Nejen LGBT+ komunita stále prožívá útok, který se stal 12. října v bratislavském gay klubu Tepláreň a při němž dva lidé zemřeli a další byl zraněný. Pachatel Juraj K., který později spáchal sebevraždu, před vraždou zveřejnil 65stránkový manifest, v němž vyjadřoval extremistické názory, hovořil o boji za bílou rasu a za různé světové problémy vinil židovskou a LGBT+ komunitu. V pamfletu také otevřeně vyzýval k násilí vůči těmto skupinám.
Obětí teroristického útoku, při němž padlo několik výstřelů, se stal sedmadvacetiletý Juraj Vankulič, který pracoval v oděvní firmě a identifikoval se jako nebinární osoba, druhou je bisexuál Matúš Horváth, kterému bylo pouhých 23 let a studoval čínštinu a sinologii na vysoké škole.
Zástupci sdružení Dúhová stužka, které spojuje LGBT+ organizace na Slovensku, jako jednu z příčin diskriminace a nenávisti vůči queer lidem na Slovensku považují absenci sexuální výchovy, která by se věnovala také zvyšování povědomí o různé sexuální či romantické orientaci, vedla by k respektu a zamezovala by šíření konspiračních teorií a stereotypů.
Dalším důvodem je podle nich také rétorika dezinformačních a ultrakonzervativních médií, které na LGBT+ lidi často útočí a cíleně šíří nenávist. „V autorských komentářích zpochybňují právo na důstojnou existenci queer lidí. V posledních dvou letech jsme zaznamenali zejména útočné a stigmatizující texty či podcasty cílené na trans lidi a jejich právo na důstojnou právní, medicínskou i sociální tranzici,“ říkají Zara Kromková, Alexandra Demetrianová a Robert Furiel z organizací věnujících se slovenské LGBT+ komunitě. Stejně jako v Česku je i na Slovensku medicínská změna pohlaví podmíněná nucenou sterilizací translidí.
Největší míru zodpovědnosti nesou politici
Podle slovenského novináře Martina M. Šimečky je mnoho příčin, proč se nenávist vůči LGBT+ osobám na Slovensku prohlubuje. „Částečně to souvisí se sociálními sítěmi a nástupem populismu. Na Slovensku má dnes většina politických stran charakter populistické strany. To je také rozdíl oproti Česku,“ říká. Vliv politiků na náladu ve společnosti potvrzují i lidé z Dúhové stužky.
„Největší míru zodpovědnosti za to, že nenávist vůči LGBT+ lidem dosáhla tak násilného a brutálního rozměru, který si vyžádal dva lidské životy, považujeme nenávistné projevy představitelů vlády, poslanců a poslankyň, ale i dalších vysoce postavených politiků a političek a dalších osobností v pozici moci, kteří mají jednoduchý přístup do veřejného prostoru a médií,“ uvádí Dúhová stužka.
V posledních letech byly ve slovenské Národní radě předloženy návrhy zákonů, které by v praxi měly represivní a stigmatizující dopady na LGBT+ komunitu – mezi nimi například zákaz tranzice, zákaz probírání problematiky LGBT+ lidí ve školách, ale i zobrazování queer lidí v reklamách, či zákaz vyvěšování duhových vlajek.
„Na Slovensku je téma už nejméně deset let klíčovým pro konzervativní strany a radikální pravici a fašisty, čehož důsledkem je rostoucí nechuť veřejnosti vůči LGBTI+ lidem,“ popisuje Šimečka. „Slovenská společnost se v tomto postoji vyvíjí opačným směrem než česká. Velký podíl na tom má slovenská katolická církev, která v Česku nemá zdaleka tak silné postavení,“ dodává. V Česku je podle Šimečky postoj veřejnosti tolerantnější. „Můžeme to ale také nazývat lhostejností,“ říká.
Jaký je život queer lidí v Česku?
Podle analýzy s názvem Být LGBT+ v Česku, kterou v roce 2019 realizoval veřejný ochránce práv, vnímají queer lidé své postavení v České republice jako spíše vyhovující. Zároveň si však tři čtvrtiny z nich myslí, že jsou LGBT+ osoby v Česku diskriminování.
Během pěti let před provedením výzkumu se cítila diskriminována a/nebo obtěžována více než třetina LGBT+ lidí, což je zhruba třikrát vyšší podíl než v případě běžné populace. Mezi trans lidmi se cítilo diskriminováno dokonce 86 procent z nich. Nejčastěji se queer lidé s diskriminací setkávají ve škole či v zaměstnání.
Česká veřejnost však z velké části nevnímá problémy, se kterými se lidé patřící mezi LGBT+ potýkají. Dvě třetiny obyvatel si myslí, že nejsou diskriminovaní vůbec. Přitom necelých 70 procent gayů a leseb se setkalo s názorem, že by neměli projevovat svou sexuální orientaci veřejně. Mezi českou veřejností se navíc objevují i tvrdé projevy homofobie – 11 procent populace si myslí, že by měli svou orientaci změnit či ji „vyléčit“ a podle sedmi procent populace by měl být homosexuální pohlavní styk trestný.
S obtěžováním mělo pak za posledních pět let osobní zkušenost 55 procent dotázaných LGBT+ osob. Nejčastěji se jednalo o nadávky či zesměšňování. Na 15 procent dotázaných však uvádělo také zkušenost s fyzickým či sexuálním násilí nebo s výhružkami. Incidenty se většinou děly na veřejných místech. Jen 13 procent těch, kteří mají nějakou zkušenost s násilím nebo obtěžováním, se obrátilo na policii. Mimo jiné i proto, že se báli zesměšnění nebo toho, že čin nebude brán vážně.
Podle LGBT+ respondentů by jejich situaci nejvíce pomohlo manželství pro všechny, uznání stejnopohlavních párů napříč Evropskou unií a možnost adopce. Tato opatření podporuje také většina české veřejnosti – manželství v roce 2019 podporovalo 65 procent a možnost adopce stejnopohlavními páry pak 61 procent obyvatel Česka.
Útok může situaci LGBT+ lidí na Slovensku ještě zhoršit
Podle zástupců Dúhové stužky se po útoku na Slovensku zvedla vlna solidarity a začalo se diskutovat o tématech spojených s životem LGBT+ osob v zemi. „Avšak solidarita i veřejná diskuze mají limity, které mohou být z dlouhodobého hlediska pro přijetí, respekt a rovnoprávnost LGBT+ lidí škodlivé nebo kontraproduktivní,“ říkají. Diskuze o právech LGBT+ osob je podle nich redukována na otázku registrovaného partnerství, což je nedostatečný krok pro zrovnoprávnění. O trans či nebinárních osobách a jejich potřebách není v diskuzi slyšet prakticky vůbec.
„I po útoku je vidět, že téma LGBT+ se vyhrocuje ještě více než předtím, zejména ze strany fašistů a radikální pravice. Dá se tedy bohužel očekávat, že se toto téma stane jedním z nejdůležitějších v politickém životě a obávám se, že to povede k častějším útokům na LGBT+ lidi, přinejmenším verbálním,“ doplňuje Šimečka.
Na Slovensku fungují dvě poradny, které se věnují LGBT+ lidem a jejich rodinám a blízkým. PRIZMA Košice, která spadá pod občanské sdružení Sapling, a inPoradňa v Bratislavě. Obě organizace poskytují bezplatné psychologické a právní poradenství. V České republice funguje například on-line poradna S barvou ven. Organizace ARA ART se věnuje romské LGBT+ komunitě a vede poradnu ŘEKNU.TO. Organizace Trans*parent se zaměřuje na zlepšování života translidí, mimo jiné organizuje podpůrné skupiny a individuální sociální a právní poradenství. Mapu psychologické pomoci je možné najít na stránkách LGBT zdraví.
Po vraždě Juraje a Matúše se na Slovensku i v Česku konalo mnoho pietních akcí. V centru Bratislavy se 13. října se konala demonstrace Za dúhové Slovensko, na které účastnící mimo jiné vyzývali vládu, aby okamžitě zajistila proinkluzivní opatření v oblasti vzdělávání. V Košicích se týž den konalo pietní setkání a pochod za odsouzení nenávisti vůči LGBT+ komunitě. V pátek 21. října několika českými městy prošly pochody s názvem Nebudeme mlčet, v rámci kterých stovky lidí demonstrovaly za bezpečí pro členy LGBT+ komunity.
Ve středu 26. října proběhne na pražském Václavském náměstí shromáždění Společně proti násilí, na němž vystoupí zástupci neziskových organizací i známé osobnosti. Vznikla také platforma Společně proti nenávisti, která zveřejnila otevřenou výzvu vládě a Parlamentu ČR. 23 neziskových organizací v ní vyzývá politickou reprezentaci k přijetí konkrétních kroků na ochranu LGBT+ lidí, jejich rodin a dětí. Podepsat ji můžete tady.
Za organizace Dúhová stužka společně odpovídali Zara Kromková (PRIZMA – poradenské a komunitní centrum pro LGBTI+ lidi a jejich blízké), Alexandra Demetrianová (Saplinq o.z.) a Róbert Furiel (ředitel Saplinq o.z., PRIDE Košice).
Foto: Facebook Dúhová stužka, Unsplash
Vyjádření redakce:
Celý tým Světa neziskovek odsuzuje nenávistné projevy vůči LGBT+ osobám nebo komukoliv jinému. Jakékoliv násilí či diskriminace jsou podle nás nepřípustné a nikdo by je neměl tolerovat či dokonce podněcovat. Celá událost nás velmi mrzí a myslíme na rodinu a blízké obětí útoku.
