Akademie vznikla v roce 2020 jako přípravný kurz pro studující, kteří na svých školách organizovali oslavy 17. listopadu. Dnes je z ní akreditovaný program celoživotního vzdělávání Univerzity Karlovy a prostor, kde se mladí lidé učí měnit nápad v konkrétní dopad. V průběhu pěti víkendových setkání od září do května poznají své silné stránky, naučí se rozvíjet projekty, pracovat v týmu a mluvit o hodnotách, které tvoří základ demokratické společnosti.
Každý rok projde akademií kolem 140 celoročních studentů z celého Česka a dalších 400 studentů a studentek účastnících se jen vybraných workshopů. Pro mnohé je to první zkušenost, kdy mohou své nápady skutečně realizovat, ať už jde o iniciativu na škole, environmentální kampaň nebo lokální komunitní projekt. Cílem organizátorského týmu je teď rozšířit akademii do všech krajů republiky a vytvořit síť absolventů, kteří se budou potkávat i po skončení programu. „Chceme, aby studenti mohli růst ve svém regionu, ale zároveň byli součástí větší, propojené komunity,“ říká projektová manažerka Akademie Díky, že můžem Dorotea Mejstříková.
Akademie Díky, že můžem stejnojmenné neziskové organizace je poměrně komplexní vzdělávací program, kterým studující procházejí v průběhu celého roku. Proč jste se pro tento formát rozhodli?
Mladí lidé mají skvělé nápady a chtějí měnit svět, ale často pro to nemají prostor, podporu a dovednosti. Potřebují živnou půdu, aby svoje nápady převedli do praxe. A tak jsme chtěli vytvořit prostředí, ve kterém je to možné – akademii pro středoškoláky a čerstvé absolventy středních škol, která nejen inspiruje, ale hlavně poskytuje konkrétní nástroje a zkušenosti.
Naším cílem je pomoct studentům odpovědět na zásadní otázky: kdo jsem, co chci dělat a s kým můžu změnit svět. Dáváme jim nástroje, o kterých se dost často neučí ve škole, jako jsou projektový management, komunikační dovednosti, prezentační dovednosti, leadership. Ukazujeme jim, jak vést projekt a jak nápad přetavit ve skutečný dopad. Pokud mají zájem, podporujeme je v rozvoji osobního potenciálu a společenské angažovanosti.
Dorotea Mejstříková
Akademie Díky, že můžem
Dorotea je projektovou manažerkou Akademie Díky, že můžem, která rozvíjí občanskou společnost, kritické myšlení a participaci mladých lidí. Ve své práci propojuje akademické poznatky s praxí a usiluje o to, aby vzdělávání vedlo k aktivnímu a odpovědnému občanství. Je doktorandkou na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se věnuje sociální a kulturní antropologii. Dlouhodobě ji zajímá, jak se mladí lidé zapojují do veřejného života a jak se formují jejich hodnoty v rychle se měnícím světě.
Podle vašich slov se zaměřujete i na věci, které se neučí ve škole. Byl i tohle důvod pro spuštění akademie? Chybí podle vás něco zásadního českému školství a vy se snažíte to doplnit?
Akademie začínala jako jednorázový projekt na podporu sametových festivalů, které se s pomocí organizace Díky, že můžem pořádají na školách. Potřebovali jsme studentům předat know-how, jakým způsobem festival zorganizovat.
A jestli nám něco ve školství chybí? Mám pocit, že běžné školství toho dělá spoustu skvěle. Předává vědomosti, učí důležitá fakta, dovednosti a kompetence. Ale často postrádá prostor pro sebereflexi, osobní rozvoj, „projekty na ostro“, kde si studenti mohou vyzkoušet své nápady v reálném prostředí spolu s týmem. To je přesně to, co akademie nabízí. To umíme my.
Tak jsme z jednorázové akce udělali interaktivní víkendovky v rámci celého roku. Zapojili jsme mentoring, inspirativní lidi z praxe, se kterými se studentstvo běžně nepotká, propojili je s neziskem, byznysem nebo s kulturou. Byla to postupná geneze, která studentům otevírá zkušenosti a příležitosti, s nimiž se běžně ve škole nesetkají.
Pokud by si rozhovor četl budoucí účastník nebo účastnice a zajímaly by je praktické přístupy, úkoly, aktivity… Co je čeká? Co čeho se zapojí?
První aktivitou je seznamování. Jde nám o to provázat lidi napříč regiony a vytvářet postupně síť kontaktů na aktivní spolužáky nebo lidi se stejným smýšlením. Součástí jsou i workshopy zaměřené na rozvoj soft skills, kritické myšlení, duševní zdraví nebo práci s technologiemi, vždy podle individuálního výběru účastníka.
Program zahrnuje také debaty s inspirativními lidmi formou panelových diskuzí nebo menších debatních kroužků. To je náš vlastní koncept setkávání s changemakery nebo futuremakery, kteří dotáhli projekt do konce, jsou s ním úspěšní a nyní inspirují a s projekty pomáhají aktuálním studentům. K tomu účastnictvo získává podporu mentorů, absolventů akademie a koučů, kteří se zaměřují hlavně na definování cíle pro rok a zvládání množství aktivit, které může být někdy náročné koordinovat.
Akademie začíná v září a je zaměřená na osobní rozvoj, typologii osobnosti, silné stránky. V říjnu se zabýváme hodnotami, jako jsou svoboda, demokracie, lidská práva. Pilujeme vedení projektu a eventový management. V lednu se soustředíme na občanský sektor, proč je důležité svůj hlas zvedat, jít za politikem, napsat mu dopis, sepsat petici, být aktivní v přetváření světa. V březnu se věnujeme duševnímu zdraví a technologiím. Účastníci se učí prevenci vyhoření, prioritizaci aktivit a koníčků i zdravým prácovním návykům v digitálním světě.
Akademie vrcholí v květnu prezentací výstupů, kdy účastníci shrnují, čeho dosáhli, a kde zároveň společně hledáme, jak mohou své zkušenosti dál rozvíjet – například prostřednictvím stáží, dobrovolnictví nebo vlastních projektů. Celý program kombinuje praktické zkušenosti, inspiraci od zkušených lidí a podporu mentorů.
Kolik studujících většinou míváte?
Máme 70 celoročních studentů v Praze a 70 v Brně. Během výběrového řízení se ukázalo, že nejsme schopni naplnit poptávku, tak jsme se rozhodli přijímat i jednorázové účastníky. To znamená, že na většině z akademií se ještě mohou přidat lidé mimo celoživotní vzdělávání od univerzity a chodit na workshopy, přednášky, inspirovat se. Během letošního roku tak cílíme až na 400 studentů a studentek, kteří akademií projdou.
Startovní čára smazána
Zatím mi z vašeho povídání vyplývá, že do akademie přicházejí aktivní mladí lidé zapojení do jiných iniciativ nebo projektů, vědomí si toho, že mají možnost něco měnit. Dostávají se ale do vašich řad i tací, kteří nemají tak silnou půdu pod nohama? V hlavě nápad, ale bez prostředků na jeho rozvoj?
Ano, máme dva typy studentů. Ti první už bývají aktivní, často mají za sebou zkušenost s nějakým projektem, účastí v žákovském parlamentu, dobrovolnictvím nebo jinou iniciativou. Do akademie přicházejí s konkrétní představou, co chtějí dál rozvíjet, a hledají prostor i podporu, jak své nápady posunout o krok dál.
Druhou skupinu tvoří ti, kteří zatím aktivní nebyli, ale cítí chuť se zapojit. Někdy přicházejí s nápadem, jindy s pouhou zvědavostí. Chtějí zjistit, kde by mohli být prospěšní. Během Akademie jim pomáháme najít vlastní směr a ukázat, že i když teď třeba nemají jasnou vizi nebo se necítí připraveni „měnit svět“, i malé kroky mají smysl. Často přitom procházejí osobním posunem, učí se, rozvíjejí své dovednosti, získávají sebevědomí i podporu komunity, která jim pomáhá růst.
Jak vycházíte vstříc studentům a studentkám bez prostředků, se znevýhodněním?
Inkluzivní prostředí je pro nás neodmyslitelnou součástí. Máme velkou snahu permanentně přemýšlet o zapojování skutečně všech, kdo mají zájem. Bez ohledu na to, odkud pochází, jaké mají zázemí nebo startovní možnosti. Rozmanitost v tom odkud kdo je, z jakých poměrů, včetně studentů z odborných škol, ze všech koutů Česka, bereme jako velkou výhodu.
Zároveň děláme maximum pro to, aby účast na programu nebyla finanční překážkou. Program je zdarma, cestovní náklady, ubytování i stravné je hrazeno. Hlásí se tak opravdu ti, které spojuje především motivace a chuť se rozvíjet, ne jejich finanční možnosti.
Dokážete vybrat pár konkrétních projektů, které vám utkvěly v paměti a studenti či studentky je dotáhli do zdárného konce?
Za minulý rok je jich kolem padesáti, takže vypíchnout jeden je oříšek. Například jedna studentka dokázala prosadit menstruační potřeby zdarma do školy. Získala partnerství s drogérií a předala asi 12 tisíc kusů vložek. Navíc vytvořila metodiku pro další školy, díky které se projekt může snadno opakovat i jinde. Jiná studentka založila šatní skříň ve škole, do které mohli studenti nosit oblečení, učebnice nebo jiné věci, které už nepotřebují, a ostatní si je mohli volně brát.
Často ale vznikají i menší iniciativy. Studenti třeba zorganizují diskuzi nebo workshop, na který si pozvou hosta, nebo sami odučí téma, které se běžně ve škole neprobírá. Tím přinášejí do škol nové pohledy, otevírají důležitá témata a učí se, jak vést akci od nápadu až po realizaci.
Co je pro ně zpravidla největší překážkou v realizaci?
Obecně by mladým lidem pomohlo, kdyby bylo jejich okolí víc otevřené nápadům na změny a míň nedůvěřivé vůči jejich schopnostem. Občas od studentů slyšíme, že pokud chtějí něco zlepšit, není tomu nikdo nakloněný A to platí i pro projekty v rámci obce nebo města, nejen ve škole. Když pak opakovaně narážejí na nezájem nebo zbytečné překážky, přirozeně ztratí motivaci. A pak se není čemu divit, že jsou od zapojení do veřejného dění odrazeni dřív, než něco zkusí.
Máte nějaký způsob, jak tohle měnit? Pokud na škole není jeden podporující vyučující nebo progresivní zastupitel na úřadě, nezmění se nic?
Fungují hlavně příklady dobré praxe. Když se někde projekt podaří, ostatní školy nebo obce se jím často inspirují. Pro učitele je to ale vždycky práce navíc, jsou zahlceni administrativou, podobné věci dělají ve volném čase a z vlastní iniciativy.
Proto vedeme studenty k tomu, aby své projekty stavěli tak, že učitelům nebo třeba radním práci spíše usnadní, než přidají. Ukazujeme jim, jak mluvit s vedením školy nebo se zástupci obce, jak představit přínosy projektu pro ostatní a hledat společné řešení místo konfrontace. A právě v tom vidíme klíč – že změna se často rodí z dobrých vztahů, trpělivosti a spolupráce.
Mluvit spolu, i když se neshodneme
Máte docela unikátní přístup k jedné generaci a ačkoli se chci vyhnout nějakému zjednodušování nebo generalizování, dá se říct, jak mladí lidé účastnící se akademie přemýšlí, co je zajímá, jaká jsou nejčastější témata, se kterými přicházejí?
Naši studenti jsou do určité míry hodně specifičtí, protože už se hlásí do projektu, který počítá s občanskou angažovaností. Hledají smysl a dopad, jsou otevření novým přístupům, nápadům a novým věcem. Na druhou stranu, i když se věnujeme tématům jako duševní zdraví nebo osobní rozvoj, často se ukazuje, že jsou přehlcení. Množství možností dnešního světa, nových impulsů a přehršel informací je někdy spíše brzdí, než motivuje. Díky mentorům a koučům ale nachází vlastní tempo a způsoby, jak všechny ty podněty proměnit v konkrétní kroky.
Používáte pojmy jako angažovanost nebo aktivní občanství, odpovědnost. Jsou v DNA Díky, že můžem jako organizace, ale jsou i ve slovníku studentů?
Ano, jsou to právě oni, kdo tyhle pojmy vnímají jako něco, o co je potřeba se starat. Sami nám ukazují, že tahle slova nejsou vyprázdněná, nejsou to jen fráze a že jednoduše znamenají být součástí a zapojit se, zajímat se a participovat, diskutovat.
Jsou to hodnoty, které v akademii opečováváme a myslíme si, že jsou nedílnou součástí nás samých. I tým Díky, že můžem je mladý, věkový průměr je, tuším, aktuálně na 24 letech.
Starat se o tyto pojmy, naplňovat je, dost často vede u veřejnosti k pocitu, že se z vás jako organizace stal nástroj politického marketingu. Setkáváte se s tím? A umíte se s tím vypořádat?
Když se pohybujete v oblasti budování občanské společnosti, zapojení hodnot do praxe, tak kritiku prostě dostáváte. My se díky tomu zamýšlíme nad tím, jak být víc otevření a přístupní, jak navazovat kontakt s lidmi, kteří nějakým způsobem propadli i naším sítem, kteří nevypadají jako naše hlavní cílovka. Občas se také setkáváme s výtkou, že hlásáme ideologie, že jsme politická neziskovka. Principy, jako jsou svoboda, demokracie a lidská práva nejsou ideologie, jsou to univerzální hodnoty, které mohou být součástí různých přístupů a programů, ale samy o sobě nikoho politicky neomezují.
Je politika téma, kterému se s v akademii snažíte vyhnout, abyste nejitřili emoce? Předpokládám, že i studentstvo může mít odlišné politické názory i představy.
Naopak. Přemýšlíme, jak politiku a demokratické principy do akademie propsat. Musíme být hodně obezřetní v tom, abychom nenahrávali jakémukoli politickému uskupení. Ale zároveň je to téma, kterému se nevyhneme, mladé zajímá a my potřebujeme, aby je zajímalo.
Máme workshopy zaměřené na vedení dialogu s lidmi s odlišným názorem, na komunikaci o politice mezi spolužáky i v rodině. Propisujeme do nich techniky aktivního naslouchání a nenásilné komunikace. Mezi studentstvem vznikají debaty o tom, kdo koho volil, ale oni sami se snaží vytvářet pozitivní atmosféru a konfliktům se vyhýbají. Chtějí si být spíš partnery v dialogu.
Autorka fotografií: Léa Decroix
