Adam Zbiejczuk

Komunikace & sociální sítě

Adam rád propojuje smysluplné projekty a zajímavé lidi prostřednictvím sociálních sítí. Těmi se profesionálně zabývá již 15 let. Začínal v mBank, kde měl na starost komunikaci po vstupu na český trh, sbíral zkušenosti v agenturách Ataxo a H1.cz, kde se podílel na vytvoření prvního lokálního nástroje na monitoring sociálních sítí, Ataxo Social Insider. Na volné noze se podílel na správě sociálních sítí pro značky jako BMW, Albatros Média, Somersby nebo CETIN. Je spolumajitelem komunikační agentury Influencer.cz, školí, přednáší a občas píše o sociálních sítích. Na LinkedInu je od roku 2005 a pomáhal s ním Masarykově univerzitě, PPF, KPMG, KKCG, Roche, ale také neziskovkám a freelancerům. 

Dá se říct, která sociální síť mezi neziskovými organizacemi dominuje?

Data na to nemám, ale odhaduji, že je to podobné jako v komerčním sektoru. To znamená, že pokud jsou neziskové organizace přítomné na nějaké sociální síti, pak to pravděpodobně bude Facebook. A stejně tak bych odhadoval, že tato přítomnost sama o sobě (čest výjimkám) není pro fungování neziskovky nějak klíčová a aktivita je spíš nižší. To je nejčastější případ, se kterým se setkávám.

Dvojka bude nejspíš Instagram, některé neziskovky jsou na Twitteru, spíše ty velké a s mezinárodním přesahem. LinkedIn stojí zatím poměrně stranou zájmu a ani TikTok nepatří k sociálním sítím, kde by dobročinné organizace byly často aktivní.

Vyplatí se být na co nejvíce sociálních sítí, nebo stačí jedna?

Klidně můžete být všude, ale měli byste vědět proč. Problém nastává ve chvíli, kdy organizace nemá žádnou strategii k tomu být na jakékoliv platformě. Můžete tedy být na všech – nebo také nikde. A proč tady a ne někde jinde, ke komu chcete mluvit, co je vaším cílem.

Existuje docela rozšířená představa, že sociální sítě jsou zadarmo. Svým způsobem ano, nicméně je tam velké „ale“. I když se to tak může na první pohled zdát, ve finále zadarmo nikdy nejsou. Musíme počítat čas, který zaměstnanec (nebo dobrovolník) věnuje správě stránky. A pokud obsah, který někdo vytvořil, ve výsledku nemá žádný dopad, protože ho vidí jen moje babička, je to neefektivně vynaložený čas. 

Jsme-li ochotní investovat čas (= peníze) do tvorby obsahu, měli bychom být připraveni investovat do toho, aby si ten obsah měl někdo šanci prohlédnout. Jinak je to jako tisknout plakáty, ale rezignovat na výlep s tím, že kdo chce, může se na ně podívat u nás v kanceláři. To byste taky nedělali.

U LinkedInu je situace trochu jiná. S poměrně slušnou jistotou se zde dá počítat s dobrými dosahy i bez toho, že by bylo nutné jejich šíření finančně podporovat, jako to funguje třeba na Facebooku. Ale platí to více o osobních profilech, než o firemních stránkách.

Představuje tedy v tuto chvíli LinkedIn pro neziskové organizace příležitost?

Podle oficiálních dat jsou na LinkedInu dva miliony Čechů. Já to tipuji na zhruba půl milionu aspoň trochu aktivních uživatelů. Co je na této půlmilionové skupině zajímavé? Jde zpravidla o lidi, kteří mají nadprůměrný příjem a vzdělání a existuje šance, že sedí v nějakých rozhodovacích pozicích. To z nich dělá velmi zajímavé publikum pro oslovení.

Oproti ostatním sociálním sítím registrujeme v tuto chvíli na LinkedInu jistý „podtlak“. Uživatelů, kteří tam aktivně píšou, je velmi málo, podle jednotlivých oborů to bude něco mezi jedním procentem a pěti procenty. To znamená, že když publikujete jeden příspěvek měsíčně, zařadíte se mezi nejaktivnější lidi a máte velkou šanci dostat se na zajímavý poměr dosahu a investovaného času.

Jaké jsou další výhody LinkedInu?

Zásadní výhodu představuje ochota lidí se na LinkedInu propojovat snadněji než kdekoliv jinde. Řada uživatelů se propojuje s kýmkoliv, pokud je daný člověk z Česka nebo nejde o finančního poradce či realitního makléře. Nejsou to pokémoni, není potřeba si bez rozmyslu přidávat co nejvíc lidí, vždycky dává smysl si tu síť budovat, aby měla hlavu a patu. Na druhou stranu není nic proti ničemu přidávat si i lidi, které neznám.

To je primární síť. Zároveň ale kdokoliv zkoušel psát nějaký příspěvek, viděl, že na něj reagují i lidé, se kterými ve spojení není. K těmto lidem se dostal díky tomu, že příspěvek někdo z jejich sítě lajkoval nebo okomentoval. Váš network se tím pádem velmi výrazným způsobem zvětšuje a má několik úrovní.

Na LinkedIn se zároveň dá nahlížet jako na takový sebeaktualizující se velký diář. Když se dnes s někým potkám, přidávám si ho na LinkedInu a nepotřebuji ani vizitky, ani aby mi po dvou letech psal, že změnil práci. To má velkou cenu, vždyť kolik vizitek je platných po dvou letech, natož třeba po deseti. Velice snadno se tam dá navíc propojit s lidmi z celého světa, kteří sdílí zájem o naše téma. 

V neposlední řadě můžeme zmínit, že zaměstnanci neziskovek mohou získat placené verze LinkedIn profilů se slevou 75 procent.

Chcete více proniknout do tajů největší profesní sociální sítě? Přijďte 13. dubna 2023 na celodenní workshop s Adamem Zbiejczukem LinkedIn pro neziskovky: Jak budovat značku pro organizaci i pro sebe. Dozvíte se mimo jiné, jak si správně nastavit profil, s kým a proč se propojovat nebo jak si nastavit publikační strategii. Součástí kurzu je také praktická část: tvorba publikačního plánu a psaní příspěvků. 

Máte nějaké tipy, jak na LinkedInu zaujmout?

Na prvním místě je kromě zmíněného budování sítě důležité vytvořit si hezký profil, který se bude tím pádem objevovat na relevantních místech při vyhledávání. Druhým stěžejním bodem je pravidelná aktivita. Jeden z úspěšných českých LinkedIn koučů to myslím docela trefně přirovnává k chození do fitka. Kdo vytrvá a přispívá pravidelně, vyhrává.

I v případě neziskových organizací je dobré značku budovat přes profily konkrétních lidí. Ředitelů a ředitelek, zakladatelů a zakladatelek. Nebo i dalších lidí z týmů, kterým je téma organizace vlastní. Stávají se nositeli příběhů – a LinkedIn je pořád sociální síť a lidé zkrátka nejvíc koukají na další lidi.

Jak ale zapojit lidi z týmu, když nechtějí? Sebeprezentace na sítích pro ně třeba není přirozená a podobně.

Ano, to je běžné. Většina lidí má dojem, že tam vlastně nemá co dát. Případně mají dojem, že LinkedIn je plný chlubení se a nechtějí ho dál zaplevelovat. Ne pro každého tato síť představuje „safe space“. Ale určitě každý dokáže najít nějaké příklady lidí, u kterých se nám líbí, jak a co dělají, ať už jsou z nezisku, nebo ne. A zkusit přemýšlet, co do toho prostoru můžu přinést já a jak to udělat, abych s tím byl v pohodě. Ve chvíli, kdy to dělají lidi z „donucení“, tak je jedno, o jaké se bavíme síti, většinou to nijak zvlášť nefunguje.

A co se týče přímo příspěvků? Co nejvíce funguje?

Na všech sociálních sítích lidi zajímají příběhy, ne tiskové zprávy. Nebál bych se zároveň říct, že dlouhé příspěvky jsou často lepší než krátké. LinkedIn dává důraz na dobu strávenou s příspěvkem, ať už aktivně, nebo pasivně. A rozhodně bych nepodceňoval vizuální rovinu. I na LinkedInu platí, že selfíčko je lepší než jiná fotka a nějaká fotka (nebo obrázek) je lepší než žádná.

Napadá vás nějaký konkrétní příklad dobré praxe?

Například nezisková organizace Loono je na LinkedInu velmi silná. Respektive zejména Kateřina Šedová. I zde platí, co jsem říkal – jde spíše o profily konkrétních lidí, než o firemní profil jako takový. Z jiné strany třeba Ondřej Vlček. I když je asi pořád vnímaný spíš jako šéf Avastu, nikoliv jako zakladatel rodinné nadace, jeho příspěvky se ovšem velmi často týkají právě nadační práce. A jsou to ty nejúspěšnější. Jsou příběhové, má velkou síť a téma dětské paliativní péče je samo o sobě velmi silné. 

Hodně je na LinkedInu vidět téma cirkulární ekonomiky – a jednou z výrazných tváří je Soňa Jonášová. A v současné době samozřejmě AI, kde zase stojí za to sledovat například Saru Polak. Často se jedná o osobnosti, které působí někde na pomezí neziskové sféry, ale mají i přesah do byznysu.

Foto: Archiv Adama Zbiejczuka