V neziskových organizacích se lidé často potýkají s těžkými tématy. Atmosféra v týmu tak může být zásadní pro jejich psychickou pohodu i prevenci odchodu za jinou prací. Na tom si zakládá například organizace Lékaři bez hranic, jejíž HR oddělení vedle běžné náplně práce věnuje několik hodin měsíčně čas tomu, aby stmelovalo tým a zlepšovalo náladu na pracovišti.
„Vnímám, že podstata teambuildingu se za dobu, co se pohybuji v HR, posunula. Dříve byly různé zábavné a stmelovací akce vnímané spíše jako odměna pro zaměstnance a zaměstnankyně,” říká Pavla Teplá, vedoucí HR v organizaci Lékaři bez hranic, která se zabývá humanitární a zdravotnickou pomocí v zemích zasažených konflikty, přírodními katastrofami a dalšími krizemi. _„_Dnes si stále více společností a organizací uvědomuje, že teambuilding není ‘dárek’ pro tým, teambuilding je důležitý pro fungování organizace, aby se v ní lidé cítili dobře, dobře spolupracovali a mohli tak dobře odvádět svou práci,” dodává.
Vztahy v týmu jsou podle Pavly Teplé často důvodem, proč lidé do práce chodí rádi. „Pokud se v týmu cítí dobře, je větší pravděpodobnost, že budou celkově spokojenější a v organizaci setrvají déle, takže bude stabilnější,” vysvětluje. Stmelený tým podle jejích slov také mnohem lépe funguje.„Když dobře funguje spolupráce a lidé si navzájem důvěřují, práce je efektivnější. Právě důvěra se musí budovat a tu začínáte stavět tím, že se lidé dobře znají,” říká Teplá.
Pacientský projekt Bellis organizace Aliance žen s rakovinou prsu, který se zaměřuje na pomoc a podporu pacientek, je z velké části tvořen dobrovolnicemi. Manažerka Bellis Nikol Pazderová říká, že teambuilding je cestou, jak je motivovat a poděkovat jim za jejich nasazení. I proto je pro ni důležité jej pravidelně pořádat.
Podle Pazderové je znát, že společně strávený čas v neformálním prostředí, celý tým nakopne. _„_Kolegyně si váží toho, že se ho mohou zúčastnit a mnohem aktivněji se pak vrhají do práce,” vysvětluje a stejně jako Pavla Teplá vyzdvihuje důraz na fungování týmu i atmosféru v něm. _„_Kolegyně se navzájem podporují a inspirují. Někdy to dokonce působí jako neřízená supervizní terapie,” říká manažerka Bellis.
Na Linkedin jsme se našich sledujících z neziskového sektoru ptali, zda jejich organizace pořádá teambuilding. Ze 45 respondentů a respondentek 38 procent uvedlo, že aktivity na budování týmu jsou součástí HR procesů. Dalších 24 procent uvedlo, že občas vyrazí někam po práci, ale nejedná se o aktivitu pořádanou organizací. Na 30 procent účastníků a účastnic v anketě odpovědělo, že teambuildingy vůbec nemají.
Součást organizační kultury
Pod teambuildingem si řada lidí představí velkou akci, která se koná jednou či dvakrát do roka, kdy celý tým vyjede mimo své pracoviště a tráví čas neformálními aktivitami.
I v Lékařích bez hranic se takto organizovaně setkávají, a to po pracovní době, například na společném grilování či na vánočním večírku, zhruba čtyřikrát do roka. Aktivity na stmelování týmu se však snaží propisovat do každodenního života organizace a věnovat se jim i v průběhu roku. Vedle již zmíněných velkých akcí pořádají minimálně jednou za dva měsíce několik dalších. „To, že se o sebe navzájem zajímáme a vytváříme dobrou atmosféru, se stalo běžnou součástí naší organizační kultury,” říká Pavla Teplá.
V Lékařích bez hranic tak například pravidelně připravují krátké, třeba i dvacetiminutové, aktivity na celoorganizační pracovní setkání. „Neustále přicházíme s nápady, jak oživit naší běžnou rutinu,” říká Teplá, třeba krátkými poučnými kvízy a soutěžemi nebo hrami, jejichž cílem je například seznámit tým s nováčky a vzájemně se lépe poznat.
A proč na stmelování týmu dávají v Lékařích bez hranic takový důraz? „Neformálními aktivitami lze propojovat lidi i z týmů, které spolu do kontaktu běžně nepřijdou. Tím, že se spolu pracovně moc neznají a není tolik přirozeného networkingu, může být těžší přijít s žádostí o spolupráci, když něco potřebují,” vysvětluje Pavla Teplá. Organizované propojování týmu je také velmi důležité pro začleňování nových kolegů a kolegyň. „Obzvlášť v době, kdy řada lidí pracuje flexibilně a často z domova, není jednoduché se zorientovat a vědět, na koho se mohou obrátit,” dodává.
Specifická je podle ní také oblast, v níž Lékaři bez hranic působí, tedy humanitární a zdravotnická pomoc v závažných krizích po celém světě. Velká část spolupracovníků a spolupracovnic organizace vyjíždí na humanitární mise do různých koutů světa a když se vrátí, může být pro ně obtížnější sdílet se svým okolím, co během práce na projektu zažili.
„Humanitární pomoc v zahraničí není ve společnosti tak diskutovaná a lidé vracející se z misí potřebují porozumění, které jim často člověk bez obdobné zkušenosti není schopný poskytnout,” vysvětluje Teplá, proč je pro Lékaře bez hranic důležité i svým mezinárodním spolupracovníkům a spolupracovnicím dát prostor své pocity a zážitky sdílet s lidmi, kteří mají podobné zkušenosti a dokáží je pochopit.
Přidaná hodnota
Podle Pavly Teplé se v Lékařích bez hranic osvědčilo pořádat takové teambuildingy, na kterých se lidé nejen cítí dobře, ale zároveň zažívají “aha moment”. Stmelovací aktivity tak v organizaci často propojují se vzděláváním. „Když jsme třeba přemýšleli o tom, jak být v kanceláři ekologičtější, připravili jsme pro kolegy a kolegyně soutěž v třídění. Lidi jsme rozdělili do týmů a dali jim jednoduše připravené odpadky. Ten tým, který roztřídil nejvíce odpadků správně, vyhrál,” říká Pavla Teplá. „Kromě toho, že se zaměstnanci a zaměstnankyně něco naučili, museli společně spolupracovat, a ještě je to bavilo,” dodává.
Při jiné příležitosti se zábavnou formou například prostřednictvím týmových soutěží a kvízů učili pracovat s nástroji umělé inteligence, vzdělávali se v oblasti sebeobrany či péče o zdraví, jak fyzické či duševní. Menší vzdělávací aktivity se Lékařům bez hranic osvědčily. „Lidé vidí, že to není jen zábava, ale že je v tom přidaná hodnota,” pochvaluje si.
Na přidanou hodnotu u teambuildingových aktivit klade důraz také Nikol Pazderová z pacientské organizace Bellis. „Tím, že je tým tvořen dobrovolnicemi a práci věnují svůj volný čas a velké množství energie chci, aby si v rámci teambuildingových aktivit odpočinuly, ochutnaly něco dobrého, ale zároveň se vzdělávaly. Zveme proto zajímavé lektory nebo hosty,” říká Pazderová.
Ve Světě neziskovek jsme pro inspiraci položili na sociálních sítích otázku na to, jaké teambuildingové aktivity kolegové a kolegyně v dalších neziskovkách nejvíce oceňují. A jak se ukázalo, Lékaři bez hranic nejsou jedinou organizací, která se snaží i o rozvojový rozměr.
Jedna z respondentek, Káťa Jindrová, například uvedla, že se v organizace snaží pořádat edukační aktivity, které přispívají osobnímu rozvoji, a že si nejvíce užili workshopy improvizace, pohybu či teorie typů, zaměřené na porozumění různým typům osobnosti, jejich potřebám a způsobům komunikace.
Další respondentka Žaneta Najmanová odpověděla, že v Centru pro zdravotně postižené Libereckého kraje dvakrát do roka pořádají workshopy, jejichž cílem je nastavit efektivní komunikaci a řešení problémů, což tým posiluje.
Teambuilding nevyžaduje velký rozpočet
Podle Nikol Pazderová je důležité teambuilding pořádat i v neziskovém sektoru a vyplatí se do něj investovat. „Pokud nám to rozpočet dovolí, snažím se na teambuilding myslet a vyčlenit na něj peníze alespoň jednou za rok, ač jich vždycky bude méně než v korporátním prostředí,” říká manažerka pacientské organizace Bellis s tím, že svým kolegyním jako poděkování za nasazení, energii a práci letos zajistila ubytování, grilování a wellness v glampingu v přírodě.
Jiný přístup musí volit v Lékařích bez hranic. „Nemáme možnost využívat mnoho financí na teambuildingové aktivity. Děláme je tedy pokud možno nízkonákladově. Při zábavných vzdělávacích aktivitách používáme například know-how lidí z týmu, případně se snažíme vymyslet různé kvízy a soutěže sami,” říká Pavla Teplá.
U větších akcí, jako jsou například společná grilování, za sebe zaměstnanci a zaměstnankyně často platí sami, přesto bývá účast vysoká. Podle Pavly Teplé totiž nezáleží na tom, zda je akce hrazená či nikoliv, ale na tom, co lidem přinese – pokud je dobře zorganizovaná a má smysluplný obsah, lidé se rádi zapojí.
Lenka Trunečková, vedoucí projektu Jedlá zahrada komunitního centra Uzlík, která se nám ozvala v rámci ankety na sociálních sítích, sdílela, že letošní teambuilding pojali dobrodružně – tým vyrazil s batohy a spacáky na nádraží, kde hod kostky určil, kam pojedou.
„Cílem bylo stmelit tým a zjistit, jak reagujeme v nestandardních situacích, když není jasný plán,” říká Trunečková. Takový teambuilding vyšel organizaci, která jej hradila, na celkem dva tisíce. Společná výprava nebyla povinná, ale naprostá většina zaměstnanců a zaměstnankyň se zúčastnila. Na video z dobrodužného výletu se můžete podívat zde.
Při jiných příležitostech v Jedlé zahradě pořádají například teambuilding nad deskovkami, které lze šikovně využít i pro pracovní záležitosti. „Například karty Dixit lze použít pro popis toho, jak vnímáme svou práci, jak se cítíme a podobně,” říká Trunečková.
Práce v neformálním prostředí
Cestou, jak vyjít z pracovní rutiny, může být i takzvaný offsite – tým vyjede mimo své běžné prostory a v jiném prostředí společně pracuje. Takto řada organizací například tvoří strategii a vymýšlí velké projekty – nerušená běžnými pracovními úkony se soustředí na brainstorming, plánování a společnou diskuzi.
Offsite spojený s teambuildingem uspořádala před pár týdny také Nikol Pazderová z pacientského projektu Bellis. „Pozvala jsem svůj nejužší tým k sobě domů do Brd, poseděly jsme na terase u kávy a několik hodin jsme pracovaly v neformálním domácím prostředí. Popsaly jsme několik stránek novými nápady. Díky tomu, že máme možnost strávit spolu několik hodin, máme čas utužit mimopracovní vztahy, popovídat si více do hloubky, ale také vymyslet opravdu skvělé věci,” říká Pazderová.
V Bellis část týmu pracuje zejména online. „Je pro mě hodně důležité jednou za čas vidět všechny kolegyně osobně a ideálně pohromady, mít dostatek prostoru představit vize a potvrdit si, že jsme naladěné na stejné vlně,” dodává s tím, že společná procházka při západu slunce celému času dodala příjemnou tečku.
Zjišťujte potřeby
Z pohledu Pavly Teplé, je o to důležitější občas myslet na oddech a na dobrou atmosféru u organizací, které pracují s náročnými tématy, jako jsou právě Lékaři bez hranic.
Současně je třeba citlivě vnímat, kdy je na to vhodná doba, aby se kolegové a kolegyně nezatížili ještě více v době, kdy mají zrovna větší objem práce a stresu. V takových chvílích může být spíše vhodnější umožnit potkávání a sdílení pocitů a obav. A když náročnější období pomine, můžete se opět u teambuildingových aktivit bavit.
V České společnosti ornitologické jednou ročně společně vyráží na dvoudenní výlet “na ptáky”, a to v pracovním čase. „Protože naše práce je pro nás koníček a nejlepší tmelení,” zúčastnila se v naší anketě Lucie Hošková, vedoucí oddělení práce s veřejností.
Jedna z respondentek naší ankety na sociálních sítích uvedla, že teambuilding je pro ní více utrpením, než stmelovací aktivitou, a to kvůli její introvertní povaze. Preferuje dobrovolné posezení s kolegy a kolegyněmi, než společné aktivity organizované zaměstnavatelem a podle její zkušenosti není jediná – část jejích kolegů teambuildingy dokonce bojkotuje.
Podle Pavly Teplé je opravdu důležité vnímat, co zaměstnanci a zaměstnankyně vlastně chtějí. To můžete zjistit prostřednictvím aktivního vyhledávání zpětné vazby a sběru nápadů přímo z týmu. „Neustále se ptáme a kdokoliv za námi může přijít s nějakým podnětem, co můžeme připravit, nebo i se zpětnou vazbou, že mu něco tak úplně nesedí,” říká.
Teambuilding pro všechny
Současně je třeba dbát i na dobrovolnost. „Když někdo nepřijde na grilování nebo vánoční večírek nebo se aktivně neúčastní soutěží, je to naprosto v pořádku. Možná jen raději preferuje jiné akce anebo má aktuálně jiné starosti,” pokračuje Pavla Teplá.
Většina menších aktivit se v Lékařích bez hranic koná v pracovní době například při celoorganizačních poradách, HR se tak soustředí na to, aby aktivity byly co nejvíce inkluzivní a mohli se jich účastnit třeba i introvertnější kolegové či kolegyně, například vyrovnaným rozdělením do týmů. „Vždy, když chce být někdo víc v pozadí, tu možnost má. Snažíme se, aby to pro nikoho nebylo nepříjemné,” zdůrazňuje Pavla Teplá. Tak to může být i u různých aktivit, které jsou třeba více zaměřené na sdílení. „Řadě lidí může být nepříjemné mluvit přede všemi, ale v menší skupince už jim to tolik nevadí, případně může být dotyčný jen posluchačem.”
Část organizace Lékaři bez hranic pracuje na dálku. A podle Pavly Teplé to nemusí být překážka pro pořádání aktivit, které mohou přispět k budování vztahů – lze totiž vymyslet i takové, které mohou probíhat online. „Například teď v létě jsme uspořádali menší soutěž – ve společném chatu si navzájem sdílíme fotky z dovolené a zážitky. Ostatní mohou fotky komentovat. Nakonec vyhodnotíme nejzajímavější fotku,” říká Teplá s tím, že se lidé mohou a nemusí zúčastnit, přesto i ti, co sami fotky nesdílí, fotky ostatních často lajkují či komentují. „Sledujeme, kolik energie v chatu je a jak to lidi sbližuje,” dodává Teplá.
Obecně dostává Pavla Teplá a její oddělení, které se o aktivní utužování celého týmu nejvíce zasazuje, velmi pozitivní zpětnou vazbu i od lidí, kteří jsou právě více v pozadí. „Chodí za námi a říkají, že je skvělé, že na někdo takhle myslí a věnuje čas tomu, aby pro ně něco připravil,” říká.
Velkou výhodou je, že HR tým Lékařů bez hranic pořádání soutěží a společných aktivit baví. „U nás se budování vztahů stalo součástí běžné agendy. Neustále něco vymýšlíme, abychom tu měli pozitivní atmosféru a občas mohli kolegům a kolegyním dopřát oddech od náročné práce,” dodává.
A co by doporučila ostatním organizacím, které na tuto část práce třeba zatím tolik nemyslí nebo na ni nemá prostor? „Existuje spousta aktivit, které nevyžadují velké náklady ani mnoho času na přípravu. Důležité je, aby si je kolegové a kolegyně užili a mohli si z ní odnést to, že se sblížili s částí týmu, kterou dosud moc neznali. Uvidíte, kolik energie se vám od ostatních vrátí,” uzavírá Pavla Teplá.
Foto: Unsplash, Lékaři bez hranic, Bellis, Svět neziskovek
