Už od čtvrtečního dopoledne přijíždějí lidé do Valče, s postupujícím dnem začíná být hledání místa pro postavení stanu stále větší bojovka. V zámecké zahradě se konají první přednášky a na stagích se začínají střídat kapely a interpreti. Většina z účastníků a účastnic, často vybavených kreativními outfity, zajímavým líčením a třpytkami, zde nejspíš není poprvé.
Multižánrový festival Povaleč vznikl v roce 2006 z iniciativy několika přátel a jedné akce pro kamarády a oslavy narozenin, která se konala právě ve Valči. Jeho organizační tým prodělal v průběhu let mnoho změn, nejednu generační obměnu a značné rozšíření. Přesto se princip, na kterém festival stojí, nezměnil.
Cílem festivalu je kulturní zpestření života ve vesničce na Karlovarsku. „Na Povalči najdete kromě hudby workshopy, přednášky, výstavy, divadla i filmy. Díky komunitě našich návštěvníků a návštěvnic, můžeme každý rok dát prostor více či méně známým hudebním a uměleckým projektům,” říká Emma Kotasová, současná pořadatelka festivalu a předsedkyně zapsaného spolku Festival Povaleč. „Nejde nám o zisk, chceme rozvíjet kulturu a sbližovat lidi z různorodých skupin,” dodává.
A pestrost je zde opravdu znát. Žánrů, které kapely a interpreti a interpretky zastupují, je tolik, že jsem o některých z nich dosud neslyšela. Z groovy techna může návštěvnictvo zamířit na psychedelic rock a pak třeba na klasickou hudbu v kostele nebo operní představení Orfeův zpěv na barokním theatronu.
Povaleč žije takřka 24 hodin. Fanoušky techna a dalších stylů elektronické hudby nad ránem střídají ranní ptáčata (či ti, které ze stanů vyžene nesnesitelné horko), jež si mohou v zahradě užít kávu a snídani nebo si zacvičit jógu. V průběhu dne lze hrát deskovky, navlékat korálky či zajít na film. Letos se například promítal snímek Pan nikdo proti Putinovi o ruské diktatuře. Dění se v průběhu dne mění, ale příjemná atmosféra, na kterou festival cílí, zůstává.
V zahradě valečského zámku jsou kromě ve stínu odpočívajících skupinek kamarádů i stánky neziskových organizací – letos přijela Cesta domů, Jako doma nebo Iniciativa nájemníků a najemnic. O kousek dále se lidé zapisují do registru dárců kostní dřeně či se nechávají anonymně testovat na HIV u pacientské organizace Česká společnost AIDS. Dobročinný rozměr přináší i zálohované kelímky – návštěvníci a návštěvnice mohou zálohu darovat Lékařům bez hranic.
Aby se mohl zúčastnit opravdu každý
Povaleč se snaží festival otevřít co nejširšímu okruhu návštěvníků. Přístupnost začíná už u vstupného. Doporučená cena za tři dny je tisíc korun, což je ve srovnání s obdobnými akcemi a vzhledem k nabitému programu velmi příznivá cena. Pokud si ale účastník tuto částku nemůže dovolit nebo přijede na kratší čas, je v pořádku, když zaplatí nižší vstupné. Příznivci Povalče však často platí vyšší částku, aby festival podpořili.
Pořádající usilují o to, aby se mohli co nejpohodlněji a nejbezpečněji účastnit pokud možno všichni. Sdílí co nejpřesnější informace o tom, kam může člověk s horší pohyblivostí, kde jsou bezbariérové toalety nebo klidnější zóny pro ty, co potřebují ticho, nebo kterým vadí ostrá blikající světla. U každé stage jsou připravené židle, o které si lidé mohou požádat. A opravdu se i v kopcích, na kterých se festival koná, vyskytují i lidé o berlích či na vozíčku.
Lidé se mohou také ozývat se svými individuálními potřebami a tým se snaží je pokrýt. „Letos jsme například připravovali speciální cedulku na kolo pro člověka s fyzickým znevýhodněním, aby mohl bez problémů projíždět areálem,” popisuje Emma Kotasová.
Přístupnost lidem se zdravotním znevýhodněním je bohužel omezená areálem, jeho rigoly, kamenitými cestami a vrcholky, jejichž stav se ještě může zhoršovat s nepřízní počasí. Slunce, které svítí i z propagačních materiálu, nás letos provází celým festivalem. Terén je tak sice poměrně schůdný, zato se pořadatelský tým se potýká s rizikem požáru. Časté upozorňování na sucho a umístění popelníků na každém rohu naštěstí zajistilo prevenci jeho vzniku.
Filmy, divadla, přednášky a debaty, které mohou být náročné, jsou označeny trigger warningem – upozorněním na citlivý obsah. Na festivalu jsou vítány také děti, která mají vlastní stage, na níž se v průběhu dne konají hraná i loutková představení nebo workshopy „Neustále se učíme a vyzýváme k zasílání podnětů k tomu, co můžeme zlepšit,” říká Kotasová.
Komunita, která zajišťuje hladký průběh
Na organizaci festivalu se podílí na 150 členů a členek spolku. „Tým je složen z přátel, kteří se navzájem znají dlouhá léta a dělat Povaleč jim dává smysl a přináší radost. Každoročně se k nám přidávají další a další kamarádi kamarádů,” vysvětluje Emma Kotasová. Na festival pak přijíždí další desítky dobrovolníků a dobrovolnic. Že se tolik lidí k festivalu přidává je podle Kotasové zásluhou fungující komunity. Lidé přijíždějí, aby pomohli svým kamarádům a užili si práci v příjemném prostředí.
Milan Kurfiřt přijel za dobrovolnictvím na festival již počtvrté a v plánu má i další ročník. Nejdříve byl k ruce zejména k nahodilé manuální práci, dnes již přichází s vlastními nápady na zajímavé projekty – letos stavěl stage elektronické hudby z opálených kusů dřeva, loni vytvářel dřevěné plošiny na sezení, které vibrovaly do zvuků hudby. Do týmu také přináší své know-how pro práci s elektřinou, stavbou nebo pájením.
Pochvaluje si, že práce na festivalu mu dává nové zkušenosti a prostor pro kreativní práci, který mu v běžném životě chybí. Emma Kotasová jej doplňuje s tím, že zejména mladí dobrovolníci a dobrovolnice se mohou dostat k práci, kterou mohou využít pro své budoucí pracovní uplatnění. „Naše kolegyně Anička už od 16 let vede brigádnický tým o téměř 150 lidech,” dodává.
Pokud je ročník úspěšný, spolek rozděluje část výtěžku mezi tým, aby lidé, kteří si kvůli přípravě areálu berou třeba i dvoutýdenní dovolenou, mohli dostat alespoň symbolickou odměnu. I tak se však dobrovolnictvo každý rok do Valče vrací.
„Práce na Povalči mi přináší spoustu kamarádů a kamarádek, partu lidí, kterou vždycky rád vidím a se kterou rád pokecám. Je to takový tábor pro dospělé,” říká Milan Kurfiřt. „Vždy, když se někomu něco nedaří, ostatní mu hned poradí. Když je někdo smutný, ostatní se zajímají, ptají se, jestli je v pohodě a jak mohou pomoct,” dodává s tím, že pro dobrovolnictvo letos funguje i takzvaný well-being tým, který třeba poskytoval masáže a zmrzlinu.
Sázka na atmosféru
Je znát, že naladění pořadatelského týmu a zapojených dobrovolníků a dobrovolnic se propisuje i do zážitku, který si z festivalu odnášejí účastníci. Sama Emma Kotasová uvádí, že hlavním lákadlem Povalče je jeho atmosféra. Výzvy k respektu k druhým, ohleduplnosti, k tomu, abychom na sebe byli hodní a navzájem na sebe dávali pozor, jsou všudypřítomné – najdeme je na letácích vyvěšených po celém areálů a na mobilních toaletách, v příspěvcích na sociálních sítích a z pódia zaznívají nejen od moderátorek, ale i od vystupujících.
A neustálé opakování opravdu funguje. Lidé koukají kolem sebe. U kluka spícího pod stromem se každou chvilku zastavují starostliví účastníci, aby zkontrolovali, jestli je v pořádku, a ti, kteří přišli za seznámením se nejdříve zeptají, jestli s nimi vůbec chceme mluvit. Všichni jsou přátelští a navzájem si pomáhají, kdykoliv je potřeba.
I když si užívám hudební i doprovodný program, právě atmosféra a bezpečí, které festival vytváří, je hlavním důvodem, že jsem tu už podruhé a že si už teď kvůli Povalči blokuji první srpnový víkend v příštím roce.
Z propagačních materiálů jasně zaznívá, že se na Povalči netoleruje rasismus či homofobie. Na každém baru a u každé stage jsou vycvičení dobrovolníci a dobrovolnice, kteří vědí, jak zasáhnout a na koho se obrátit. V týmu jsou i lidé, kteří se umí postarat například o člověka, který se stane obětí sexuálního obtěžování nebo násilí. Barmani a barmanky umí rychle zareagovat na heslo Angel shot, které je výzvou k tomu, že se člověk v nouzi potřebuje ukrýt do bezpečí. Takzvaný awareness-tým obchází areál v noci a kontroluje, jestli se někdo necítí špatně a nepotřebuje pomoci.
Podle Emmy Kotasové je právě zajištění bezpečí účastníctva jednou z nejzásadnějších investic při organizaci festivalu.
Foto: Všude na festivalu, na každé toaletě a u každého baru jsou vyvěšené letáčky, které přispívají k tomu, aby se zde lidé cítili bezpečně.
Nástrahy festivalové zábavy
Pořadatelský tým nezavírá oči před nástrahami nočního života a razí přístup harm reduction – tedy snižování rizik spojených především s psychoaktivními látkami. Na místě jsou organizace, které poskytují pomoc lidem s negativním zážitkem způsobeným nejen drogami.
Jednou z nich je Psycare, která je k dispozici v útulné jurtě v klidnější části areálu. U ní jsem se zastavila, abych si popovídala se studentem medicíny Danem Dojčinovičem a právníkem a doktorandem adiktologie Matyášem Luckým, dobrovolníky organizace, o tom proč je přístup harm reduction podle nich přínosný. „Užívání psychoaktivních látek tady vždycky bylo, je a bude a je na nás, jak se k tomu postavíme. Náš úkol je vytvořit uživatelům bezpečné prostředí, kdyby náhodou jejich zkušenost byla moc náročná,” říká Lucký.
Dvojice mladých lidí, kteří na místo dorazí ve stejný čas jako já, u Psycare nejprve nesměle poptává špunty do uší, pak přijímá nabídnuté jablko a po Danově otázce na to, zda může ještě nějak pomoci, se dostávají k tabulce, která přehledně ukazuje rizika kombinace různých psychoaktivních látek. Matyáš jinou skupinku důrazně upozorňuje na vážné nebezpečí spojení alkoholu a ketaminu. V pozdějších hodinách v jurtě odpočívají lidé, kteří nejspíše zrovna zažívají nepříjemnou zkušenost spojenou s nočním životem.
„Většinou to, že jsou v klidu, v bezpečí a že vědí, že se o někdo postará, stačí k tomu, že se jejich stav rychle zlepší,” vysvětluje Dan Dojčinovič. V případě nebezpečí umí vyškolené dobrovolnictvo ze Psycare vyhodnotit situaci a je v úzkém kontaktu se zdravotníky. „Harm reduction je tak mnohem bezpečnější než jakákoliv penalizace,” doplňuje Matyáš Lucký s tím, že nikdy nikoho nesoudí a veškerá pomoc je plně anonymní.
Dobrovolníci a dobrovolnice z Psycare jsou na místě 24 hodin denně a kromě empatické podpory a místa ke spočinutí nabízí také harm reduction materiál, může jít o kondomy, šňupátka nebo minerály, které pomáhají předcházet dehydrataci.
Obdobnou pomoc jako Psycare na festivalu zajišťují také Safe Night Fairies (SNIF), vycvičené krizové interventky a interventi, kteří nabízí bezpečný prostor při řešení náročných situací spojených s nočním životem, a organizace Drop In poskytující testování alkoholu a harm reduction materiál. Letošní novinkou na místě je také laboratoř Drugs Info Site, kde si lidé mohou nechat anonymně otestovat složení psychoaktivních látek.
Přestože nejvíce financí Povaleč získává z marže na barech, pravidelně účastnictvu připomíná, jak je důležité pít kromě alkoholu i vodu, nabízí dvoulitrové lahve za dvacetikorunu i možnost si vodu zdarma dotočit. Členové awareness týmu v noci s lahvemi obcházejí areál, kontrolují účastníky a zastavují se u těch, kterým by pár deci vody mohlo pomoci cítit se lépe.
„Myslím, že Povaleč to dělá opravdu dobře. V tomto ohledu je daleko bezpečnější než mnohé velké festivaly, kteří se často zdráhají přiznat, že lidé na nich užívají drogy. Opravdu se to děje všude,” vysvětluje Matyáš ze Psycare.
Povaleč a Valeč
Akce je neoddělitelně spjatá s Valčí a jejím okolím, a i když rekordní počet účastníků ukázal, že areál kolem valečského zámku začíná být pro festival těsný, je těžké si představit, že by se konal jinde. Místní kastelán Miloš Bělohlávek provází účastnictvo festivalu zámkem a letos si zahrál i v imerzivním představení O Povalči ve Valči. Organizátoři s ním dlouhodobě spolupracují a pokud účastníci zaplatí vyšší vstupné, mohou jít zdarma na prohlídku zámku. Část výtěžku je tedy i zámku věnována. V průběhu let spolek také pomohl získat několik grantů na jeho restauraci.
Spolupráce probíhá i s místními, často se jedná o výměnný obchod. „Pan Kumpolt nám tu pomáhá vozit materiál svým traktorem. My mu za to například pomohli naštípat dříví nebo natřít plot,” říká dobrovolník Milan Kurfiřt s tím, že na festivalu dobrovolničí i další obyvatelé Valče. S festivalem je také propojená většina místních podniků. „Pokud někdo umí něco, co se nám může hodit, jsme s ním v kontaktu. Buď za to platíme nebo si třeba může zadarmo otevřít stánek na festivalu,” vysvětluje Emma Kotasová.
Povaleč zvyšuje turismus v obci a i díky tomu, že zvyšuje průměr návštěvníků, se zde zlepšují dopravní spojení, lidé se sem vrací i v průběhu roku a místní podniky mají v době festivalu vysoké tržby. To dokazuje i dlouhá fronta, která před místním obchodem s potravinami stojí takřka celý festival. Přesto může být třídenní událost, na kterou se sjíždí tisíce lidí, pro místní náročná. Kvůli hluku, nepořádku nebo množství aut.
Kotasová dodává, že jednání s obcí nebyla vždy nejjednodušší, ale že se nakonec pokaždé podařilo dojít ke shodě. „Jednáme s nimi v průběhu celého roku a jsme co nejvíce otevření. Určitě tu nechceme být, pokud bude festival místním vadit,” říká.
Podle jejích slov je třeba být ohleduplný a co nejvíce snižovat nepříjemnosti pro místní. Povaleč proto například objednává dopravní značení, aby lidé neparkovali, kde nemají, nebo vysílá týmy “popelek” – jak nazývá dobrovolnictvo starající se o úklid – i za hranice areálu. Občané také musí vědět, že z toho sami něco mají. Letos proto spolek Valči zajistí uliční značení a místní výměnou za jejich vstřícnost vyšle na výlet na vánoční trhy do Německa.
Na hraně finančních kapacit
Náklady Povalče se pohybují mezi šesti a osmi miliony korun, a právě finanční stránka je podle Emmy Kotasové jedním z nejnáročnějších aspektů pořádání festivalu. Dotační příležitosti klesají, a zatímco dříve dosáhly na celkem 700 tisíc od Ministerstva kultury a Karlovarského kraje, letos dotace činí dvě stě tisíc. Část rozpočtu pokryjí zisky ze vstupného a platby za parkování, nejdůležitější položkou jsou pak výdělky na barech.
Emma Kotasová přiznává, že tým každý rok bojuje s tím, aby se vše zvládlo pokrýt a zvažuje například omezení velikosti festivalu. Na prvním místě je podle ní pohodlí návštěvnictva a hlavně bezpečnost. Dodává také, že často chybí peníze na dobré ohodnocení vystupujících, což ji mrzí. „Pořád se však jedná o komunitní akci, kde je vstup za volitelnou částku a která stojí na práci dobrovolníků a dobrovolnic. Jsme proto při vyjednávání podmínek co nejvíce transparentní a chápeme, když je účinkující nemůžou přijmout,” říká Kotasová.
Spolek Festival Povaleč se sice snaží být co nejvíce nezávislý, ale poslední roky se poohlíží po menších firemních spolupracích a sponzorech. „Pohybujeme se na hraně finančních kapacit a myslíme, že je lepší získat peníze touto cestou, než abychom museli dramaticky zdražit vstupné. Je pro nás ale zásadní, aby se jednalo o etický zdroj,” říká Kotasová.
Přiznává, že každoročně celý pořadatelský tým těsně před festivalem bojuje s nedostatkem energie a zvažuje, zda se vůbec pouštět do dalšího ročníků. Komunita, která se festivalu účastní, a pozitivní zpětná vazba, je však zatím vždy znovu nakopla.
U dojemné chvíle, kdy tisíce lidí společně s Anetou Langerovou v poslední festivalový den zpíváme, že v nás navždy zůstává voda živá, mi dochází, že mi Povaleč bude chybět už druhý den cestou do Prahy. Doufám tedy, že i přes nepříjemnosti, které organizátoři festivalu bezpochyby zažívají, se podaří najít energii a udržitelné financování, které by zajistilo další a další ročníky, a podle vyjádření organizátorky Povalče to zatím vypadá nadějně.
Letos přijelo přes 7600 návštěvníků a návštěvnic – o 1300 více oproti dosud nejúspěšnějšímu roku 2019. „Ukázalo se, že jsme se za poslední roky výrazně posunuli a jsme schopní poskytovat zázemí i bezpečí i při příjezdu takového množství účastníků,” hodnotí průběh festivalu Emma Kotasová. Současně ale dodává, že tolik lidí není optimální a že je třeba přemýšlet nad tím, jak držet počty návštěvnictva na rozumných číslech při zachování přístupnosti a atmosféry festivalu.
Kotasová si také pochvaluje, že si letos ani lidé z okolí nestěžovali na nadměrnou hlukovou zátěž a co se týče dalších incidentů, spojených například právě se zmíněnými nástrahami festivalové zábavy, jednalo se podle Kotasové o nejklidnější noci za poslední roky. „Návštěvníci byli letos neuvěřitelně hodní, všímaví a ohleduplní. Spolupráce s obcí, zámkem, policií i našimi bezpečnostními složkami byla skvělá. Dostáváme krásnou zpětnou vazbu od návštěvnictva i účinkujících. Dosbíráváme poslední nedopalky a jsme vděční,” uzavírá Kotasová.
Foto: Letošní headlinerkou byla Aneta Langerová.
