Kalifornská organizace Voices For Children musela propustit 36 zaměstnanců, ale členové správní rady se intenzivně zapojili do fundraisingu a organizace si zkušeného fundraisera mohla dovolit zaplatit. Dnes je rozpočet organizace ve srovnání s obdobím před krizí dvojnásobný a organizace má síť tří tisíc dobrovolných advokátů pro opuštěné a znevýhodněné děti – třikrát více než před krizí. Voices For Children nyní o krizi mluví jako o využité šanci, která znamenala pobídku k řešení déle trvajících problémů v rámci organizace.
Další metodou vyrovnání se s ekonomickou recesí popisovanou v článku je nacházení nových partnerství, vedoucích například ke sdílení kancelářských prostor několika organizacemi za účelem snižování výdajů. Skoro šedesát humanitárních a rozvojových nevládek v Denveru (mezi nimi například Engineers Without Borders společně zrekonstruovalo budovu bývalé stodoly, ve které mají sdílené kanceláře. A nejen to – v Posner Center, jak tento prostor nazvaly, pořádají i společné fundraisingové aktivity a školení, či spolupracují na vytváření metodik měření dopadu svých programů. Nejednou vede podobná spolupráce až k formální fúzi dvou nebo více organizací do jednoho celku.
Stejně jako neziskovky, tak i kulturní instituce a umělecké soubory v USA jsou financovány zejména ze soukromých peněz. Článek cituje známého kulturního manažera Michaela Kaisera, který tvrdí, že v dobách skromnějších na finance mají divadla, galerie, hudební tělesa apod. tendenci uchýlit se ke konzervativnějším dílům a produkci - přestanou riskovat. To ale má podle Kaisera často zcela jiný efekt než ten očekávaný - nastává odliv obecenstva a ještě horší finanční situace souboru či instituce. Článek uvádí opačný příklad – Opera v St. Louis nerezignovala na nové a inovativní produkce a nastudovala jazzovou operu Champion. Obecenstvo tento risk ocenilo a Champion se stal komerčně nejúspěšnějším představením tohoto uměleckého souboru.
Ve Spojených státech také vznikly (či se tak transformovaly) soukromé nadace, které dávají institucionální podporu organizacím, které jsou aktuálně v nouzi. V článku je zmíněn příklad losangeleské Weingartovy nadace, která od roku 2008 poskytla organizacím ve finanční nouzi granty v celkové výši bezmála 100 milionů dolarů. V době největší krize organizace používaly tyto granty jako „první pomoc“ na platbu mezd a udržení programů, dnes už je používají na restrukturalizaci či budování infrastruktury, která vede k větší odolnosti a udržitelnosti - jak nevládek samotných, tak jejich jednotlivých programů.
Ne všechno je růžové – podle v článku citovaného tvrzení Jan Masaokové, ředitelky Kalifornské asociace nevládních organizací, daleko větší šanci na přežití a úspěšnou restrukturalizaci měly a mají větší, bohatší, ve velkých městech sídlící organizace, na rozdíl od těch menších, venkovských a těch, jejichž cílovou skupinou jsou zejména národnostní menšiny.
Zdroj: Chronicle of Philantropy, ročník 27, číslo 11, červenec 2015
