Dosavadní obraz českého dárcovství
S mírnými výkyvy (po povodních 2002, kdy dárcovství v jednom roce narostlo o více než 60 % nebo po zrušení společného zdanění manželů v roce 2008) se dá říci, že dárcovství dlouhodobě roste. Počet evidovaných jednotlivých dárců se od roku 2000 více než zdvojnásobil, stejně jako objem darovaných financí. V roce 2010 přesáhl objem dárcovství evidovaného v daňových přiznáních fyzických osob 1,5 miliardy korun a nadále mírně roste. Počet firemních dárců se od roku 2000 také zdvojnásobil a výše poskytnutých darů se dokonce ztrojnásobila. Nicméně v době hospodářské krize v letech 2007/2008 se nárůst zastavil a od té doby stagnuje nebo dokonce meziročně klesá. Čísla jsou to nicméně velmi nepřesná (nezahrnují drobné dary nižší než 1000 Kč za rok, dary neevidované v daňových přiznáních, podstatnou část darů zaměstnanců, kteří často daňový odpis neuplatňují, i když by mohli, dary do veřejných sbírek, sponzorování firem atp.) a lze z nich tedy odvozovat jen velmi volně obecné tendence.
Zdá se nicméně, že filantropie v České republice v mnohém začíná kopírovat současné světové trendy. Firemní dárcovství se od finanční krize, která ve světě způsobila jeho výrazný propad, vzpamatovává velmi pomalu a teprve se zvolna vrací na úroveň před rokem 2007. Tahounem růstu dárcovství zůstávají individuální dárci, což je u nás novinka uplynulých několika let, kteří v krizi lehce zakolísali, ale nijak zásadně svou podporu neomezili. Část dárcovství jednotlivých dárců se přesouvá na internet – například k on-line a mobilním platební nástrojům či crowdfundingu, které již několikátý rok za sebou hlásí stabilní roční nárůst o více než 100 %. Zůstává nicméně otázkou, jaký počet z nich představují stávající dárci, kteří pouze dávají jiným způsobem.
Zároveň lze poukázat na určitá česká specifika. Přestože i u nás začínají růst filantropického dárcovství táhnout jednotliví dárci, v celkovém objemu jejich dary stále nedominují (v ČR dávají jednotlivci podle odhadu zhruba stejně jako firmy, v zemích s nepřerušenou tradicí filantropického dárcovství jako je USA, Kanada, Austrálie nebo Velká Británie je to při započítání odkazů v závěti přes 80 % všech soukromých darů). Zdá se, že výše průměrného daru u jednotlivých dárců roste jen velmi pomalu (zhruba z 9 tisíc v roce 2000 na 11 tisíc v roce 2014). Mecenáši a významní dárci u nás stále ani zdaleka nejsou tak významným přínosem pro celkový objem filantropických darů jako je tomu v zemích s nepřerušenou tradicí filantropie.
Nová data na obzoru!
To je zhruba vše, co se dá rozumně usuzovat z čísel, která máme k dispozici z daňových přiznání. Rok 2015 nicméně přinesl do světa filantropického dárcovství v České republice důležitou novinku: poprvé máme slušná data! Zaprvé si Nadace Via objednala u agentury Stem reprezentativní průzkum Filantropie a české elity (570 respondentů dotazníku z řad “společenské elity” a srovnávací vzorek 1070 respondentů dotazníkového šetření v reprezentativním kvótním výběru běžné veřejnosti, to vše doplněné o 40 rozhovorů s experty na téma filantropie a fundraising). A zadruhé se Českému centru fundraisingu ve spolupráci s Narodohospodářským ústavem AV ČR podařilo prosadit soubor základních otázek o dárcovství do mezinárodního programu SHARE (SHARE - Survey of Health, Aging and Retirement in Europe – což je rozsáhlý reprezentativní panel 5440 respondentů ve věku 50+, kteří v České republice každé dva roky odpovídají na obsáhlý asistovaný dotazník).
Pojďme se tedy na dárcovství v České republice podívat alespoň v některých ukazatelích podrobněji:
Co o sobě říkáme a jak je to doopravdy?
Z hlediska vnímání sami sebe máme optimistické zprávy. 90 % příslušníků českých elit se považuje za filantropy, tedy za ty, kteří pomáhají druhým. V běžné české veřejnosti se za filantropa považuje o 1/3 méně respondentů. 67 % společenských elit daruje ročně tisíce korun a více, 26 % dokonce desítky tisíc a více. Běžná veřejnost zdaleka tak štědrá není. Tisíce korun a více darují jen 3 % běžné populace. Dárci nejvíce věnují peníze, pak dobrovolně čas a práci, méně know-how a kontakty. (Via/Stem)
Na otázku „přispěl/a jste v uplynulých 12 měsících na dobročinné účely církvi, nadaci nebo neziskové organizaci penězi nebo věcným darem“ ovšem kladně odpovědělo pouhých 6,8 % populace. Srovnatelné procento se věnovalo dobrovolnické práci (ČCF/Share). Průměrný dar v roce 2014 činil 3588 Kč, což je ve srovnání s průměrným darem podle čísel z daňových přiznání (témeř 12 tisíc Kč) dosti výrazná korekce. 33 % dárců darovalo méně než 2500 Kč. Průměrný dar byl v roce 2014 kolem 3500 Kč – tedy průměrný – ve věkové skupině 50-65 let, nejvyšší ve věkové skupině 65-75 (4140 Kč) a ve věkové skupině 85+ pak výrazně klesá (na 1200 Kč za rok). (ČCF/Share)
Co podporujeme a proč?
Na otázku, které oblasti svými dary podporují, odpověděli dárci takto (možnost zaškrtnout více tematických oblastí):
- sociální služby - 44 %
- krizová, humanitární a rozvojová pomoc - 30 %
- náboženské a spirituální činnosti - 23 %
- péče o zdraví - 19 %
- kultura a umění - 10 %
- ochrana zvířat - 9 %
- sport a volný čas - 8 %
- životní prostředí - 7 %
- lidská práva - 5 %
- vzdělávání a výkum - 4 % (ČCF/Share)
Ve filantropickém darování jednoznačně převládají pozitivní motivy. 57 % respondentů uvádí starost a zájem, druhou nejčastější motiv je pocit povinnosti (26 %). Potřeba uznání se objevila u 12 % respondentů, 11 % jako důvod uvedlo, že byli požádáni. Stejné procento zmiňuje osobní zkušenost. Přes 6 % darovalo bez důvodu. Úlevu na daních uvádějí jako motiv 3 % respondentů. Pocit viny je významný pro pouhé půl procento respondentů a stejné procento zmiňuje tlak okolí (respondenti měli možnost vybrat více možností – ČCF/Share). U společenských elit dominuje povinnost: téměř ¾ dotázaných považuje dárcovství za svou morální povinnost, 56 % chce svět lepší, radostnější, 44 % zajímá konkrétní potřeba nebo téma a 37 % společesnké elity uvádí, že jsou vedeni soucitem. (Via/Stem)
Co nás ovlivňuje?
Komplexní data získávaná v rámci panelu Share navíc umožňují korelaci s celou řadou dalších zjišťovaných okolností. O čem se dá říci, že to má prokazatelný vliv na dárcovstí u nás? U některých okolností vliv není příliš významný. Pracující dávají o něco častěji (9,5 %) než lidé pobírající starobní důchod (6,2 %), nicméně rozdíl není zásadní. Muži a ženy dávají zcela srovnatelně – muži darují o 0,2 % častěji než ženy, ovšem průměrný dar u žen je o 50 Kč vyšší. Ženatí a vdané dávají o 2 % častěji a jejich průměrný dar je o 200 Kč vyšší. Respondenti, kteří uvádějí, že zažili chudobu v dětství, dávají o 2 procentní body častěji, zůstávají však spořivější (průměrný dar je u nich o 900 Kč nižší). Lidé, kteří se subjektivně těší výbornému zdraví, dávají o 3 % častěji a jejich dar je v průměru o 650 Kč vyšší.
Zásadní závislost je možné ilustrovat u příjmu a u majetku. Provedli jsme srovnání s hrubým i s čistým finančním majetkem domácnosti, s čistým příjmem domácnosti i s hodnotou nemovitého majetku domácnosti a výsledky jsou jednoznačné – procento filantropických dárců roste ve skupinách podle příjmu i majetku víceméně lineárně z cca 3,5 % až na 10 %.
Ještě zřetelnější je vliv vzdělání. Mezi lidmi se základním a středoškolským vzděláním bez maturity se najdou 4 % filantropických dárců. Průměrný dar je 2500 Kč a celkem se tak početná skupina dárců (40 %) složí na 16 % všech filantropických darů. Středoškoláci s maturitou představují 47 % respondentů a také 47 % všech filantropických darů v ČR. V této vzdělanostní skupině dává 6,3 % osob a průměrný dar je 3750 Kč. Mezi vysokoškoláky (13 % respondentů) daruje bezmála 17 %. Průměrný dar je sice jen o 200 Kč vyšší než u středoškoláků, přesto se populace s nejvyšším vzděláním složí na 36 % celkového objemu filantropických darů.
Co říci závěrem?
Závěr je jasný: ochota darovat na dobročinné účely v České republice existuje a roste. Za růstem filantropického dárcovství ČR stojí už několik let jednotliví soukromí dárci, stejně jako je tomu i jinde ve světě (respektive v Euro-americké části světa). Potenciál pro další nárůst dárcovství je obrovský, protože se do něj zapojuje stále jen 7 % populace v ČR (alespoň v populaci 50+), a to je stále 10x méně než v zemích, které najdeme na prvních místech světových žebříčků dárcovství. Zdaleka největší potenciál pro růst filantropického dárcovství v Česku pak přestavují bohatí, dobře vzdělaní dárci.
