Na 1300 klobás a kolem 1250 piv se snědlo a vypilo na letošním masopustu v Roztokách u Prahy. Kolik lidí přesně dorazilo, pořadatelé neví, určitě šlo ale o tisíce. A i když piva se oproti loňsku prodalo méně, pocitově se k masopustnímu veselí připojilo větší množství lidí než předchozí rok. „Chceme událost dělat primárně pro roztocké, ale dobrá polovina jsou přespolní. Letos jsme navíc zaznamenali i dost cizinců,” říká Ondřej Marek, výkonný ředitel Sdružení Roztoč, které lidovou slavnost konce zimy už 29. rokem pořádá.
Za téměř tři dekády existence přerostl roztocký masopust v událost, jež kromě toho, že láká lidi z okolních měst včetně Prahy, inspiruje podobné akce po celé republice. I z toho důvodu Sdružení Roztoč chystá na podzim vydání knihy, která bude zároveň kronikou i příručkou. Kromě archivních fotografií, příběhů zapojených lidí a odborných etnografických vhledů nabídne také návod, jak masopust uspořádat včetně tipů, jak pracovat s komunitou.
A jak se z lokální akce vůbec stal takový fenomén? Podle Ondřeje Marka jsou za tím dobrá poloha města, dlouholetá práce na budování komunity, jedinečná vizuální stránka, ale i způsob práce s tradicí. „Někdy si z legrace říkáme, že naše PR bude v budoucnu spíše o tom, jak akci utajit. Jsme si vědomi limitů místa i našich vlastních sil,“ dodává s tím, že nejdůležitějším měřítkem úspěchu akce není návštěvnost, ale pozitivní reakce účastníků a ochota lidí zapojit se do příprav. Právě na práci zhruba dvou stovek dobrovolníků a dobrovolnic totiž masopust stojí.
Komunita s pevnými kořeny
Roztoky ale nejsou jenom masopust. I jméno organizace Sdružení Roztoč, které je motorem celoročního života v tomto městě na levém břehu Vltavy se zhruba devíti tisíci obyvateli, je známé daleko za jeho hranicemi. „Vždycky mě udivuje, když lidé říkají, že se do Roztok přistěhovali místo do jiných měst právě proto, že je tu Roztoč,” přiznává Ondřej Marek.
Organizaci založila v roce 1997 Jitka Tichá, podle místních vizionářka s darem propojovat lidi. Od malého akčního spolku rodičů se v průběhu let spolek posunul do své současné podoby – komunitní organizace a svým způsobem i umělecké školy. Sdružení Roztoč celoročně pořádá kromě kulturních akcí a lidových slavností kroužky a kurzy pro děti i dospělé zaměřené například na tanec, divadlo, výtvarku, hudbu nebo řemeslo. Dopad na identitu města je nevyčíslitelný.
Roztocký masopustní průvod tradičně vede Královna, kterou roztočtí vybírají ze svých řad. V průvodu nesmí chybět postava Klibny, lední medvědice, opice, modrého jelena s laní nebo skupina dívek tančících s košťaty zvaná Vometačky. Tvoří čelo průvodu, vytvářejí místo pro Královnu a její družinu a metou z cesty vše zlé.
Přínos působení lokální organizace potvrzuje i jedna z místních obyvatelek Lucie Hošková. „Sdružení jsem vděčná za kvalitní a velmi tvůrčí kroužky, kterými prošly moje děti, za akce, kterými rozhýbávají Roztoky, za možnost se realizovat při dobrovolničení a především za nová přátelství. Chrlí originální nápady, které velmi poctivě a profesionálně uvádějí v život, a to v život velmi barevný a zábavný, který láká návštěvníky i z okolních měst,” líčí.
Když v roce 2023 Jitka Tichá náhle zemřela, stála organizace a lidé kolem ní před otázkou, co bude se Sdružením Roztoč dál. Její odchod naštěstí nevedl k rozpadu, ale k semknutí komunity a většímu zapojení lidí, kteří si uvědomili potřebu organizaci opečovávat. Větší generační obměnu má ale Roztoč teprve před sebou. Jádro totiž stále tvoří lidé, kteří stáli u jeho počátku. Naději, že se předání do rukou mladších jednoho dne povede, skýtá podle Ondřeje Marka právě volnočasové vzdělávání, kterým ročně projdou stovky lidí. Z některých se později stávají třeba dobrovolníci nebo dárci.
Jak se roztocký masopust měnil v masovou akci, objevila se potřeba menší, sousedské akce. Zhruba dva týdny před tím velkým proto probíhá Masopustní obchůzka. A nejde o jediné slavnosti pořádané Sdružením Roztoč. Místní se v průběhu roku můžou těšit taky na Královničky (Letnice), Svátek světel, Živé jesličky nebo vynášení Morany.
Desítky zlatých praciček
Poděkování masopustním dobrovolníkům (a dárcům) na stránkách Sdružení Roztoč mluví za vše – jejich seznam je totiž opravdu dlouhý. Dobrovolníci a dobrovolnice jsou srdcem masopustu. Pomáhají s šitím kostýmů, opravou masek, stavbou šapitó, chystáním jídla, přípravou technického zázemí, prodejem na stáncích i grilováním klobás.
A kdo nemůže přiložit ruku k dílu doslovně, zapojí se svojí expertízou, jako třeba zmíněná Lucie Hošková. „V Roztoči jsou velmi otevření, přátelští a kreativní lidé a jestli je něco, v čem opravdu vynikají, tak je to profesionální organizace nezapomenutelných akcí typu Masopust, Svátek světel, Živé jesličky nebo Zahradní slavnost. To by se nemohlo podařit bez zapojení velkého množství dobrovolníků, se kterými umí Roztoč opravdu dobře a dlouhodobě pracovat. Třešinkou na dortu péče o dobrovolníky je pak Řád Zlaté pracičky, který dostávají nejzasloužilejší dobrovolníci. A opravdu jsou na něj hrdí,” popisuje.
„Před 14 lety, když jsem začínala s fundraisingem v České společnosti ornitologické, jsem ocenila každou podanou ruku, takže vím, jak je důležité moci se v začátcích o někoho opřít. Nyní to ráda vracím a pomáhám vybraným organizacím, především pak Sdružení Roztoč,” popisuje Lucie Hošková, proč se sama rozhodla k masopustnímu reji zapojit nejen jako účastnice, ale také jako expertní dobrovolnice. Její příběh je důkazem jedné z dalších velkých výhod Roztok, a tou je lidský kapitál.
Potvrzuje to i Ondřej Marek, podle nějž jsou Roztoky moc velké na to, aby se znal každý s každým, ale zároveň dostatečně malé, aby nebyly anonymním prostředím. „Lidí, jako je Lucka, tady máme několik. Ať už jsou to ekonomové, stavaři, nebo obchodní ředitelé. Je skvělé, že nám pomáhají,” říká a zdůrazňuje důležitost vztahů, společných zážitků a potkávání se v průběhu celého roku: „Není to o té jedné akci, ale i o týdnech příprav, které jí předchází. Masopustem žijeme skoro měsíc a průvod je jen vyvrcholením. A primární motivací zůstává, že to pořádáme pro naše kamarády, i když je jich ve výsledku v celkovém množství lidí menšina.”
Tváří masopustu jsou masky a maškary. Roztočtí si vyrábí a upravují svoje vlastní, často pod vedením profesionálních umělců a umělkyň. „Cíleně přizýváme zajímavé výtvarníky a umělce, kteří náš fundus a vizualitu masopustu vždycky nějakým způsobem obohatí,” říká Ondřej Marek. Návštěvníci a návštěvnice si mohou masky zarezervovat a půjčit do průvodu.
S tímto dobrovolnickým základem to byl podle Lucie Hoškové už jen krůček k rozjetí či spíše vyladění individuálního fundraisingu a péče o dárce. Zatímco dříve se spolek věnoval fundraisingu spíš nahodile, dnes je přístup více systematický. V klubu pravidelných dárců a dárkyň Sdružení Roztoč je nyní 20 lidí. „V rámci našeho šestimilionového rozpočtu to není ohromná částka, ale jsou to hezké desítky tisíc korun ročně,” říká Ondřej Marek. „Daří se nám fundraising na konkrétní věci, například na nový kotel. Z individuálních a firemních darů jsme schopni pokrýt asi pětinu rozpočtu masopustu,” dodává.
Největším institucionálním dárcem je město Roztoky, které aktivity organizace podporuje celoročně. Dalšími zdroji jsou účastnické poplatky za dílny, kroužky a akce, granty a dotace, členské příspěvky či dary nepravidelných dárců a firem. Podporu během masopustu získávají organizátoři například z výtěžku prodeje piva, kdy jim Únětický pivovar daruje zisk z vyčepovaných nápojů.
Přikládání pod oheň lidových tradic
„Tradice není uctívání popela, ale zachování ohně.“ Citát hudebního skladatele Gustava Mahlera vystihuje podstatu roztockého masopustu i dalších lidových akcí pořádaných Sdružením Roztoč. Tradice v jeho pojetí mají estetickou a kulturní hodnotu, čerpají inspiraci například ze zahraničí a jsou částečně provázané s každodenním životem obyvatelstva.
A důvod, proč se tisíce lidí všech generací převlékne do roztodivných masek a vyrazí uprostřed únorové zimy do masopustního průvodu? Ondřej Marek si zájem o tento typ akce v vysvětluje hledáním určité ukotvenosti a možností vystoupení z každodenních rolí, ale také návratem folkloru „do módy”.
„Symbolika masopustu nám připomíná hojnost, kterou si můžeme dopřát, ale zároveň i to, že to tak nemusí být napořád. Vedle masek Bakhuse v průvodu kráčí i Smrtky a Půsty, které žertovným způsobem připomínají, že život má i svou odvrácenou stranu a nic netrvá věčně. Zajímavé je i přehazování rolí: jaderný inženýr s lopatou hrabe louku, prostá holka se stává královnou, které se klaní tisíce lidí. Připomíná to relativnost světa a neustálého honu za úspěchem,” popisuje výkonný ředitel Sdružení Roztoč.
Slovy Lucie Hoškové: „Kdo někdy zažil roztocký Masopust, ten ví. A kdo nezažil, tak o hodně přišel. Ale má šanci přijít zase příští rok.”
