Šimon Fiala
Přátelé Nuselských schodů
V průběhu studií sociologie navštívil Anglii, Jižní Koreu a Kanadu. Obzvlášť v Kanadě se zhlédl v práci s veřejným prostorem a rozhodl se trochu místní mentality přenést na pražské Vinohrady, kde bydlel. V roce 2016 založil iniciativu Přátelé Nuselských schodů. Pracuje jako analytik ve výzkumu trhu.
Už nějakou dobu proměňuješ ráz Nuselských schodů. Založil jsi na Facebooku skupinu Přátel Nuselských schodů, pořádáte sousedská setkání, uklízíte odpadky, sázíte květiny. Co tě na tom všem baví?
Ze začátku mě nejvíc bavilo na Facebooku tematizovat to místo. Bylo hodně zanedbané a nikomu to nepřišlo divné. Já se z toho snažím udělat téma, o které se lidi budou zajímat. Chci lidem ukázat, že Nuselské schody jsou architektonický skvost a vzácný veřejný prostor v nejhustěji zalidněné čtvrti města. Vím, že to tak je a chci o tom přesvědčit všechny, kterých se týká.
Proč se tolik snažíš zrovna o tu digitalizaci?
Je to způsob, jak místo zpřítomnit a být tam, i když tam fyzicky nejsem. Můžu sdílet věci s lidmi, kteří se tam pohybují o hodinu později, aniž bych se s nimi musel scházet. Sice se také jednou za čas sejdeme a uděláme akci, ale pak se zase nějakou dobu nevidíme. Já s nimi chci být v dlouhodobém kontaktu. Usnadňuje to taky realizaci nápadů druhých. Jedna kolegyně se třeba zajímá o divoké kočky, které potřebují kastrovat. Díky této platformě to může začít snadno řešit. Je to možnost, jak se kdokoli může začít angažovat.
Co bys doporučil někomu, komu něco ve svém okolí vadí a chce to změnit?
Důležitá je dobrá kauza, která je chytlavá a může někoho zajímat. Zmapujte si, kdo tam působí, co v okolí funguje za podniky. Pobavte se s nimi o tom, co vás zajímá a do čeho by byli ochotní se pustit. Vymyslete si první projekt a vyzkoušejte si, jestli vás to baví a jestli o to mají ostatní zájem. Založte facebookovou skupinu, dostaňte do ní lidi a udržujte je aktivní.
Co Přátele Nuselských schodů drží pohromadě?
Donedávna jsem to byl hlavně já. Občas se ke mně na dílčí aktivitu někdo přidal. Teď jsme tři, kteří jsme motivovaní iniciativu dlouhodobě držet v chodu. Respektujeme, že to je dobrovolná práce, a když někdo z nás nemá čas něco udělat, tak se tomu přizpůsobíme. Nejvíc nás spojuje to, že jsme se rozhodli něco změnit, naplňuje nás to a baví.
Jak to vidíš do budoucna? Budete pořád fungovat neformálně nebo časem založíte spolek?
Fungujeme jako neformální iniciativa. Zakládat organizaci jsme nepotřebovali. Ani když jsme sháněli granty, nikdo to zatím nevyžadoval. To, že máte spolek, nic negarantuje - hlavní je motivace lidí něco dělat. Osobně bych si přál, aby to po mně časem někdo převzal. Přestěhoval jsem se, a tak by bylo fajn, kdyby se toho ujal někdo, kdo tam bydlí a má s místem větší kontakt než já.
Spolupracujete s Magistrátem hlavního města Prahy?
Zatím dost abstraktně. Nuselské schody, ačkoliv mají charakter náměstí, městského korza, jsou vedené jako komunikace. Když jsme tam chtěli udělat akci a zařídit zábor, tak po nás magistrát chtěl posudek dopravní policie. Patří mu většina okolních pozemků a nechává je ladem. V naší moci nejspíš není ho příliš ovlivnit, aby dělal něco víc.
A jak se k tomu staví městská část?
Před rokem jsme šli na radnici s tím, že jeden konkrétní pozemek u Nuselských schodů v jejich správě je zanedbaný a je to velká škoda. Ptali jsme se, jestli s tím chtějí něco udělat. Řekli nám, že ne. Pokud prý chceme, máme to udělat sami a můžeme požádat o dotaci. Nachystali jsme žádost, přišli jsme s návrhem zahradního architekta a vypracovanými plány. Řekli nám, že tam přece nemůžeme začít něco stavět, že to musejí udělat oni. Nakonec jsme se dohodli. Městská část udělá část, my zbytek.
Taky jsem řešil graffiti na kapličce. Investiční odbor na to najímá společnost, která je může umýt. Kaplička má ale porušenou fasádu, kterou by bylo záhodno opravit. Volal jsem jim a oni mi odpověděli, že se to nechystají dělat, protože k tomu nedostali podnět. Ptal jsem se, kdo ho musí dát? A oni, že kdokoliv. Zpracují ho a teprve pak začnou jednat. Dosud tedy kaplička chátrala, protože se nikdo oficiálně neozval.
Je někdo, komu se vaše aktivity nelíbí?
Občas řešíme konflikty. Chtěli jsme třeba část pozemku uzavřít pro psy a postavit tam nízký plot, což se setkalo s nesouhlasem. Jindy jsme byli osočeni, že našimi aktivitami privatizujeme veřejný prostor. Pak chceme omezit parkování aut na chodníku, ale někteří místní tam prostě parkovat chtějí.
Připravte se na to, že proměny veřejných míst vyvolají různé reakce. Ne vždy argumenty lidí, kteří jsou proti, stojí na pevných základech. Jindy je potřeba vzít je v úvahu a změnit plán. Důležité je nenechat se odradit a neztratit vůli a chuť to dotáhnout.
Kdo další taky vstupuje do hry?
Počítejte s tím, že se k vám začnou zapojovat lidé s úplně různými názory a pohledy na věc. Někdo je radikální ekolog, někdo nechce nic měnit, jiný chce vycházet vstříc lidem bez domova a to se druhým nelíbí. Ozývá se spousta hlasů, někdy je těžké se vzájemně dohodnout a možná se nikdy vzájemně úplně nepochopíte. Když ale motivaci těchto lidí nevyužijete, ztratíte důležitou energii, která je pro místo a celou změnu důležitá.
Kdybys mohl mávnout kouzelným proutkem a cokoliv změnit, jak by teď Nuselské schody vypadaly?
Přišel by tam architekt nebo urbanista, třeba z Institutu plánování a rozvoje Prahy, a místo by přeměnil s respektem k historickým strukturám, ale s důrazem na moderní město, kde se dá příjemně trávit volný čas. Dřív Nuselské schody sloužily jako spojnice Vinohrad s Vinohradským nádražím, které dnes neexistuje. Nové pojetí toho místa ale nikdo neřeší.
Mým snem je, aby se to tam změnilo po vzoru newyorského High Line Parku. Ten vznikl přeměnou staré dopravní dráhy v exkluzivní místo s novou funkcí. Je tam plno zeleně, město je na to hrdé a jezdí se na to dívat architekti z celého světa. Tohle by mohl být případ i Nuselských schodů.
