V českém mediálním prostoru se o ochraně klimatu většinou mluvilo skrze technická data, vědecké grafy nebo radikální protesty studentů. Iniciativa Klimababičky do hry vnáší nový prvek. Mezigenerační solidaritu.

Pro Yvonnu Gailly, dlouholetou tvář českého ekologického hnutí a ředitelku institutu Veronica, nebyla klimatická krize nikdy jen fyzikální rovnicí, i když ji jako fyzička studovala už v 80. letech. Skutečný zlom přišel ve chvíli, kdy se vědecké milníky o oteplování planety protnuly s rodinným kalendářem. „Sledujeme téma v kontextu toho, že se z nás stali prarodiče. Přestáváte myslet na milníky jako ‚kdy půjdu do důchodu’, a najednou je tu zodpovědnost za vnoučata,“ vysvětluje.

Zároveň ale podle ní nejde o to vytvářet izolované seniorské projekty, ale stát se oporou pro mladší generace, které se v krizi cítí osaměle.

Zatímco v roce 2014 v německé Lužici viděla stovky seniorů a seniorek v lidských řetězech proti těžbě uhlí, v Česku byl tento typ aktivismu donedávna neviditelný. Impulsem k založení Klimababiček bylo i hnutí Fridays for Future v roce 2019. „Uvědomila jsem si, že tam naše role není jako zkušený expert, ale že jsme vůči nim prostě generace jejich babiček. Že jim musíme vyjádřit pochopení. Potkali jsme se s mnoha i staršími lidmi z Německa a já jsem si uvědomila, že je normální, aby u protestů byly všechny generace. U nás to zatím nebylo zvykem.“

Dnes se k iniciativě hlásí desítky žen i mužů, ačkoliv název „Klimababičky“ si ponechali pro jeho symbolickou sílu. „Cena propojení je v tom, že takových lidí kolem vás není moc a pocit, že nejsem sama taková ‚potrhlá babička‘, je důležitý pro uvědomění si, že podobně uvažuje hodně lidí,“ vysvětluje Gailly s tím, že se k nim hlásí pestrý mix lidí, od vědkyň po bývalé členky Strany zelených.

„Když jsem o tom mluvila s kamarády, kolega mi poslal informaci o švýcarských seniorkách ještě předtím, než se začaly soudit u soudu pro lidská práva. Začala jsem si toho všímat v Rakousku a Německu. Propojení s dalšími se podařilo v loňském roce na jaře, když jsme to zveřejnili v našem zpravodaji. Ozvala se Anna Hradilková, spoluzakladatelka Pražských matek. To byl impuls k tomu, abychom se setkaly a začaly to stavět na nohy.”

Inspirace v KlimaSeniorinnen i Grandparents for Future

V Evropě sdružuje podobné iniciativy síť European Grandparents for Climate (EGC). V mnoha evropských zemích totiž už dávno senioři a seniorky nejsou jen podporovateli, ale významnými hybateli právních a politických změn.

Švýcarsko: Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a lidská práva

Skupina více než 3 000 žen s průměrným věkem 73 let předloni dosáhla historického milníku. U Evropského soudu pro lidská práva vyhrály spor proti švýcarské vládě. Argumentovaly tím, že starší ženy jsou kvůli vlnám veder, které klimatická změna zintenzivňuje, přímo ohroženy na životě a zdraví. Soud jim dal za pravdu: netečnost státu v ochraně klimatu je porušením lidských práv.

Norsko: Besteforeldrenes klimaaksjon

V Norsku funguje Klimatická kampaň prarodičů už od roku 2006. Mají tisíce členů a silný politický vliv. Jejich unikátnost spočívá v tom, že propojují etiku s bohatstvím země. Argumentují, že Norsko jako vývozce ropy má morální dluh vůči budoucím generacím. Členové nosí typické červené pletené čepice, které se staly symbolem laskavého, ale neústupného odporu.

Rakousko a Německo: Omas for Future a Grandparents for Future

V německy mluvících zemích je tradice občanské angažovanosti lidí v seniorním věku velmi silná. Často se propojují témata klimatu a ochrany demokracie. Yvonna Gailly připomíná, že tito lidé často pochází původně z právnického, lékařského nebo vědeckého prostředí a své odborné know-how v důchodu propůjčují neziskovému sektoru pro advokační činnost.

Velká Británie: Our Grandchildren’s Climate

Britská větev několika podobných organizací se soustředí na takzvaný divestment. Tlačí na banky a penzijní fondy, aby přestaly investovat úspory seniorů do fosilního průmyslu. Ukazují, že prarodiče mají v rukou obrovskou ekonomickou sílu, kterou mohou využít jako páku.

USA: Bouře mých vnuků

Klimatolog James Hansen, autor knihy Bouře mých vnuků, se stal ikonou hnutí prarodičů, když začal otevřeně přemýšlet o tom, co odpoví vnoučatům až se zeptají, co dělal v době, kdy už vědecká komunita s ním v čele znala všechna fakta.

Specifika českého prostředí: Boj s dezinformacemi a „mocí u volantu“

Pro české Klimababičky je situace o to těžší, že operují v prostředí, kde je občanský sektor obzvláště v poslední době terčem politických útoků. „Málokde se o klimatické krizi mluví tak chabě jako u nás. Někdy se slyším říkat, že se toho děje mnoho, ale svět spěje k horšímu. Křivka emisí už dávno měla klesat, místo toho leze nahoru. Ti, co jsou ,u volantu’, ničí občanskou společnost primitivními nálepkami. Je to prázdnota, která si neuvědomuje přínos sektoru pro společnost,“ konstatuje Yvonna Gailly.

Přesto vyzdvihuje práci těch, kteří se snaží fakta komunikovat korektně. Od odborníků, jako je profesor Miroslav Trnka, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd a Mendelovy univerzity, po lidi ze specializovaných redakcí v médiích v čele s nositelem Ceny za komunikaci klimatu Janem Kalibou.

„Cítíme často vděčnost mladších lidí, což je nezasloužené. Vypovídá to o tom, že nenacházejí dostatek pochopení jinde. To, s jakou úlevou přijímají naši podporu svých požadavků, člověka úplně zavalí. Jsou převálcovaní populismem a vykládáním o důchodech. Nedokázali si představit, že o tom starší lidé uvažují podobně,” dodává.

Yvonna Gailly zdůrazňuje, že aktivní zapojení je nejlepší prevencí proti environmentálnímu žalu a pocitu bezmoci. „Jediné doporučení, jak se vyrovnat s těžkostí světa, je být aktivní součástí změny. Zapojte se do činorodého konání, spolku nebo skupiny. Je to jediný lék.“

Klimababičky jsou teď ve fázi budování vlastního obrazu v očích odborné i široké veřejnosti a chystají se potkávat hlavně regionálně. Na webu visí jejich prohlášení a zároveň se završila snaha o propojení s evropskými seniory, European Grandparents for Climate. „Setkávám se s nimi online, bývá tam i třicet lidí z mnoha zemí, my jsme ti nejvýchodnější,“ uzavírá Yvonna Gailly.

Yvonna Gailly

Je babičkou pěti vnoučat.

Vystudovala fyziku na Masarykově univerzitě, o občanské společnosti se dovídala v brněnské Podzemní univerzitě. V roce 1984 se na Konferenci evropských fyziků v Praze seznámila s problémem globálního oteplování. Od té doby se spolu svým mužem věnuje osvětě, vzdělávání i praktickým krokům k ochraně klimatu, podporuje klimatické aktivisty.

Po revoluci a mateřské dovolené začala pracovat v Českém svazu ochránců přírody, v organizaci Veronica. Stála u zrodu ekologického poradenství v Československu. Je ředitelkou Ekologického institutu Veronica a spolutvůrkyní komplexu ekologických projektů v obci Hostětín, který provází na cestě k dekarbonizaci.

V roce 2006 získala Cenu Josefa Vavrouška a v roce 2024 obdržela z rukou prezidenta medaili Za zásluhy o stát 1. stupně.

Máte tipy na témata, chcete nám dát zpětnou vazbu na redakční obsah? Vyplňte krátký dotazník. Děkujeme! Vaše zpětná vazba nám pomůže dále zkvalitňovat naši práci.

Foto: Klimababičky, archiv Yvonny Gailly