V uplynulém roce a půl rozvířilo stojaté vody českých vysokých škol několik kauz. V červnu 2021 nebyla prodloužena smlouva Pavlu Stercovi z Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Na webu Artalk následně vyšlo vyjádření studentek a studentů, kteří se rozhodli ozvat proti jeho predátorskému chování. Na konci téhož měsíce vystoupila na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) studentská iniciativa Ne!musíš to vydržet, aby se skrze veřejnou performance vymezila proti nepřijatelnému chování ze strany pedagogů a pedagožek, které označila za obecně normalizované. Konkrétně šlo o diskriminaci studentů, sexistické a ponižující poznámky, šikanu či sexuální obtěžování. To mělo na straně některých studentů a studentek vést ke ztrátě zájmu o obor, odchodu ze studia, traumatům nebo psychickým problémům.
Souběžně s těmito událostmi padlo světlo i na další kauzy na vysokých školách, které se dříve nebo později dostaly na veřejnost. V únoru 2022 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) stáhla z výuky vyučujícího Petra Christova poté, co několik studentek vypovědělo, že je sexuálně obtěžoval a veřejně ponižoval. Ve stejný měsíc na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity skončil pedagog Pavel Dufek. Jedna ze studentek oznámila, že ji sexuálně napadl cestou z večírku, následně se ozvaly i další oběti.
Četnost podobných případů a síla, s jakou téma v posledních měsících společností rezonuje, ukazuje, že nejde o ojedinělé kauzy a selhání konkrétních jedinců, ale o špičku ledovce systémového problému zneužívání moci. V prostředí vysokých škol nejde o nic nového – jak naznačují například výpovědi absolventů DAMU, kteří se přihlásili k iniciativě Ne!musíš to vydržet. Tématu se ale konečně dostává potřebná pozornost a díky úsilí studujících začínají české vysoké školy ve velkém zavádět systémové změny v podobě mechanismů pro vytvoření bezpečného prostředí pro studenty a studentky a pro prevenci a řešení podobných problémů.
Odvahu nám dodalo společenské klima
„Jako dívky jsme byly permanentně konfrontované s tím, že se stejně necháme zbouchnout a že nejsme psychicky odolné, abychom scénografii studovaly nebo se jí živily.“
„Cítila jsem se, jako bych byla já ten, kdo to celé inicioval. Trvalo mi několik měsíců, než jsem si pak zpětně uvědomila, že to nebyla pravda. Když jsem si začala uvědomovat, že to, co dělám, vůbec dělat nechci, popadl mě obří strach, že když ho odmítnu, bude se zlobit a já nebudu moci dostudovat.“
„Náš pedagog nám na hodině začal vyprávět svůj názor na #metoo, které se tehdy v médiích hojně diskutovalo. Prohlásil, že v českém divadle neexistuje me too, ale why not me.“
To jsou střípky některých příběhů, kterých na stránkách iniciativy Ne!musíš to vydržet visí na tři desítky a zazněly i během performance. Často opakovaným tématem je kromě výše zmíněných i aktivní snaha o řešení nepříjemných situací, podání stížnosti, obrácení se na vedení, které podle těch, kteří se svěřili, končily většinou relativizací problému. Podobný případ zmiňuje i Marie-Luisa Purkrábková, bývalá studentka katedry činohry na DAMU, zakládající členka iniciativy Ne!musíš to vydržet a hlavní aktérka performance.
„Už dříve jsem zasílala dopis do schránky důvěry, o které se říká, že ji studující nevyužívají. Nemělo to absolutně žádný dopad. Můj kamarád se v minulosti v senátu pokoušel neúspěšně nastolit téma mentálního zdraví. Pokusů využít institucionální nástroje bylo vícero. Těžko se ale jde na senát, když víte, že v něm sedí lidé, kteří jsou buď přímo původci nevhodného chování, nebo jejich blízcí kolegové, spíš přátelé. Jediná pravidelná reflexe je evaluace jednotlivých předmětů, která probíhá na konci semestru. Problematické je, že nikdo přesně neví, kam se podněty dostanou. Navíc do systému se člověk přihlašuje svým jménem. Myslím si, že roli hrála i hierarchická asymetrie. Spousta lidí se bála svěřit s citlivou věcí někomu, koho v podstatě neznala,“ říká Purkrábková v reakci na některá oficiální prohlášení pedagogů vyvěšená na webu fakulty. V mnohých totiž zaznívá kritika způsobu, jakým se iniciativa rozhodla podmínky na DAMU řešit.
„Vadí mi zvolená forma. Studentky nevyužily institut akademického senátu ani etickou komisi, nemluvily zřejmě s nikým z pedagogů přesto, že snad existují i pedagogové, kterým důvěřují. Nevyužily tedy žádná svá vysokoškolská privilegia. To, že své stížnosti četly před školou kolemjdoucím a zveřejnily je na sítích, aniž se pokusily je nejdříve řešit ve škole, naznačuje, že nemají vůbec žádné zastání, a to prostě není pravda,“ uvedla v otevřeném vyjádření pedagožka na Katedře scénografie Hana Fischerová. Poukázala také na to, že nezazněla žádná konkrétní obvinění a zmínila „ledabylé užívání silných slov jako šikana nebo sexismus“.
„Měli jsme člověka, kolem kterého jsme mohli udělat kauzu, ale nechtěli jsme. Zaprvé jsme se báli a za druhé nám šlo o poukázání na širší problém, na společenský fenomén zneužívání moci. A udělali jsme to veřejně, abychom se chránili. Protože jakmile to bylo na veřejnosti, nikdo to nemohl zamést pod koberec. Také jsme si přáli, aby naše vystoupení mělo dopad na celospolečenské úrovni. Což se povedlo – dotklo se hodně lidí a zasáhlo akademický veřejný prostor,“ říká Purkrábková.
Kritika zaznívala i směrem k načasování vystoupení na konec školního roku. To podle Purkrábkové nebyl záměr, ale přirozený vývoj, který souvisel s celkovou náladou ve společnosti, k níž přispělo i jmenování ombudsmanky na FAMU nebo medializovaná kauza bývalého poslance Dominika Feriho, který měl znásilnit několik žen. „Termín jsme nijak nekalkulovali na konec akademického roku, jen jsme měli hrozně intenzivní pocit, že teď je to ve vzduchu. Cítili jsme odvahu, kterou nám dodalo společenské klima. A já jsem se bála, že když performance odsuneme na podzim, už to nezvládneme,“ dodává.
Psychologická pomoc, ombudsman i snižování asymetrie mezi studenty a vedením
Mezi prohlášeními vyučujících a studentů na webu DAMU lze najít odsuzující i souhlasné reflexe. To dobře ilustruje i realitu přímo na akademii, jejímž děkanem je Karel František Tománek. Reakce a postoje na straně zaměstnanců i v řadách studentů byly a stále jsou podle Marie-Luisy Purkrábkové velmi rozdílné. Jako jeden z důvodů, proč má řada vyučujících problém kritiku a zaváděné změny přijmout, uvádí skutečnost, že se jedná o umělce a – často známé – profesionály ve svých oborech. Profesní svět tak nezřídka vedou stejní lidé, kteří mají vysoké pozice v rámci školy.
Specifikum uměleckých oborů spočívá i v tom, že se řada věcí nedá učit ani hodnotit podle tabulek. V rámci hodin navíc často hrají roli emoce, v případě herectví pak tělesnost, kontaktnost. I proto někteří studenti cítí potřebu stanovit nějaká pravidla komunikace, aby se v situacích, kdy dochází ve jménu umění k překračování hranic, mohli cítit bezpečně.
„Moje zkušenost z katedry Činoherních studií je taková, že vyučující jsou zvyklí, že vše dělají podle sebe, jsou středem hodin. Kdyby jim do hodiny přišel dělat supervizi někdo, kdo nemá divadelní vzdělání, nevezmou to jako podporu, jejich ego to neunese. Mají pocit, že tady chtějí dělat umění a ombudsman jim umělecký proces bude narušovat,“ říká Purkrábková.
Právě zvolení ombudsmana je jednou z prvních změn, kterou vedení DAMU reagovalo na vystoupení iniciativy Ne!musíš to vydržet. Mezi další patří ustanovení funkce školního psychologa a hrazení tří intervencí, omezení počtu funkčních období vedoucích kateder, které zabraňuje vytváření klientelistických vazeb na úrovni kateder, aktivní a pravidelná setkání vedení DAMU se studujícími bez přítomnosti pedagogů, manuál pro studující, který popisuje, jak postupovat v případě podezření na zneužití moci, a další.
„Vystoupení iniciativy jsme uchopili jako příležitost pro systematickou a pečlivou vnitroinstituční sebereflexi, debatu a rozvoj. Po roce se navíc ukazuje, že jsme inspirovali další veřejné vysoké školy v Česku. Nepříjemná témata jako je sexismus či zneužití moci přestala být tabu a na různých úrovních DAMU se vede diskuse o rovném zacházení, respektující komunikaci a duševním zdraví,“ shrnuje pro Svět neziskovek vedení školy.
Ombudsman v prostředí školy působí jako ochránce práv studentů i zaměstnanců a mediátor případných sporů mezi vedením, pedagogy a studujícími. Je nezávislou osobou, která přispívá k efektivnějšímu řešení problémů na fakultě. Pozice ombudsmana – na zahraničních univerzitách běžná – se v českém prostředí vysokých škol začala na univerzitní nebo fakultní úrovni objevovat teprve nedávno. Kromě DAMU a FAMU letos nebo minulý rok zřídily tento post například Právnická fakulta UK, Filozofická fakulta UK, Univerzita Karlova nebo Technická univerzita v Liberci. Jako první v Česku zavedla funkci studentského ombudsmana v roce 2014 Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.
„Myslíme si, že zralá instituce není ta, která popírá, že by měla jakékoli problémy, ale ta, která své problémy pojmenuje a potom je umí nebo se je učí řešit. Jinými slovy řečeno, k proměně celkové atmosféry na DAMU dochází, ale zároveň víme, že jsme teprve na začátku cesty,“ doplňuje proděkanka Alice Koubová.
Přístup vedení pozitivně hodnotí i samotná iniciativa. „Děkanát nás opravdu podržel, takže jsme se měli o koho opřít. Převzal zodpovědnost a téměř okamžitě začal pracovat na změnách. Moc si toho vážím, problém ale je, že když změny nepřijmou za své i ostatní ve škole, prostředí se nikdy doopravdy nezmění, protože ho utváří právě ti lidé,“ uzavírá Marie-Luisa Purkrábková.
Neziskové organizace jako iniciátoři změny i partneři
Důležitou roli v oblasti otevírání a řešení tématu sexuálního a sexualizovaného násilí nejen na vysokých školách sehrály neziskovky v čele s organizacemi proFem, Amnesty International, Gender Studies nebo Konsent. Právě Konsent, který se od roku 2016 snaží bořit mýty o sexu a sexuálním násilí, směřuje část svých aktivit přímo k edukaci v rámci škol. Například workshop Respekt až na půdu cílí na zaměstnance univerzity a pomáhá jim získat vhled do tématu sexuálního obtěžování ve specifickém prostředí českých vysokých škol.
Zásadním dílem přispěly i nejrůznější iniciativy a projekty, jako jsou třeba Proč jsme to nenahlásili, To po tom nebo Bez trestu. První jmenovaná studentská iniciativa uspořádala v rámci osvěty výstavu v Kampusu Hybernská, kde představila několik příběhů přeživších týkajících se sexuálního násilí ve školním prostředí.
Genderově podmíněným násilím v akademickém prostředí se potom věnuje Národní kontaktní centrum - gender a věda. Specializované oddělení Sociologického ústavu Akademie věd ČR organizuje mezinárodní konferenci k sexuálnímu násilí a obtěžování v akademické sféře, která proběhne 24. a 25. listopadu v Praze a online. Mimo jiné zde poprvé budou prezentovány výsledky průzkumu UniSAFE, který mapuje rozšířenost sexuálního obtěžování na vysokých školách napříč evropskými zeměmi i to, jak se jednotlivé školy k problému staví. Ve spolupráci s právničkou Šárkou Homfray NKC - gender a věda připravilo novou příručku k právním aspektům genderově podmíněného násilí na vysokých školách. Ta má sloužit jako podpůrný materiál například pro ombudsosoby a je ke stažení zde.
„Neziskové organizace považujeme za důležité partnery pro rozvoj etické kultury na fakultě. Jsme ve fázi mapování potřeb studujících a zaměstnanců a zaměstnankyň fakulty. Plánujeme jednak spolupráci v oblasti vzdělávání, tak i poradenství. Do konce roku by spolupráce měla mít konkrétnější obrysy. Dodáme také kontakty na relevantní neziskové organizace na naše internetové stránky a budeme o nich informovat akademickou obec,“ uvádí také vedení DAMU.
Zuzana Rathouská
Konsent, koordinátorka projektu Respekt až na půdu
V čem je prostředí vysokých škol specifické, mluvíme-li o sexuálním obtěžování, šikaně, zneužívání postavení, nevyžádané pozornosti a podobně?
Lidé, kteří studují vysokou školu jsou v podstatě dospělí, ale ve školské hierarchii se vůči svým vyučujícím nacházejí v podřízené pozici. Pokud tedy dochází k některému z výše zmíněných jevů, dostávají se studující do složité pozice, protože pro ně může být ohrožující se proti takovému chování ohradit. Vyučující mají moc nad hodnocením studujících a někdy i nad jejich případnou budoucí kariérou.
Jak se k prevenci a řešení výše zmíněných situací přistupuje v zahraničí?
Na Západě je prevenci obecně věnována větší pozornost a celé téma bývá ze strany univerzit jasněji komunikováno. Dál vidím rozdíl v tom, že některé chování, které je v Česku veřejností přijímáno celkem vlažně – například sexuální vztahy mezi zaměstnanci či zaměstnankyněmi univerzit a studentstvem – je od nás na západ vnímáno jako nevítané a musí se oznamovat na patřičných místech nebo dokonce nepřípustné a dochází k rozvázání pracovního poměru.
Mění se z vašeho pohledu přístup vedení a zaměstnanců škol, ale i třeba studujících k této problematice?
Zájem o preventivní workshopy i dlouhodobou spolupráci s Konsentem se rapidně zvýšil. Univerzity jsou překvapivě hodně konzervativní prostředí, a tak některé z nich reagují s jistým váháním, ale obecně vnímám vstřícnější postoj k prevenci a řešení sexuálního obtěžování na univerzitní půdě. Důležité je, že se téma – nejen v kruzích studujících, ale celospolečensky – otevřelo, a i když jde o zdlouhavý proces, který se neobejde bez jistých bolestí, výsledky budou (snad) stát za to. Je nešťastné, že se situace musela dostat až do krajních mezí natolik, že studující zakládají protestní iniciativy, ale na druhou stranu mě těší, že nemlčí a veřejně vystoupili.
V roli hlídacího psa
Studenti Katedry divadelní vědy FF UK začali řešit případ systematického sexualizovaného násilí ze strany docenta Petra Christova v prosinci roku 2020. V té době měli k dispozici tři různé cesty, které jim univerzita pro tuto situaci nabízela – univerzitní návod radil obrátit se přímo na predátora, zaslat podnět na anonymní univerzitní e-mail nebo podat stížnost na Etickou komisi UK, která si na jeho projednání vyhrazuje devítiměsíční čekací lhůtu. Problematický byl v tomto kontextu zejména fakt, že se zmíněný profesor těšil u studentů velké oblibě a na straně obětí panovaly navíc obavy ohledně vazeb mezi Christovem a ostatními pedagogy, příjemci zmíněné e-mailové adresy nebo členy Etické komise FF UK.
V návaznosti na zveřejnění kauzy v únoru 2022 vznikla studentská Iniciativa Nahlas, aby zahájila dialog s fakultou i univerzitou a přispěla k vytvoření institucionálních mechanismů nahlašování a řešení podobných situací, stejně jako pro jejich prevenci. Vedení fakulty následně studující předložili v otevřeném dopise několik výzev. Požadovali dostatečnou prevenci a osvětu, stanovení jasných pravidel pro vztahy mezi vyučujícími a studujícími, transparentní postup při nahlášení sexualizovaného násilí, ochranu poškozených, ustanovení pozice ombudsosoby a nastavení postupů v případě prokázání násilí.
„Řešili jsme to rok a půl, na začátku jsme v univerzitním prostředí nenacházeli žádný precedens ani inspiraci. Zhruba půl roku jsme dané téma rešeršovali, konzultovali jsme s Konsentem, advokátkou Lucií Hrdou, právní poradnou Gender Studies nebo s Janou Ciglerovou z Deníku N,“ popisuje Tomáš Blatný, student FF UK a jeden ze zakládajících členů Iniciativy Nahlas.
Půl roku po otevření kauzy s Petrem Christovem došlo ke jmenování ombudsmanky FF UK, jež začíná působit ve funkci letos v listopadu. V červnu fakulta zveřejnila potřebná Stanoviska a závazná pravidla k projevům šikany, sexuálnímu obtěžování, zneužití autority, ve kterých jsou definovány pojmy jako šikana, sexuální obtěžování a další nevhodné chování. Fakulta také navázala spolupráci s platformou Nenech to být, jejímž prostřednictvím lze anonymně i neanonymně oznámit nejrůznější podněty.
I přes tyto výdobytky není podle členů Iniciativy Nahlas dialog s vedením tak rychlý a efektivní, jak by si představovali. „Vnímáme, že jsme to dosud byli spíše my, kdo stál o spolupráci s vedením a museli jsme se skoro vnucovat, zatímco v ideálním případě by dialog iniciovala sama fakulta. Nemuselo to být projevem zlé vůle, ale také prostě nedostatkem času. Teď se ale blýská na lepší časy, protože agendu přebrala paní ombudsmanka, která to bude mít jako hlavní pracovní náplň a vypadá to, že budeme spolupracovat poměrně intenzivně.“
„Je nám jasné, že některé procesy nelze urychlit. Jelikož ale často nejsme o krocích informování, připadá nám, že se nic neděje. Dostali jsme se do role hlídacího psa, který se snaží vydolovat informace o dění na fakultě. Děkanát nás pak vnímá jako netrpělivé, jenže než se na fakultě podaří něco nastavit, nám uteče půlka studia,“ pokračuje Blatný.
Naďa Gubová
proFem
Věnujete se ve vaší organizaci konkrétně problematice vysokých škol a sexuálního obtěžování či násilí?
Určitě nejsme specialisté na problematiku sexuálního obtěžování a násilí na vysokých školách, ale i z tohoto prostředí se na nás klientky obracejí. Z řad studentek i zaměstnankyň. Vztahy mezi profesory a studenty nebývají již tolik formalizované jako na středních školách. Studenti se s vyučujícími setkávají mnohdy i neformálně, stírají se určité hranice, a tím se rozšiřují možnosti, kdy může k obtěžování docházet. Především v oborech studia, která nejsou příliš rozšířená, lidé jsou pro dané téma zapálení a hodně je to spojuje.
Jak jste schopni studentům/školám v podobných situacích pomoci?
Obecně mohu sdělit, že i podobné iniciativy a spolky se na nás mohou obracet. Co můžeme nabídnout primárně, jsou doporučení pro komunikaci s oběťmi sexuálního násilí, seznámení s právním rámcem, ve kterém se pohybují. Vyjasnění našich služeb, aby věděli, kdy na nás případné oběti odkazovat, co u nás dostanou. Individuálně v závislosti na našich finančních a personálních kapacitách můžeme nabídnout školení v tématu sexuálního násilí a traumatu, komunikace s traumatizovanou klientkou nebo ohledně ohlašovací povinnosti.
Uchopit společenský moment a něco změnit
Iniciativa Ne!musíš to vydržet stále existuje, v rámci DAMU ale pozastavila činnost. Její členové z velké části odešli ze školy nebo odjeli do zahraničí, platforma je však připravená k tomu, aby ji převzali další studenti. Pod stejným názvem vznikly také autonomní iniciativy na FAMU a JAMU. Iniciativa Nahlas chce, aby vzniklá platforma nadále fungovala jako mezistupeň mezi fakultou a studujícími. V tomto školním roce plánuje více strukturovat vnitřní fungování, aby se do něj lépe nastupovalo novým lidem. Dále navázala spolupráci se studenty z Masarykovy univerzity v Brně, kde vznikla stejnojmenná, ale samostatná buňka.
Obě iniciativy zůstávají v kontaktu i s dalšími spolky a uskupeními, které se formovaly na univerzitních půdách v posledních letech a měsících. Mezi nimi třeba feministický kolektiv safe space, který vznikl v roce 2019 na Fakultě humanitních studiích a letos získal Cenu Františky Plamínkové. Je v něm aktivní řada lidí specializujících se na prevenci sexualizovaného a genderově podmíněného násilí, oblast duševního zdraví a well-beingu nebo marginalizované skupiny. Nebo kolektiv studentek a studentů Mater Nostra, jejichž cílem je vytvářet bezpečné, otevřené, inkluzivní a solidární prostředí na Právnické fakultě UK prosté jakékoli diskriminace.
„Je nesmírně důležité, že se o těchto tématech a kauzách mluví. Člověk se tak stane vnímavějším vůči podobným věcem. Jiným lidem otevření diskuze dává příležitost sdílet svoje zkušenosti nebo je vůbec rozpoznat či reinterpretovat. Protože čím víc kauz se otevírá, tím víc se rozkrývá určitý vzorec, řada z nich je jako přes kopírák,“ dodává na závěr Tomáš Blatný.
„Vidím příležitost tento moment celospolečenského zájmu uchopit a na jeho základě něco opravdu změnit,“ dodává Anna Schubertová, doktorandka komparatistiky, členka akademického senátu a další zakládající členka Iniciativy Nahlas. „Je to podle mě částečně i otázka generační proměny. Vnímám u naší generace určitou ostražitost vůči autoritám a zažitým schématům. Uvědomění, že to člověk opravdu nemusí vydržet a že instituce nemusí být vždycky takové, jaké byly, když jsme do nich vstoupili a jak je někdo uvedl do chodu před 30 lety,“ uzavírá.
Foto: Ne!musíš to vydržet, Iniciativa Nahlas
