„Erasmus není jen pro vysokoškoláky, kteří jedou studovat na univerzitu v jiné zemi. Erasmus může být v nějaké formě úplně pro všechny,“ říká vedoucí sekce mládeže a sportu Domu zahraniční spolupráce (DZS) Šimon Presser, který se v organizaci stará mimo jiné o takzvané výměny mládeže nebo výjezdy pracovníků s mládeží. Jedná se o mezinárodní projekty zaměřené na neformální vzdělávání.
Výměny fungují na principu, že se pořádající organizace dohodne s partnery v dalších zemích a uspořádá projekt, kterého se pak mohou zúčastnit mladí lidé nebo pracovníci s mládeží. „O grant může žádat prakticky kdokoliv. Pořadatelem může být nezisková organizace, škola, neformální skupina třeba čtyř kamarádů, ale i soukromá společnost, pokud se věnuje práci s mládeží v rámci společenské odpovědnosti. Nejčastěji se jedná například o spolky, střediska volného času či domy dětí a mládeže,“ vysvětluje Presser.
Právě na tyto projekty mají v DZS prostředky, které by rádi poskytli například neziskovým organizacím či různým spolkům, které pracují s mládeží. Žádosti o grant lze podávat dvakrát ročně, nejbližší uzávěrka je 4. října 2023.
Pro získání grantu je třeba mít alespoň jednu partnerskou organizaci z jiné evropské země. Cílem takových výměn totiž je, aby se sešly alespoň dvě národní skupiny. Pořadatel pak vymyslí program projektu, který může trvat od pěti dní do tří týdnů, a naplánuje jeho konání v jedné ze zemí, odkud pochází partnerské organizace. Podle typu projektu se pak výměny zúčastní buď mladí lidé od 13 do 30 let, či pracovníci s mládeží. „Může to být kdokoliv, kdo neformálně pracuje s mládeží – vedoucí ze Skautu, zaměstnanec školní družiny či střediska volného času nebo třeba někdo, kdo školí mladé lidi. A nemusí nutně být v pracovním poměru. Může to být dohodář nebo i dobrovolník,“ říká Presser.
Vybraní účastníci pak mohou vyjet na projekt – z grantu jim jsou proplaceny cestovní náklady, ubytování i strava – a získat cenné zahraniční zkušenosti.
Šimon Presser
Dům zahraniční spolupráce
Šimon Presser je vedoucím sekce mládeže a sportu v Domě zahraniční spolupráce (DZS). Vystudoval právnickou fakultu, ale vždycky mu bylo blízké neformální vzdělávání. Proto se zapojoval do studentských projektů a jako dobrovolník pracoval několik měsíců v Kamerunu a Ghaně. Díky těmto aktivitám si Šimon ohromně rozšířil obzory, naučil se improvizovat a utvrdil se v tom, že svět je fascinující místo. A jelikož stejné možnosti chce otevírat i dalším mladým lidem, pracuje právě v DZS.
DZS kromě toho poskytuje finance navíc na zapojení účastníků, kteří čelí jakémukoliv znevýhodnění – zdravotnímu, socio-ekonomickému nebo geografickému. „Jsme přesvědčeni, že mezinárodní výměny mají obrovský přínos, o to víc pro ty, kteří nemají mnoho zahraničních zkušeností a čelí různým překážkám,“ říká Presser s tím, že DZS se snaží spolupracovat například i s dětskými domovy a nízkoprahovými centry. „Grant Erasmus+ pokrývá účastníkům i organizacím veškeré náklady spojené s projektem a díky tomu se může zapojit skutečně každý,“ dodává.
Vzdělávání v mezinárodním prostředí
„Věříme, že neformální vzdělávání může mít obrovský dopad na účastníky, ale také dokáže zaplnit mezery ve formálním vzdělávání. A to jak metodologií, tak tím, že dokáže velice hezky pracovat s tématy, která se na školách nevyučují, nebo jen velmi okrajově. Například mediální gramotnost, demokratické hodnoty či mezikulturní vzdělávání,“ říká Michal Hlavica, ředitel organizace Cesta rozvoje, která vede mladé k aktivnímu zapojování se do dění ve svém okolí. Program Erasmus+ organizace využívá jako nástroj pro vzdělávání mládeže i pracovníků.
A jak takový projekt může probíhat? “Na jednom místě se sjede třeba 30 lidí z pěti různých zemí, kteří se neformálně vzdělávají. Všechny projekty jsou tematicky zaměřené, účastníci se mohou věnovat otázkám životního prostředí, lidským právům nebo třeba finanční gramotnosti. Může jít o cokoliv, čím se organizace zabývá a co je pro mladé lidi přínosné,“ říká Presser.
První den je zpravidla seznamovací, účastníci si nastavují vzdělávací cíle a ujasňují si, proč na projektu jsou. Další dny se pak neformálně vzdělávají v daném tématu. Pořadatelé by měli využít různé neformální metody, jako jsou hry či simulace. Účastníky mohou vzít na exkurzi do relevantních institucí, pozvat zajímavé hosty nebo se mohou více zaměřit na sdílení praxe v rámci skupiny. Zkrátka učení hrou mimo školní lavice.
„Skvělý projekt pořádalo například Hnutí Brontosaurus na jižní Moravě. Přijeli mladí lidé z různých koutů Evropy a společně s českými účastníky se věnovali propojování mladé a starší generace – navzájem se učili, jak k tomu přistupují ve svých zemích. Sdílení různých kulturních okruhů může být velmi obohacující. Nakonec účastníci navštívili místní klášter, kde je řádové sestry učily péct frgály. Představte si, jak starší jeptiška z Moravy učí mladého člověka ze španělského venkova nebo z předměstí Paříže péct koláč! Mladí si tak uvědomili, že starší jim mají co předat, a starší zase, že ta mládež přeci jen není tak hrozná,“ směje se Presser.
Spousta organizací a spolků, které pracují s mládeží už něco takového, jako je projekt zaměřený na neformální vzdělávání, vlastně dělá. Může jít třeba o několikadenní výlety s mladými lidmi nebo zahraniční exkurze pro zaměstnance. Pro získání grantu DZS je přitom podle Pressera potřeba často jen drobná změna – stačí k projektu přizvat partnera či partnery ze zahraničí. „Pokud se bojíte jazykové bariéry, partnerem může být i Slovensko,“ dodává.
Grantová výzva je podle něj ve srovnání s jinými dotačními programy málo formalizovaná. Erasmus+ projekty jsou tedy opravdu přístupné. „Snažíme se, aby plnění projektu doprovázelo co nejméně byrokracie, ale nějaké papírování je nevyhnutelné,“ podotýká s tím, že DZS pořadatele celým procesem doprovází a v průběhu jim radí.
Obrovský přínos
„Já sám jsem se před osmi lety – dávno předtím, než jsem začal pracovat v DZS – zúčastnil tří výjezdů pro pracovníky s mládeží a všechny byly super. Třeba uprostřed litevských bažin jsme se učili využívat digitální nástroje při práci s mládeží. Kolegové připravili hodně zajímavý program a bavili jsme se i mimo něj. Třeba jsme uspořádali olympiádu v zabíjení komárů, protože víc komárů než tam jsme nikdy nikdo neviděl. Nebo nás Finové a Litevci učili, jak se saunovat,“ doplňuje Šimon Presser s tím, že na projektech je obohacující také samotný pobyt s lidmi z různých kultur. Člověk si snadno udělá kamarády napříč Evropou. „Odnesl jsem si spoustu kompetencí, třeba schopnost mezikulturního dialogu nebo řešení konfliktů, které dodnes využívám v práci i v životě,“ dodává.
Mladí se díky výměně učí vyjadřovat svůj názor, spolupracovat v týmu, komunikovat v cizím jazyce či přijít s nápadem a uskutečnit jej, což dokazují studie, které DZS k projektům Erasmus+ zpracoval. Přes 80 procent účastníků si díky projektu zlepšilo sebevědomí a naučilo se lépe zvládat nové situace, více než třetina z nich se začala více angažovat v občanské společnosti. „Někteří účastníci nám říkají, že projekt pro ně byl životní zlom,“ říká Presser.
Michal Hlavica z Cesty rozvoje zdůrazňuje, že organizace má díky programu Erasmus+ možnost spolupracovat s organizacemi a institucemi z Evropy, vyměňovat si zkušenosti a učit se metodám a inovacím, které používají. „V rámci výměny pracovníků s mládeží může proběhnout i takzvaný job-shadowing – účastníci navštíví organizaci a dívají se pod pokličku toho, jak funguje. Učí se postupy, které pak mohou implementovat ve své vlastní organizaci,“ říká.
„Jsem přesvědčený, že i pro pořádající organizace to má velký smysl. Zaměstnanci mohou obrovsky vyrůst. Mohou se naučit zkoordinovat projekt pro několik desítek lidí z různých zemí a získat celou řadu dovedností a kompetencí. Kromě toho, že se na projektu mnohé naučí, může být i samotná spolupráce se zahraničními partnery velmi cenná a dlouhodobá. Představte si, že můžete kdykoliv napsat třeba Inge ze Švédska a zeptat se, jak v nějaké situaci postupují u nich v organizaci,“ dodává Presser.
„Hlavní přínos vidíme v tom, jak získané dovednosti a znalosti nejenom u mladých lidí mohou ovlivnit celou naši společnost a mohou mít potenciálně dopad na směr, kterým se naše společnost v Evropě bude ubírat. To je v této době, kdy zažíváme velký tlak na demokratické hodnoty skrz různé hybridní hrozby, nesmírně důležité,“ dodává Michal Hlavica.
Chtěli byste uspořádat Erasmus+ projekt, ale nevíte, jak na to?
Pracujete s mládeží?
Projekty Erasmus+ jsou vhodné pro organizace, které cílí na mladé lidi. Ať už se jedná o volnočasové aktivity, vzdělávání nebo třeba poradenství v nízkoprahových centrech. Projekt však může uspořádat kdokoliv, kdo řeší nějaké téma a rád by v něm vzdělával mladé lidi. Může jít o neziskovou organizaci či třeba neformální skupinu lidí. Výměna mládeže je určena lidem od 13 do 30 let, výměna pracovníků s mládeží věkové omezení nemá.
Máte nápad?
Škála témat, ve kterých se mladí mohou vzdělávat, je opravdu široká. Téma však musí být nějakým způsobem relevantní, aby projekt uspěl. „Projekt na ochranu velryb v Česku u nás pravděpodobně neuspěje, zaměření na mediální gramotnost ano,“ uvádí Šimon Presser z DZS. „Pokud váháte nebo potřebujete více informací, je možné si s námi domluvit konzultaci, na které můžeme probrat projektový záměr. Můžeme poradit, jakým směrem se vydat nebo na co si dát pozor,“ dodává.
S kým chcete spolupracovat?
Do výměn musí být zapojení partneři alespoň ze dvou zemí a měly by se v ní setkat minimálně dvě národní skupiny. „Je dobré se propojit s organizacemi, které mají v tématu expertízu a během projektu pak společně sdílet dobrou praxi a učit se jeden od druhého. Třeba pro tématiku boje proti drogám najdete partnery v Holandsku, digitální gramotností je zase vyhlášené Estonsko. Pokud se bojíte jazykové bariéry, partnerem může být i organizace ze Slovenska,“ radí Presser. Pokud nevíte, kde partnery hledat, můžete se podívat do databáze OTLAS, kde je registrovaných přes 15 tisíc organizací z celé Evropy. Pomocí filtrů snadno najdete partnery z různých zemí, kteří jsou aktivní ve stejných oblastech jako právě vaše organizace.
Kde projekt uspořádat?
Projekt se bude konat v jedné ze zapojených zemí, tedy v Česku, anebo v zemi odkud pochází partnerské organizace. Ty mohou být z jakékoliv země Evropské unie či z dalších zemí zapojených do programu, kam patří třeba Gruzie nebo Turecko. Většinou se jedná o země sousedící s EU. Můžete si tedy vybrat, kde by váš projekt fungoval nejlépe a kde se účastníci a účastnice mohou nejvíce naučit. Chcete se například zabývat ochranou přírody? Zkuste uspořádat projekt u finského národního parku.
Jak na žádost?
Podle Pressera je důležité v žádosti ukázat, co přesně chcete dělat a proč. „V žádostech se setkáváme s prázdnými projektovými frázemi jako ‚budeme hledat synergie k zajištění maximálních výstupů‘, což nám ale vůbec nic neřekne,“ říká s tím, že více ocení, když organizace popíše nějaký problém a vysvětlí, jak by se pomocí neformálního vzdělávání chtěla podílet na jeho řešení.
Žádosti se podávají dvakrát ročně – v únoru a v říjnu. Letošní podzimní termín pro podání žádostí je již 4. října. V průběhu září je možné využít konzultací a seminářů, které DZS pořádá pro zájemce o granty. Jejich seznam najdete na webu DZS, případně můžete kontaktovat tým Erasmus+ mládež e-mailem a napsat na info@dzs.cz
Jaké prostředky mohu získat?
Většinou se granty pohybují od 15 do 40 tisíc eur (tedy v přepočtu až téměř milion korun), záleží na délce projektu a počtu účastníků. Grant by měl pokrýt veškeré náklady každého účastníka na stravu a ubytování, hrazená je také doprava na projekt. „Pokud organizace nebude pořádat výměnu v Hiltonu, finance by měly stačit,“ říká Presser. Kromě toho je Erasmus+ inkluzivní, takže lze žádat o další podporu třeba pro účastníky se zdravotním či socio-ekonomickým znevýhodněním. Grant obsahuje i finance specificky na organizační náklady – 100 eur na každého účastníka. Na organizaci projektu pro 40 lidí tedy (vedle zmíněných peněz na stravu, ubytování a cestovné) obdržíte čtyři tisíce eur.
Získali jste grant?
Gratulujeme, můžete se pustit do organizace projektu! Pořád ale máte obavu, zda mezinárodní projekt zvládnete?
„Snažíme se pořadatele vzdělávat v projektovém řízení. Děláme školení, semináře a workshopy, připravujeme je na možné problémy, aby celý proces zvládli co nejlépe. Kromě toho je možné si v rámci grantu najmout odborníky, kteří jim s projektem pomohou, třeba účetní, facilitátory, ajťáky a další. Výměnu mládeže nebo pracovníků s mládeží tak mohou zorganizovat i méně zkušené organizace. A stojí to za to,“ ujišťuje Šimon Presser.
Zdroj: Dům zahraniční spolupráce, Cesta rozvoje
Foto: Cesta rozvoje, projekt National identity in the time of globalization
Článek vznikl v rámci mediálního partnerství s Domem zahraniční spolupráce.
