V pátek 13. listopadu 2020 schválil Senát sněmovní verzi novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Následující týden tento návrh zákona podepsal prezident republiky. Vedle zákazu klecových chovů slepic obsahuje nová legislativa i vyšší ochranu zvířat v cirkusech. Organizace Svoboda zvířat vedla za účelem této změny kampaň Cirkusy bez zvířat, na které se podílelo také Advokační fórum Nadace OSF.
Anna Bernátková (Anča)
Anna je koordinátorka kampaně Cirkusy bez zvířat organizace Svoboda zvířat. Ochranou volně žijících druhů zvířat se zabývá také v místě jejich přirozeného výskytu v rámci své vědecké práce během doktorského studia na ČZU.
Lucie Hemrová (Lucka)
Lucie byla koordinátorkou kampaně do léta 2020. Ve Svobodě zvířat je od jara 2016, kdy pomáhala v závěrečné fázi kampaně za zákaz chovu zvířat pro kožešinu. Kromě toho pracuje jako vědecká pracovnice AV ČR.
Čas na změnu legislativy
Lucko, Aničko, co konkrétně se pro zvířata a pro cirkusy – i díky vašemu úspěchu – změní?
Anča:
Schválení dané legislativy pro volně žijící (tzv. divoké) druhy zvířat (např. kočkovité šelmy, medvědy, zebry) v cirkusech a podobných zařízeních znamená od roku 2022 konec jejich množení a dovážení ze zahraničí a žádné drezury nových mláďat. Jedná se o postupnou změnu, na kterou se provozovatelé cirkusů budou moci připravit.
Cirkusy budou nadále moci vystupovat s jedinci divokých druhů zvířat, které již vlastní. S jedinci domácích druhů zvířat (koně, psy apod.) pak budou moci nadále vystupovat i je pro své účely množit. Došlo tak k rozšíření již stávajícího zákazu drezury z r. 2004 pro nově narozené primáty, ploutvonožce, kytovce (vyjma delfinovitých), nosorožce, hrochy a žirafy. Už na této změně zákona se tehdy podílela Svoboda zvířat.
Proč bylo vůbec třeba měnit legislativu?
Anča:
Problémů týkajících se využívání divokých druhů zvířat v cirkusech je mnoho. Uvedu tedy jen pár příkladů. Předně chov těchto zvířat by měl probíhat pouze za účelem ochrany druhů a jejich přirozeného prostředí. Cirkusy už ze své podstaty nemohou těmto zvířatům zajistit dostatečné podmínky pro život, poskytují malé prostory a neustále se přemisťují, ignorují jejich sociální potřeby. Návštěvníci cirkusů mohou při představení získat zkreslený pohled na potřeby a přirozené chování divokých druhů zvířat.
Dalším problémem je množení mláďat, kdy se tato zvířata později dostávají do rukou soukromých chovatelů, či například do nechvalně známých mazlících koutků u nás i v zahraničí.
Samotná iniciativa novelizace zákona vzešla ze strany vlády. Proč byly původně navrhované změny směrem k ochraně zvířat v cirkusech nedostatečné?
Lucka:
Samotná iniciativa ano, ale kampaň Cirkusy bez zvířat jsme oprášili ještě před začátkem novelizace zákona, a to na podzim 2017, hned po skončení kampaně za zákaz chovu zvířat na kožešinu. Finální návrh novely ze strany ministerstva se hodně protahoval, mj. kvůli dohadování se, co s cirkusy. Původně totiž novela se změnou pro cirkusy vůbec nepočítala.
V létě 2018 v závislosti na naší kampani a po kauze tygřích jatek vydalo ministerstvo prohlášení, že se zakáže drezura všech zvířat. To pak ministerstvo stáhlo a ustavilo tzv. expertní skupinu, 3 z jejích členů byli zástupci cirkusů a nebyl tam nikdo z ochránců zvířat. Výsledkem jednání byl nepřekvapivě pouze návrh licencí pro veřejná vystoupení a množení vybraných druhů šelem (zejména kočkovitých) a zákaz drezury nově narozených slonů. Licence by údajně odlišily dobré a špatné drezéry.
Návrh byl v této podobě předložen v létě 2019 Poslanecké sněmovně. S tím jsme ovšem nemohli souhlasit, protože návrh vůbec neřešil podstatu problému, a to že v dnešní době lze chov divokých druhů zvířat ospravedlnit jen snahou o jejich záchranu. Z jiného důvodu je to prostě nepřijatelné.
Kampaň krok za krokem
Jak probíhala advokační kampaň Cirkusy bez zvířat? Co jste udělali pro prosazení nedávno schválené legislativy?
Lucka:
Během kampaně jsme zažili tolik zvratů a s tím spojené práce, že celé to popsat by asi zabralo několik archů papíru. Ale ve zkratce tedy: Na začátku jsme sbírali data. Na podzim 2017 právě probíhaly volby, takže jsme se zeptali kandidátů a kandidátek, jak se staví k různým otázkám v ochraně zvířat a mj. k ukončení drezury se zvířaty. Po volbách jsme tak měli hrubou představu o názorech v Poslanecké sněmovně. Pak jsme také shromáždili aktuální data o cirkusech od Krajských veterinárních správ a různé vědecké podklady.
Snažili jsme se přimět Ministerstvo zemědělství, aby v připravované novele zohlednilo skutečnou ochranu divokých druhů zvířat v cirkusech, účastnili jsme se meziresortního připomínkového řízení. A když to nevyšlo, sepsali jsme pozměňovací návrh zákona. Pro pozměňovací návrh jsme našli v Poslanecké sněmovně nositele. Také jsme kontaktovali odborníky, kteří naši snahu podpořili.
A pak jsme dokola apelovali na klíčové zákonodárce, dokonce jsme pro ně zorganizovali poslanecký seminář. Zapojili jsme i celebrity a opakovaně vyzývali k různým věcem veřejnost. Nechali jsme si vypracovat průzkum veřejného mínění, abychom měli představu o podpoře veřejnosti.
S jakými reakcemi veřejnosti jste se setkali?
Anča:
Už během kampaně, ale zejména po jejím úspěšném konci, nám mnoho lidí (včetně některých politiků) psalo velmi milé e-maily, ve kterých sdíleli své nadšení a děkovali nám za naši práci.
Ze sněmovny nám dokonce přišla reakce, která zmiňovala, že bez naší práce by se taková změna ve prospěch zvířat nepovedla prosadit. A že i různé evropské státy dění v České republice sledovaly a byly připraveny různé restrikce uvolňovat v případě, že by se kampaň nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce. Obrovskou vlnu nadšení jsme pak zaznamenali na sociálních sítích.
Samozřejmě, že se našlo i pár příznivců cirkusů, kteří nám dali najevo, že se jim konec využívání divokých druhů zvířat v cirkusech nelíbí. Od některých z nich jsme dostali vulgární e-maily, či neslušné komentáře. Během kampaně se příznivci zvířat v cirkusech zformovali do iniciativy a šířili o nás a našich podporovatelích z řad celebrit, odborníků a podporovatelů různé lži. To bylo velmi nepříjemné pro všechny.
Cesty, které vedly z cirkusů ven
Jaký obsah a které komunikační kanály vám pro naplnění cílů kampaně nejlíp zafungovaly?
Anča:
To se asi nedá takto konkrétně říct. Využívali jsme více možností. Posílali jsme příznivcům e-maily, ve kterých jsme je několikrát žádali, aby napsali politikům svůj názor na zvířata v cirkusech. Někdy jsme tuto žádost sdíleli i na sociálních sítích.
Používali jsme Facebook, Instagram i Twitter. Opakovaně se k nám dostala zpětná vazba, že do Poslanecké sněmovny a Senátu přišly desítky či stovky e-mailů, toho si moc vážíme. Podpora ze strany veřejnosti a našich příznivců je pro úspěch kampaně klíčová.
V emailech a na sociálních sítích jsme také informovali o průběhu kampaně či například o tom, jak vypadají podmínky v cirkusech. Měli jsme v rámci kampaně i různá videa, která jsme zveřejnili na YouTube kanálu Svobody zvířat a posílali je v rozesílkách našim příznivcům, ale i je sdíleli na sociálních sítích.
Velký ohlas získalo například video, na kterém byly sestříhány cviky, které medvědi běžně předvádí při vystoupení v českém cirkuse. Na sociálních sítích lidé video sdíleli, přidávali komentáře a psali nám, že se jim to opravdu nelíbí a je na čase to změnit.
A co okouká v cirkusu vaše dítě?” Myšlenky kampaně šířila Svoboda zvířat také pomocí videí.
Které momenty v kampani považujete za klíčové?
Lucka:
První klíčový moment byla určitě Výzva ministrovi zemědělství k zavedení přísných podmínek pro chov volně žijících zvířat a k zákazu využívání volně žijících zvířat v cirkusech v ČR, kterou jsme vypracovali společně s organizacemi Hlas zvířat, Platforma pro udržitelný rozvoj a etiku a Advokátní kanceláří Roberta Plicky.
Pod výzvu se přidalo dohromady na 40 organizací pro ochranu zvířat nebo životního prostředí a během tří měsíců ji podepsalo 16 tisíc lidí. To vlastně způsobilo, že ministerstvo vůbec téma zvířat v cirkusech vzalo v potaz, byť ne úplně způsobem, jak by se nám líbilo.
Dalším klíčovým momentem bylo, když jsme na svou stranu získali premiéra. A za další dva klíčové momenty považuju získání předkladatele pozměňovacího návrhu a když si tento návrh osvojil garanční Zemědělský výbor.
Co bylo nejdůležitější pro tým?
Pro tým kampaně bylo hodně důležité , že se naší fundraiserce Alče Buksové podařilo získat od jedné dárkyně opravdu velký dar a od podzimu 2019 jsme dostávali finanční příspěvek na pracovní pozici od německé PETA. Díky tomu jsme si mohli dovolit zaměstnat Báru Kunzovou, která potom absolvovala velkou část schůzek.
Že pro nás byl důležitý také začátek spolupráce s Advokačním fórem Nadace OSF, asi nemusím rozvádět. Podrobněji kampaň popisujeme v lednovém Zpravodaji Svobody zvířat.
Lobbing pod rouškou, medvěd Matěj & “zkurvená pražština”
Závěr projednávání v Poslanecké sněmovně a celé projednávání v Senátu bylo poznamenané krizí kolem epidemie COVID-19. Jak jste se za takových podmínek zvládali potkávat s politiky?
Anča:
Situace kolem koronaviru a vládních opatření na nás negativně dopadla už na jaře. Schůzky s poslanci a poslankyněmi ale nakonec mohly proběhnout venku s rouškou. Na podzim to bylo horší. Většina senátorek a senátorů, včetně předsedy Senátu Miloše Vystrčila, však naštěstí byla ochotna se s námi sejít v online prostředí. Schůzky pak probíhaly v podstatě se stejným scénářem jako ty osobní. Symbolické krabice s peticemi jsme ale museli předsedům v Senátu předat jen přes podatelnu.
Jedním z prvků vaší kampaně byla postava medvěda Matěje. V kostýmu medvěda jste se pak sešli i s premiérem Babišem. Proč jste se rozhodli medvěda Matěje do kampaně zapojit a jak vám to zafungovalo?
Anča:
Chtěli jsme kampaň něčím trochu odlehčit a udělat zajímavější. S poslední online výzvou adresovanou všem zákonodárcům se začal Matěj, medvěd žijící v cirkuse, objevovat v našich rozesílkách příznivcům i na sociálních sítích. Matěj pravidelně popisoval, jaké věci se v cirkusech dějí. Poslali jsme skrze něj do světa aktuální ukázky z českých cirkusů, informace o porušování zákonů a vyhlášek, zanedbávání péče o zvířata a další.
Matěj lidem zprostředkoval život zvířat v českých cirkusech. Představoval tak něco reálného, díky němu se lidé mohli vcítit do těchto zvířat. Matěj s námi chodil i na vybrané schůzky v Poslanecké sněmovně a obecně vyvolával pozitivní reakce. Do naší kampaně přinesl jinou linku, která byla pro příznivce i politiky zpestřením.
Jak jste si komunikaci “v kůži” medvěda Michala užili? A jaký podíl měl na úspěchu kampaně?
Lucka:
Zhruba do půlky prázdnin jsem za medvěda psala já, pak to po mně převzala Barča Kunzová. S nápadem přišel Martin Máša z hnutí Duha, který se účastnil některých našich konzultací s Advokačním fórem Nadace OSF. Jeho cíl byl kampaň trochu v komunikaci s příznivci odlehčit. Nám se nápad líbil.
Něco z osobnosti medvěda nám poradil Máša, něco jsme dotvořili my. Ze začátku to byla fakt legrace. Psali jsme pořád hromadu suchých textů k lobbování, do našeho Zpravodaje Svobody zvířat a podobně. Takže ta změna byla příjemná.
Museli jsme ale nasadit i ostré tempo, možné 3. čtení zákona v červnu se blížilo. Proto psal medvěd e-maily příznivcům a na sociální sítě každý týden. Jenže 3. čtení se nakonec v červnu nekonalo, ale byla šance, že bude v červenci. Takže jsme tempo drželi do července. Jenže zase nic.
Začaly nám chodit i negativní zpětné vazby – že e-mailů chodí moc. Ne všem se medvěd líbil, mluvil nespisovně, byl prostě svůj. Třeba jednou přišla reakce: “Ta vaše pražská zkurvená čeština mě odpuzuje”. To mě ale vlastně strašně pobavilo. Tehdy jsem odpověděla, že to píšu já, je třeba to brát s nadhledem, že mě mrzí, že to daného příznivce štve. A že nejde o zkurvenou pražštinu, ale plzenštinu. Evidentně Matěj uměl vzbudit emoce. A i o to šlo.
Negativních reakcí bylo ale minimum, vesměs jsme měli pozitivní ohlasy. Tím, jak bylo potřeba psát každý týden poměrně dlouhou dobu, přestala to být až taková legrace a začala to být trochu dřina. Vyvážit vážnost a legraci, udržet napětí, sdělit, co člověk potřeboval a motivovat příznivce k nějaké akci. Uf. Docházel mi i s postupujícím těhotenstvím fakt dech a myslím, že medvěd Matěj do prázdnin dostal trochu depku.
Povedlo se medvědovi z depky vybruslit?
Rozhodli jsme se, že po prázdninách s medvědem ubereme, nebudeme psát tak často, (i když se v září opět blížilo 3. čtení) a budeme ho kombinovat s věcnými zprávami od pracovníků.
Matěj se ale neobjevoval jen v psaném textu a taky nezůstal sám.
Lucka:
Ano – vytvořili jsme k němu další postavu, jeho strýce, který byl už svobodným medvědem a přišel nám v kampani na pomoc. Začal s námi chodit na schůzky poslanců a senátorů.
Zákonodárci se tak fotili buď s plyšáky medvěda, nebo s kostýmem medvěda, který na sobě měli naši úžasní dobrovolníci. Medvěd se objevoval i na našem cirkusovém webu a v některých lobbovacích materiálech. Jak moc mu vděčíme za úspěch, to si netroufám odhadovat. Celkově kampaň i komunikaci určitě odlehčil a aspoň některé lidi pobavil, což byl jeho cíl.
S medvědem Matějem jsme se rozloučili na konci roku, kdy všem příznivcům poděkoval a zamával prackou. Neměl to v životě jednoduché, přirostl mi k srdci a bude mi trochu chybět.
Jde to i bez peněz a téměř bez lidí
Aničko, Lucko, co byste vzkázaly dalším organizacím, které pracují na legislativních změnách?
Anča:
I když se někdy zdá, že se vám vaše práce nedaří a vše se bortí, je potřeba vytrvat a nevzdávat se. Během naší kampaně jsme zažili mnoho momentů, kdy jsme si připadali ztraceni. Nevyhnuli jsme se ani osobním útokům ze strany zástupců cirkusů. Vše ale nakonec dopadlo dobře a nám se podařilo posunout ochranu zvířat v České republice k lepšímu.
Lucka:
Kampaň Cirkusy bez zvířat jsme začínali po kampani k zákazu kožešinových farem téměř bez peněz. Pracovala jsem na ní jen já a to navíc jen na částečný úvazek. Poměrně záhy jsem ale neplánovaně otěhotněla. Pak až zhruba do poloviny kampaně, než se k nám přidala Anička, se nám nedařilo ke mně najít spolehlivou výpomoc.
Až na poslední rok kampaně se nám podařilo mít v součtu dva úvazky na kampaň. Po druhém čtení a před blížícím se druhým porodem jsem předala kampaň Aničce, která to úspěšně dotáhla. Když jsme to za naprosto šílených podmínek - bez počátečních financí a v naprostém minimu lidí - zvládli my, dá se zvládnout skoro všechno! Chce to jen být tak trochu cvok.
Na kampani Cirkusy bez zvířat jste spolupracovali s Advokačním fórem Nadace OSF. Jak tato spolupráce probíhala a co vám přinesla?
Lucka:
Advokační fórum s námi začalo spolupracovat přibližně v polovině kampaně, ještě ve fázi, kdy Ministerstvo stále pracovalo na novele zákona. Advokační fórum nám pomohlo ujasnit si klíčové hráče a soustředit síly tam, kde to bylo nejvíc třeba.
Anča:
Spolupráce probíhala formou online konzultací. Pracovníci Advokačního fóra byli velmi ochotní a pomáhali nám i v akutních případech, kdy jsme potřebovali konzultovat nějaký zvrat okamžitě.
Spolupráce nám nesmírně pomohla nejen proto, že máme opravdu napjaté kapacity, ale také proto, že vhled lidí “zvenčí” je vždy žádoucí. Velmi oceňuji, že naši “pomocníci” z Advokačního fóra se prakticky stali součástí našeho týmu, mohli jsme s nimi bez jakýchkoliv obav sdílet interní informace a stejný přístup měli i oni k nám.
Bez jejich pomoci by naše práce byla mnohem těžší. Moc se mi líbil také pozitivní přístup, který nám pomohl dívat se vpřed, i když situace třeba zrovna příznivá nebyla.
Svoboda zvířat je celostátní nezisková organizace na ochranu práv zvířat (založena r. 1994). Jejím cílem je změnit vztah lidí ke zvířatům k lepšímu. Svoboda zvířat prosadila či napomohla v ČR prosadit například konec kožešinových farem, ukončení testování kosmetiky a jejích složek na zvířatech, ukončení obchodování s výrobky z tuleňů v EU nebo ukončení dovozu a prodeje psích a kočičích kožešin v EU. V roce 2004 konec drezury jedinců vybraných divokých druhů zvířat v cirkusech a v současnosti rozšíření na konec drezury všech nově narozených divokých druhů zvířat. Kočičí sekce Svobody zvířat každoročně zachrání desítky opuštěných koček a najde jim nové domovy.
