělávání znamená rovný přístup pro všechny děti nehledě na jejich znevýhodnění, díky čemuž mohou naplnit svůj vzdělávací potenciál. Česko se k takovému vzdělávání zavázalo přijetím Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
Důkazy o přínosech i chybějící data
V Česku od roku 2005 platí právo na vzdělávání v běžné škole a od roku 2016 mají děti se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a nadaní žáci nárok na podpůrná opatření, která jsou potřebná pro to, aby se mohli vzdělávat v běžných třídách. I přesto, že podíl žáků a žákyň základních škol ve speciálním školství se od roku 2005 snížil o 1,8 procentního bodu, Česko je stále nad evropským průměrem v počtu dětí ve speciálním školství, jak uvádí PAQ Research ve své studii.
Návrh programového prohlášení nové vlády nakonec neobsahuje rušení inkluze, po kterém volali SPD i Motoristé, ale plánuje její úpravy, například podporu speciálních tříd na běžných školách i speciálních škol, a tím zvyšování jejich kapacit.
„Výzkumy z posledních 30 let konzistentně dokazují, že společné vzdělávání představuje nejefektivnější systémovou investici s měřitelnými přínosy pro celou společnost,” uvádí SoFA, která vytvořila řadu infografik uvádějící informace o inkluzi na pravou míru. Obsahují i argumenty, kterými lze ve veřejné diskuzi reagovat na mýty, jako je třeba to, že společné vzdělávání brzdí ostatní děti nebo že ideálním řešením je zřizování speciálních tříd a škol.
Speciální vzdělávací potřeby má na 160 tisíc z milionu dětí na základních školách. Většinu žáků se zdravotním postižením v běžných třídách tvoří ti s poruchami učení, jako například dyslexie nebo dysgrafie. Žáků a žákyň s lehkým mentálním postižením je v běžných třídách málo a koncentrují se v malém počtu škol.
„Zásadní je zjištění, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami vzdělávané ve společných třídách mají dvakrát vyšší pravděpodobnost pokračování v postsekundárním vzdělávání než ty v segregovaném vzdělávání,” uvádí SOFA a dodává, že pozitivní dopad lze vidět také u studujících bez speciálních potřeb – 81 procent studií prokázalo, že společné vzdělávání má pozitivní nebo neutrální dopad na jejich vzdělávací výsledky. „V inkluzivním prostředí rozvíjejí empatii, toleranci a sociální dovednosti nezbytné pro život v rozmanité společnosti.”
PAQ Research však současně upozorňuje na chybějící data ohledně výsledků inkluze přímo v České republice. „Stát by měl sbírat data o pokroku jednotlivých žáků, aby bylo možné vyhodnotit dopad na různé skupiny žactva,” uvádí výzkumníci a výzkumnice Nina Fabšíková, Jan Zeman, Václav Korbel a Daniel Prokop. Dostupná data však podle nich o destrukci školství, kterou politici často straší, nevypovídají.
Jak zlepšit inkluzi?
Podle PAQ Research je zařazování žáků se SVP do běžných tříd celosvětovým trendem. Způsob implementace a formy podpory se liší. Výzkumy však ukazují, že pozitivní dopady převažují, pokud je žákům poskytnuta dostatečná a cílená podpora. „Pro úspěch musí být inkluzivní politika spojena s investicemi do kvalifikovaného personálu přímo ve třídách, adekvátním financováním a podporou vysoké kvality výuky pro všechny žáky,” uvádí autoři a autorka studie.
Obě organizace apelují na to, že rušení či omezování podpory inkluze by mělo negativní dopady. „Snížení nebo zrušení podpory, především snížením výdajů na asistenty pedagoga, by poškodilo žáky se i bez SVP. To je jedno z konzistentních zjištění ze zahraničí,” uvádí výzkumnice a výzkumníci z PAQ. „Náklady školního neúspěchu se sice nemusí projevit hned, ale v dlouhém horizontu výrazně zhoršují uplatnění na trhu práce, zvyšují se sociální problémy (např. exekuce, nestabilní bydlení) a ovlivňují prosperitu a soudržnost celé společnosti,” dodávají. SOFA navíc upozorňuje, že i jen samotný přesun žáků z běžných do speciálních tříd a škol a zejména jejich provoz by byl pro stát velmi nákladný.
PAQ Research i SOFA zároveň informují i o současných nedostatcích společného vzdělávání a přináší návrhy řešení na zlepšení systému. PAQ Research například uvádí, že je třeba naplno využívat asistentů pedagogů, kteří tvoří většinu nákladů na podpůrná opatření. Školám by podle zprávy ve společném vzdělávání pomohli také psychologové či speciální pedagogové, kteří v současnosti na řadě škol chybí. Zdůrazňují proto potřebu zvyšování kapacit těchto oborů. V neposlední řadě doporučují posílit další vzdělávání vyučujících v práci s heterogenními kolektivy či sjednocení diagnostických postupů školských poradenských zařízení.
Zdroj: PAQ Research, Society for All
Foto: Pexels
