Narůstající tempo ztráty biodiverzity je celosvětový problém a týká se i české přírody. Mizící biologická pestrost je důsledkem ubývání biotopů, klimatických změn a dalších faktorů, které pramení z lidské činnosti. Podle vědecké zprávy OSN z roku 2019 hrozí během několika příštích desetiletí vyhynutí až jednomu milionu rostlinných a živočišných druhů z celkového počtu zhruba osmi milionů.
Jedním ze způsobů, jak nejen v Česku probíhá záchrana nebo obnova přírodních lokalit, je jejich výkup. Přistupují k němu i neziskové organizace, a přebírají tak vlastnická práva k pozemkům, typicky rozdrobeným mezi více majitelů, a z pozice vlastníků o ohrožené lokality pečují. Silnou tradici v hospodaření s postupně vykupovanou krajinou má u nás Český svaz ochránců přírody (ČSOP) a Česká společnost ornitologická (ČSO). Zajímavé zkušenosti má i Hnutí Brontosaurus či Nadace pro půdu.
Přestože má každá organizace jiný přístup, společným jmenovatelem je zapojení veřejnosti. Výkup pozemků je možný i díky lidem, kteří prostřednictvím fundraisingových kampaní i pravidelných příspěvků podporují zachování a návrat biodiverzity do české krajiny. Zajímalo nás, jak přilákat a udržet zájem veřejnosti k nadčasovému tématu, jako je ochrana přírody. Co zafungovalo v kampaních a navazování vztahů s dárci?
1. Zapojit dárce do procesu vzniku parků
„Vykupme společně mokřady pro ptáky v nivě řeky Ploučnice! Kolik metrů čtverečních nového domova jim můžete darovat?“ hlásá kampaň na výkup pozemků a vybudování ptačího parku Mnišské louky u České lípy, v rámci které se podle slov Lucie Hoškové podařilo oslovit širokou veřejnost ve větší míře než kdykoliv předtím. Dárce se dále dozví, že například za 625 korun ČSO pořídí 25 metrů čtverečních půdy. Má tak poměrně konkrétní představu o tom, jakou měrou může jeho příspěvek pomoci a na co bude využit.
Právě to je podle Hoškové, která má v organizaci na starost fundraising a zároveň zastává funkci zástupkyně ředitele, jeden z funkčních prvků fundraisingových kampaní ČSO. „Pravidelně dárcům ukazujeme, co se v parku děje a jaké jsou úspěchy. Prostřednictvím mailů, tiskových zpráv nebo natočených videí, ale také živě přímo v parcích. Velká výhoda je, že můžeme dárce pozvat na exkurze nebo na velmi oblíbené brigády. Podle mě je hrozně důležité, když se mohou zapojit přímo do procesu vzniku ptačích parků,“ doplňuje.
ČSO pravidelně informuje o vývoji budování rezervací i výskytu ohrožených ptáků. Veřejnost se tak dozví třeba to, že park Mnišské louky díky obnovené tůni nově přivítal vzácné mokřadní ptáky – bekasinu otavní, čejku chocholatou nebo chřástala kropenatého. Vyskytují se zde i jiné vzácné druhy jako je bramborníček černohlavý, jeřáb popelavý, čírka obecná nebo pestře zbarvený slavík modráček středoevropský. Podobné úspěchy se týkají i ostatních rezervací, jež s pomocí dárců Česká společnost ornitologická zachránila nebo vytvořila – ptačích parků Josefovské louky, Kosteliska a Malá Lipová.
2. Využít dárcovskou sílu velkých měst
Přestože tyto pozemky leží v různých koutech republiky, lokálnost podle Hoškové nehraje zásadní roli. „Ohromná dárcovská síla je v Praze a okolí. Lidé z této oblasti podporují parky kdekoliv. Samozřejmě když je někde v okolí větší město, může to pomoci. Jako v případě Mnišských luk, které jednak nejsou daleko od Prahy, jednak leží blízko České lípy a Liberce, Není to však primární důvod, příroda je pro veřejnost obecně zajímavé téma a dárci ČSO pocházejí ze všech koutů republiky,“ vysvětluje a dodává, že zájem veřejnosti stabilně roste a zpravidla se zvyšuje na jaře a před Vánocemi.
„Větší výkyv nahoru jsme zaznamenali kupodivu v prvním roce covidu. Lidé byli hodně citliví na přírodní témata, najednou si uvědomili sepětí s přírodou a jak je potřeba ji chránit. Menší propad jsme naopak zažili, když se přehnalo Moravou tornádo,” říká Hošková. „Nyní máme velké otazníky, jak dárcovství ovlivní válka a s ní spojená energetická krize. Jsme nicméně trochu více v kontaktu s některými většími dárci a vidíme, že zájem o podporu pozemků pro ptáky přetrvává,“ uzavírá.
3. Inspirovat se v zahraničí
Česká společnost ornitologická je národním partnerem Birdlife International, jedné z největších světových organizací na ochranu přírody, která sdružuje organizace ve více než 120 zemích světa. Mimo jiné i zkušenostmi ostatních států se ČSO inspiruje. Soukromé parky jsou v západních státech běžným způsobem ochrany přírody.
Například v Anglii je partnerem Birdlife International Královská společnost pro ochranu ptáků, která má na kontě přes 250 vlastních rezervací. V rámci zahraniční inspirace je zajímavá také česká nezisková organizace Forest.ink, jež vykupuje pralesy v ekvádorské Amazonii ve snaze zabránit odlesnění oblasti nazývané plíce světa.
4. Nabídnout zážitkové certifikáty a využít Vánoce
Český svaz pro ochranu přírody svoji kampaň Místo pro přírodu spustil v roce 2003. Jejím cílem je vykupovat ohrožené cenné přírodní lokality nebo pozemky, které jsou vhodné pro návrat přírody, například obnovení vodních toků. Za bezmála 20 let od zahájení se v rámci fundraisingové kampaně podařilo získat 178 hektarů na 46 lokalitách. Podle koordinátora kampaně Jana Moravce je výkup spíše doplňkem k ostatním přístupům pozemkových spolků (neziskových organizací pečujících o přírodní a kulturní dědictví na základě dlouhodobého právního vztahu k zájmovým lokalitám) k ochraně ohrožené krajiny, přesto se však jedná o významný nástroj.
„Nejvíc se nám vyplácí poctivost a otevřenost. A samozřejmě více jak 40letá tradice Českého svazu ochránců přírody. Všechny dárce pravidelně informujeme, co jsme koupili a co se na dříve vykoupených lokalitách děje. Několikrát do roka je pozveme na některé z míst, kde mají možnost v doprovodu zasvěcených průvodců z místních pozemkových spolků a mnohdy i dalších odborníků vidět vše na vlastní oči,“ hodnotí úspěch kampaně Moravec a potvrzuje tak slova Lucie Hoškové z ČSO. Včetně skutečnosti, že zvýšený zájem je znát v předvánočním období, což podle něj může souviset s nabídkou dárkových a zážitkových certifikátů.
5. Přitáhnout pozornost charismatickými lídry
Stejně jako u ptačích parků, ani v případě dárců ČSOP nehraje velkou roli lokálnost. Většina příspěvků putuje do pohotovostního fondu. Hlásit dopředu koupi konkrétních pozemků a teprve potom na ně vybírat finance, není podle Moravce příliš udržitelné z důvodů poměrně složitých vyjednávání s vlastníky. „Lokálních kampaní máme jen několik, z nichž vyloženě úspěšné byly jen dvě – Ščúrnica a Zbytka. Což bylo podle mě do značné míry dáno charismatem lidí, kteří za nimi stáli,“ doplňuje.
Výkupem záchrana lokality zdaleka nekončí. Ve střední Evropě je většina biodiverzity vázaná na území nějak ovlivňované člověkem, existuje tedy poměrně málo ploch, které lze nechat bez zásahu a jde jim to k duhu. „Na většině lokalit je nutno alespoň občas, spíše však pravidelně, kosit, pást, vyřezávat nálet, sem tam obnovit nějakou zazemněnou tůň,“ přibližuje Moravec.
Upozorňuje tak na další důležitý aspekt – potřebu dalšího zapojení nad rámec finanční podpory. „Buď v podobě účasti na brigádách, nebo ideálně založení dalších pozemkových spolků. Směrem ke státu bych potom apeloval na zachování či ještě lépe posílení Programu péče o krajinu, což je dlouhodobě nejdůležitější finanční nástroj pro realizaci nejrůznějších drobných opatření pro přírodu a krajinu,“ uzavírá.
6. Vsadit na lidi z okolí vykupované lokality
Bezmála 50 tisíc metrů čtverečních (necelých pět hektarů) rozsáhlý pozemek u města Břeclav neboli Lužní park Krče čeká v rukou Hnutí Brontosaurus velká budoucnost. Z území, které je součástí Přírodního parku Niva Dyje, zarůstá invazními druhy rostlin a ztrácí tak původní druhovou pestrost, se v následujících letech stane přírodní rezervace, naučná stezka i referenční lokalita. Na první fázi výkupu pozemků rozdrobených mezi různé majitele vybrala dobrovolnická organizace v kampani přes 433 tisíc korun. Půl hektaru navíc dlouhodobě zapůjčilo přímo město Břeclav.
„Kampaň jsme zaměřili na individuální dárce, první cílovou skupinou byli členové a podporovatelé Hnutí Brontosaurus. Sázeli jsme ale také na obyvatele Břeclavi a lidi z okolí, protože částečně právě pro ně vznikne místo, kde budou moci trávit čas,“ vysvětluje Daniela Syrovátková, místopředsedkyně Hnutí, která se mimo jiné stará o vzdělávací akce ve Světě neziskovek. Kromě kampaní organizace plánuje získávat peníze i prostřednictvím grantů, dotací, větších dárců a firemních partnerů.
Přestože se jedná o první zkušenost s péčí o vlastní pozemek, s akcemi na pomoc přírodě (nebo památkám) prostřednictvím husté sítě dobrovolníků i veřejnosti má Hnutí Brontosaurus bohaté zkušenosti. V průběhu příštích dvou let je v plánu kromě dalšího výkupu půdy a záchrany místa od invazních rostlin budování tůní a mokřadů, vytváření úkrytů pro živočichy a výsadba stromů a keřů.
Obnovený lužní park bude zahrnovat i naučnou stezku a bude otevřený pro veřejnost. „Zároveň se chceme na této lokalitě naučit, jak podobná místa získat, pečovat o ně a předat tyto zkušenosti a know-how dalším lidem. A také jít příkladem a motivovat k podobným činům a projektům na dalších místech,“ uzavírá Syrovátková. Právě získávání pozemků, respektive kontaktování jejich majitelů, je náročné, a to nejen po finanční stránce. Vlastníci často bydlí na druhém konci republiky, o pozemku ani nevědí nebo ho nechtějí prodat.
7. Zprostředkovat lásku k půdě a přírodě
Nezisková organizace Nadace pro půdu se zaměřuje na zemědělskou stránku péče o pozemky. Za cíl si vytyčila chránit půdu před degradací a spekulací, čemuž dopomáhá tím, že ji díky podpoře pravidelných i jednorázových dárců vykupuje a pod podmínkou šetrného přístupu pronajímá ekologickým zemědělcům.
„Udržet zájem veřejnosti je pro nás výzva, protože samotný výběr ekologických zemědělců a následný nákup půdy je proces, jenž může trvat i přes rok. Snažíme s našimi dárci osobně komunikovat a budovat tak dlouhodobější vztahy. Osvědčil se nám jazyk nadační komunikace, který odráží naše poslání a to, jak chápeme půdu. Je pro nás důležité k ní cítit vztah a tuto lásku k půdě a přírodě se snažíme zprostředkovávat i ven,“ nechává nahlédnout do strategie kampaní Nadace pro půdu Kateřina Klimešová, která má na starost komunikaci a fundraising. Ačkoliv dodává, že spíš než záměr, je to výsledek přirozeného naladění organizace.
8. Spojit síly s dalšími subjekty
Důležitá je i spolupráce se zemědělci, kteří dokážou na kampaň navázat místní obyvatele, zatímco samotná Nadace pro půdu má dosah hlavně k těm, kteří fandí myšlence jako takové. Dárcovskou základnu totiž z velké části tvoří právě lidé, kteří darují z motivace o systémovou změnu, často něco aktivně pro krajinu dělají nebo třeba sami hospodaří. Nejvíce jich daruje na podzim a před Vánocemi.
„Celkově lze říct, že intenzita dárcovství se odvíjí podle aktivity, kterou směřujeme navenek. U nás se střídají období vyšší aktivity s vnitřním přehodnocováním, hledáním správné cesty či strategie a dalšími neviditelnými ději ‚pod zemí‘. Obě fáze jsou důležité. Přejeme si, aby činnost nadace nebyla udržitelná jen navenek, ale také vnitřně. Věci proto tolik netlačíme, ale spíše plyneme v rytmu a možnostech našich životů a přírody,“ uzavírá Klimešová.
Dohromady organizace nyní spravuje 492 hektarů půdy. Farmářům pomáhá nejen půdu sehnat, ale také je naučit s ní správně hospodařit. I z toho důvodu na pozemcích Nadace pro půdu vzniklo vzdělávací Centrum Konipas, které po vzoru zahraničních stáží na farmách či tzv. inkubačních farem provozuje Farma Lukava. Kromě pomoci malým zemědělcům vidí společnost potenciál také v lokálních projektech, jako je třeba spolek ZAzemí. Ten se minulý rok rozhodla podpořit nákupem jednoho hektaru sadu, aby se z průmyslového proměnil na ekologický a komunitní.
Foto: ČSO, Hnutí Brontosaurus, Nadace pro půdu
