Mění systém směrem k většímu naplňování práv lidí se zdravotním znevýhodněním. Neziskové organizace Péče bez překážek, Rytmus Střední Čechy, Centrum Orion a Aliance pro individualizovanou podporu si vytyčily cíle, jak zvýšit dostupnost sociálních služeb v komunitě. Jejich advokační záměry podpořil společně s několika dalšími nadační fond Abakus, který se aktuálně soustředí na to, aby lidé s postižením i ti, kteří o ně pečují, mohli žít důstojný život v místě, které si sami zvolí.
Abakus v tomto případě zvolil nový přístup k podpoře organizací, který se liší od tradičních grantových výzev, a rozhodl se vytvořit prostor pro širokou spolupráci expertů a expertek z výzkumu, lidskoprávníků, organizací poskytující služby a především samotných lidí se znevýhodněním a pečujících. V rámci této platformy podporuje vzájemné sdílení, sběr důležitých dat a argumentů pro prosazování systémových změn, strategické litigace a právě i konkrétní advokační záměry.
„Lidé se zdravotním znevýhodněním, pečující i podpůrné organizace většinou velmi dobře vědí, co potřebují, co by chtěli prosadit. Často se ale vysilují slepými cestami nebo komplikovanými způsoby, jak potřebných změn dosáhnout,” uvádí Kateřina Kotasová, programová manažerka Abakusu, s tím, že právě v tom jim chce nadační fond pomoci – ve spolupráci s odbornou podporou Advokačního fóra Nadace OSF organizace podporuje na jejich cestě za prosazením systémových změn.
Jak probíhaly jednotlivé advokační kampaně, co organizacím pomáhalo a jak hodnotí spolupráci? Přečtěte si zkušenosti z praxe prosazování změn v oblasti komunitních sociálních služeb pro lidi se znevýhodněním.
Péče bez překážek a rozvoj kapacit denních stacionářů
Spolek rodičů dětí se zdravotním znevýhodněním Péče bez překážek usiluje o dostatek kvalitních sociálních služeb v Praze, které by respektovaly potřeby rodin a byly finančně dostupné, od svého vzniku před bezmála deseti lety. V oblasti advokacie není nováčkem a na své předchozí úsilí zejména na poli odlehčovacích služeb organizace předloni navázala advokační kampaní za rozvoj kapacit denních stacionářů pro mladé lidi s postižením od 16 let.
„Na rozdíl od zdravých vrstevníků, mladý člověk s těžkým postižením i v tomto věku potřebuje nepřetržitou péči nebo dohled. V rámci povinné školní docházky péči o něj část dne zajišťuje škola, ale jakmile mladý člověk školu ukončí, musí péči převzít někdo jiný. V ideálním případě by mělo jít o sociální službu, ale pokud není dostupná, musí péči v plném rozsahu zajistit rodič,” nastiňuje realitu pečujících advokační specialistka Jarmila Neuwirthová, která pečuje o dceru s postižením.
Rodiče na pořadnících na komunitní sociální služby pro své potomky čekají i několik let. To byl případ i Markéty Sojkové, která se v Péči bez překážek věnuje fundraisingu a advokacii. Na základě vlastní zkušenosti s nedostatkem míst v denních stacionářích zrealizovala výzkum, který odhalil deficit přibližně 100 míst. Data nyní slouží jako klíčový podklad pro jednání o nezbytném navýšení kapacit denních stacionářů v Praze, které si Péče bez překážek stanovila jako dílčí cíl. „Aktivně jsme oslovovali zástupce vytipovaných městských částí a od podzimu 2023 do jara 2024 s nimi jednali o tom, proč jsou denní stacionáře potřeba a jak pomáhají mladým lidem s postižením a jejich rodinám,,” popisuje průběh kampaně Jarmila Neuwirthová.
Prvním hmatatelným úspěchem bylo otevření nového denního stacionáře v pražských Lahovicích v květnu 2025, ve spolupráci s Prahou, poskytovatelem sociálních služeb Dobromysl a dobročinnou organizací Pink Crocodile. Letos se i díky práci Péče bez překážek chystá otevření nového denního stacionáře na Opatově a koncem roku 2027 by měla být dokončena rekonstrukce prostor pro rozšíření denního stacionáře v Hloubětíně. Zcela nový denní stacionář se rýsuje také na Praze 10.
Kromě aktivit zaměřených přímo na vznik denních stacionářů se spolek pečujících rodičů zapojil také do procesu komunitního plánování sociálních služeb nebo se účastnil jednání pražského Výboru pro rodinnou politiku a sociální oblast Zastupitelstva hlavního města Prahy.
Jarmila Neuwirthová zmiňuje, že jednání nebyla vždycky snadná a že se setkávali i s arogantní, cynickou, někdy až manipulativní komunikací některých politiků a úředníků, nezájmem nebo upřednostňováním politických zájmů nad ochotou naslouchat. „Tyto zkušenosti nás jen utvrdily v tom, že je důležité se na každé jednání důkladně připravit, protože pak víte, s čím na schůzku jdete a s čím potřebujete odejít. To vám dodá vnitřní klid a jistotu. Je potřeba nenechat se rozhodit, být trpělivý a jít si dlouhodobě za tím, co považujeme za důležité,” dodává.
O předchozí úspěšné advokační práci Péče bez překážek si můžete přečíst v článku Jak hlavou prorazit zeď. Advokační fórum Nadace OSF vydalo publikaci o čtyřech lokálních advokačních kampaních.
Aliance pro individualizovanou podporu a změna posuzování příspěvku na péči
Dostupnost není jen otázkou dostatečného množství míst v sociálních komunitních službách, ale také toho, jestli si je lidé s postižením a jejich rodiny mohou dovolit. Střešní organizace Aliance pro individualizovanou podporu (AIP) se proto v advokacii zaměřuje na téma zvýšení příspěvku na péči. „Příspěvek dnes selhává ve svém účelu – jeho výše dostatečně nepokrývá skutečné náklady na zajištění péče a nákup služeb,” nastiňuje problém Hana Geissler, specialistka pro strategii a advokacii a analytička věnující se tématům sociální politiky.
Nefunkčnost této klíčové dávky staví lidi s postižením a vážným onemocněním, jejich pečující i celé rodiny do bezvýchodných situací. Lidé s těžkým postižením často nemohou získat tolik služeb a podpory, kolik potřebují k důstojnému a nezávislému životu, a mají podle organizace tři možnosti: Buď žít v péčové chudobě, tedy mít zajištěny pouze ty nejzákladnější fyziologické potřeby, nebo vystavit náročné péči své blízké s vědomím, že je pečování dříve či později fyzicky i psychicky vyčerpá, nebo opustit místo, kde žijí a odejít do ústavu.
Organizace sdružující lidi se zdravotním postižením, nebo pečující o své blízké v domácím prostředí apeluje na zákonodárce, aby došlo ke zvýšení příspěvku na péči a aby ceny služeb nerostly rychleji než dávka. Hlavním cílem je změna systému posuzování nároku na příspěvek na péči, aby jeho rozsah lépe odpovídal skutečným potřebám.
„Současné posuzování je nespravedlivé – ve stejných stupních závislosti se potřeby jednotlivců výrazně liší a některé skupiny i přes velmi náročnou péči na nejvyšší stupeň nedosáhnou. Hlavním kritériem posuzování by měl být počet hodin potřebné pomoci denně, což umožní podpůrné služby následně naplánovat a zajistit” upozorňuje Hana Geissler.
V praxi to znamená sledování legislativních návrhů, příprava veřejných stanovisek a doporučení či účast v pracovních skupinách na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Součástí aktivit AIP jsou také strategické litigace – podporuje členy v právních sporech proti nespravedlivému posouzení příspěvku na péči. „Soudní rozhodnutí často dávají za pravdu žadatelům o příspěvek a ukazují na širokou paletu nedostatků v současném posuzovacím procesu,” uvádí Geissler s tím, že se podařilo v letech 2024 a 2025 podat 12 žalob proti MPSV ve věci příspěvku na péči. Jen čtyři případy však byly úspěšně ukončeny a příspěvek na péči zvýšen, u ostatních proces stále trvá.
Další dílčí cíl, kterého se v rámci kampaně podařilo organizaci dosáhnout, bylo pilotní testování nového modelu posuzování inspirovaného německým systémem. Díky němu získala AIP podklady, které bude dále využívat v advokacii za revizi posuzování nároků na příspěvek. Výsledky pilotáže přináší cenné poznatky pro systémové zlepšení a propisují se do advokačních návrhů AIP.
„Zpočátku jsme možná více spoléhali na to, že závazky a domluvy budou naplněny a že procesy, například legislativní, budou probíhat předvídatelně a transparentně. Praxe nám ale ukázala, že realita je často složitější,” sdílí výkonná ředitelka AIP Kristýna Mlejnková zkušenost z kampaně. „Tyto zkušenosti nás posílily. Naučily nás přemýšlet strategičtěji, pracovat s různými scénáři a mít připraveno více variant řešení i cest, jak změny prosazovat. Dnes víme, že je důležité nebýt závislí na jedné linii postupu a umět pružně reagovat na vývoj situace.”
Výkonná ředitelka AIP upozorňuje také na specifika střešní organizace v advokacii. Jedním z nich je rozdíl v procesech advokační práce usilující o národní systémové změny a té, která míří na změnu na lokální či regionální úrovni. Zatímco střešní organizace více komunikuje s ministerstvy a poslanci, jiné organizace zase více působí na zastupitele obcí či krajů. „AIP sdružuje desítky členských organizací, což nám dává poměrně silný mandát při prosazování systémových změn. Zároveň je nezbytné hledat a slaďovat společné pozice napříč různými zkušenostmi a potřebami lidí s postižením a pečujících, což je někdy nesnadná, ale neméně důležitá součást naší role,” uzavírá Kristýna Mlejnková.
Rytmus Střední Čechy a nedostatek terénní péče pro děti s postižením
Také Rytmus Střední Čechy, regionální organizace poskytující sociální služby, usiluje o důstojný a naplněný život lidí se zdravotním postižením a jejich rodin, s důrazem na individualizovanou podporu v přirozeném prostředí. „Naší jasnou vizí je, aby v žádné životní etapě nezůstal člověk a jeho blízcí bez potřebné pomoci. Nikdo by neměl být nucen žít v nedůstojných podmínkách jen proto, že systém rezignoval nebo hledá jednoduchá řešení,” uvádí Lucie Vilímková, zástupkyně ředitelky a metodička služeb, která má na starosti také advokacii.
Individualizovanou podporu Rytmus Střední Čechy vnímá především jako svobodu zvolit si profesionální sociální služby, plně se opřít o péči blízkých, nebo obě cesty kombinovat. „Prosazujeme, aby stát zajistil důstojné podmínky pro každou z těchto variant, protože jen tak získají lidé se zdravotním postižením a jejich rodiny skutečnou volbu a kontrolu nad svým vlastním životem,” pokračuje Lucie Vilímková.
Od roku 2024 se organizace intenzivně zaměřuje na řešení kritického nedostatku terénní péče pro děti se zdravotním postižením ve Středočeském kraji, zejména u opomíjené věkové skupiny 7 až 16 let. Prostřednictvím tlaku na koncepční změny, kdy poukazovala na faktickou nedostupnost terénní péče pro děti a bořila mýtus, že potřeby dětí během školní docházky saturuje vzdělávací systém,
usilovala o to, aby nový Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb zahrnoval tyto služby jako prioritu s odpovídajícím financováním, které zohlední i reálné náklady na dojezd k rodinám. Vedle systémové advokacie organizace aktivně posiluje hlas samotných pečujících a lidí se znevýhodněním skrze podporu skupin Sebeobhájců a Advokační skupiny rodičů na Benešovsku.
A výsledky? Díky synergii s klíčovými partnery se organizaci opravdu podařilo prosadit rozvoj služeb pro děti se zdravotním postižením a poruchami autistického spektra jako jednu z hlavních priorit Středočeského kraje pro období 2026–2028. Dále dosáhla konkrétního příslibu navýšení kapacit terénních služeb o 60 tisíc hodin ročně a reflexe potřeby řešit s rozvojem služeb také podmínky pro jejich financování. „Nyní jsou lepší podmínky pro rozvoj kapacit terénních služeb péče ve Středočeském kraji a posílení sítě služeb dostupných pro děti se zdravotním postižením. Minimálně pro rodiny dětí s těžším zdravotním postižením a život ohrožujícím nebo limitujícím postižením, kterých zde žije bezmála 1600 a potřebují faktickou pomoc,” nastiňuje Vilímková.
Advokační skupina rodičů, která spadá pod Rytmus Střední Čechy, se soustředila na téma přístupnosti veřejného prostoru a v období podávání přihlášek na střední školy také kritický problém omezené volby vzdělávání pro žáky se specifickými potřebami. Rodiče předali městu Benešov konkrétní podněty k odstranění bariér a aktuálně jsou v kontaktu s jeho zástupci. Nově vzniklá skupina Sebeobhájců se například zapojila do výzvy Veřejného ochránce práv a její členové odpovídali na otázky, které pomohou změnit život lidí s postižením k lepšímu. Sdíleli své zkušenosti, nápady i pohled na život v ústavu.
„Prosazení systémové změny není výsledkem jediné aktivity, ale vzniká jako mozaika různých činností, kroků a vlivů. Znamená vidět potenciál tam, kde jiní vidí překážky. Znamená to věřit, že změna je možná, a nepřestat k ní hledat cesty. A hlavně: nezapomínat při tom všem snažení na ty nejdůležitější – na lidi, kterých se změny přímo týkají. Právě oni jsou těmi největšími odborníky na své vlastní životní situace,” říká Lucie Vilímková.
Pro skutečný posun je podle zástupkyně ředitelky Rytmus Střední Čechy a advokační specialistky potřeba spojit síly na všech úrovních: od poskytovatelů sociálních služeb, přes samotné lidi se zdravotním znevýhodněním až po jejich blízké, neformální pečovatele. „Jedině taková synergie může vytvořit tlak potřebný k tomu, aby se situace začala výrazně měnit,” dodává.
O tom, kdo jsou sebeobhájci, a proč je jejich hlas zásadní, jsme psali v článku „Nejlépe víme, co potřebujeme.“ Lidé se znevýhodněním mají právo mluvit do veřejných politik.
Centrum Orion a snaha nabídnout alternativu k ústavní péči
Další poskytovatel sociálních služeb Centrum Orion se zaměřil na plán výstavby bydlení formou komunitní domácnosti pro své klienty a zvyšování povědomí o problematice v Královéhradeckém kraji. Cílem je vybudovat komunitní bydlení v Dlouhé Vsi u Rychnova nad Kněžnou pro lidi s těžším postižením, kteří potřebují podporu 24 hodin denně. „Nyní jsou dospělí, bydlí v rodinách a jak pečujícím ubývají síly, tak potřebují najít alternativu k ústavním zařízením,” vysvětluje Hana Zakouřilová, místopředsedkyně spolku a advokační pracovnice.
Před samotnou výstavbou bylo nejdříve potřeba získat pro záměr podporu politické reprezentace v regionu. A právě na to se Centrum Orion v předchozích letech zaměřilo. V roce 2019 začalo mapovat zkušenosti rodičů dětí s postižením, od kterých čím dál víc zaznívalo: „Co bude s našimi dětmi, až my tady nebudeme?” Organizace následně iniciovala vznik pracovní skupiny rodičů, které se zúčastnilo 22 rodin. Výsledkem byla analýza toho, co budou pečující rodiče do budoucna potřebovat, aby jejich potomci neskončili v ústavních zařízeních daleko od svých blízkých a prostředí, které znají.
„V roce 2021 jsme iniciovali setkání se zástupci kraje a měst regionu. Zde vyšlo najevo, že Královéhradecký kraj nemá potřebná data o lidech z rodin a že potřebují i jiné služby, než jen terénní a ambulantní. To byl začátek, kdy kraj zjistil, že se o ně bude muset v budoucnu postarat, až pečujícím dojdou síly,“ vzpomíná ředitelka Miroslava Červinková s tím, že na tato jednání navázali přihlášením do výzvy Abakusu za dostupnost sociálních služeb v komunitě.
Na otázku, zda byla kampaň úspěšná odpovídá: „Záleží, kdy se zeptáte. Včera odpoledne bych nejspíš řekla, že úsilí k ničemu nevedlo, protože je to pořád nahoru a dolů. Ale musím říct, že na kraji už zjistili, že potřebnost důstojného bydlení pro lidi s postižením tady je, což považujeme za úspěch. Jsou ochotni s námi vyjednávat.”
Dílčích úspěchů, kterých se podařilo organizaci za poměrně krátkou dobu dosáhnout, je ale celá řada. Myšlenka na komunitní pobytovou službu se dočkala ukotvení ve strategickém plánu Královéhradeckého kraje a povedlo se získat podporu náměstkyně hejtmana či navázat kontakt s místním senátorem. Spolupráce s krajem se čím dál víc začíná podobat partnerství.
„Podařilo se nám proměnit vizi do něčeho hmatatelného – máme studii, odhad nemovitosti, vyhlídnuté místo. Naučili jsme se informace zprostředkovat jasně i pro lidi, kteří tématu nerozumí. Zapojili jsme pečující rodiče i jednoho klienta, který o potřebnosti mluvil s panem hejtmanem. Nevzdali jsme to, byť je to náročné,” doplňuje advokační specialistka Hana Zakouřilová s tím, že se bohužel zatím nepodařilo získat dotaci na realizaci. Na to je však organizace zvyklá už z dřívějška. Například prostory pro trénování samostatnosti zrekonstruovala za víc než dva miliony korun jen díky partnerům. Bez podpory kraje, státu nebo města.
Nejistota pramení i z často se měnící politické situace. „Na kraji bude za dva roky obměna vedení, na podzim budou nové volby v obcích. Největší tíha spočívá v tom, že sice máme s někým něco vyjednáno, ale po volbách to platit nemusí,” doplňuje ji Miroslava Červinková.
Spolupráce jako klíč k systémovým změnám
Přestože každá organizace realizovala vlastní advokační kampaň s odlišnými cíli, spojuje je jedna vize. „Naší největší společnou výzvou je neslevit z představy a přesvědčení, že každý má právo na důstojný a naplněný život v komunitě – ať už jde o lidi se zdravotním postižením, nebo o ty, kteří o ně neformálně pečují,” shrnuje Lucie Vilímková z Rytmus Střední Čechy. V průběhu trvání podpory nadačního fondu Abakus se proto organizace pravidelně setkávaly a sdílely zkušenosti. „V tomto ohledu vnímáme úsilí nadačního fondu Abakus jako jedinečné. Jejich schopnost propojovat různé aktéry má skutečný potenciál měnit systém a s ním i konkrétní lidské osudy k lepšímu,” dodává Vilímková.
Kateřina Kotasová vysvětluje, že cílem bylo podpořit různé směry advokačních aktivit od různorodých aktérů, kteří jsou v systému důležití a přináší různé pohledy: „Nešlo tak o jeden konkrétní advokační cíl, všechny organizace se nicméně hlásily s tím, že se chtějí zasazovat o to, aby lidé se zdravotním znevýhodněním mohli žít svobodným životem v komunitě.”
Zásadní bylo také zapojení Advokačního fóra Nadace OSF jako odborné podpory v tématu prosazování systémových změn. „Tato spolupráce se nám velmi osvědčila. Advokační fórum Nadace OSF organizacím poskytovalo advokační konzultace a vzdělávání. Právě konzultace jsou podle nás nástrojem, který dostává advokační myšlení do praxe těchto organizací. Ty pak postupují efektivněji a zažívají úspěch, který je pro vytrvalou advokační práci nezbytný,” pokračuje programová manažerka nadačního fondu Abakus.
Aliance pro individualizovanou podporu si na spolupráci pochvaluje hlavně vzájemné zasíťování, sdílení informací, motivaci sdílením zkušeností i pojmenování společného cíle. „Jde o složitý systémový úkol, proto je spolupráce organizací a propojování uživatelského hnutí velmi důležité,” podotýká Hana Geissler z AIP. Ředitelka Centra Orion pak zmiňuje důležitost vzájemného obohacení zkušenostmi z advokační práce v regionech a v Praze, které se podle ní v lecčem liší, ale i pocit, že v tom nejsou sami. „Získávali jsme podněty, zjistili jsme, na co si dát pozor, nebo že to i jinde nejde. Tím, že nás je víc, nás bude i víc slyšet. Ne ve všem jsme se shodli, ale vždy jsme dokázali společně tvořit.”
Nadační fond Abakus a pohled donora
„Vkládáme hodně důvěry v naše partnery, že naši podporu využijí, jak nejlépe umí, učíme se také pracovat s velkou zodpovědností za to, aby tato spolupráce fungovala a vedla správným směrem. Popravdě jsou s tím spojené průběžné pochybnosti, zda nemáme věci dělat jinak. Pomáháme si spoluprací s evaluátory a facilitátory, kteří nám umožňují nahlédnout spolupráci z jiné perspektivy, poodstoupit a vhodně ji upravovat,” říká Kateřina Kotasová.
I Jarmila Neuwirthová z Péče bez překážek podotýká, že spolupráce tolika různých organizací může být někdy složitá. „Ale u tak komplexního tématu, jako jsou sociální služby a jejich (ne)dostupnost, se není čemu divit. Pokud chceme, aby rozvoj komunitních služeb v České republice zrychlil, je potřeba zapojit co nejvíc organizací a dalších aktérů. Každá organizace přináší unikátní znalosti a zkušenosti. Pomáhá nám to vnímat problémy v širších souvislostech” říká a dodává, že pro efektivní spolupráci je nezbytné vědět, jak o problému uvažují ostatní a jaké jsou jejich priority.
„Nepotřebujeme mít nutně stoprocentní shodu na tom, co každý z našich partnerů dělá, cesty k dosažení cíle mohou být jiné. Je ale důležité, abychom se navzájem respektovali, naslouchali si a hlavně nešli proti sobě,” uzavírá Kateřina Kotasová. Podpora záměrů měla trvat do konce roku 2025, ale se všemi organizacemi se Abakus dohodl na pokračování spolupráce a poskytnutí návazné podpory, aby v rozjeté práci mohly pokračovat i letos. Nyní se nadační fond soustředí i na podporu dalších 13 advokačních kampaní, zejména těch, které realizují samotní lidé se zdravotním znevýhodněním nebo pečující.
Tipy na závěr: Co organizacím pomáhalo během práce na advokačních kampaních?
Miroslava Červinková
Centrum Orion
„Mně osobně pomohlo už jen to, že jsme najali první advokační pracovnici. Do té doby jsem netušila, že advokacie existuje a že ji malá neziskovka jako my bude potřebovat. Teď vidím, že bez toho to nepůjde. Konzultanti na advokacii nás učí, jak se nenechat vyhodit a jak být urputní. Dřív nás kraj bral jako pečující matky zmítané emocemi, ale bez profesionality. Teď nás berou jako rovnocenného partnera.”
Jarmila Neuwirthová
Péče bez překážek
„Pomáhalo nám vědomí, že v tom nejsme sami. Že pomáháme nejen sobě a našim rodinám, ale i ostatním rodičům, kteří nesou břímě každodenní péče často sami. Že máme v zádech podporu nadačního fondu Abakus a Advokačního fóra Nadace OSF, jejichž konzultanti mají dlouholeté zkušenosti, dokáží se na naše téma podívat s nadhledem a rozplést zdánlivě neřešitelné situace. Na cestě za svým cílem se s nimi neztratíte, budou vás laskavě podporovat, motivovat a dodávat odvahu. V neposlední řadě nám pomáhaly také procesy ve spolku, které jsou nastaveny na poměrně velkou míru zastupitelnosti a pracovní i lidská podpora uvnitř týmu.”
Lucie Vilímková
Rytmus Střední Čechy
„Klíčem k úspěchu pro nás byla jasně definovaná advokační strategie s operativním plánem, který jsme podle potřeby průběžně aktualizovali. Naučili jsme se pracovat s různými scénáři vývoje schůzek, důsledně mapovat klíčové hráče a pro každé jednání si formulovat konkrétní očekávání. Stejně důležité pro nás ale bylo i nastavení mysli – schopnost cenit si každého drobného krůčku a dílčích úspěchů, které nás posouvaly vpřed. Záhy jsme pochopili, že pro advokační práci je stěžejní čas – ať už jde o kapacitu, flexibilitu, nebo správné načasování. Mnohá jednání jsou totiž neopakovatelná a účinnost argumentů je přímo závislá i na tom, kdy zazní. Zároveň je na místě ocenit i samotný Středočeský kraj, který nám šel svým otevřeným a transparentním přístupem k procesu plánování rozvoje služeb naproti.”
Hana Geissler
Aliance pro individualizovanou podporu
„Určitě je obrovskou výhodou mít konzultanty, kteří v oblasti advokacie nejsou nováčci a můžou erudovaně poradit. Kromě advokačních konzultací nám významně pomohlo také vzdělávání šité na míru – například tréninky vyjednávání či lobbingu, ze kterých čerpáme dodnes. V advokační činnosti pro nás každý dílčí úspěch představoval motivaci k dalším krokům na cestě k cíli. Je také potřeba přesně znát cíle, kterých chcete dosáhnout, mít identifikovány klíčové politické hráče a mít jasně stanovený plán, s čím a kdy je oslovovat. Velmi zásadním prvkem je také finanční krytí kampaně, které musí počítat s tím, že dosáhnout advokačních cílů může být běh na delší trať.”
Článek vznikl ve spolupráci s Advokačním fórem Nadace OSF.
Foto: Ondřej Besperát
