Když se někdo rozhodne vypravit na západ Čech, často navštíví Karlovy Vary. Méně lidí se už ale zastaví v Mariánských Lázních, ve městě, které skrývá nejeden poklad. Ať už je to Zpívající fontána, kolonáda Maxima Gorkého či nádherná okolní příroda. Město leží uprostřed hvozdů a kopců, z centra se stačí vydat jakýmkoli směrem a jste v lese, kde na každém kroku narazíte na vyvěrající léčivé prameny. Oko ale bohužel padne také na spoustu zchátralých budov, dříve kaváren, které lemovaly stezky, po nichž se pacienti vydávali na zdravotní procházky.
Ruiny přibývají i v centru města. Před očima tak postupně mizí dříve honosné hotely a vyhlášené restaurace. Zatímco ve Františkových Lázních či Chebu to v sezóně pulzuje, Mariánky zůstávají pozadu. Když zapředete rozhovor s místními, dozvíte se, že to tu moc nežije. Je těžké najít podnik, kam by se dalo vyrazit za kulturou. Kavárny zavírají brzy, město se setměním ztichne, nočnímu životu a mladým lidem to tu příliš nepřeje.
Přesto, když mluvím s předsedou spolku Švihák, který má za cíl vnést do města víc života, slyším na Mariánky samou chválu. Skvěle se tu žije, je tu dechberoucí příroda, snadná dostupnost, bezpečí pro děti. Nadšení a pozitivní přístup z Tomáše Prinze, krajinného architekta, který se ve volném čase věnuje organizaci alternativních kulturních akcí, přímo čiší. Co ho na tom nejvíc baví? A jak se mu daří probouzet město, které navzdory své dřívější slávě dnes tak trochu spí?
Tomáš Prinz
předseda spolku Švihák
Od roku 2019 předseda spolku Švihák, se kterým přináší soudobou živou kulturu do Mariánských Lázní. Profesionální krajinný architekt, amatérský klavírista a pilot. Má rád hudbu, les a moře. Dva teenageři, třetí dítě na cestě.
Tomáši, přistěhoval jste se z Chebu, v Mariánských Lázních žijete s rodinou 14 let. Co Vás sem zavedlo a v čem Vás život v Mariánkách překvapil?
Bylo to jednoduché, manželka je rodačka z Mariánek, poznali jsme se na škole. Po absolvování se nám naskytla dobrá příležitost ke koupi hezkého bytu, tak jsme neváhali. Pro život je to tady skvělé. Děti chodí do školy přes park. Z parku jste za pět minut v okolní přírodě. Město je sympatické svou velikostí, vše je dosažitelné chůzí nebo trolejbusem. Pro mě jako pro krajinného architekta je to navíc skvělé místo pro práci.
Karlovarský kraj však patří mezi nejchudší, je tu nejvíc vyloučených lokalit, málo pracovních příležitostí, mladí lidé odtud odcházejí. Stejně tak tu zrovna nekvete občanská společnost. Co Vás motivuje k tomu věnovat se Švihákovi?
Dává mi to smysl přesně z těchto důvodů, které říkáte. Není tu stmelená společnost, jsme v Sudetech, které mají svá specifika. To se netýká jen Karlovarského kraje, i když ten má nevýhodu, že v Sudetech leží celý. Co se práce týče, tak jsme se ženou nikdy neměli problém práci sehnat. Nezaměstnanost v Karlovarském kraji je sice vyšší než celorepublikový průměr, přesto velmi nízká v porovnání se zbytkem Evropy.
Někdy je to divočina
Spolku se tedy věnujete dobrovolně ve volném čase?
Je to tak, všichni jsme dobrovolníci. Veškeré peníze, které získáme, dáváme do programu, rozvoje, vybavení, techniky a propagace našich akcí.
Kdo všechno Šviháka tvoří?
Docela dost nadšenců, těch nejvíc aktivních je nás dohromady asi 10. Teď po delší době, co se k nám nikdo nový nějaký čas nepřidal a chyběla nám mladá krev, se připojily dvě velmi šikovné aktivní mladé ženy z Mariánek, co se sem vrací na víkendy, tak z toho máme radost.
Mariánky tedy oživují i lidé, kteří zde trvale nežijí?
Je to tak. Třeba Marienbad Film Festival pořádá Zuzka Stejskalová, která zde vyrostla, ale dnes žije v Praze. Festival se zaměřuje na klasický i experimentální film, promítání probíhá v různých opuštěných budovách po městě. Zuzka vždycky přijede, dotáhne všechno do maximální dokonalosti a zase zmizí. Je to úžasný živel. A my jí pomáháme, s čím můžeme.
Zuzana Stejskalová
ředitelka Marienbad Film Festivalu
Co Vás na pořádání filmového festivalu v Mariánských Lázních nejvíc baví?
Zasazování přehlídky do neobyčejných míst města, ze kterého pocházím a prohlubování tím nejen svého povědomí o Mariánských Lázních. Samozřejmě celoroční práce s kreativními lidmi.
Jak hodnotíte letošní ročník, který proběhl na začátku července?
Program letošního ročníku jsme nově pro lepší orientaci rozdělili do 3 sekcí Forum Marienbad, Výběr a Vzory. Naservírovali jsme tak publiku pestrou přehlídku od toho nejprogresivnějšího v přístupech ke kinematografii vzniklého u nás a v zahraničí v posledním roce až po etablované tvůrce vnášející experiment do mainstreamu umělecké kinematografie. Podařilo se nám dotknout se aktuálních témat a dát prostor k jejich prodiskutování. Posílili jsme doprovodný program a získali nová partnerství. Mám radost z mladších kolegů, kteří festival spoluvytváří a rostou s ním.
Co je Vaším snem do budoucna?
Dále vytvářet kultivovanou kulturní akci, která bude odrazovou platformou pro filmové tvůrce a současně projektem reflektujícím spolupráci místních při probouzení potenciálu Mariánských Lázní.
Vypadá to, že když se věnujete alternativní kultuře na malém městě, tak se všichni vzájemně znáte. Jak moc jste ve Šviháku organizovaní? Děláte nějaké pravidelné schůzky?
Většina aktivních lidí ve Šviháku je angažovaná i jinde, naše aktivity se prolínají s dalšími, třeba s letním kinem, pomáháme Knižním lázním nebo právě Marienbad Film Festivalu. Často se potkáváme na různých akcích a provozní věci řešíme operativně. Pravidelné schůzky neděláme. Nechtělo se mi lidi ve spolku příliš svazovat, líbí se mi, že je to tak trochu punk. Když je něco potřeba, tak se prostě sejdeme a řešíme, kdo zajistí ubytování pro hosty, techniku a tak podobně. Všechno vzniká tak nějak organicky. A i když je to před akcí občas frmol a chytáme se za hlavu, že něco nestíháme, nakonec to vždycky dobře dopadne. Lidi si to užívají a my z toho máme skvělý pocit.
Klára Khine
organizátorka festivalu Knižní lázně
Festival Knižní lázně vypukne již 29. 7. 2022. Co by si návštěvníci neměli nechat ujít?
Doporučuji nenechat si ujít celý program! Budou tam autorská čtení, diskuze, dílny, divadla, celodenní program pro děti, komentované procházky, koncerty skvělých zpěvaček Annamárie d’Almeidy a Lucie Piussi a další. Program je na www.kniznilazne.cz a je většinou zdarma.
Na co se nejvíc těšíte právě Vy a proč?
Já se těším na Předvečer Knižních lázní v pátek na Lesním mlýně, je tam vždy skvělá atmosféra. Zajímají mě různá autorská čtení a knižní Pecha Kucha Night, kde se představí inspirativní lidé okolo knih. Těším se i na Stand-up platformy Knihex, která jasně a svěže přiblíží Tajemství knižního provozu. Zvu Vás!
Jaká tři místa stojí za to v Mariánských Lázních navštívit?
Celé lázeňské centrum, které je protkané prameny, kolonádami, altánky a srdce tvoří protáhlý zelený park s upravenými záhony, vzrostlými stromy a vodními plochami. Vede jím Stezka spisovatelů a dendrologická stezka. Zvláštní vztah mám k bývalému hotelu Lesní mlýn, kde nyní funguje hezká kavárna a kterému majitelé postupně vrací původní krásu, a ke kolonádě Ferdinandova pramene, kde se často pořádají skvělé akce. A doporučuji královský zážitek v podobě návštěvy Římských lázní!
Snažíte se aktivně oslovovat nové členy?
Nedovedli jsem si představit, jak by takový nábor měl v reálu vypadat. Všechno zůstává na organické bázi. Kdo chodí často na naše akce, může se postupně zapojovat a podílet se na dalším chodu Šviháka.
Vy sám jste toho příkladem, tak dlouho jste chodil na Švihácké akce, až jste se stal členem spolku a od roku 2019 jeho předsedou. Co Vás na tom nejvíc baví?
Daří se nám nabízet kvalitní program, díky kterému potkávám inspirativní osobnosti, umělce, spisovatele. Organizace takových událostí nás všechny vždy stojí spoustu energie, samozřejmě se nám nevyhýbají ani problémy. Pokaždé se nám to ale povede dotáhnout do konce, lidi jsou nadšení a my taky.
Je něco, co vám práci znesnadňuje?
To je těžká otázka. Napadá mě možná to, že klasicistní kolonáda Ferdinandova pramene, kde působíme, nám nepatří. Je ve vlastnictví soukromé společnosti, největšího poskytovatele lázeňských služeb, který nám ji pronajímá za velmi dobrých podmínek, podporuje naši činnost. Prostor zároveň oživujeme, dělali jsme tam úpravy na vlastní náklady, podlahu, bar. Samozřejmě kdybychom dostávali od města víc peněz na program, tak je snadno využijeme.
Na umělcích nešetříme, zajišťujeme jim ubytování v pěkných hotelech se vstupem do lázní, aby si to tady užili, měli na Mariánky hezké vzpomínky a propagovali město dál. V tom vidím přesah naší činnosti. Nevěnujeme se jen kultuře, ale snažíme se o pozvednutí města jako celku, aby se lesk lázní šířil a přitáhl sem další návštěvníky. Ty doby, kdy sem jezdil Goethe a Mark Twain, anglický král nebo rakouský císař jsou už pryč. I když se možná snažíme dělat, že to tak není, sláva Mariánek není, co bývala. A my bychom chtěli přispět k tomu, aby se postupně navracela. Jsme nově zapsáni v seznamu kulturního dědictví UNESCO, což turismu prospěje, a po covidu navíc přichází oživení. Budoucnost vidím optimisticky.
Oteplit vztahy
Co dalšího je podle Vás nutné změnit, aby se sem lidé rádi vraceli?
Je potřeba začít se aktivně zamýšlet nad tím, co mohou Mariánky nabídnout českým i zahraničním mladým rodinám, návštěvníkům, pacientům i místním obyvatelům. Podle mě by měl být lepší přístup k léčivým zdrojům, procedurám, bazénům, saunám. Často je hotely mají k dispozici jen pro své hosty a je paradoxní, že pro místní obyvatele není tak snadné se dostat do místní sauny. Proto také vzniká naše nová mobilní komunitní sauna POŤME.
To je skvělý nápad! V jakém stavu teď je?
Sauna je již fyzicky hotová, ale není v provozu. Právě probíhá veřejná sbírka, potřebujeme vybrat peníze na mobilní venkovní sprchu, posezení s lehátky a pár drobností. Teď v létě lidi na saunu nemají zrovna myšlenky, ale v září bychom ji chtěli uvést do provozu. První místo, kde ji budou moci zájemci využít, je plánované na Lesním mlýně. A pak bude putovat různě po městě. Líbilo by se nám vyvinout aplikaci, přes kterou by si ji mohl kdokoliv snadno zarezervovat.
Hotel Lesní mlýn byl postaven v roce 1833. V dobách své největší slávy měl 70 pokojů pro hosty, třikrát týdně zde hrála prvorepubliková kapela a tančilo se. Po druhé světové válce se změnil název hotelu na Alhambra, poté se z něj stala zotavovna ROH. V roce 1990 začal pomalu pustnout. 30 let chátral, dokud se ho neujali manželé Kučeraví. Vrhli se do rekonstrukce, zprovoznili kavárnu, pořádají zde tančírny a jiné akce. Díky jejich nezdolnému elánu se tak v Lesním mlýně opět rozezněla hudba. Zdroj: Archiv spolku Švihák
Volnost a nadšení
Co byste doporučil ostatním, kterým v místě jejich bydliště také něco chybí a váhají, jestli se pustit do změn na vlastní pěst?
Určitě si stanovit, kolik času tomu chcete věnovat. Na začátku to bez bezbřehého naivního nadšení téměř nejde. Vždy tam musí být trochu bláznivá energie, která to nastartuje.
Postupem času si ale dejte pozor, aby nedošlo k vyčerpání, a to nejen u vás ale i u ostatních. Ne všichni se třeba budou zapojovat se stejnou intenzitou, tak aby pak nedocházelo k tomu, že se někdo bude cítit ukřivděný, že toho dělá moc a není za to doceněný.
Jak se vám tohle daří ve Šviháku vybalancovat?
My to zatím děláme tak nějak všichni dohromady, není tu nikdo, kdo by měl velkou převahu. Nechci to držet zbytečně moc pevnou rukou, nemám to v povaze a myslím, že to může ostatní lidi spíš přidusit. Vždycky jsem chtěl, aby tu zůstala volnost. Někdy je to možná trochu divočina, ale zase jsme schopni velké improvizace. To, co naši lidi zvládnou vyřešit v rekordním čase, třeba technici, ale i ostatní, je obdivuhodné. Mám dojem, že v zaběhlých organizacích taková míra flexibility zdaleka není.
Je ještě něco dalšího, co byste poradil někomu, kdo chce ve svém městě rozjet nový projekt?
Určitě bych doporučil programy Nadace Proměny Karla Komárka. Získali jsme od nich grant právě na komunitní saunu a spolupráce s nimi je perfektní. Kromě finanční podpory nám pomohli s řízením projektu, rozpočtem, marketingem. Velmi se mi líbí jejich pozitivní přístup a propojení s odborníky, kteří nás inspirovali na mnoha úrovních. Kromě této nadace, a jiných soukromých dárců, se k vám jistě neobrátí zády ani vaše město, kraj, nebo třeba Ministerstvo kultury. Zejména, pokud vaše činnost bude dlouhodobějšího charakteru.
Rodině Hnátkových v Mariánkách chybí stezky na inline brusle a místo na skateboarding. Angažují se ve spolku Spariders, který vznikl za účelem vybudovat skatepark. Mají již vybraný a městem schválený pozemek pro výstavbu i stavební dokumentaci. Jedinou překážkou v realizaci jsou momentálně finance. Zdroj: Hana Štiková
Na závěr přemýšlím nad tím, zda se tu k občanské angažovanosti vedou už děti ve škole? Aby se v nich rozvíjel pocit odpovědnosti za místo, ve kterém žijí a měly chuť samy něco tvořit? Máte dvě děti, postřehl jste u nich ve škole takové tendence?
Na základní škole jsem takové snahy moc nevnímal, na gymnáziu už je to lepší. Syn má učitele dějepisu a učitele matematiky, kteří je vedou ke kritickému přemýšlení, z toho mám dobrý pocit. Uvažovali jsme, že bychom v rámci Šviháka navázali s místním gymnáziem těsnější spolupráci. Koneckonců skoro všichni členové z řad místních rodáků jsou absolventi gymnázia. Přáli bychom si, aby se zapojovali už studenti a vysokoškoláci, co se vrací na víkendy domů. A úplně ideální by bylo, kdyby se po studiích vrátili natrvalo, chtěli tu žít a vzali budoucnost města do vlastních rukou.
