Výzkum společnosti SocioFactor z roku 2025 i Zpráva o vyloučení z bydlení, kterou zpracovala iniciativa Za bydlení, uvádí, že přes 160 tisíc lidí v České republice nemá stabilní bydlení, z čehož 61 až 62 tisíc tvoří děti. Na sto tisíc dětí a mladých do 18 let je podle druhé zmíněné zprávy ztrátou bydlení ohroženo.
Na tato data upozorňuje organizace Armáda spásy – děti tvoří 55 procent klientely azylových domů, které provozuje. Některé ze svých služeb její zaměstnanci a zaměstnankyně v loňském roce poskytli více než 1700 dětem, jednalo se vedle ubytování pro rodiny například o sociálně aktivizační služby nebo aktivity v nízkoprahových zařízeních. Podle Armády spásy bytová nouze zásadně ovlivňuje nejen současný život dětí, ale i jejich budoucnost.
„V našich službách v posledních letech vidíme, že bytová nouze se v některých rodinách přenáší z generace na generaci. Máme maminky, které samy vyrůstaly v azylových domech, a dnes v nich žijí se svými dětmi. I když se jim snažíme pomáhat, ukazuje se, že chudoba je predispozice, způsobuje, že se lidé točí v systému,” popsal Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy na tiskové konferenci ke spuštění kampaně Nenechme je do toho spadnout!.
Děti vyrůstající v nevyhovujícím prostředí, v bytové nouzi, vyloučených lokalitách nebo v institucích podle něj často nejsou připraveni uspět. To, kde vyrůstají, negativně ovlivňuje jejich zdraví, bezpečný vývoj, vzdělání, ale i motivaci. Krupa popisuje, že se setkávají s rezignací celé rodiny a nedůvěrou, že se jejich situace může zlepšit. „Nejsou schopni vidět světlo na konci tunelu,” říká.
„Pokud nebudeme klást důraz na včasnou podporu rodin a dostupné bydlení, hrozí, že tyto děti zůstanou v kruhu chudoby. Právě proto jsou prevence a také systémová opatření, jako je zákon o podpoře bydlení, naprosto klíčové,“ dodává ředitel sociálních služeb Armády spásy.
O tom, jak včasná podpora šetří nejen peníze, ale mnohdy i lidské životy, jsme psali v tomto článku: Tři scénáře života jedné ženy: jak přístup k sociání práci může změnit budoucnost pro ní i její děti.
Nálepky pro děti, kterých se týká bytová nouze
Bytová nouze může vypadat různě. Zpráva o vyloučení z bydlení popisuje její možné podoby. Na 12 tisíc lidí v Česku žije bez přístřeší, na 32 tisíc lidí pak nemá byt. V azylových domech žije asi 6 tisíc lidí, zhruba 2 tisíce dětí, a na ubytovnách kolem 20 tisíc lidí, z čehož kolem 3 tisíc tvoří děti. Další tisíce lidí pobývají v institucích a nemají přístup ke standardnímu bydlení (může se jednat například o pacienty psychiatrických nemocnic).
Za bytovou nouzi je ale považováno i nevyhovující bydlení, které nenaplňuje funkční standardy, jako jsou velikost obytné plochy nebo zajištění bezpečnosti. Tento problém se týká 13 tisíc osob, z čehož téměř polovina jsou děti. V přelidněném bydlení, kdy na osobu připadá méně než 8 metrů čtverečních, žije v Česku na 40 tisíc lidí a 14 tisíc dětí. Další kategorií je pak nejisté bydlení, kam spadají například domácnosti ve výpovědi z nájmu, v bydlení zajištěném opakovanými krátkodobými smlouvami nebo ti, kteří nedobrovolně přebývají u příbuzných či přátel.
Petra Pospíšilová, vedoucí přímé práce nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Armády spásy, uvádí, že se každý den setkává s dětmi, které jsou ve školách označovány za nevychované a nezvladatelné. „Jejich chování je ale spíše důsledkem jejich situace. Často vyrůstají v domácnostech, kde chybí i základní podmínky pro život, a do školy chodí bez spánku, bez podpory a hned dostanou nálepku,” vysvětluje Pospíšilová. Na tiskové konferenci upozornila mimo jiné na zvyšující se rozsah vyloučených lokalit.
V rámci kampani Nenechme je do toho spadnout! mohou lidé přispěním do sbírky podpořit konkrétní služby, které pomáhají dětem zvládat náročné životní situace, udržet se ve škole a vyrůstat v bezpečnějším prostředí.
Nedostupné bydlení v zemích V4
Organizace Arnika společně s dalšími organizacemi ze Slovenska, Polska a Maďarska vydala publikaci Nedostupné bydlení v zemích V4: Ilustrovaná příručka, která analyzuje rostoucí nedostupnost bydlení v zemích Visegrádské čtyřky a ukazuje, že se jedná o strukturální problém se společnými příčinami napříč regionem. Příručka popisuje klíčové faktory krize, jako jsou oslabení veřejného bydlení po privatizaci, rostoucí role nemovitostí jako investičního aktiva, nedostatečná regulace trhu a nestabilní bytové politiky závislé na politických cyklech.
Za funkční zákon o podpoře bydlení
S prevencí a řešením bytové nouze, která se vedle dětí týká řady dalších ohrožených skupin, má pomoci zákon o podpoře bydlení, který byl schválený v loňském roce. Nová vláda posunula platnost zákona a následně do něj zanesla další změny, které podle expertů a expertek bude mít dopad na dostupnost podpory potřebným. Novela byla schválena Poslaneckou sněmovnou na začátku června a nyní míří do Senátu.
Organizace sdružené v Platformě pro sociální bydlení kvůli navrhovaným změnám zaslaly v květnu premiérovi Andreji Babišovi otevřený dopis. Jejím cílem bylo, aby výsledná podoba zákona opravdu plnila svůj účel. Zásadní problém podle iniciativy představovalo nové nastavení příjmových limitů, které z by z pomoci vyloučilo například všechny starobní důchodce. Spodní hranice by zas znemožnila vstup do systému lidem s nulovými nebo velmi nízkými příjmy. Platforma pro sociálních bydlení kvituje, že ve finálním pozměňovacím návrhu jsou limity nastaveny mírněji.
„Pomoc se tak může dostat k většímu počtu domácností, které dnes nezvládají vysoké náklady na bydlení, či jsou jinak ohroženi ztrátou bydlení,“ komentuje schválenou podobu zákona Mikoláš Opletal, advokační pracovník Platformy pro sociální bydlení, která však upozorňuje, že ani upravené nastavení není dostatečné a některým zranitelným skupinám hrozí, že zůstanou mimo systém podpory. Jedná se například o část seniorů, samoživitelů a samoživitelek nebo nízkopříjmových pracujících domácností.
Loni jsme se ptali zástupkyň a zástupců neziskových organizací, co zákon o podpoře bydlení znamená pro jejich cílové skupiny, jaké mohou být jeho limity a jak se na jeho prosazení a vzniku podíleli. Přečtěte si odpovědi v anketě.
Dalším problémem, který ve schválené podobě zůstal, je podle iniciativy navrhovaný přesun klíčových kompetencí z obcí na Úřad práce. Obce totiž mají k lidem v bytové nouzi nejblíže, znají místní situaci a mají praktické zkušenosti s řešením problémů s bydlením.
„Máme vážné obavy, že přesun části agend z obcí na úřady práce oslabí celý systém podpory bydlení. Úřady práce jsou už dnes přetížené a bez výrazného personálního posílení hrozí prodlužování procesů i komplikovanější přístup lidí k pomoci. Nehledě na to, že Úřad práce zdaleka nedisponuje stejným odborným know-how a zázemím, jaké mají sociální pracovnice a pracovníci na obcích,“ uvádí Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.
Pozitivním krokem v novele zákona je podle iniciativy rozšíření sítě kontaktních míst pro bydlení, více lidí díky nim bude mít nárok na poradenství. Podle odborníků a odbornic jde o důležitý krok posilující preventivní prvek v systému pomoci a také její větší dostupnost bez ohledu na to, kde domácnost žije.
Pomník lhostejnosti
Platforma pro sociální bydlení poukazuje na problematiku bezdomovectví. Lidé s touto zkušeností umírají v průměru o 16 let mladší než zbytek populace, častěji jsou vystaveni násilí, zhoršenému psychickému zdraví, sociálnímu vyloučení. Dopady ztráty bydlení na zdraví a život člověka jsou tak velké, že mohou přetrvávat i poté, co osoba získá stabilní bydlení. Systém lidi bez domova dlouhodobě přehlíží a chybí data i funkční řešení. „Abychom upozornili na potřebnost změny, oslovili jsme umělce Jakuba Janovského a požádali jsme ho, aby vytvořil Pomník lhostejnosti, který bude trvalou připomínkou této problematiky ve veřejném prostoru,” uvádí Platforma na svých sociálních sítích. Pomník bude odhalen 16. června poblíž pražského Hlavního nádraží.
