Tajemný hrad, který stojí na síle dobrovolnictví
Karlovarský kraj turisty láká zejména na lázeňství. Co takhle horké koupele a procházky po kolonádách vyměnit za návštěvu hradu, který by dnes možná ani nestál nebýt práce tisíců dobrovolníků a dobrovolnic z celého světa a spolku Hartenberg, který je sem za účelem záchrany dědictví pravidelně zve už 25 let?
Nedaleko Sokolova se nad řekou Sázavou v obklopení hlubokých lesů tyčí zřícenina hradu Hartenberg ze 13. století. Tu po druhé světové válce potkal smutný osud – byla zapálena a poté několik desítek let chátrala. V roce 1997 se ji však ujal Bedřich Loos, který v troskách hradu vybudoval jeden z největších dobrovolnických projektů v Evropě.
„Dobrovolnící zde hráli a stále hrají naprosto klíčovou roli v tom, že z totální ruiny, kterou pohlcovala příroda, znovu povstává živé centrum. Nenechávají zde jen svou fyzickou práci při obnově zdí, ale přinášejí sem neuvěřitelnou energii, mezinárodní sdílení a vědomí, že zachraňujeme společné dědictví. Jsou živým srdcem celého projektu,” říká pro Svět neziskovek kastelán hradu Bedřich Loos, který celou práci spolku Hartenberg zastřešuje.
I díky spolupráci s organizací INEX – Sdružení dobrovolných aktivit se zde od roku 2021 vystřídalo přes tisíc dobrovolníků a dobrovolnic z více než 70 zemí světa. Vyklízeli trosky, sutiny, třídili materiál nebo upravovali dávné lesní stezky. Od roku 2006 spolek Hartenberg navíc pořádá Artcampy, jejichž účastnici a účastnice pracují na propagaci místa, a dobrovolnickou akademii, která má za cíl fungovat jako platforma pro dobrovolnická řešení týkající se postižené krajiny, mezilidských vztahů, ale třeba i otázek zdravých potravin a zdraví člověka.
„Dobrovolnictví přináší na hrad neskutečnou pestrost, nové pohledy na svět a energii, která nás všechny posouvá dál. Ukazuje to, že obnova památky nemusí být jen chladný stavební proces, ale může to být cesta k uzdravení těla i mysli, prostor pro spolupráci, vzájemnou podporu a komplexní rozvoj člověka,” popisuje Loos.
Spolek Hartenberg si klade za cíl v okolí hradu rozvíjet občanskou společnost a kulturní život, ale také šířit myšlenky dobrovolnictví dále. V blízkosti hradu provozuje také stavební huť, která funguje na principech solidarity a zaměstnává lidi se znevýhodněním.
Na Hartenbergu je ale vedle dobrovolnictva místo i pro návštěvníky. Podle kastelána Bedřicha Loose je Hartenberg a jeho okolí jako vystřižené z pohádky. „Není to jen obyčejný hrad, je to celé magické území, které nabízí klid, mír a prostor pro odpoutání se od každodenního shonu,” popisuje a láká k návštěvě: „Návštěvníci zde uvidí kus poctivé rukodělné práce, původního řemesla, bohaté historie a obnovené architektury. Okolí láká nádhernou přírodou, protkanou řekou, potoky, rybníky a parkem, ale i tajemnými místy, jako jsou staré štoly a sklepy tesané přímo ve skále. Navíc je toto území hluboko v zemské kůře spjaté se seismickou aktivitou a zemětřesnými roji, což místu dodává až mystickou atmosféru.”
Ráj pro pozorování vzácných ptačích druhů
V Královéhradeckém kraji najdeme další zajímavé místo, které je už 20 let neodmyslitelně spojené s občanskou společností – ptačí park Josefovské louky. Založila jej organizace věnující se ochraně přírody a ptačích druhů Česká společnost ornitologická (ČSO) a projekt vznikl z iniciativy odborníků a odbornic a nadšenců pro ochranu přírody. Pozemky v nivě řeky Metuje, na nichž dnes ptačí park stojí, ČSO vykoupila zejména díky podpoře dárců. Část z nich věnovalo blízké město Jaroměř a část soukromí majitelé.
„Na fungování parku se podílejí dobrovolníci, kteří pomáhají s údržbou, monitoringem ptáků nebo organizací akcí, a tím se prohlubuje vědomí veřejnosti o obnově přírody a významu mokřadů,” uvádí Martin Bacílek, vedoucí oddělení ochrany ptáků ČSO, pro Svět neziskovek.
Právě ptačí park je podle něj ukázkou aktivní obnovy mokřadů a podmáčených luk, které v ČR dlouhodobě mizely kvůli odvodňování a intenzivnímu zemědělství. „Tyto biotopy jsou přitom klíčové pro mnoho druhů ptáků, obojživelníků i hmyzu. Lokalita slouží jako bezpečné hnízdiště a útočiště pro řadu vzácných ptáků,” vysvětluje Bacílek. „Díky cílenému managementu, do nějž spadají cílené zaplavování luk, pastva nebo hloubení tůní, zde mohou tyto druhy úspěšně vyvádět mláďata,” dodává.
Na Josefovských loukách bylo pozorováno přes 200 druhů ptáků včetně těch vzácných a chráněných, jako jsou například čejka chocholatá, jeřáb popelavý, bekasina otavní, vodouš rudonohý, husice liščí nebo chřástal kropenatý. Od roku 2018 v parku žijí také divocí koně, kteří přispívají k druhové rozmanitosti v parku, o pár let později přibylo i několik praturů. Místo pro ochranu ptáků vytváří také prostředí pro další druhy, vyskytují se zde mimo jiné třeba i ohrožené druhy vážek.
Mokřady navíc zadržují vodu v krajině, zpomalují odtok a pomáhají zmírňovat sucho i lokální povodně. „Park inspiruje jiné projekty obnovy přírody a je otevřenou laboratoří pod širým nebem,” říká Bacílek. Návštěvníci zde podle něj mohou poznat výjimečné bohatství mokřadních luk, setkat se s polodivokými koňmi a pratury, pozorovat velké množství vzácných a chráněných ptáků z nových pozorovatelen, odpočinout si a dozvědět se více o ochraně přírody.
ČSO vytváří i další ptačí parky po celé České republice, jejich seznam najdete na této stránce.
Uměním za záchranu památky
Kostel svatého Jiří v Lukové u Manětína na severním Plzeňsku, jehož nejstarší části pocházejí ze 14. století, zažil několik požárů, byl vyloupen a dlouho chátral. V 60. letech minulého století se při probíhajícím pohřbu propadl strop a protože hrozilo úplné zřícení, kostel byl uzavřen veřejnosti.
Nový život mu pomohl vdechnout student Jakub Hadrava z Fakulty designu a umění Západočeské univerzity, který si jej vybral jako místo pro výstup své bakalářské práce v roce 2012. Do kostela pozval dobrovolníky, obalil je igelitem, překryl prostěradly a krajkami a následně zalil sádrou – 32 vzniklých soch dnes sedí či stojí v dřevěných lavicích a připomíná duše věřících sudetských Němců, kteří zůstali kostelu věrni i v dobách nejtěžších.
„Kostel jakožto místo, kde se člověk setkává s bohem, se svým morálním učitelem, je místo, které je podle mého názoru primárně určeno k pěstování dobra v lidech. Fakt, že tyto stavby nyní zejí prázdnotou a chátrají, se promítá i do stavu dnešních lidí, kteří rovněž duševně chátrají a následně se rozpadají. Chtěl jsem na tuto problematiku upozornit a přimět náhodného pozorovatele zamyslet se nad tím, na jak významném místě právě stojí,“ uvedl autor výstavy Jakub Hadrava.
Unikátní výstava začala do Lukové přitahovat návštěvníky z okolí, ale následně i z celého světa. Při prohlídkách za dobrovolné vstupné se řada z nich zajímala, jak mohou kostelu pomoci. Výtěžky ze vstupného a příspěvků přispěly k záchraně stavby.
Dnes se v částečně opraveném kostele, který má již novou střechu, fasádu a další části, konají prohlídky pro veřejnost, a to včetně těch nočních, kdy sochy, do jejichž sádry byl přidán fosfor, působí ještě tajemněji, i bohoslužby. Za návštěvu stojí i okolí obce Luková, malebné vesničky uprostřed lesů, které kostel sv. Jiří dominuje.
Už v minulosti jsme vám přinesli několik tipů na místa, která jsou spjata s občanskou společností.
Připomeňte si naše starší články:
- Sociální podnikání a environmentální odpovědnost k sobě patří asi jako k Neratovu kostel s prosklenou střechou a farář Josef Suchár. Přečtěte si o Sdružení Neratov, neziskové organizaci, která ve znovuzrozené vesnici v Orlických horách pomáhá lidem s postižením a pro které je ekologie důležitým tématem.
- Na místo pro pietu i poznání se můžete vydat do Let u Písku, kde loni otevřelo Muzeum romské kultury památník romského holocaustu, který nahradil vepřín, jež na tomto smutném místě stál od 70. let až do roku 2022.
- Přírodní rezervace v Milovicích nemá v českém prostředí obdoby. Nezisková organizace Česká krajina v ní už sedm let ukazuje, jak se s pomocí kopytníků zachraňuje biodiverzita. Vydejte se po stopách zubrů, praturů a divokých koní.
- Azylové farmy v Česku zachraňují hospodářská zvířata, mazlíčky i laboratorní potkany. Řadu z nich můžete navštívit a zachráněná zvířata si třeba i pohladit. Zmapovali jsme, jaké azylové farmy v Česku existují, komu pomáhají, kde je najdete a jakou uvítají podporu.
Jedle a buky v Bílých karpatech zachráněné před motorovou pilou
Za opravdu divokou přírodou, které nevládne lidská ruka, se můžete vydat na opačný konec republiky do Bílých Karpat do rezervace Ščúrnica. Čekají vás zde desítky hektarů pralesů, kde neprobíhá kácení, výsadba a kde nejsou žádné lesní cesty. Místo toho se zde nachází unikátní ekosystém plný rostlin a živočichů, starých buků, javorů, vzácných lišejníků a mechů. A když budete mít štěstí můžete zahlédnout rysa ostrovida nebo tetřeva hlušce, jednoho z nejohroženějších ptáků v Česku.
Jak se podařilo vytvořit rezervaci Svobodný les Ščúrnica? Český svaz ochránců přírody vykupuje přírodní lokality a pozemky, které navrací zpět přírodě. Zasazuje se o obnovu vzácných částí krajiny, o které se stará, a zachraňuje tak přirozené lesy. Pro výkup pozemků využívá program Místo pro přírodu, jeho prostřednictvím si lidé mohou koupit kus rozkvetlé louky, pralesa, mokřadu nebo třeba rašeliniště. Od roku 2003, kdy byla kampaň Místo pro přírodu zahájena, bylo vykoupeno na 220 hektarů v 61 lokalitách.
Jedním z prvních zachráněných území byla právě Ščúrnica. V roce 2003 hrozilo, že se ve velmi cenné části lesa bude kácet. Český svaz ochránců přírody se rozhodl, že to tak nenechá a prostřednictvím sbírky vybral peníze na výkup lesa. Organizace, která zde dnes vlastní přes 40 hektarů půdy, nechává většinu porostu bez zásahů. Část lesa postupně převádí na přírodě blízký les, který poté bude také ponechán samovolnému vývoji. Svobodný les Ščúrnica je modelovým příkladem ochrany krajiny.
V rezervaci nacházející se v blízkosti Valašských klobouků můžete vidět mnoho živočichů, nespočet ptáků, dravců a sov, vzácný hmyz včetně takzvaných pralesních reliktů, tedy organismů, jejichž výskyt je vázán na původní, člověkem nedotčené nebo dlouhodobě minimálně ovlivněné lesní porosty, nebo třeba orchideje. ČSOP pouze žádá: „Při návštěvě lesa prosím respektujte, že jsme zde pouhými hosty!”
Po stopách Bohumila Hrabala v nové kulturní památce
Chata spisovatele Bohumila Hrabala v Kersku na Nymbursku se stala kulturní památkou a od roku 2024 je otevřena veřejnosti jako takzvané house muzeum. Objekt spjatý se životem a dílem spisovatele, který vlastní Středočeský kraj, byl v roce 2024 po rekonstrukci otevřen veřejnosti a nyní jej spravuje Polabské muzeum.
Bohumil Hrabal v chatě žil a tvořil od šedesátých do devadesátých let a právě tady nejspíš vznikla celá řada jeho knih – Postřižiny, Něžný barbar nebo třeba Obsluhoval jsem anglického krále. Dům Hrabal koupil v roce 1965 a postupně zde dělal stavební úpravy, nechal přistavět druhé patro a garáž, nad níž stojí prosklená veranda. Před smrtí spisovatel daroval objekt synovi svého souseda.
Středočeský kraj chatu odkoupil v roce 2021 a rekonstrukce ji vrátila do podoby z 80. let. Část expozice tvoří původní vybavení ze sbírek Polabského muzea. Doplňují ji i dobové předměty, které muzeum získalo od dárců.
„Chata není jen zakonzervovanou vzpomínkou. Slouží lidem jako literární domek, pořádají se tu komentované prohlídky a genius loci tohoto místa doslova dýchá na každého návštěvníka,” uvádí Aleš Kozák, ředitel organizace Pro památky, která přispívá k obnově kulturního dědictví. „Na této drobné stavbě si každý může uvědomit, že památky nejsou jen gotické hrady nebo renesanční zámky. Jsou to především místa, která připomínají naše kulturní kořeny,” dodává.
V okolí chaty můžete také projít takzvanou Hrabalovou stezkou. Ta propojuje místa spojená s jeho díly, například Postřižiny či Slavnosti sněženek, ale i další pamětihodnosti, minerální pramen nebo Kerské rybníčky.
Foto: Hartenberg
