I když všechna témata přirozeně přehlušuje probíhající konflikt, rozhodli jsme se nepřehlížet významný den boje za ženskou rovnoprávnost. Má dnes ještě vůbec smysl slavit svátek odkazující na stávky newyorských švadlen v roce 1908? Nedosáhly ženy na poli rovnoprávnosti všeho, po čem toužily?

Odpověď není jednoduchá. Namátkou se podívejme na některé ženské organizace, po jejichž službách je neustále velká poptávka: Profem - Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, Konsent, nebo Czechitas, organizace, která pomáhá ženám ve světě IT, a mnohé další. Měly by tyto neziskovky v případě opravdové rovnosti svou klientelu? Kolik nezmapovaných oblastí ještě zbývá? Přibudou spolu s válkou na Ukrajině další?

Za nejrůznějšími neziskovkami stojí mnoho jedinečných žen. Ať už ve vedoucích pozicích, jako sociální pracovnice, lektorky, dobrovolnice a další. Každodenně se věnují náročné práci s touhou změnit svět alespoň trochu k lepšímu. A daří se jim to.

Pojďme se dnes zaměřit právě na ně. Na ty, které přichází s neotřelým přístupem k aktuálním problémům, vytrvale pomáhají druhým, na těžkých tématech a situacích dovedou vidět to pozitivní. A přitom nezapomínají na sebe, neztrácejí optimismus a naději v lepší zítřky. Zeptali jsme se jich, co by k dnešnímu svátku popřály ostatním ženám. Přinášíme odpovědi.

 

Pavla Petrová

IDU a PQ

Má dlouholeté zkušenosti s prací pro velké kulturní instituce a projekty. Od roku 2008 je ředitelkou Institutu umění – Divadelního ústavu a generální ředitelkou Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru. Vyučuje rovněž kulturní politiku a kulturní management na Katedře arts managementu VŠE v Praze.

Je zastoupena v různých expertních a výzkumných týmech v ČR i v zahraničí. Je členkou České komise pro UNESCO, členkou správní rady Akademie výtvarných umění v Praze nebo správní rady mezinárodní kulturní sítě OntheMove. Publikuje na různá témata související s kulturní politikou a aktuálními trendy kultury. 

Sílu a odvahu

„V dnešním vypjatém čase je nemožné přát ženám něco jiného, než zůstat silnými a dokázat čelit všem výzvám, které doba přináší.

Osobně se necítím vůbec silná, ale bojuji. Příklady opravdu skvělých žen mě celý život inspirují a motivují být lépe připravená. A za poslední dny jich teď vidíme víc, než bychom si kdy všichni přáli…“

 

Kateřina Slámová Kubešová

Zdravotní klaun

Vede organizaci Zdravotní klaun od roku 2014 jako druhá ředitelka v historii (první byl Gary Edwards, zakladatel Zdravotního klauna). Věnuje se vzdělávání dospělých, budování online komunit a inovativním výzkumům. Stála u zrodu programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Lektorovala v nezisku i byznysu, řídila několik rozvojových projektů, např. Třetí kariéra (projekt zaměřený na podporu celoživotního vzdělávání a zlepšení podmínek na trhu práce pro cílovou skupinu lidí „50+“ v ČR) nebo Rodiče vítáni (projekt podporující otevřenost škol vůči rodičům a veřejnosti). 

Radost a hravost

„Ženám bych popřála, aby neztratily (nebo znovu objevily), co je dělá šťastnými. Uvolnit se z odpovědnosti vedení, chvíli nevyhodnocovat nebo se nevyklánět do budoucnosti.

Být hravá, zvědavá, spontánní, tvořivá. Právě radostný přístup životu mi naši Zdravotní klauni neustále ukazují. A jak se mi to daří? Tak napůl. Ale zase se uklidním u  klaunů, kteří jsou mistři přijímání situace takové, jaká je. :)“

 

Viktorie Tenzerová

Na mysli

Ředitelka neziskové organizace Na mysli, konzultantka v oblasti životního prostředí, expertka v oblasti prevence plýtvání potravinami. Věnuje se problematice jednorázových plastových obalů, ekologickému zemědělství a osvojování a práci s SDGs (cíle udržitelného rozvoje) na úrovni individuální a lokálních komunit. Koordinuje českou část mezinárodního vzdělávacího projektu Hra o klima. Má rozsáhlé zkušenosti s řízením lidských zdrojů v businessu a IT a s finančním vedením v neziskovém sektoru.

Optimismus a dobrou náladu

„Přála bych jim hlavně optimistický přístup a dobrou náladu. Já sama se již roky snažím o pozitivní komunikaci v oblasti udržitelnosti a klimatické změny. I když to často nejsou právě veselá témata, odezva od diváků našeho festivalu dokumentárních filmů Země na talíři, nebo od hráčů (žáků, studentů a pedagogů), škol, vzdělávacích organizací a zájmových klubů na naši strategickou stolní hru Terra Futura, která vznikla v rámci spolupráce projektu Hra o klima s vydavatelstvím Albi, je velmi dobrá právě za naši snahu hledání dobrých příkladů.“

 

Soňa Škvareninová

Hospic Sv. Jiří

Pracovala jako pracovnice v sociálních službách, později jako vedoucí pracovnice a po ukončení studia sociální práce jako sociální pracovnice v Domově pro seniory a v Domově se zvláštním režimem. Od roku 2017 je sociální pracovnicí v Hospici Sv. Jiří. Na Vyšší odborné škole sociální práce v Chebu vyučuje předmět Individuální plánování. Absolvovala systemický výcvik pro práci s krizí a další výcviky zaměřené na krizovou intervenci, dvouletý výcvik profesních dovedností při Libereckém institutu pro psychoterapii a psychosomatiku, působí jako poradce pro pozůstalé. Je držitelkou ocenění Gratias 2020.

Respekt a čas na sebe

„S laskavostí a obětavostí děláte spoustu dobrého pro druhé. Přeji vám všem, které se věnujete sociální práci, abyste nezapomínaly i na sebe. Já osobně naslouchám tomu, jak se cítím, mám nastavené hranice a neváhám se trochu rozmazlit, když to potřebuji. 

Dodržuji pracovní dobu, ve volnu, o víkendech a v pozdějších večerních hodinách nepracuji, nepřijímám pracovní hovory. Držím se standardem a nastavenými pravidly v hospici a volám hned následující pracovní den zpět. Znám náplň své práce, nepřebírám na sebe pracovní povinnosti druhých. Neberu na sebe ani zodpovědnost za rozhodnutí klienta, jsem odpovědná za proces, ne za výsledek. Nedělám věci za něj, nebo se nenechám zlákat k činnostem, které s mou prací v hospici nesouvisí. Odkážu ho na službu, která mu s tím dokáže pomoci. To, co je mou pracovní náplní, dělám v pracovní době co nejsvědomitěji a jak nejcitlivěji to dokážu s maximálním nasazením. Pokud některou ze svých hranic překročím, dělám to vědomě, vím o tom a vím, proč jsem se tak rozhodla.

Odpočívám s knihou, výrobou lapačů snů, nebo v přírodě. Letos jsem si pořídila pro radost běžky a učím se na nich jezdit. Pravidelně cvičím tai-chi. Mám dobré vztahy v rodině, velkou radost mi dělá vnučka. A rozhodně mám za kým jít, když je mi smutno, když mě něco naštve. Každý den můžu poctivě říct, že jsem zažila něco, co mi udělalo radost (ať už v práci, nebo v soukromí).“

Děkujeme!