Věnek Bonuš: České neziskovky mohou prosadit důležité systémové změny. Pomůže jim v tom Lobbingová akademie

Věnku, jsi vzděláním právník. Jak ses dostal k lobbingu a proč zrovna ve veřejném zájmu? A na čem teď v Lobbiu pracuješ?

Už během studií mi bylo jasné, že nechci pracovat v soukromém sektoru. Chtěl jsem dělat něco, na čem mi záleží a co má veřejný přesah, a tak jsem hledal uplatnění v nezisku. Když jsem se hlásil do Rekonstrukce státu, organizace, která prosazovala protikorupční zákony, netušil jsem, že se lobbing ve veřejném zájmu stane mým povoláním. Ta práce mě chytla a zůstal jsem u ní. Teď se věnuju hlavně reformě antimonopolního úřadu. 

Igelitka s penězi je trestný čin, ne lobbing

Slovo lobbista si většina lidí asi spojí s boháčem, který korumpuje politiky. Co znamená lobbovat ve veřejném zájmu?

Lidé si opravdu nejčastěji vybaví podnikatele s igelitkou plnou peněz, se kterou jde za poslancem. To je ovšem trestná činnost, žádný lobbing. My lobbing chápeme jako neutrální nástroj: někdo se snaží prosadit svůj zájem tím, že přesvědčuje politiky, klíčové úředníky nebo další aktéry. Dělá to i firma, když jde za poslanci prosadit třeba mírnější regulaci – je to výhodné pru tu firmu, ale může to i podpořit hospodářský růst. Stát si pak musí přebrat, co je důležitá informace z praxe a co už jen sleduje čistě soukromé zájmy. My se držíme témat ve veřejném zájmu, jako jsou fungování státu nebo protikorupční legislativa. 

Proč by měla lobbovat organizace, která se věnuje třeba sociálním službám nebo ochraně přírody a s politikou na první pohled nemá mnoho společného?

Ona s ní ve skutečnosti společného má docela dost. Organizace, která pracuje v terénu a pomáhá konkrétním lidem, časem narazí na to, že problém není v jednotlivé službě, ale je systémový. A to je chvíle, kdy do hry vstupuje politika. Politici podle mě ocení informace z terénu o tom, že systémy, které sami nastavují, dobře nefungují. A právě tehdy může neziskovka začít pozitivně ovlivňovat prostředí, které se jí bytostně dotýká.

Dokážeš popsat nejčastější chybu, které se organizace občanské společnosti dopouštějí, když potřebují něco u politiků prosadit?

Typická chyba je lobbovat jenom u někoho, kdo je mi osobně nebo politicky blízký. Rozumím tomu, je to jednodušší a jako první krok to často i doporučuju. Lobbing by tím ale neměl skončit. Spřátelený politik totiž často nemá na danou věc největší vliv. Může vám něco slíbit, ale kýžený výsledek se nedostaví.

Druhá častá chyba je, že si organizace nedají práci se srozumitelností. Připraví dokumenty, které jsou příliš dlouhé, moc analytické nebo psané naopak příliš obecným jazykem. Přitom je potřeba přiblížit svůj svět politikům, kteří se v tématu dobře neorientují a mají málo času.

Jak funguje Lobbingová akademie

I proto nejspíš vznikla Lobbingová akademie. Co to je, jaký má cíl a kdo se do ní hlásí?

Kromě toho, že organizacím s lobbingem pomáháme napřímo, kdy za námi přijdou se svým expertním tématem a my za ně lobbujeme, jim chceme nabídnout i druhou cestu: naučit je lobbovat samostatně. Naším cílem je, aby české nevládní organizace byly účinnější v prosazování systémových změn. A právě větší dopad práce neziskovek v Česku je hlavní smysl akademie. Hlásí se do ní hlavně lidé, kteří potřebují lobbovat a nevědí jak. Nebo už lobbují a chtějí se zlepšit, případně nevědí, jestli to dělají dobře, protože nemají žádný referenční bod.

Program má čtyři bloky a čtyři individuální konzultace. Jak na sebe navazují a dá se absolvovat jen část?

Akademie se skládá ze čtyř částí: lobbingová strategie, legislativní proces v ČR, lobbingová schůzka a nakonec lobbing a legislativní proces na úrovni EU. Individuální konzultace slouží k tomu, aby organizace nově nabyté znalosti rovnou uplatnily v praxi. To, co se naučí teoreticky, se nejlíp ukotví, když si to hned vyzkouší. Pokud má organizace víc lidí, které chce proškolit, je celý program nejlepší volba. Kdo si ale není jistý nebo ví, že má mezery jen v jedné oblasti, může přijít na jeden ze čtyř seminářů a uvidí, jestli bude chtít víc.

Co je lobbingová strategie a proč je dobré s ní začít ještě předtím, než jdeš za konkrétním politikem?

Na začátku je potřeba položit si pár otázek. V jaké jsme fázi legislativního procesu a volebního cyklu? Čeho můžeme dosáhnout a v jakém horizontu? Kde je politická příležitost a kde skoro nemá smysl se o něco pokoušet? Kdo jsou klíčoví hráči s reálným vlivem? To všechno musí přijít dřív než samotný lobbing. Dobře napsaná strategie je základ, musí se ale upravovat a měnit podle zkušeností z terénu. Je důležité neustrnout u plánování a dotvářet ji za běhu.

V semináři o legislativním procesu mluvíš i o tom, jak se mění přístup jednotlivých vlád. Co je dnes důležité pro toho, kdo chce něco prosadit?

Samotný legislativní proces se tolik nezměnil, dramatické změny nepřinesla ani nedávná novela jednacího řádu sněmovny. Mění se přístup vlád k tomu, jak prosazují legislativu a jak vládnou, a to dobrý lobbista musí znát. Menšinová vláda musí pro každý návrh hledat většinu ve sněmovně, což vybízí k aktivitě přímo v parlamentu. Většinová vláda spíš vyjedná všechno na začátku, a pak už to jede skoro samospádem; tam je potřeba začít lobbovat hned na začátku, ještě předtím, než vznikne třeba konkrétní návrh zákona. 

Od schůzky s poslancem po jednání v Bruselu

Třetí blok akademie se jmenuje lobbingová schůzka. Co si pod tím představit?

Lobbingová schůzka je klíčová část celého procesu. Organizace velmi často usiluje o schůzku s poslancem, úředníkem na ministerstvu nebo přímo s ministrem. Je to ta nejtypičtější věc, kterou lobbista dělá. Je dobré vědět, jak se připravit, jak sestavit podklady i požadavek na klíčového hráče.

Důležité je i to, jak se na schůzce chovat, třeba to nepřehnat s tím, kolik chcete sdělit, a spíš naslouchat. Součástí není jen teorie, ale i nácvik. Zahrajeme si na politiky a lobbisty a celou schůzku si vyzkoušíte nanečisto s lektory. My přitom můžeme hrát přísné politiky, aby pak byla praxe jednodušší.

Poslední blok je lobbing na evropské úrovni. Proč je důležitý pro české neziskové organizace?

Čím dál více předpisů dnes vzniká na evropské úrovni a po doběhnutí unijního legislativního procesu typicky začne ten národní. U směrnice má Česko povinnost ji implementovat, u přímo použitelného nařízení je zase vhodné upravit český právní řád, aby nevznikl zmatek.

Hlavní důvod, proč tenhle proces učíme, je ovšem jiný. Chceme posílit vliv českých neziskovek na evropské úrovni, i to je dlouhodobý cíl Lobbia. Vidím tam obrovský nevyužitý potenciál a chceme organizacím občanského sektoru pomoci vstoupit do debaty a uspět v prostředí, kde už působí velmi ostřílení hráči.

Co říkají absolventi

Akademii absolvovalo 24 lidí a seminářů se zúčastnilo přes 70. Co podle zpětné vazby měníte a s čím lidé chodí na konzultace?

Na základě zpětné vazby přidáváme do seminářů interaktivní prvky, aby si lidé mohli znalosti vyzkoušet hned na místě. My školitelé jsme totiž hlavně lobbisté a právníci, ne pedagogové, takže právě pedagogickou stránku dál dolaďujeme. Konzultace jsou pak hodně individuální a slouží přesně tomu, co daná organizace potřebuje. Někdy jde o rozvinutí strategie v konkrétním tématu, jindy o každodenní lobbing: co si připravit na schůzku nebo jak si vyložit, co na ní poslanec řekl.

Co bys vzkázal někomu, kdo o přihlášení uvažuje, ale váhá?

Pořád je tu velký potenciál, aby se české neziskové organizace silně ozvaly a udělaly víc pro to, aby se systém změnil k lepšímu. Hodně lobbingu u nás probíhá za soukromé zájmy. Nevládky jsou sice aktivní, ale pořád jich není dost. Byl bych rád, kdyby se do akademie zapojilo co nejvíc organizací, aby celý náš sektor zesílil a byl účinnější v dosahování svých cílů a aby politici i úředníci měli informace ze širšího spektra než dosud.

Článek vznikl v rámci mediální spolupráce s organizací Lobbio.