Tragická událost na CSD Berlin (Christopher Street Day, tedy Berlin Pride), se mi těžko chápe. Násilí z nenávisti kvůli tomu, že někdo oslavuje lásku, respekt, že někdo chce být sám*a sebou, že někdo JE sám*a sebou – proč? Nikdy jsem to nechápala. Proč by moji existenci měla ohrožovat identita nebo sexualita někoho jiného? Proč by se měl můj svět zhroutit proto, že někdo je trans nebo nebinární? Proč by měla být takzvaná (téměř až mytologická) tradiční rodina ohrožená proto, že spolu žijí dvě ženy nebo dva muži? 

Z teroristického útoku na CSD se nemůžeme nijak „poučit”. Neposune nás to dál. Není to příležitost pro změnu, semknutí se. Je to zpráva o rozsahu nenávisti ve společnosti. A je úplně jedno kdo a proč se dopouští násilí z nenávisti. Je úplně jedno, jestli útočník vycházel z nějakého náboženského přesvědčení. Jestli lidé, kteří napadají queer lidi na ulici jsou neonacisté, nebo jsou to online „hrdinové”, kteří nadávají z pohodlí svých gaučů a v domnělém skrytu svých telefonů a počítačů. Je to jedno. Násilí a nenávist jsou a budou něco, co bychom neměli*y tolerovat. Co bychom měli*y všichni*všechny odsoudit – bez ohledu na to, NA KOM jsou vykonávány a OD KOHO vycházejí. 

Když se koná v Praze Prague Pride Festival, často slyšíme dotazy typu „A kdy bude heterosexuální pride?” nebo „A proč je to ještě potřeba?”. Od příčetnějších straight lidí pak často přichází, že to podporují, ale že neví, proč by na Pride měli přijít. Vždyť to není pro ně. Oni nejsou queer. Jakoby se Pride hetero lidí netýkal. To je boj někoho jiného. A mně to přijde jako zásadní škoda. Pride není JENOM pro queer lidi. Ano, je to festival, který dělají (z drtivé většiny) queer lidé pro queer lidi, mluví se o queer tématech, vystupuje queer umělectvo. Ale i v týmu Pridu jsou hetero lidé. I na queer DJstvo může přijít kdokoliv. I na přednášce o queer seznamování se můžou inspirovat (dokonce by měli) hetero lidé. Proboha, zahrát si šachy nebo vyrobit si mechárko taky může kdokoli! I v průvodu mohou (a nechápejte mě špatně, oni často chodí, ale tuším, že plný potenciál není ani zdaleka vyčerpaný!) jít hetero lidé. 

Proč? Protože ve výsledku nejde o to, co je a co není queer – ve výsledku jde o to, že celý festival skrze celý týden, ale hlavně skrze sobotní průvod manifestuje, že tohle je naše společné téma. To se týká nás všech. Všech, kdo věříme, že respekt, přijetí, pochopení a podpora jsou TY hodnoty, které z nás dělají lidi. Ne to, jaké máme pohlaví, gender, identitu, barvu vlasů, pleti, v co a koho věříme, s kým žijeme, jaké oblečení nosíme. Všech, co nás zajímá umění, chceme se seznamovat s novými lidmi, něco se dozvědět o světě a o sobě. Všech, co se chceme bavit. Všech, co máme queer kamarádstvo, kolegstvo, děti, rodiče, známé a chceme jim dát najevo – jsme v tom společně. Jsme tu pro vás. 

Pride je protest i oslava. Slavíme lásku. Slavíme, že jsme. Slavíme, že můžeme být. Protestujeme proti útlaku, nenávisti, nepochopení – nejen queer lidí v Česku, ale všude na světě. Tam, kde se queer lidem utahuje smyčka, jako na Slovensku. Tam, kde je být queer (tedy být sám sebou) trestné. Protestujeme pro ty, kdo zažili*y šikanu a nepřijetí při coming outu. Protestujeme za ty, kdo protestovat nemohou. Proto se v průvodu objevují například palestinské vlajky. Ne proto, aby podpořily místní vládu nebo Hamás, kteří jsou vůči queer lidem represivní, ale aby podpořily queer lidi v Palestině, kteří se s touto represí potýkají, stejně jako s útoky Izraele. 

Nerozumím tomu, proč tolik lidí stále nechápe, že se někdo chce zastat lidí, jejichž „téma” se ho netýká. Někoho to dokonce popuzuje! Bojím se, že české přísloví praví „Nehas, co tě nepálí” máme až moc vryté do paměti: do toho, jak se chováme, koho se zastáváme, o co se zajímáme. 

Strašně bych si přála, abychom se místo nenávisti, škatulkování a nálepkování, rychlého odsuzování a strachu učili*y si naslouchat, podporovat se, být tu pro sebe, být v první řadě LIDMI. Skoro to vybízí k tomu zakončit text větou „Protože dokud se budou dít útoky jako v Berlíně, je to setsakra potřeba.” Ale myslím, že tohle bude potřeba vždycky. Útok v Berlíně ukázal, že to děláme setsakra málo.  

Pride je pro všechny a bude vždycky potřeba.   

Autorkou komentáře je Nicol Škvarová, vedoucí oddělení komunikace a marketingu v organizaci Prague Pride. 

Foto: Kryštof Zajíček pro Prague Pride