Válka na Ukrajině trvá už více než čtvrt roku. Její tíhu nese z velké části na bedrech ukrajinská občanská společnost. Neziskové organizace se přeorientovaly na humanitární, koordinační či jinou pomoc ve válce, ale také dále pokračují v činnosti například v oblasti ekologie. A to i navzdory represím ze strany ruského režimu.
Že je občanský aktivismus na Ukrajině obecně na dobré úrovni potvrzuje Pavla Hofmeisterová z organizace NESEHNUTÍ. Ta se na jeho rozvoji poslední roky aktivně podílí. Podle Hofmeisterové byl milníkem rok 2014, kdy proběhla tzv. revoluce důstojnosti na Majdanu. Právě během následujících osmi let došlo k největšímu rozmachu občanské společnosti, a to nejen ve velkých centrech jako jsou Kyjev, Lvov, Oděsa nebo Charkov, ale dokonce i v menších obcích a správních celcích.
„Bylo to vidět v podstatě na každých volbách. Spousta lidí, kteří začínali být na lokální úrovni občansky aktivní, se dostávala do zastupitelstev menších obcí nebo i do různých stran. Témata občanské společnosti se zároveň hodně rozšiřovala. Začínalo to typicky na dobré správě věcí veřejných, boji s korupcí, transparentních a participativních rozpočtech. V NESEHNUTÍ jsme se posledních zhruba pět let hodně zaměřovali na ekologická témata, například alternativní zdroje energie,“ říká Hofmeisterová.
Sociálnĕ-ekologická nevládní organizace z Brna se v současné době soustředí v rámci ukrajinských aktivit na tři věci: Podporuje nezávislé novináře a mediálních projekty, které se snaží informovat o dění na místě a mapovat zločiny ruské armády. Reaguje na potřeby partnerských neziskových organizací z periferních oblastí, jako jsou Cherson, Mykolajiv nebo Kropyvnyckyj. Pomáhá také partnerům (z neziskových organizací) a jejich rodinným příslušníkům s přesunem na bezpečnější místo, ať už v zahraničí, nebo v jiné části Ukrajiny.
„V rukou měli seznamy a šli po konkrétních jménech“
Kromě samotné války totiž ztěžuje zástupcům občanské společnosti činnost pronásledování ruskými vojáky, které nezřídka končí únosy, vězněním, mučením nebo smrtí. Stejný scénář v podobě decimace občanské společnosti se podle NESEHNUTÍ odehrává od ruské anexe na Krymu.
„V Chersonu každou neděli vycházeli lidé s ukrajinskými vlajkami navzdory všudypřítomným okupujícím vojskům na hlavní náměstí. Přímo na místě k represím nedošlo, protože všechno bylo natáčeno a dostalo by se to do médií. Máme nicméně informace a důkazy o tom, že po těchto protestech ruští vojáci vtrhávali do bytů, v rukou měli seznamy od FSB (ruská tajná služba, pozn.red.) a šli po konkrétních jménech, o kterých se domnívali, že organizují tyto protesty. Víme o případech lidí, kteří zmizeli, jsou to nejčastěji žurnalisti nebo občanští aktivisté,“ upozorňuje Hofmeisterová.
Z Ukrajiny od začátku války odešlo více než šest a půl milionu uprchlíků. Co se zdá na první pohled jako obrovské číslo, je však v kontextu 44 milionů obyvatel Ukrajiny jen zlomek. Většina občansky aktivních Ukrajinců místo svého působení opustit nechce, často však nemají jinou možnost.
„Máme spřátelenou žurnalistickou iniciativu, která sídlila v jednom městě jihu Ukrajiny a dlouho nechtěla odjet, ačkoliv jsme ji nabádali, ať to z bezpečnostních důvodů zváží. Potom se na nás obrátila s tím, že dostala obrázky uzavřených ruských telegramových skupin, které mají za logo oběšence. Jména lidí z této žurnalistické organizace tam kolovala, včetně fotek a výzev, aby je ruská armáda zlikvidovala, až se dostane do míst, kde by se mohli nacházet. Když se k nim dostaly jejich vlastní fotky s výzvou k likvidaci, tak se rozhodli odejít do bezpečnějších míst Ukrajiny,“ nastiňuje Pavla Hofmeisterová další z mnoha případů.
Ekologický rozměr války
Ukrajinská nezisková organizace Flora se za normálních okolností angažuje v ekologickém odvětví. Momentálně dělá, co je zrovna potřeba, část týmu navíc odešla do armády. „Každý kdo může, pokračuje v práci. Částečně jsme přešli do onlinu, ale setkáváme se i fyzicky. Hledáme finanční a humanitární pomoc pro komunity, pomáháme psát grantové žádosti nebo s integrací uprchlíků v našem regionu,“ říká ředitelka Flory Lyudmila Shestakova. „Ukrajinská občanská společnost je nyní jednotná a motivovaná jako nikdy dříve,“ dodává.
„Den začíná zprávami. Co se děje na frontě? Co se dělo v noci? Jak jsou na tom příbuzní, kolegové? Každý den máme několik meetingů, ať už osobně, nebo online, kde řešíme, co je zrovna aktuální. Od začátku války letí dny strašně rychle a jsou naplánované na minuty. Zatímco na začátku bylo těžké se zorganizovat, protože jsme byli v šoku, teď je to naše nová realita,“ popisuje, jak vypadá ‚běžný‘ den Shestakova, která působí ve městě Kropyvnyckyj. Právě zde je mimořádně potřebná pomoc s evakuací, městem ve středu Ukrajiny totiž prochází lidé z okupovaných oblastí na východě země.
Přestože se náplň činnosti neziskové organizace Flora s ruskou invazí radikálně proměnila, ekologická témata jsou stále stěžejní součástí pracovní agendy. „Ani v této době nezapomínáme, že jsme ekologická organizace. Staráme se třeba o to, aby vojáci a uprchlíci používali kovové nádobí místo plastového,“ pokračuje ředitelka. Otázky životního prostředí a veřejného zdraví pravděpodobně po skončení války ještě více nabydou na významu, zločiny ruské armády mají i ekologický aspekt a jejich náprava nebude rychlá ani jednoduchá.
Už nyní je palčivým problémem pitná voda. Od začátku války se Ukrajinci na mnoha místech potýkají s jejím nedostatkem, například z důvodu poničení vodovodu v důsledku bojů. Reálná je ale i hrozba kontaminace. „Kvalitou vody se zabýváme dlouhodobě, ale počítáme s tím, že po válce se budeme muset ještě více zaměřit na měření nezávadnosti. V důsledku bombardování, explozí čerpacích stanic, ale i mrtvých těl –s čímž souvisí riziko epidemie – se do půdy a vody dostávají škodlivé látky.”
Na místě jsou i obavy z jaderné havárie, jejíž následky by pocítili lidé daleko od hranic Ukrajiny. Rusové v březnu obsadili elektrárnu v Černobylu a ostřelovali největší evropskou jadernou elektrárnu v Záporoží, kde posléze vypukl požár. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) sídlící ve Vídni sice uvedla, že úroveň radiace ve všech provozovaných reaktorech na Ukrajině je v normě, přesto podle Lyudmily Shestakove existuje riziko rozšíření radioaktivního prachu rozvířeného ruskými tanky větrem. Upozorňuje také, že ruské jednotky ukradly počítačové servery, což mohlo ovlivnit chod elektrárny. Bezprecedentní je i zničení Národní genové banky rostlin, která patřila mezi 10 největších na planetě, při ostřelování Charkova.
Dalším aktuálním tématem souvisejícím s radiací je pro Floru plyn radon. Napříč různými regiony se budou muset stavět nové domy, aby se ti, co přišli o střechu nad hlavou, měli kam vrátit. Podle Shestakove je potřeba, aby stavba byla nejen rychlá, ale také brala v potaz evropské ekologické normy, včetně těch antiradonových.
„Prezident iniciuje novelu stavebního zákona, chceme využít této příležitosti a prosadit změnu v ochraně proti radonu i v rámci legislativy,“ říká. Radonová problematika se za války dostává do popředí i proto, že se radioaktivní plyn zpravidla ve větší míře koncentruje ve sklepní části domů, kde se řada lidí při ostřelování schovává.
Materiální, informační i advokační pomoc
Na otázku o aktuálních možnostech pomoci z naší strany zdůrazňuje Lyudmila Shestakova hlavně informační podporu. „Bojíme se, že zbytek světa zprávy o válce na Ukrajině brzy unaví a my zůstaneme v boji proti ruské agresi sami. Je strašně důležité hovořit každý den o zločinech okupantů, které se v naší zemi páchají každou minutu,“ říká.
Velmi potřebné jsou stále peníze, neprůstřelné vesty, tablety na čištění vody nebo léky. Ty podle Pavly Hofmeisterové chybí zejména v periferních oblastech, které čelí přílivu uprchlíků z Donbasu, a zároveň se tam jakýkoliv materiál z důvodu nebezpečí těžko dostává.
„V Černigově na začátku války lidé umírali na poměrně obyčejnou věc, jako je cukrovka, protože neměli inzulin a nebyla možnost, jak jim ho tam včas dodat,” upozorňuje. „Pak jsou určitě důležité různé advokační aktivity. Pokud víme o firmě, která nadále spolupracuje s Ruskou federací, můžeme na ní zkusit apelovat, udělat kroky, aby se ke konfliktu postavila čelem – zatlačila na ruské partnery, nebo se stáhla,“ dodává.
Bojovat má podle ní smysl i v informační linii. Municí tzv. páté kolony Ruska, tedy stoupenců ruského režimu působících uvnitř Česka a dalších, primárně postkomunistických státech, jsou zejména dezinformace. Ty lze i díky neziskovým organizacím a aktivním lidem na Ukrajině, kteří se snaží o fact checking nebo sdílejí například videa na sociální sítě, poměrně snadno vyvrátit.
Na podporu Ukrajiny stále běží finanční sbírky, které jsme shrnuli v březnovém článku.
