Mnoho měst se potýká s velkým množstvím holubů a pro jejich hubení často volí řešení jako například odstřel nebo odchyt do klece a následné usmrcení plynem. To kritizuje mnoho organizací, které v Česku volají po zákazu takového zacházení.
„Holubi jsou v České republice v pozici zvířat, která společnost neuznává v podstatě ani jako živé tvory. Mezery v zákoně zatím jasně nestanovují hranici pro zacházení s těmito ptáky, navzdory tomu, že se jedná o opuštěné zvíře, které patří do stejné kategorie, jako je pes či kočka,” uvádí například na svých stránkách spolek Městské holubníky.
Řada iniciativ a organizací, které vyžadují lepší ochranu holubů, nepopírá, že jejich velké množství ve městech je problém a jejich počty by se měly regulovat. Požadují však způsoby, které jsou nejen etické, ale také opravdu efektivní.
Například Městské holubníky se snaží městům ukázat, že běžně užívané metody k regulaci holubí populace, při nichž jsou ptáci usmrcení, jsou často trýznivé, nákladné, ale také neúčinné. „Vedou k takzvanému vakuovému efektu, kdy se při náhlém úbytku ptáků uvolněné teritorium rychle zaplní jedinci z okolí,” vysvětluje pro Svět neziskovek Alice Čermáková z organizace Městské holubníky, která stejně jako většina organizací, kterým záleží na holubech, prosazuje humánní alternativu převzatou z Německa, kde holubníky úspěšně fungují ve více než 40 městech.
Občanská podpora městských holubníků
A jak si takový holubník představit? Jedná se o jakousi vestavěnou ‘budku’, například v nevyužitém prostoru v podkroví domů, kde holubi mají pravidelný přísun kvalitní potravy a vody. Díky tomu se zde zdržují až 80 procent dne. Ošetřovatelé pravidelně odklízí trus, holuby kontrolují a starají se o odčervování, čímž se eliminuje šíření infekcí i znečištění veřejných prostranství. V neposlední řadě jsou zde ptákům vyměňována vejce za umělé atrapy, takzvané podkladky, což přispívá ke snižování populace.
Iniciativy ukazují, že se holubníky mohou osvědčit i u nás. „Je nutné šířit myšlenky holubníků jako prostředku k regulaci holubů. To se celkem daří, postupně vznikají nové organizace a lokální skupiny, kterým osud holubů není cizí,” uvedl předseda spolku Obecní holubník. Michal Ďuríček pro Svět neziskovek. „Naše organizace dlouhodobě šíří osvětu, byli jsme první organizace v ČR, která si dala za cíl šíření myšlenky holubníků,” dodává.
„Zkušenosti z Německa ukazují, že při dostatečné síti těchto zařízení lze ročně zamezit líhnutí šesti tisíc až 13 tisíc mláďat ročně,” vysvětluje Čermáková. Městské holubníky tento projekt již úspěšně rozvíjí v Brně, v Bílovci, Jevíčku nebo Mladé Boleslavi, budování dalších holubníků je aktuálně v jednání.
Pro městské holubníky se vyslovují také občané a občanky, například podpisem pod některou z petic, které se v poslední době objevily. Pod petici spolku Městské holubníky za regulaci holubů ve městech pomocí holubníků se podepsalo přes 1200 osob. Petice s názvem Holubi nejsou odpad – zastavme jejich likvidaci na Praze 9! má nyní také více než tisíc podpisů. V peticích, které vznikly na Karlovarsku nebo v Pardubicích, se za etická pravidla při nakládání s městskými holuby staví nižší stovky lidí.
Petice v České lípě, k níž se připojilo 360 občanů, požaduje městský holubník namísto zákazu krmení holubů, které je zde trestáno pokutou ve výši až 20 tisíc korun. „Holubi se v městě nerozmnožují kvůli krmení od lidí. Živí se z odpadků, tržišť a restauračních teras. Krmení babičkami je marginální zdroj. Německá města zkoušela plošné zákazy krmení v osmdesátých a devadesátých letech – bez výsledku. Naproti tomu Augsburg provozuje síť městských holubníků s dobrovolníky, kteří vyměňují vejce za sádrové makety. Za deset let klesla populace o polovinu. Bez usmrcení jediného ptáka,” stojí v petici.
Loni na podzim vznikla petice proti plynování holubů i v Nymburku – podepsalo se pod ní 700 lidí a její iniciátorky Vilma a Ágnes Čechovy s vedením města nyní jednají o zřízení městského holubníku.
Iniciativy, které za peticemi stojí, upozorňují, že snaha o rychlou redukci druhu bez odstranění příčin přemnožení směřuje pouze k dočasnému efektu. Hubení druhů s vysokým reprodukčním potenciálem, jako jsou holubové, totiž následně vede ke skokovému nárůstu populace a jejímu velmi rychlému obnovení, často i nad původní úroveň.
Právní status pro holuby
Organizace Obecní holubník se setkává s úředníky i politiky a v rámci předvolebních kampaní plánuje oslovovat kandidáty a kandidátky. V Praze například doufá ve vítězství strany, která bude humánnímu přístupu k holubům nakloněnější než současná ODS, jejíž vláda nyní jednání prakticky znemožňuje. „Nyní máme jeden malý holubník na Žižkově a usilujeme o vybudování dalších, ale vyjednávání jsou vždy složítá a dlouhá,” říká předseda spolku Ďuríček s tím, že se organizace aktuálně více zaměřuje na svou činnost mimo hlavní město.
Na celostátní úrovni chce Obecní holubník prosadit, aby holub získal právní status v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, který tyto ptáky vyjímá z ochrany volně žijících živočichů. „Ideálně bychom chtěli aby se holub uznal jako zatoulané domácí zvíře a města by měla podporovat lidi, kteří se o ně chtějí starat. Stejně jako psi a kočky, dnes už je nepředstavitelné je zabíjet, a u holubů to pořád prochází,” vysvětluje Ďuríček a dodává, že se po dlouhodobém úsilí pro tuto změnu konečně daří nacházet politickou podporu.
Podle metodiky Ministerstva zemědělství je pak možné holuby deratizovat z důvodu prevence zdravotních rizik. „Prosazujeme, aby se zdravotní rizika posuzovala individuálně každé zvlášť a odchyty by se měly brát jako poslední možnost,” dodává.
Morální dluh
Řada organizací a spolků v Česku se také zaměřuje na osvětu a vyvrací mýty, které se o holubech šíří. „Vysvětlujeme například, že zdravotní rizika spojená s holuby jsou v běžném životě minimální. A připomínáme, že městský holub je zdivočelým potomkem holuba domácího, kterého člověk vyšlechtil a po příchodu šlechtěné drůbeže a rozvojem jiných komunikačních prostředků vypustil zpět do přírody. Máme vůči nim tedy určitý morální dluh,” vysvětluje Alice Čermáková ze spolku Městské holubníky.
„Kromě šíření osvěty se zasazujeme také o krmení holubů v zimním období. Holubi žijí pořád v deprivaci hladem a vynucovat zákaz krmení v zimě je velmi neetické,” dodává Ďuríček.
A podle oslovených organizací je vidět, že vnímání veřejnosti se v posledních letech výrazně mění. „Doba, kdy byl holub plošně vnímán jen jako ‘létající potkan’ a škůdce, pomalu ustupuje. Lidé dnes mnohem citlivěji vnímají welfare (životní pohoda, pozn. red.) zvířat a čím dál méně tolerují odchyt holubů do klecí s následným zplynováním oxidem uhličitým, jako je běžný postup u většiny českých měst od 90. let,” říká Čermáková.
Negativně je podle ní vnímán i odstřel holubů nebo instalace hrotů, na kterých ptáci, nejen holubi, umírají v bolestech. „To potvrzuje i rostoucí vlna podpisů pod peticemi proti těmto způsobům regulace a ochota lidí pomáhat zraněným městským nebo zalétlým poštovním holubům,” uvádí Čermáková. Na tom se podílí například spolky Holubi v nouzi, Institut na ochranu holubů nebo Holubí Záchrany. Projekt Městské holubníky je podle ní úspěšný právě díky ‘holubí komunitě’, která jej podporuje.
Spolek Městské holubníky do péče o ptáky navíc přináší sociální rozměr. Na provozech některých holubníků se podílí třeba studující či ženy na rodičovské. Zařízení v Brně je vybudováno ve věznici a starají se o něj lidé ve výkonu trestu. „Všechny tyto aktivity pro nás představují hmatatelný důkaz, že i v moderním městě lze s ohledem na naši morální zodpovědnost přistupovat k těmto zvířatům humánně a zodpovědně,” uzavírá Čermáková.
Foto: Městské holubníky
