Anketa: Jaký je odkaz 17. listopadu a proč si ho připomínat?

Naděje. Sounáležitost. Křehkost. Válka na Ukrajině. Závazek. Privilegium. Mimo jiné tato slova zaznívala v odpovědi na otázku ohledně významu 17. listopadu, kterou jsme položili lidem nejen z nezisku. Co pro ně znamená, jak ho prožívají a co si z něj brát v roce 2022?

17. listopadu uplyne 33 let od sametové revoluce, která se stala symbolem pádu komunismu a boje za svobodu a demokracii. Na stejné datum připadá také Mezinárodní den studentsva. Co pro vás znamená odkaz 17. listopadu a proč si ho připomínat?

Pěstovat okolo sebe svobodu, radost a poctivost

17. listopad je už tři dekády symbolem, který připomíná mnoha lidem významnou společenskou a politickou změnu. Příklady ze zemí nám blízkých historicky i geograficky však ukazují křehkost svobody a rychlost toho, jak ji lze ztratit. Bez nadsázky vidíme rozdělenou společnost. Události sametové revoluce nám však mohou sloužit jako jasná připomínka toho, že v nelehkých situacích se vyplatí držet pospolu a naslouchat si. Letošní oslavy Korzo Národní jsme proto zaštítili heslem „O svobodu se musíme starat.“ Chceme-li žít ve svobodě, radosti a poctivosti, musíme je okolo sebe pěstovat – doma, mezi přáteli, ve svém městě i ve veřejném životě. Pojďme na 17. listopad společně ukázat na Korzo Národní, že pro nás svoboda není jen prázdným slovem.

Jan Hlaváček

ředitel Korzo Národní

Slavit znamená sdílet radost z naděje

Z tehdejšího pohledu pro mě 17. listopad symbolizuje, že chovat se čestně, odvážně a zachovat si vnitřní svobodu se vyplácí pro to, o co člověk usiluje. Že sny a ideály představují nejen naději, ale i možnost a realitu. Po euforii přišlo zklamání a poznání, jak hluboce jsme byli totalitou zasaženi a ovlivněni, jakkoliv jsme se tomu někteří bránili, a v čem všem jsme podlehli. Slavím dnes proto, abych si společně s přáteli připomněla, že je třeba pečovat nebo usilovat o respekt, svobodu, spravedlnost každý den, v sobě, v rodině, mezi přáteli, s nepřáteli, v sousedství, v přírodě. Slavit znamená sdílenou radost z naděje, z výher Davidů, dosažení nemožného, radosti zrozené z bolestí, chválit pokoru před arogancí. Slavit dává znamení dětem, na čem rodičům záleželo.

Terezie Hradílková

zakladatelka Společnosti pro ranou péči

Stále tu jsou lidé, kteří nemohou svobodně žít

Pro mě osobně jeden z formujících úseků života, kdy se naplnily naděje a já se coby středoškolák cítil součástí úspěšně završeného procesu odstavování hodnotově prázdného, odumírajícího a v mnoha ohledech i umrtvujícího systému. Posílilo to mé vnitřní přesvědčení, že má smysl za všech okolností aktivně směřovat za tím, co vnímám jako pravdivé a živoucí.

Po letech jsem se pak stal součástí neziskové organizace Asistence, možnosti, jak svobodně a přímo participovat ve prospěch řešení naléhavých otázek řešených v minulosti necitlivě a bez ohledu na potřeby konkrétních lidí. A nedořešených ani v současnosti, kdy jsou tisíce lidí s těžkým zdravotním postižením vystaveni neřešitelným výzvám v rámci nedostatečně funkčního systému pomoci. Stále tu ještě jsou velkokapacitní zařízení ústavního typu, stále tu jsou lidé, kteří nemohou svobodně žít a je tu i ta naděje a přesvědčení, že to je možné změnit.

Erik Čipera

ředitel Asistence

Neupínejme se ke krátkodobým a líbivým řešením

Hlavní odkaz událostí 17. listopadu je pro mě hlavně v jedné věci – v sounáležitosti. Mám za to, že bez sounáležitosti by nebylo žádného občanského vzepětí, ať už jde o obranu demokratických hodnot nebo o projevy solidarity. Bez sounáležitosti by nebyly komunity, občanská společnost, zkrátka žili bychom sami pro sebe. A proto jsou myšlenky i způsob sametové revoluce i pro nás v Milionu chvilek stále velkou inspirací.

Mementem toho, že někdy boj proti zlu připomíná boj s větrnými mlýny a že je to téměř vždycky běh na dlouhou trať. Obzvlášť, když je zlo nenápadné, pomalu plíživé. Ale víme, že když vytrváme, nakonec to zlo i díky sounáležitosti porazíme. Díky všem, kdo tento často marně vypadající boj za minulého režimu nevzdali a dovedli nás až k demokratické republice. Díky všem, kdo ho nevzdávají ani teď. A nás všechny prosím, nezahoďme tyto snahy, pečujme o svět a lidi kolem sebe a neupínejme se ke krátkodobým a líbivým řešením. Život je boj, ale krásnej.

Hana Strašáková

mluvčí Milion chvilek pro demokracii

Je nutné připomínat si závazek vůči těm, kteří se za návrat svobody obětovali

17. listopadu se splnil sen několika generací Čechů a Slováků, kteří v době půlstoletí diktátorských režimů toužili po svobodě a demokracii: “Vláda našich věcí se vrátila do našich rukou”. Byla to zároveň příležitost a výzva splnit morální závazek vůči těm, kteří za návrat svobody obětovali léta utrpení v žalářích, případně své životy. Je nutné si stále připomínat tento závazek a ptát se, nakolik ony ruce, do nichž byl vložen dar svobody, byly a jsou pracovité a zodpovědné, nakolik odolaly pokušení korupce všeho druhu.

Nyní je tento den také výzvou vytrvat v solidaritě s Ukrajinou, která za svobodu, nezávislost i holou existenci svého státu a národa a za přijetí do sjednocující se evropské rodiny demokratických států platí neuvěřitelně vysokou cenu. Naší povinností je připomínat Západu, aby nikdy nekapituloval před ruskou snahou po expanzi a imperiální moci, jak před ní kapituloval Edvard Beneš na konci války a Alexander Dubček po okupaci v roce 1968 – na toto kapitulantství jsme strašně doplatili a jeho morální důsledky jsou v naší společnosti patrné dosud. V listopadu 89 jsme se vymanili z vlády jedné strany a z ruského vlivu; nepodceňujme pátou kolonu Ruska, které neprošlo očistnou sebereflexí.

Tomáš Halík

duchovní a profesor Karlovy univerzity

Vítězství nad zlem není snadné, ale stojí za to bojovat

17. listopad, tedy Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, má v naší historii hluboké kořeny a v klíčových momentech 20. století se zásadním způsobem zapsal do historie všech občanů československých občanů, zejména pak mladých lidí. Nese s sebou hodnoty a symboliku, které jsou ve dnešní ruským konfliktem protknuté době vodítkem v nesnadných časech pro českou společnost. Právě v tento den si připomínáme, jak je významné postavit se za správnou věc a bojovat za ideály, které jsou pro naší společnost drahé.

Právě takovýto boj se dnes odehrává na východ od našich hranic, kde se autokratické Rusko snaží zničit na Západ se otáčející Ukrajinu, která se snaží vymanit z jeho područí a pokračovat po cestě demokracie, úcty k lidským právům a společným evropským hodnotám. Jak nám 17. listopad v minulosti ukázal, vítězství nad zlem není snadné, nicméně stojí za to bojovat a vytrvat s nadějí na lepší zítřky. To je myslím odkaz pro dnešní českou společnost a mladé lidí, kteří se mnohdy potýkají s nesnázemi, ale přesto pomáhají daleko více strádající ukrajinské společnosti.

Pavel Havlíček

analytik Výzkumného centra AMO

Šance na budoucnost a sny

Patti Smith zpívá jednu píseň, People Have the Power. Je o snech a síle lidí. Ta síla může být pozitivní, ale i negativní a destruktivní. Záleží na tom, kam ji namíříme. 17. listopad je příběhem pozitivní síly, která měla tu moc protrhnout hráz zahnívajících vod zdejšího českého rybníka s jeho převalujícími se kapry, jimž rvou rybáři v nekonečném proudu krmivo, takže jim stačí jen líně otevírat tlamy. Nemají potřebu zažít tu radost, kdy si vyskočí nad hladinu, nechají se ozářit sluncem, uloví si mušku… Mají tak jedinou budoucnost, kterou jim určuje někdo jiný: Jejich život je čekáním na výlov.

17. listopad je o šanci mít budoucnost. Až do mých devětadvaceti, kdy jsem většinu života prožila v nejhnusnější normalizaci s její šedí, ztrátou hodnot i morálky, prospěchářstvím, donašečstvím, lhaním, nemožností odjet tam, kam odjet chci, bezobsažnou kulturou a celkovým nevkusem, měl člověk na výběr jen dvě možnosti: plout s davem a stejně jako ten kapr pouze bezhlasně otevírat „tlamu“, nebo se stáhnout do „podzemí“, v němž bylo možné mezi inspirativními lidmi a kamarády nalézt to, čeho se tam nahoře nedostávalo.

Listopad 1989 a návrat k ukradené demokracii pro mě znamenal (a dodnes znamená) být při vzniku věcí, které jsou důležité především pro budoucnost, nejen pro přítomnost, a jsou přínosem pro společnost, nejen pro mě samotnou: Od práce v nezávislém médiu, založení waldorfské školy, která funguje již 30 let, možnost být u vzniku některých neziskovek. Tu šanci máme každý, jít za svými sny.

Kateřina Mázdrová

vedoucí redakce vydání časopisu Respekt

Nesamozřejmé privilegium

17. listopad mi zkazil život. Člověk si v klidu uklízel kanceláře masokombinátu, do práce chodil na 20 minut, takže když jsem si pospíšil, měl jsem pod peřinou ještě teplo, když jsem se vrátil z práce. Dospal jsem se do sladka, pak si četl a po obědě v závodce jsem každé odpoledne zkoušel s kapelou. A najednou, abych se snažil, naučil se jazyky, vystudoval, měl ženu a děti - a ještě k tomu dělal práci, která má nějaký smysl, takže je člověku blbý ji flákat. Jdi mi z dílny!

No, dobře, já vím… V kontextu, ve kterém se mě ptáte, tedy „Světa neziskovek“ je 17. listopad symbolem počátku bolestivého společenského přerodu, který vrátil do společenského života a do veřejného prostoru možnost společně s ostatními dělat to, co považuji za správné, tedy „sdružovat se“. A dokonce za tímto účelem zakládat právnické osoby: spolky, kluby, oddíly, nadace a mnohé další. Jde o privilegium, které jsme na 40 let totalitního zmaru ztratili a které vůbec bylo ještě před pár staletími vyhrazeno králi nebo papeži (obrazně řečeno). A tak je občas dobré si připomenout, jak je nesamozřejmé, jak je vzácné a jak je křehké.