Významná tvář českého disentu, chartistka a jedna z osobností, díky kterým vznikla česká pobočka Amnesty International, Jarmila Stibicová zemřela ve věku 91 let v Pardubicích.
Jarmila Stibicová se narodila v roce 1933. Původně byla středoškolskou učitelkou. V 60. letech začala protestovat proti režimu, v roce 1968 a 1969 šířila letáky a pořádala hladovky a stávky po upálení Jana Palacha, aby vyjádřila nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy. Za své aktivity byla podmínečně odsouzena k dvouletému trestu a vyhozena ze školství.
V době normalizace vyučovala angličtinu v kulturních institucích i soukromě, což ji režim později také zakázal, musela proto pracovat jako uklízečka.
Stibicová podepsala Chartu 77 a dlouhodobě sbírala svědectví o politických procesech v tehdejším Československu. Posílala je do zahraničních poboček lidskoprávní organizace Amnesty International, která díky nim mohla na bezpráví v českých věznicích upozorňovat.
„Několik lidí mi po propuštění přišlo poděkovat. Řekli, že to mělo smysl, protože se k nim ve vězení začali chovat slušně. Lidi, o kterých jsme se nedozvěděli, měli kriminál prostě těžší,“ řekla Jarmila Stibicová o svých aktivitách na podporu nespravedlivě vězněných, jak uvádí Amnesty International.
Kvůli svým aktivitám ji režim podroboval výslechům a zatčení. Jak uvádí Ústav pro studium totalitních režimů StB ji často zatýkala preventivně, především na státní svátky a výročí. Nosila proto výbavu do cely předběžného zadržení stále sebou. U výslechu vždy odmítala vypovídat.
Dne 18. listopadu 1989 spoluorganizovala setkání v pardubickém divadle, které odstartovalo sametovou revoluci v Pardubicích. Po pádu režimu se podílela na založení české pobočky Amnesty International, pro kterou také pracovala především při vzdělávání učitelů, příslušníků policie a vězeňské správy v oblasti lidských práv. Věnovala se také překladům materiálů pro výuku lidských práv do češtiny.
Od Ústavu pro studium totalitních režimů obdržela v roce 2014 Cenu Václava Bendy. V roce 2023 získala Řáda Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy, který se uděluje osobám, které se významně zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
Zdroj: Amnesty International, Ústav pro studium totalitních režimů
Foto: Freepik
