Když se Česko řadí na poslední místa v Evropě v podílu obyvatel s vysokoškolským vzděláním, něco se děje. Když méně, než jedno procento studentstva pobírá sociální stipendium – nejméně v celé EU – už je jasné, že systém nefunguje. Konkrétní čísla jsou alarmující: sociální stipendium ročně pobírá jen 400-600 studentů z celého Česka. Nadace Albatros, která každoročně podpoří více než 700 studujících středních a vysokých škol a za téměř deset let svého působení vydala na podporu vzdělávání téměř 100 milionů korun, se rozhodla tuto realitu změnit.
Praxe ukázala systémový problém
Po letech poskytování stipendií sociálně znevýhodněným studentům a studentkám, jejichž počty se stále zvyšovaly, si vedení nadace uvědomilo, že je třeba změny v systému. Čísla byla znepokojující. Zatímco nadace v rámci svých podpořených stipendijních programů pomáhala desítkám vysokoškolských studentů ročně, věděla, že počet potřebných byl stonásobně vyšší.
„Zkušenost byla taková, že pro všechny námi podpořené studující jsou základní překážkou vysokoškolskému studiu finance. V průběhu let jsme zjistili, že existuje státní program sociální stipendia, na který ale z našich studentů dosáhne jen každý pátý. Ukázalo se, že program je špatně nastavený a ve skutečnosti moc nepomáhá,” vysvětluje ředitelka Nadace Albatros Jindra Marešová.
Hranice pro získání státního sociálního stipendia byla nastavena na pouhých 1,5násobek životního minima – tedy maximálně 25 704 korun měsíčně pro čtyřčlennou rodinu. Měsíční náklady na studenta na vysoké škole přitom činí 9 tisíc až 14 tisíc korun.
„Když má rodina příjem kolem 26 tisíc korun měsíčně, nedokáže svému dítěti zaplatit studium na vysoké škole. Takové rodiny řeší, jak pokrýt základní potřeby – bydlení, jídlo, oblečení. O financování studia se ani nemůže uvažovat,” popisuje realitu bývalá stipendistka nadace a dnes koordinátorka programu pro stipendisty Nadace Albatros Denisa Maková.
Od nápadu k příležitosti
Nadace Albatros dlouhodobě cítila potřebu změnit v Česku přístup k sociálním stipendiím, ale naplno se tomu začala věnovat až v roce 2024. „Měli jsme představu, že jednou dosáhneme změny zákona,“ říká Jindra Marešová. Původně chtěla nadace postupovat opatrně – otestovat vyšší podporu ve vlastních stipendijních programech a zmapovat situaci na vysokých školách. Zvažovala také, že začne spolupracovat s některými vysokými školami na rozšíření stipendijní podpory i pro studenty, kteří sice mají vyšší příjem než 1,5násobek životního minima, ale přesto si studium nemohou dovolit a kvůli zákonnému limitu na žádné stipendium nedosáhnou.
„Začali jsme také zjišťovat, jestli univerzity vědí, kolik mají studentů, kteří jsou na hranici této podpory. A přišli jsme na to, že tato data vysokým školám chybí. Některé ale zohledňovaly širší okruh studentů v případě ubytovacího stipendia, kdy stanovují hranici 3,4násobku životního minima,” popisuje Marešová. Právě tato částka se nakonec stala cílem kampaně – odpovídá hranici pro nárok na přídavek na dítě.
Nadace navázala spolupráci s Advokačním fórem Nadace OSF a domluvily se na naplánování advokační kampaně a postupných krocích. Vývoj byl ale mnohem překotnější. „Začali jsme hledat další partnery, kteří by do prosazení změny šli s námi. Zjistili jsme, že o potřebě plošného navýšení sociálního stipendia již nějakou dobu jedná Studentská komora Rady vysokých škol a díky nim jsme zjistili, že se takový návrh objevil v prvních verzích novely vysokoškolského zákona, který se v té době chystal do Sněmovny. Návrh ale neprošel přes připomínky Ministerstva financí,” pokračuje Jindra Marešová.
Sestavení týmu a advokační strategie
Novela zákona o vysokých školách byla ve velmi pokročilém legislativním procesu a sociální stipendia v něm byla beze změny. I tak byla ale nadace od pozdního jara 2024 pohlcena možností dosáhnout na změnu. Začala fáze intenzivních konzultací s Advokačním fórem Nadace OSF. „Štěpán Drahokoupil nám dodal odvahu, utvrdil nás v tom, že otevřený proces novely je příležitost, které bychom se neměli vzdát,” vzpomíná Jindra Marešová.
Advokační expert Štěpán Drahokoupil doplňuje: „Dříve než jsme se pustili do plánování strategie pro advokační kampaň k sociálním stipendiím, tak jsme si popsali, v jakém jsme politickém kontextu a co se dá prosadit. Shodli jsme se, že není co ztratit, minimálně můžeme téma dostat do větší pozornosti a připravit si pole pro advokační práci před dalšími parlamentními volbami na podzim 2025.”
Nadace si stanovila jasný cíl: zvýšit hranici z 1,5 na 3,4násobek životního minima. „Definovali jsme si argumenty pro tuto změnu, dávali jsme dohromady všechna dostupná data, která máme z vlastních programů a která jsou k dispozici za celou Českou republiku. Datovou oporou byl jednoznačně PAQ Research a argumenty jsme mohli opřít o studii CERGE Finanční podpora vysokoškolských studentů, Rekonstrukce nutná v České republice z roku 2021. Jde o nejkomplexnější studii, která popisuje, co chybí a všechny informace v ní obsažené stále platí,“ popisuje dále ředitelka Nadace Albatros.
Štěpán Drahokoupil zdůrazňuje význam kombinace tvrdých dat s osobními příběhy: „Obojí je třeba a nezbytné. Jen s ‘dobrou myšlenkou’ moc lidí nepřesvědčíte. Bylo důležité ukázat, kolika studentů se problematika týká. A také představit konkrétní příběhy lidí. Na nich si totiž lépe uvědomíme, o čem se pak v důsledku hlasuje.”
„Pak jsme si definovali klíčové hráče, v advokační práci se tomu říká mapa klíčových hráčů, říkali jsme si, koho k tomu oslovit, kdo je potenciální spojenec a kdo má zároveň moc to někam posunout,” pokračuje v popisu strategie Drahokoupil.
Pro profesionální lobbing si nadace prostřednictvím Advokačního fóra Nadace OSF zajistila spolupráci s organizací Lobbio a s analytičkou Patricií Petrekovou. Díky tomu mohla organizace oslovovat vybrané klíčové hráče. „Naším cílem bylo přesvědčit někoho z poslanců a poslankyň, aby podali pozměňovací návrh s naší ideální variantou a našli pro takový návrh dostatečnou politickou podporu. Postupně jsme s touto problematikou oslovili zástupce celého politického spektra a našli si spojence,“ popisuje Petreková.
V té době už měla nadace připravený základní one pager – jednostránkový dokument s klíčovými argumenty a daty, který byl základním materiálem pro schůzky s poslanci a poslankyněmi.
První velké zklamání, druhá šance a mobilizace médií
Kampaň začala slibně. „Jednali jsme s poslanci Janem Berkim (STAN) a Davidem Šimkem (KDU-ČSL), kteří byli ochotni podat pozměňovací návrh k novele zákona o vysokých školách. Pak ale přišla studená sprcha. Na jednání Garančního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu vystoupil zástupce MŠMT který řekl, že si MŠMT uvědomuje potřebu zvýšit okruh studentů, zlepšit podporu a že už nějakou dobu jednají s MPSV, které si podporu studentů převezme. Na MŠMT na to nebyly finance a vysoké školy o to také nejevily zájem. Sociální stipendia byla tedy z novely VŠ zákona zcela vyřazena a stěhovala se na MPSV. Vypadalo to tak, že na sociálně znevýhodněných studentech skutečně nezáleží,” vzpomíná na pocit zmaru Jindra Marešová.
Tým to ale nevzdal. Agenda se, ovšem bez přislíbených změn, přesunula pod zákon o státní sociální pomoci, což znamenalo oslovit nový výbor – Výbor pro sociální politiku. „Řekli jsme si, že v naší práci pokračujeme. Aspoň víme, pod jakým zákonem agenda sociálních stipendií bude a opět jsme se vrhli do schůzek s poslanci a poslankyněmi,” pokračuje Marešová.
Štěpán Drahokoupil zdůrazňuje význam vytrvalosti: “Je důležité nenechat se odradit jednotlivými dílčími neúspěchy a pokračovat dál. Disciplína systémových změn není běh na krátkou trať, ale spíš maraton.”
V této fázi začala nadace intenzivně pracovat s médii a veřejností. „Během projednávání této novely, která je rozsáhlá, bylo téma sociálních stipendií slyšet na každém výboru,” popisuje Marešová mobilizaci pozornosti. Nadace pravidelně informovala o kampani na svých sociálních sítích a oslovila vybrané novináře, aby téma udržela ve veřejném prostoru.
Dalším krokem bylo oslovení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky a členů Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny prostřednictvím otevřeného dopisu, který podpořilo sedm organizací – vedle Nadace Albatros také Člověk v tísni, Nadační fond Verda, Romea, Platforma pro včasnou péči, Society for All a Studentská komora Rady vysokých škol. Dopis zveřejnili s blížícím se projednáváním a získal širokou mediální pozornost.
Vystoupení studujících mění atmosféru
Výrazný moment kampaně přišel při zasedání Výboru pro sociální politiku v únoru 2025. „K získání podpory a sympatií bylo klíčové vystoupení některých našich studentů na zasedání výboru pro sociální politiku, kde sdělili svoje životní a studijní příběhy a zdůraznili, jak jim v příbězích velmi pomáhají stipendia od naší nadace a jak moc je potřeba, aby se taková podpora dostala i k dalším mladým lidem. Tento okamžik byl nesmírně důležitý,” hodnotí Marešová.
Denisa Maková, která díky stipendiu nadace dokončila vysokou školu, se rozhodla vystoupit před poslanci a podělit se o svou zkušenost: „Za ekonomicky znevýhodněné vysokoškolské studenty jsem hovořila o realitě, jak je v praxi těžké získat nárok na státní sociální stipendium. Řekla jsem, že de facto stát, ale ani univerzity se studenty, kteří nemají finance na studium vysoké školy, nepočítají.”
„Ztrácíme tak talentované mladé lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí, kteří mají na to dosáhnout vysokoškolského vzdělání, ale jen díky nedostatku financí a špatně nastaveným podmínkám státní podpory, se jejich sen o vysokoškolském vzdělání rozplyne,” vysvětlila poslancům konkrétní dopady současného systému.
Výsledek byl bezprecedentní. „Absolutně jsme to nečekali, ale na konci vystoupení všichni tleskali. Všechny to zasáhlo,” vzpomíná Denisa Maková. Patricia Petreková také potvrzuje výjimečnost okamžiku_: „Po příspěvku Denisy zazněl potlesk. Bylo to pro mě poprvé, co se na výboru tleskalo, myslím, že to zúčastněnými, včetně pana ministra, skutečně rezonovalo.”_
Finální fáze a dramatické hlasování
Začátek roku 2025 přinesl finální fázi. Těsně před projednáváním v Poslanecké sněmovně byly podány tři pozměňovací návrhy s různými variantami navýšení koeficientu. Nejambicióznější požadoval navýšení na 3,4násobek životního minima, střední na 2,5násobek a nejkonzervativnější na 2násobek životního minima.
„Během projednávání dostaly pozměňovací návrhy velkou podporu i od opozice, nicméně 3,4 neprošel výrazně, 2,5násobek neprošel o čtyři hlasy včetně některých z těch, kteří byli podepsaní po návrhy. To bylo zajímavé,” popisuje dramatické hlasování Marešová. Nakonec prošel návrh na 2násobek životního minima, který rozšíří okruh příjemců sociálních stipendií z nynějších 400-600 na několik tisíc studentů a studentek ročně.
Štěpán Drahokoupil hodnotí proměnlivost parlamentního jednání: „Jeden týden nebylo jisté nic a druhý byly na stole celkem tři pozměňovací návrhy, a to od jednoho, co byl zcela ideální, až po ten, který byl schválen. Tato situace ukazuje, jak hodně nepředvídatelná a dynamická umí být advokační práce a rozhodovací procesy v parlamentu.”
Rady pro další organizace
„Nebojte se toho chopit, jděte do toho naplno, dejte tomu prioritu a nebuďte v tom sami. Hledejte spojence, kteří mají stejný zájem“ radí Jindra Marešová organizacím, které zvažují vrhnout se na pole advokacie.
Štěpán Drahokoupil zdůrazňuje důležitost přípravy a vysvětluje základ úspěšné advokační práce: „Vše stojí na dobré přípravě. Avšak zde bych rád vypíchl dvě věci, které se ukázaly jako klíčové. Zaprvé sledovat příležitosti a nebát se je zkoušet, byť mohou někdy vypadat i jako nerealistické. Zadruhé: vytrvat. Protože se jednalo o advokační kampaň za změnu zákona, základní aktivitou byly jednotlivé schůzky s lidmi ve Sněmovně. Práce spočívala v přípravě stručných podkladů, následných schůzkách, vysvětlování, proč je současný stav neúnosný a jak ho změnit. V této kampani se potvrdilo, že osobní schůzky s poslanci a poslankyněmi jsou základem kvalitní advokační kampaně.“
Změna sice nepřinesla vše, co si nadace přála, ale ukázala, že i relativně malé organizace mohou ovlivnit legislativu a docílit systémové změny. A hlavně – vytvořila precedens pro další advokační práci. „Je to hozená kotva, po které se dá stoupat výš,” uzavírá optimisticky Jindra Marešová.
Co se podařilo
16. května 2025 prezident Petr Pavel podepsal zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o dávce státní sociální pomoci. Změny v sociálních stipendiích jsou součástí rozsáhlé reformy sociálních dávek, takzvané “superdávky”.
- Hranice pro nárok na stipendium se zvyšuje z 1,5násobku na dvojnásobek životního minima
- Přístup získá asi 6 000 studujících VŠ – to je 10x více než dnes (původně jen 400-600 studentů)
- Stipendium bude nově nárokovou dávkou – konec boje s byrokracií (zájemci o stipendium nebudou muset hledat podmínky pro stipendium a termíny na webech VŠ, podávat přihlášku, dokládat potvrzení od úřadu práce o výši přídavku na děti/příjmu rodiny apod., ale vše by mělo být součástí systému Jenda od Úřadu práce)
- Změna platí od září 2027
Tato změna je významným krokem k rovnějším příležitostem ve vzdělávání, za který Nadace Albatros společně s dalšími organizacemi bojovala. Přestože nadace původně usilovala o vyšší hranici (3,4násobek životního minima), i tato změna pomůže sociálně znevýhodněným studentům při studiu.
Článek vznikl ve spolupráci Nadace Albatros, Advokačního fóra Nadace OSF a Světa neziskovek.
Foto: Nadace Albatros
