Česko ještě nedávno nemělo žádnou studii, která by poskytla komplexnější obraz o duševním zdraví dětí. To se změnilo na podzim loňské roku, kdy odborníci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí představili výsledky unikátního pilotního Národního monitoringu duševního zdraví žáků na základních školách. Byly alarmující. 

„Z průzkumu vyplývá, že víc jak 50 procent žáků devátých tříd v ČR projevuje známky zhoršeného well-beingu. Ten je zásadní, neboť odráží kvalitu života, kterou v současné chvíli subjektivně prožíváme, a do určité míry nám pomáhá zvládat zátěžové situace, které život přináší. Náhlé náročné situace, stres, potíže v práci, škole, partnerském vztahu nebo ztráta blízké osoby mohou narušovat naše duševní zdraví,“ vysvětlil koordinátor a analytik monitoringu Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví.

Téměř třetina dotazovaných projevila znaky středně těžkých až těžkých úzkostí, 4 z 10 žáků reportovali známky středně těžké až těžké deprese. Téměř každému třetímu by prospělo vyhledání odborné pomoci.

Přehlcenost informacemi, společenské krize, dozvuky pandemie

Kde hledat příčiny těchto statistik? Velkou roli sehrály podle Lenky Felcmanové ze Society for All krize posledních let spojené se silným pocitem ohrožení, nestability a nepředvídatelnosti. A konkrétně dětem a mladým lidem ublížila dlouhá sociální izolace v době pandemie covid-19, jejíž následky přetrvávají doteď. Zmiňuje ale i řadu dalších aspektů:

„Děti a mladí lidé jsou také více zasaženi obavami z dopadů klimatických změn a obecně jim neprospívá obrovské množství informací, kterými jsme vystaveni především v online světě. Lidský mozek není na tak obrovské množství informací, které musí zpracovávat, připraven. Jeho úkolem je neustále vyhodnocovat potenciální hrozby. I samotné přehlcení informacemi se ale v současné době stává hrozbou, která spouští stresovou reakci.“

Aktuální společenské podmínky, ve kterých mladá generace vyrůstá, přehlcenost informacemi a společenské krize vidí jako důležité faktory výše zmíněných alarmujících statistik i ředitelka Nevypusť duši Bára Pšenicová.

„Dalším faktorem je, že mnoho mladých lidí současné generace umí daleko lépe rozpoznat varovné signály duševních obtíží než generace starší a umí si o pomoc říct. Za zmínku rozhodně stojí také to, že  „péče o duševní zdraví” před dvaceti lety nebyla zdaleka tak často tématem pro média ani přátelské debaty,“ doplňuje.  

Nedostatky psychiatrické a psychologické péče 

Mezi největší problémy patří nedostatek kapacit a dlouhé čekací doby na dětského psychologa či psychiatra. Přetížená je ambulantní péče, na termín vyšetření se mnohdy čeká měsíce. Problém je také na úrovni lidských zdrojů. Dle informací České lékařské komory z loňského roku působilo v dětských psychiatrických odděleních a ambulantní sféře okolo 200 dětských psychiatrů a 100 klinických psychologů zaměřených na dětskou populaci. 

Felcmanová a Pšenicová se shodují na tom, že nedostatky má Česko také v prevenci duševních potíží. Předsedkyně SOFA navíc upozorňuje na mezery v oblasti komunitní podpory duševního zdraví, v níž má velmi významnou roli škola. „Velmi podceňovaná je potřeba uznání, pořád ještě máme větší tendenci poukazovat na chyby a na to, co se nedaří, než podporovat silné stránky žáků a cíleně vytvářet příležitosti pro úspěch každého z nich. Témata jako rozpoznávání a regulace emocí, zdravé zvládání stresu, vyhledání pomoci nebo budování důvěryhodných vztahů stále nejsou běžnou součástí výuky. Přitom právě cílený rozvoj socio-emočních dovedností ve školách je jedním z nejdůležitějších ochranných faktorů v prevenci rozvoje duševních onemocnění,“ domnívá se. 

Pšenicová doplňuje další kritické aspekty. Jedním z nich je fakt, že veřejnost nerozděluje mezi duševní nepohodou, obtížemi a onemocněním, a když se nějaké signály objeví, buď neudělá nic nebo se obrátí na vysoce specializovanou péči, často psychiatrickou. „Nemáme tedy moc povědomí o dalších typech podpory,“ vysvětluje.

Mezi dospělými také podle ní převládá představa, že v případě, kdy se dítě nebo mladý člověk potýká s lehčími či středně těžkými duševními obtížemi, je nutná pomoc specializovaného pracoviště, tedy psychoterapeutické, psychologické či psychiatrické služby. 

„Dle odborníků a odbornic zvyšování kapacit vysoce specializovaného systému neřeší příčiny a není tedy úplným řešením stávající situace. Dokonce se objevují hlasy, a není jich málo, které říkají, že vzdělaný personál dostupný v řádu hodin, udělá možná lepší práci než odborník nebo odbornice dostupný za pár měsíců,“ dodává Pšenicová. 

Politická reprezentace zaspala

Podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) vzniká v současné době koncepce rozvoje dětské psychiatrické péče, kterou má resortu předložit odborná společnost. Dle některých odborníků je ale koncepce k realizaci některých zásadních kroků zbytečná, navíc je podle nich politická podpora dětské psychiatrie ze strany ministerstva minimální. 

Jak připomíná Felcmanová, strategie reformy psychiatrické péče byla schválena již v roce 2013, národní akční plán byl ministerstvem zdravotnictví připraven v roce 2019. „Problémem je, že se z velké míry neplní. Měla vzniknout síť multioborových centrech duševního zdraví zaměřená na děti a adolescenty ve všech krajích, což se nestalo. Reforma psychiatrické péče, včetně té dětské, bohužel velkou politickou podporu v době před pandemií neměla a proto „vyšuměla do ztracena“,“ myslí si.

Podobně to vidí i Marie Hájek Salomová, zakladatelka a advocacy lídryně Nevypusť duši, podle které politická reprezentace zcela jistě dlouhodobě a daleko více než jen v současném volebním období téma duševního zdraví dětí a dospívajících podcenila a stále podceňuje.

„O tom, že máme kritický nedostatek odborníků a odbornic s vyšší specializací (dětská psychiatrie, dětská klinická psychologie) se v odborných kruzích mluvilo již kolem roku 2015. Často se vedly rozhovory o tom, že je struktura zdravotní péče nevyhovující – chybí komunitní a stacionární péče, multidisciplinární týmy, mnohá lůžková zařízení mají nevyhovující podmínky. Mnohé strategické kroky byly mnohokrát prodiskutovány a ačkoli je koncepce dětské psychiatrické péče jistě potřebný strategický dokument, jsou zde kroky, které se dají realizovat i bez ní. To je tedy část problematiky, kterou zanedbali převážně reprezentanti Ministerstva zdravotnictví,“ říká.

Druhým dechem ale doplňuje, že v případě péče o duševní zdraví se nejedná o agendu, kterou by měl zastřešovat čistě resort zdravotnictví, odpovědnost leží i na vládě a minimálně třech resortech – kromě zdravotnictví ještě školství, mládeže a tělovýchovy, práce a sociálních věcí.

„Například s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy se nám a našim neziskovým spoluhráčům daří v rámci možností spolupracovat velmi dobře a domlouváme se na strategických krocích podpory duševního zdraví dětí a mládeže. Co se týče Ministerstva práce a sociálních věcí, chystaný zákon o ochraně dětí a podpoře rodin, který mohl být velkou podporou pro ty nejzranitelnější, je velmi ohrožen,“ doplňuje Hájek Salomonová s tím, že často jsou v nedohlednu finance na implementaci mnohých důležitých systémových kroků a projektů napříč resorty. „To vnímáme jako jasný statement vlády a politické reprezentace o tom, jakou prioritu péči o duševní zdraví dětí a mladých lidí přikládá,“ dodává.

Jaké jsou zásadní kroky ke zlepšení?

Kromě už zmíněného zlepšení prevence vidí Lenka Felcmanová cestu také ve zlepšování odolnosti dětí. „V tom může hodně udělat škola, protože v ní děti tráví ze všech institucí nejvíce času. Učitelé si mohou všimnout signálů v chování dítěte, které upozorní na to, že se s ním něco děje. Je třeba posílit kompetence učitelů v trauma respektujícím přístupu, který citlivě reaguje na potřeby dětí s negativními zkušenostmi i obtížemi v duševním zdraví, efektivních metodách managementu chování žáků a podpoře jejich socio-emočního učení,“ říká.

Podle Báry Pšenicové je nutné učit se včas pečovat o duševní zdraví stejně jako o zdraví fyzické, učit se říkat si o pomoc a nebrat potíže na lehkou váhu. Model péče o duševní zdraví staví pouze na lékařském modelu a nezahrnuje další spektra pomoci. Podpora veřejnosti v oblasti sebepéče a neformální péče v komunitách je však nutností.

„Obecně jsme za jedno s řadou odborníků a odbornic, že je nutná změna narativu v oblasti péče o duševní zdraví, která se promítne do změny interakcí dospělých s dítětem i institucí, služeb a organizací mezi sebou,“ uvádí Pšenicová a zmiňuje také multidisciplinární péči a péči terénních a krizových týmů.

Kam se obrátit pro pomoc?

Zástupkyně organizace Nevypusť duši doporučují vyhledání pomoci neoddalovat, nečekat. Pokud dítě dostane termín u odborníka/odbornice a zdá se velice vzdálený, nemělo by ho odmítat, v aktuální situaci je velice těžké se k dřívějším termínům dostat. V mezidobí lze dětem předat kontakty na krizové linky (Linka bezpečí 116 111), kam se mohou obrátit samy nebo spolu s rodiči, nebo například vyhledat službu “krizová pomoc”. Na Linku bezpečí se dítě nemusí obrátit jen jednou, může ji kontaktovat kdykoliv potřebuje. 

Stejně tak je v mezidobí dobré vyhledat služby z nižšího patra péče – jejich přehled je například na webu Nevypusť duši. Poměrně širokou pomocnou síť nabízí často školy, kde se lze obrátit například na školního psychologa nebo školní psycholožku, ale i v sociálních službách, jako jsou nízkoprahové služby pro děti a mládež (NZDM). Na závěr Pšenicová radí být dítěti na blízku, zajímat se a zkusit společně hledat, co v takové situaci dělat, co by pro dítě bylo užitečné nebo co by samo potřebovalo. „Podpora blízkých a rodiny je pro děti a mladé při duševních obtížích stěžejní,“ uzavírá.

Nevypusť duši je nestátní nezisková organizace, která přináší prevenci v péči o psychiku, šíří praktické a ověřené informace a usiluje o to, aby se konverzace o duševním zdraví stala součástí běžného života moderní společnosti, ve které se nikdo nestydí říct o pomoc. Ve spolupráci s veřejnými institucemi také dlouhodobě prosazuje systémové změny v oblasti péče o duševní zdraví.

Organizace SOFA pracuje na odstranění bariér ve vzdělávání a hledá nové způsoby začlenění znevýhodněných dětí mezi jejich vrstevníky. Kromě toho posiluje duševní zdraví nejen dětí – tematizuje wellbeing a snaží se o to, aby bylo pro společnost stejně důležité jako vzdělávání samo. Pomoc nabízí také ohroženým dětem – buduje efektivní systém včasné identifikace těchto dětí a následné účinné pomoci s důrazem na mezioborovou spolupráci všech, kteří jsou s dětmi v kontaktu.

Foto: Unsplash, Freepik