Aktuálně

Sezónnost je záležitost nezbytná a nanejvýš prospěšná. Nimrodi nemohou po celý rok střílet jen tak bez rozmyslu po všem, co se v lese pohne. Taktéž rybářům není dovoleno nepřetržitě obléhat vodní toky a plochy. Tedy posedávat kolem nich klidně mohou, musí však při tom kontrolovat své lovecké vášně. Různé druhy zvěře a ryb mají totiž svoje sezóny, kdy je lze lovit. Účel tohoto opatření je jasný. Musíme dát přírodě trochu času na reprodukci, aby nám v těch lesích a vodách ještě vůbec něco zbylo. Svoje sezóny mají například i sportovci. Ono totiž podávání nadlidských výkonů není jen tak, nejprve je třeba mít natrénováno, což vyžaduje nějaký čas.

Pro někoho je stále nepříjemné to slyšet, ale fundraiser je obchodní zástupce neziskovky. A může se tak zvesela inspirovat všemi těmi byznysovými-zaručenými radami na úspěch. Ze zkušenosti s fundraisery nicméně víme, že jim tihle “navoněný límečci” často dvakrát nevoní. Pojďme se tak společně podívat na trochu jiné prodejce. Zpravidla nenavoněné, a když, tak spíše prachem ulice.

Neziskový sektor má stále častěji na talíři tlak na profesionalizaci. Kolikrát jste slyšeli, že je potřeba dokázat žít i bez velkých grantů? Dbát na udržitelnost svých projektů? To se týká i schopnosti zvládat komunikaci s veřejností, mít skvělé PR, umět zpracovat a realizovat marketingové strategie. Zkrátka umět “se světu prodat”. Pracují ale neziskovky také na svém interním PR? Nevázne vám komunikace uvnitř?

Dárcovské výzvy jsou pro nás stále novinkou. Mezi českými neziskovkami ale už začínají pomalu hnízdit. Ukazuje se, že peer-to-peer fundraising umíme stejně dobře jako na západě. Lukáš Hejna se vrátil z konference pro fundraisery v Bratislavě s potvrzením, že kdo je ochotný věnovat čas, chuť, energii i nějaké zdroje, má velkou šanci uspět! Upozorňuje ale, že pořád je potřeba testovat, pilotovat a zkoušet. Jak na peer-to-peer v praxi?

Třetí čtvrtletí kalendářního roku končí. V průběhu října byste měli mít k dispozici přehled o čerpání rozpočtů v jednotlivých projektech či službách. Samozřejmostí je i přehled za organizaci jako takovou - a to za první tři kvartály.

Léta běží a Zákon o dobrovolnické službě ze dne 24. dubna 2002 stále čeká na své znovuzrození. Vznikal v době příprav na náš vstup do Evropské unie a vzorem mu byla mimo jiné Evropská dobrovolná služba. I když se řada „neziskovek“ obávala administrativní zátěže, tak po seznámení s postupem akreditace a žádostí o dotace, zároveň s dobrou komunikací s kompetentními a vstřícnými pracovníky Ministerstva vnitra, rok od roku přibývá akreditovaných organizací. Dnes působí v tomto režimu cca 20 – 30 tisíc dobrovolníků.

Proces přípravy zákona o statusu veřejné prospěšnosti postupně nabyl rozměrů absurdního dramatu. Pokus Ministerstva spravedlnosti o vypořádání připomínek k poslednímu návrhu je pak jeho dalším dějstvím. Doufejme, že už posledním.

Alan Abramson, profesor managementu v nevládním sektoru z Univerzity George Masona ve Virginii, publikoval v jednom z letošních čísel Chronicle of Philanthropy svůj názor na prosazování zájmů neziskového sektoru v USA - jako celku a na federální úrovni. Tvrdí, že tři hlavní střešní organizace, které ve Státech zájmy neziskovek hájí - Council on Foundations, National Council of Nonprofits a Independent Sector, toho za poslední léta mnoho neprosadily – myslí tím zejména více financí na práci neziskovek z federálního rozpočtu. Abramson se snaží vysvětlit proč.

Nestátní neziskové organizace (NNO) mají velmi specifické postavení vůči státu a veřejné správě, a to včetně krajských samospráv. Jejich prostřednictvím jsou realizovány klíčové služby v oblasti sociální péče, vzdělávání a volnočasových aktivit, které kraj z daní svým občanům částečně či plně hradí. Přesto z analýzy volebních programů vyplynulo, že zmínky o neziskovém sektoru se v nich objevují jen okrajově. V programu pro jednotlivé kraje si navíc strany často protiřečí.