Přestože je konec února, počasí je skoro jarní. Na únětické autobusové zastávce už čeká Kateřina Vojvodíková. Předsedkyně neziskové organizace Spolek pro obnovu únětické kultury je jednou z hlavních hybatelek komunitního dění v Úněticích. Po cestě ke koupacímu jezírku, odpočinkové louce a přírodní sauně vypráví o tom, jak se místním obyvatelům během posledních tří let podařilo tato místa společnými silami vybudovat.
„Začali jsme v roce 2019. Tehdy jsme získali první grant od Nadace Via a k tomu jsme ještě vyhlásili sbírku - dohromady jsme měli zhruba 160 tisíc korun. Na louku a na obnovu potoka a studánky. Během prvního roku se nám podařilo z bažiny a zarostlého obecního pozemku udělat místo, kde můžeme trávit čas,“ popisuje Kateřina začátky sdružení OSTROFF, které se zformovalo právě pro účel vzniku ‘místa, kde můžete vypnout’, jak znělo motto začínající iniciativy. „Studánka se nakonec nepovedla. Historicky na tom místě byla, ale teď přítoky a prameny vedou ze stran, takže chybí jeden zdroj vody, který by se postupně zvyšoval.“
Dlouhá komunitní tradice
Takzvaně na zelené louce ale projekt Ostroff nevznikl. V Úněticích má komunitní tradice silné kořeny. V minulosti místní sportovci v obci svépomocí postavili třeba kurt na beach volejbal. Už přes dvacet let zde také působí Spolek pro obnovu únětické kultury. Sousedské vztahy tu díky němu kvetou nejen v hospodě u piva a při sportu, ale také na společenských akcích, jako jsou Rybovka, masopust, festival ukulele nebo ochotnické divadlo. Za zmínku stojí také Klub únětických žen (KÚŽE), Pánský klub únětický (PAKÚŇ) nebo Otužilecký klub ounětický (OKOUŇ). Poslední jmenovaný se zformoval před dvěma lety v návaznosti na pandemii, ale také na vznik koupacího jezírka.
„Rybníky jsou tady bahnité a zanesené, tak jsme si řekli, že zkusíme sehnat další peníze a udělat tady něco na koupání. V roce 2020 jsme získali od Letiště Praha dar 80 tisíc na vybudování jezírka,“ pokračuje Kateřina a zdůrazňuje, že finance šly vždy na nákup techniky nebo materiálu, samotnou práci odvedli únětičtí obyvatelé ve volném čase a zadarmo.
Největší oříšek byl vymyslet, jak koupací jezírko postavit, aby bylo možné vodu pravidelně čistit. Původně měla povrch vodní nádržky tvořit kaučuková fólie, nakonec je dno vybetonované a okraje obložené místní břidlicí, tzv. modrým kamenem. Podle potřeby se voda pomocí ponorného čerpadla vyčerpá a přes stavidla vypustí. Díky pramenu, který do nádrže proudí, nikdy nezamrzne. Otužilci tak mohou koupání využít i za největších mrazů. Od letošního roku se v něm navíc mohou zchladit po návštěvě sauny. I tu na břehu jezírka lokální komunita nadšenců postavila vlastníma rukama.
V souladu s přírodou
„Minulý rok na jaře udělala parta osmi chlapů opěrnou zeď. Po prázdninách začali stavět základy a pak celou saunu. Brigády probíhaly nejdříve po večerech a pak i o víkendech. Aktuálně máme zkušební provoz, už jsme udělali zátěžové testy a sauna jako taková funguje výborně, ale zbývá ještě dodělat vybavení v odpočívárně,“ pokračuje Kateřina Vojvodová, jež se do Únětic přistěhovala z pražských Dejvic před více než 15 lety. V lokálním dění se angažuje hlavně se zastupitelem Tomášem Kočišem.
Výhodou „potírny“ je i to, že je zcela v souladu s přírodou, do níž je zasazena: „Pálíme jen eko brikety, které mají 1 % odpadu. K vyhřívání využíváme originál kamna na dřevo. Jsou skvělá, 95 stupňů se tady vytopí do tři čtvrtě hodiny. Dovnitř jsme museli koupit přímo saunovací palubky kvůli smůle a sukům, konkrétně severský smrk. Není tady žádná elektřina, sítě, nic. Jen solární článek, autobaterie a ledkové pásky. Nahoře ještě zbývá dodělat zelenou střechu. Na jaře ji osázíme travinami a netřesky.“
I v případě sauny získal OSTROFF díky neziskové organizaci Nadace Via grant od České spořitelny ve výši 60 tisíc korun. Protože prostředků bylo potřeba více, vyhlásila se opět sbírka, v rámci které se vybralo celkem 58 602 korun od 47 lidí, Nadace Via navíc prvních 20 tisíc zdvojnásobila. Poslední etapou na cestě za kultivací společného prostoru bude tzv. pump track, kopečkovitá dráha na kola, kde najde vyžití zejména místní mládež.
Místní si odpočinkové místo v přírodě už stihli oblíbit. Chodí sem venčit pejsky, schází se u ohně, školy a školky zde pořádají rozlučky. A voda táhne všechny, děti i dospělé. „První rok jezírka se Petr Fuksa otužoval snad 200 dní v kuse každý den,“ vzpomíná Kateřina na zdejšího otužilce. Přestože se zprávy o angažovanosti místních dobrovolníků a jejích výsledků rozkřikly i za hranice Únětic, podle předsedkyně chtějí tzv. klíčníci udržet saunu a její okolí zejména v rámci komunity.
Zápal únětických obyvatel
A jak je možné, že tady sousedské vztahy tak dobře fungují? Ptám se Kateřiny na cestě do Sokolovny, kde jsou vyvěšené fotografie z dob, kdy na místě malebného jezírka byla ještě bažina. „Únětice jsou opravdu specifické. Je tady hrozně moc lidí, kteří nejsou líní, pořád něco vymýšlí, organizují, dávají do toho sílu i vlastní peníze. Je to obdivuhodné,“ odpovídá. „Jedna rodina třeba pořádá lampionové průvody, někdo další volejbalové turnaje či jiné sportovní akce, koncerty, divadla. Vždycky, když se sem přestěhuje někdo nový, tak je naším zápalem překvapený.“ To se ale zas tak často neděje. Obec nedaleko Prahy se oproti okolním vesnicím rozrůstá spíše pomalu. Oficiálně zde nyní žije 812 obyvatel, což je o 200 více než před deseti lety.
Ani práce se zdejší usedlíci nezaleknou, jak dokazují závěrečné zprávy, které hovoří o stovkách odpracovaných hodin na komunitní louce a okolí. Vůle něco dělat tady prý byla vždycky. „Chceme hlavně, aby děti neseděly u počítačů, ale trávily čas venku,“ doplňuje Kateřina a ukazuje na altán, který poblíž jezírka postavili únětické děti z vrbových proutků. „V jednání je i klubovna, ale naši teenageři by nejradši chtěli, aby byla někde mimo, aby na ně nikdo neviděl,“ směje se.
Na konec ještě nezapomíná zmínit nepostradatelnou podporu zastupitelstva. „Projekty nejdříve diskutuje s obecními zastupiteli, aby jejich realizace byla v souladu plánem rozvoje obce. Vždycky se domluvíme. To je taky hrozně důležité,“ uzavírá.
