Vánoce podle sebe. O duševním zdraví během svátků s Marií Hájek Salomonovou z Nevypusť duši

Společnost, reklamy či sociální sítě často vytvářejí ideál dokonalých Vánoc. Jak tento tlak působí na duševní zdraví?

Někteří lidé mají na Vánoce dobré vzpomínky a dokáží se díky rituálům, které mají nastavené možná v jiné rovině, než je ta komerční, na Vánoce opravdu těšit. Pak jsou lidé, pro které je toto období opravdu náročné.

Paradoxně si myslím, a říkám to na základě vlastních zkušeností, že ten tlak nevzniká tolik z reklam nebo billboardů, ale z něčeho jiného. Člověk často prožívá tlak doma, aby měl naklizeno, vše připraveno a měl nějakým způsobem narovnané vztahy, protože jsou přece Vánoce. Ale to se samo o sobě nestane. Pokud něco není v pohodě, máme tendenci to během Vánoc reflektovat, což nemusí být příjemné. Takže zatímco pro někoho mohou být Vánoce opravdu dokonalé, pro jiné to je nejnáročnější období v roce.

Tlak, který není potřeba

Jak si tedy ve vánočním období plném příprav, povinností nebo třeba nucených rodinných setkání nastavit zdravé hranice?

Tematice stanovování hranic se hezky věnuje řada lidí. Nejvíce mě zaujalo zpracování psychoterapeutky a lektorky Ráchel Bícové, která v rámci svého projektu Mezi řečí zveřejnila přehled toho, co vlastně člověk nemusí o Vánocích dělat. Nemusí uklízet, nemusí se setkávat s lidmi, kteří mu ubližují, nemusí koukat na vánoční filmy. A tak dále.

Osobně si myslím, že kolem sebe vytváříme tlak, který není potřeba. A pokud si nejsme zvyklí držet hranice během roku, během Vánoc je to o to složitější. Zejména u vztahů. Tak opět připomenu příspěvek Ráchel Bícové – nemusíte se zapojovat do rodinných sporů, bavit se o politice, nemusíte přijímat pozvání, o která nestojíte, můžete si uvařit vlastní jídlo.

Člověk během Vánoc může řešit víc věcí, které ho trápí. Já bych si našla aspoň jednu, která je pro mě opravdu náročná, a rozhodla bych se ji letos udělat jinak. I kdyby to mělo být jen to, že mi nechutná kapr a chci si letos uvařit sama něco jiného. I taková zdánlivá maličkost může být krokem k well-beingu. Udělat si jídlo, které mi chutná, vynechat nepříjemnou návštěvu nebo se distancovat od konkrétního tématu během rozhovorů.

To jsou kroky, které můžeme udělat sami pro sebe. Jak ale poznat, že někdo z našich blízkých potřebuje pomoc, a nabídnout mu podporu tak, aby to bylo citlivé a zároveň užitečné?

Pokud máte pocit, že některá z vašich blízkých osob potřebuje pomoc, můžete ji citlivě oslovit a dát najevo, že o ni stojíte. Nejlepší je rozhovor otevřít citlivě a s respektem – místo „zaručených rad“ se ptejte, co by v tu chvíli nejvíce pomohlo a jaká podpora je vítaná. Zároveň je v období večírků a rodinných setkání dobré zvážit, jestli prostředí a načasování poskytují dostatek klidu a soukromí pro takovou konverzaci.

A pokud je to někdo, u koho příležitost pomoci sami nemáme a vidíme, že se intenzivně trápí, je dobré ho odkázat na nějaké dostupné služby. Například naše organizace Nevypusť duši má na webu rozsáhlý rozcestník pomoci. 

Vrátím se k tomu, co už jsem trochu říkala – pokud se o své duševní zdraví a vztahy staráme průběžně během celého roku, je mnohem snazší zvládnout i náročnější období, jako jsou Vánoce. To je totiž čas, kdy mohou být emoce vyostřenější a naše kapacity menší. Když s někým dlouhodobě udržujeme kontakt, mluvíme spolu a víme, jak se mu daří, pak také snáze poznáme, že se něco mění a že může potřebovat pomoc.

Naopak pokud bychom někoho oslovovali úplně poprvé až v období svátků, kdy jsme všichni trochu pod větším tlakem, může to být pro obě strany složitější. Proto se vyplatí vztahy opečovávat průběžně – pak je i nabídnutí podpory citlivější, přirozenější a většinou také účinnější.

Linka důvěry jako rychlý pomocník

Vánoce mohou být obzvlášť náročné například pro seniory a seniorky, osoby s psychickými onemocněními, samoživitele a samoživitelky a mnohé další. Jaké formy podpory považujete za nejdůležitější právě pro tyto skupiny?

Skupiny, které jste vyjmenovala, jsou ohrožené vlastně po celý rok, jen na Vánoce některé věci vyhřeznou, u každé z nich trochu jinak. Je důležité říci, že řada podpůrných služeb má během svátků zavřeno a je třeba obracet se na služby s nepřetržitým provozem. Zároveň není pro všechny jednoduché někam fyzicky dojít. Například právě pro samoživitele a samoživitelky, kteří mají doma děti, nebo seniory a seniorky se zdravotními obtížemi.

To, co tedy připadá v úvahu a je v provozu nepřetržitě, jsou linky důvěry. Lidé mohou mít pocit, že tahle možnost není pro ně, ale pro nějaké obrovské akutní krize. Přitom je mohou využít i ti, kteří jsou osamělí nebo se dlouhodobě necítí dobře, potřebují si s někým popovídat, poradit se, ale nemají nikoho blízkého po ruce, nebo je během svátků „nechtějí zatěžovat“.

Funguje Linka první psychické pomoci pro dospělé, Linka bezpečí pro děti a studující do 26 let, pro seniory a seniorky provozuje Elpida Linku seniorů nebo je tu Senior telefon Života 90. K dispozici je také Linka pro rodinu a školu nebo Rodičovská linka – pro rodiče se starostí o děti, které během svátků bývají déle doma a díky tomu některé jejich problémy mohou vyplavat na povrch.

Jak vlastně prožíváte Vánoce vy? Daří se vám odříznout od komerce a shonu a mít opravdu klidné svátky?

Dříve jsem Vánoce nemívala úplně dobré, zvlášť v pubertě a mladé dospělosti pro mě představovaly náročné období. I když jsem se těšila, že si odpočinu od školy nebo práce, měla jsem zároveň opakované zkušenosti s tím, že ten čas nemusí být vždycky jen zalitý sluncem.

Od té doby, co trávím Vánoce s manželem, děláme si je více po svém. Máme tříletého syna, díky kterému se svátky mění úplně. Letos to budou první Vánoce, které bude opravdu intenzivně vnímat, hodně je tedy zaměřujeme na něj a to je hezké.

Dávám si pozor i na hranice, o kterých jsem mluvila. Na některá setkání mám potřebu říkat ne a odcházet včas. Na co se každoročně těším, je vánoční večeře se spolužáky a spolužačkami z gymnázia. Tuhle tradici držíme od maturity už 14 let a Vánoce už si bez ní nedovedu představit.

Foto: Nevypusť duši