Kačo, co jsi během vzdělávání neziskových organizací za poslední dobu zjistila o jejich přístupu k digitalizaci a umělé inteligenci? Jde to nějak zobecnit?
Vzdělávání v oblasti digitálních dovedností se věnuji 15 let. A nikdy dřív jsem nezažila tak velký zájem jako v posledních dvou letech, kdy se umělá inteligence rozšířila mezi běžné uživatele. Troufám si říct, že u neziskových organizací byla sofistikovaná práce s digitalizací a automatizací spíše vzácnost. Na školeních se mi pravidelně stává, že se lidé sice jdou vzdělávat v oblasti umělé inteligence a používání velkých jazykových modelů, ale chybí jim základní digitální gramotnost.
Čím to je, že právě umělá inteligence způsobila větší zájem?
V rozvoji digitalizace vnímám dva milníky. Prvním byla pandemie covidu-19. Lidé se nemohli fyzicky potkávat, takže byli nuceni přejít třeba z ukládání dokumentace na fyzických serverech do správy a řízení v cloudu, aby se jim jednodušeji pracovalo. Nicméně to byl rok 2020 a já i po pěti letech stále narážím na organizace, které nepoužívají Google Workspace, Microsoft 365 nebo jiná řešení, a tím pádem pracují zbytečně složitě.
Druhým milníkem je právě AI. Myslím, že hlavní důvody jsou obrovský marketing a velká uživatelská přístupnost. Pro hodně lidí jde o rychlou zkratku, jak si zjednodušit život. Člověk si povídá svým přirozeným jazykem s chatbotem, který mu dává docela rozumné odpovědi, a nepotřebuje příliš zapojovat mozek, když se mu nechce. Což s sebou nese řadu úskalí, která se snažím odstraňovat v rámci svých vzdělávacích aktivit.
Pokud neziskovky nepojmou AI systematicky, nenastaví si kontinuální vzdělávání v této oblasti a nevrátí se zpátky k digitální gramotnosti, základům kyberbezpečnosti, bezpečného pohybu na internetu a práce s daty, tak si umělou inteligencí můžou dost zavařit.
Kateřina Švidrnochová
Konzultantka & lektorka digitálních dovedností
Kateřina Švidrnochová je zkušená konzultantka, lektorka a pedagožka s více než 15letou praxí v oblasti vzdělávání zaměřeného na digitální dovednosti a nové technologie. Specializuje se na service design a learning design, pomocí kterých implementuje moderní nástroje a generativní AI do interních procesů organizací pro efektivnější práci a inovace. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vede předměty zaměřené na umělou inteligenci.
Kateřina spolupracuje s univerzitami, školami, neziskovými organizacemi i komerčním sektorem na návrzích konkrétních scénářů využití generativní AI dle potřeb klientů. Vede AI akademie a podílí se na tvorbě vzdělávacích programů. Je aktivní členkou technologické komunity GUG.cz a předsedkyní správní rady Světa neziskovek, kde své zkušenosti využívá k podpoře organizací v oblasti digitální transformace a umělé inteligence.
„Přesun organizací do cloudu by měl být povinný“
Kde by měly tyto organizace začít?
Nedávno jsem školila jednu docela velkou neziskovou organizaci působící v sociálních službách. Pozvali mě na AI školení a první dvě hodiny jsem strávila odstraňováním jejich strachu z cloudu. Dodnes vyřizují maily přes webhostingové rozhraní a mají svá data na serveru. Neexistuje, že by si dva lidi otevřeli soubor současně a něco editovali. Od každého souboru jim vzniká x různých verzí, které se potulují po různých počítačích.
Já jsem v tomto docela radikální, přesun organizací do cloudu bych dala jako povinný. Stejně jako základní školení v kyberbezpečnosti a práci s daty, což může znít složitě, ale ve výsledku se to celé točí kolem silných hesel, správce hesel a pořádku v datech. Organizace, které tohle neudělají, nejenže nebudou udržitelné a budou vykonávat práci zbytečně složitě, ale jsem přesvědčená, že jim bude zároveň klesat kredibilita.
V jakém smyslu?
Pokud jsi například větší dárce a rozhoduješ se, komu dát peníze, nejspíš tě bude zajímat, jak fungují procesy v dané neziskovce. Srovnáš si organizaci, která ví, co dělá, s organizací, která to lepí na koleni, i když je na trhu 20 let. V takové chvíli máš dvě možnosti: buď jim kromě finanční podpory pomůžeš s procesy, anebo půjdeš snazší cestou a dáš peníze tam, kde vidíš profesionální zázemí a víš, že je využijí k inovaci a akceleraci.
Vzhledem k tomu, jak rychle se technologie vyvíjejí, není už pro neziskové organizace pozdě do nich naskočit, pokud doteď nezačaly?
Rozhodně lze naskočit kdykoliv. Ti, kteří začnou dnes, to paradoxně můžou mít jednodušší, než kdyby začínali před pěti nebo deseti lety. Nástroje jsou čím dál více uživatelsky přívětivé. Lidé, kteří přecházeli na Google Workspace v roce 2020, měli k dispozici určité funkce a naučili se třeba při organizaci e-mailů nastavovat filtry nebo štítky. V roce 2025, když neziskovka přechází na cloud, má silný důvod se zamyslet, jestli nevyužije placenou verzi. Ta totiž disponuje AI asistentem, který například pomůže e-maily prioritizovat a odpovídat na ně.
Jak souvisí digitalizace s organizační kulturou?
Velmi. Za 15 let, co školím, vídám některé neziskové organizace opakovaně. Část z nich funguje pořád stejně. Bojuje se stejnými démony, kteří se nejčastěji projevují v mezilidských vztazích a leadershipu organizace. Řeší vysokou fluktuaci, nízkou míru inovace služeb, a tím pádem i menší dopad na stále stejnou cílovou skupinu, málo peněz a málo strategie k udržitelnému financování, závislost na grantech, nesystematické vzdělávání zaměstnanců, binec v datech…
Nastavené procesy, které nás vedou k samoučící se organizaci, a nastavený vzdělávací „matrix“ zaměstnanců – bezpečné a kreativní prostředí, kde se lidé rozvíjí – jsou z pohledu organizační kultury mnohem důležitější, než jestli máme placenou verzi ChatGPT.
Na jaké další procesy je třeba se zaměřit?
Opakovaně narážím na to, že lidé v neziskovkách se v inovacích a používání nástrojů cítí sami. Nemají totiž nastavený způsob, jak si předávat know-how a jak si ho v organizaci udržet. Know-how nemá být navázané na konkrétního člověka. Může existovat formou záznamu a být součástí procesu nástupu.
Jenomže onboarding je v neziskových organizacích často spíš úřednický proces než rozvojový. Organizace mají malé kapacity na to, aby disponovaly personálním nebo vzdělávacím a rozvojovým oddělením jako firmy. Mnohdy navíc postrádají základní interní návyky – například řešit operativu jinak než fyzickou poradou, kde sedí tři hodiny 20 lidí a v podstatě pálí čas. Přitom 80 procent záležitostí mohou vyřešit asynchronně díky digitálním nástrojům a AI. A ušetřený čas a fyzická setkání využít na rozvoj, inovace a kreativitu.
„Zásadní dovedností pro fundraising je datová analýza“
Jak využít umělou inteligenci ve fundraisingu?
Když se na školeních ptám fundraiserů, co pro ně znamená fundraising, na prvním místě odpovídají: budování komunity. Na druhém místě, že jde o zásadní činnost pro udržitelnost organizace, v kontextu získávání finančních zdrojů. Ale málo se setkávám s těmi, kteří umí pracovat s daty. A já si myslím, že ve fundraisingu je naprosto zásadní dovedností datová analýza. Pokud chceme budovat komunitu a být udržitelní, tak zkrátka potřebujeme rozumět chování nejen potenciálních, ale i stávajících dárců.
Jen zřídka se setkávám s tím, že by organizace pracovaly třeba s deskriptivní nebo prediktivní analýzou. Že by vzaly historická data a na základě toho, jak se dárci chovali v minulosti, předpovídaly jejich chování v budoucnosti. Jde sledovat i to, jak reagují na různé geopolitické situace.
Jsem přesvědčená, že se fundraising jako profese komunikuje špatně – lidé, kteří do fundraisingu vstupují, si mohou myslet, že jde „jen“ o potkávání se s příjemnými lidmi a budování vztahů. Vůbec se nekomunikují některé tzv. tvrdé dovednosti, které jsou nezbytné, protože na konci fundraisingu nejsou jenom vztahy, ale jsou tam i ty peníze.
Myslíš, že jde tyto dovednosti, jako je práce s daty, nebo jejich absenci zachytit při výběrovém řízení?
Pokud má organizace nastavené vzdělávací procesy a ví, jaké kompetence lidé mají mít, může klidně najmout nadšence, kterého baví povídání si s lidmi a je otevřený seberozvoji. Myslím, že pokud člověka baví se učit a je dostatečně zvídavý, má předpoklad pro to být dobrým fundraiserem.
Působíš v jedné z nejrychleji se vyvíjejících oblastí. Musíš se neustále vzdělávat a aktualizovat svoje znalosti. To zní dost náročně. Jak se udržuješ v obraze a jak naopak vypínáš, odpočíváš?
Na škále silných vlastností podle metodiky Gallup jsem na prvním místě stratég a na druhém sběrač. Já jsem sběrač informací. Velmi mě baví vytvářet si různé databáze know-how, jako takový druhý mozek používám webovou aplikaci Notion. Hodně si filtruji, koho sleduji na LinkedInu, díky čemuž mi vznikl set lidí, od kterých systematicky čerpám know-how a dál s ním pracuji. Zároveň jsem součástí mnoha technologických komunit, online i fyzicky, a pracuji na brněnské Masarykové univerzitě se studenty, kteří neustále přichází s novými nápady.
Jasně, je to náročné, jsem hodně informačně zahlcená, ale protože mě to baví, je pro mě přirozené se neustále vzdělávat. Jsem typ člověka, který potřebuje nasávat informace jako houba. A odpočívám v lese!
Jaké dovednosti lidí pracujících ve fundraisingu a komunikaci budou podle tebe klíčové v roce 2030?
Ovládání technologií a chytrá práce s umělou inteligencí. Datová analytika, a to nejen pro fundraisery, ale i pro markeťáky. Potom stoprocentně kreativita – tím, že se sníží míra operativy, bude mít člověk prostor dělat věci jinak, kreativněji. Kompetence učit se, protože umět se učit opravdu považuji za dovednost. A poslední: odolnost.
Kateřina Švidrnochová vede ve Světě neziskovek AI Leadership akademii. Letošní běh startuje 6. října. Chcete se přidat a naučit se, jak AI strategicky integrovat do práce vaší organizace? Zjistěte více.
Foto: Archiv Kateřiny Švidrnochové
Článek vznikl k příležitosti Česko-slovenské fundraisingové konference 2025, která se koná v Praze v režii Světa neziskovek
