Do diplomatického bojkotu se zapojily Spojené státy americké, Velká Británie, Belgie, Japonsko, Litva, Dánsko či Kosovo. „Jsem zásadně proti zneužívání olympijské myšlenky pro politické cíle,“ prohlásil český prezident Miloš Zeman ve své zdravici k olympionikům.  

Zatímco se v Pekingu brzy rozhoří olympijský oheň, ptáme se na názor dvou spisovatelů, kteří tamní zemi dobře znají; Radky Denemarkové a Rudolfa Havlíka, ředitelky Amnesty International ČR i zástupce Národní sportovní agentury. Jak se staví k tomu, že se Česká republika účastní olympijských her v Číně?  

Jak olympijské hry vnímají běžní Číňané? Jde o politiku nebo sport? A má bojkot her smysl? Nejen tomu se bude věnovat debata pořádaná Institutem pro politiku a společnost, kterou můžete sledovat 10. 2. od 17:00 online. Foto: Hana Štiková

Radka Denemarková

Česká spisovatelka, literární historička, scenáristka, překladatelka německých děl a dramaturgyně. Autorka románu inspirovaného jejími pobyty v Číně Hodiny z olova, který byl oceněn jako Kniha roku v rámci cen Magnesia Litera.

Parodie na olympiádu

„Únorové ZOH se nekonají kvůli oslavě sportu, sblížení mezi národy. Jde o propagaci čínského vlivu, ekonomické síly. V roce 2008 Čína potřebovala LOH, aby legitimizovala svůj zločinný režim. Dnes sportovcům vyhrožuje rovnou. Pokud v průběhu ZOH vyjádří názor na místní politiku, budou následovat tresty. „Každé chování, nebo proslov, jenž bude mířen proti olympijské myšlence, nebo dokonce proti čínským zákonům a regulacím, budou potrestány“, řekl Jang Šu, člen organizačního výboru pekingských her. 

Totalitní režimy potřebují uniformovaný dav, který bezmyšlenkovitě tleská vůdcům na tribunách. Všichni, kdo spolupracovali s neziskovými organizacemi a pomáhali disidentům, zmizeli. Si Ťin-pching, čínský prezident a generální tajemník Komunistické strany Číny, potřebuje reklamu. V Číně se políbilo to nejhorší z komunismu, s tím nejhorším z kapitalismu. Evropané vidí jenom investice. ZOH mají potvrdit pozici Číny mezi světovými velmocemi. To, že dokáže zvládnout finančně náročný podnik i v okleštěných podmínkách pandemie.

O sport se nejedná

Jde o obchod a zákulisní machinace. Což dokládá i způsob, jakým se Peking stal pořadatelem ZOH. Schválení proběhlo díky nadstandardním vztahům elitních sportovních funkcionářů a čínských mužů u moci. Prezident mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach je blízký přítel generálního tajemníka čínské komunistické strany Si Ťin-pchinga.

Není úkolem sportovců řešit pořádající zemi, odmítat účast. Přestože budou jen sloužit k tomu, aby zlepšili obraz zločinného režimu. To je odpovědnost vlád tohoto světa. Diktátorské režimy reagují jenom na sílu a vymezení jasných hranic. Konáním her v Pekingu svět přitakal nelidské totalitě a ponižuje miliony jejích obětí. Ano, tady už se nehledí na nějaké hodnoty.  Ať už bude stát na stupních vítězů kdokoliv, vítěz je dávno známý: Si Ťin-pching.

„(…) a u nich má všechno jenom jiný a větší rozměr, pořád se ještě chovají jako vzorní žáci, pořád se od nás všechno učí, čekají pochvalu za olympijské hry a dostali ji a olympijské hry měly nejdůležitější politický úkol; ukázaly Číňanům, že svět považuje komunistickou stranu za zákonnou vládu a světu že Čína má podporu obyvatelstva.” (Radka Denemarková, Hodiny z olova, 2018, str. 729). Foto: Hana Štiková

Můžeme jen doufat, že čím despotičtější je režim, tím kratší má životnost. 

Konání ZOH v Pekingu 2022 je brutální a cynický výsměch nejen olympijské myšlence, ale především lidským právům. Cílem je oslava Si Ťin-pchinga, jeho hospodářských a mocenských úspěchů. Stejné bylo konání Letních olympijských her v Berlíně 1936. Cílem byla oslava Adolfa Hitlera, jeho hospodářských a mocenských úspěchů. Olympijské hry jsou v obou případech propagandou diktátorů.“

„Čína není problém. Problém jsou rozmazlení Evropané, rasisté a zpochybňovači hodnot, kteří sedí u tohoto stolu jako úřední sluhové; jakmile vidí peníze, chovají se jako moucha, která ucítila krev. Nenávidí Evropskou unii, tváří se jako světáci, a sláma jim čouhá z bot.

Čína světu podlézala olympiádou. Parodií olympiády.

Evropa podlézá Číně. Nevidí Tibet, disent, urgujskou menšinu, členy nábožensko politického hnutí Fa-lun-kung, kterých je víc než členů komunistické strany. Vydali se na cestu, dychtiví chlapci, vrhli se do nejzazších končin světa a drží se pravidel: nemluv o tom, co jsi viděl, řekni, že nevíš, nač jsi tázán, nemíchej se do cizích záležitostí, a nemáš-li co dělat, vrať se včas domů. Ale nenapadlo je nikdy, že by prozkoumali sebe.” (Radka Denemarková, Hodiny z olova, 2018, str. 306).

Rudolf Havlík

Filmový režisér, scénárista, spisovatel. Autor románů Zítra je taky den a Horkou jehlou, ve kterých zpracovává postřehy z četných cest po Asii a ukazuje zákulisí obchodu s rychlou módou.   

Naprostý opak olympijské myšlenky

„Čínský diktátor Mao Ce-Tung a jeho komunistická hrůzovláda zavraždila více lidí než celá 2. světová válka a nikoho na světě to nikdy moc nezajímalo, protože v tu dobu ještě nikdo netušil, že Čína převezme technologickou i finanční nadvládu nad celým světem. Uteklo pár let a bylo to. Hodně toho dodnes po Maovi zůstalo. Lágry a vězení ve kterých se ztrácejí lidé, minority, zpravodajci, filmové hvězdy a dokonce i miliardáři. 

Na jednu stranu Číně historicky nikdo neudělal nikdy nic dobrého, takže se není co divit, že skončila takhle, protože si z ní každý dělal dojnou krávu. Na tu druhou je pravdou, že je to právě ona, která by mohla pro svět něco udělat a neudělala. Je to komunistický režim, omezující, podrazácký, zlodějský a vražedný. Čína téměř doslova naplňuje naprostý opak olympijské myšlenky ve všech jeho bodech. Pravdou ale je, že na tu původní myšlenku dnes u nás už každý kašle, protože v našem světě se dá demagogicky ohnout jakýkoliv argument. 

Olympijský symbol Číně do ruky nepatří. Předáváme jí ho stejně jako vše předtím. Své finance, vědění, technologie a myšlenky. Taková nebetyčná hloupost. A je tu zas. Jen opravdový debil by jel na olympiádu do Číny. Tak to zkrátka je.“ 

„Západní země zhusta kritizují Čínu za znečišťování životního prostředí. Proto čínská vláda vyhlásila olympiádu v Pekingu (v roce 2008, pozn. red.) za zelenou olympiádu. Ovšem štafeta na území Číny tedy podle mého názoru moc zelená nebyla. Celou dobu byli běžci probíhající úzkým koridorem mezi davy diváků doprovázeni policejními auty a ulice byly následně pokryté odpadky.“ (Jü Chua, Čína v deseti slovech, 2020, str. 182). Foto: Hana Štiková

Linda Sokačová

Ředitelka Amnesty International Česká republika. Organizace se zastává politických vězňů a nespravedlivě trestaných. Obhajuje lidská práva a staví se proti násilí. Spustila kampaň Čína versus svoboda, ve které představuje pět příběhů lidí, které čínský režim pronásleduje, mučí a vězní a vyzívá k podpisu petice za jejich propuštění.

Olympiáda má odvést pozornost

„Čína se jakožto jeden z nejbrutálnějších autoritářských režimů nikdy neměla stát pořadatelem olympijských her. Čínský totalitní režim umlčuje, pronásleduje, cenzuruje, perzekvuje, mučí, vězní a popravuje obrovské množství svých občanů a to nám nesmí být jedno. 

V samotné Olympijské chartě, konkrétně v základních principech olympismu, je zmíněna sociální odpovědnost, respektování základních universálních etických principů a zachování lidské důstojnosti. Zimní OH v Pekingu jsou proto podle nás v přímém protikladu se zmíněnou Olympijskou chartou. Čína se dopouští tzv. sportswashingu a pořádáním největšího svátku sportu chce odvést pozornost od masivního porušování lidských práv a svobod. 

Myslíme si, že Česká republika by měla prostřednictvím svých představitelů mluvit o tom, co se v Číně děje, jak dramaticky tam jsou lidská práva pošlapávána a nedopustit, aby se během účasti našich sportovců a sportovkyň na letošních olympijských hrách mlčelo o tamní nesvobodě a bezpráví.“ 

 

Jakub Večerka

Tiskový mluvčí Národní sportovní agentury, ústředního správního orgánu státní správy, který postupně přejímá od MŠMT oblast poskytování podpory ve sportu v ČR

Cílem je sport, nikoliv politika

„Čeští sportovci nejsou ti, kteří rozhodli o tom, že se budou konat OH v Číně. Olympijské hry jsou pro mnoho z nich vrcholem kariéry, na který se připravují celý život a jejich bojkot by nedával smysl. Smysl dává politický bojkot, zejména je potřeba se ptát Mezinárodního olympijského výboru, proč znovu během 14 let zvolil Čínu za pořadatele olympiády, ačkoliv zde byli i jiní kandidáti. Výběr destinace byl čistě v gesci MOV a nikoli sportovců.“