„Nadané děti často nevidíme. Nevíme, co potřebují, co se děje, když jejich potřeby nenaplňujeme, ani o co tím přicházíme jako společnost. Stále přetrvává mýtus, že si poradí samy a podporu nepotřebují,” vysvětluje Hana Křepelková Rezková, manažerka strategického rozvoje Nadace RSJ, proč se věnují oblasti nadaných dětí.
V programu s názvem Systémová podpora pro nadané děti, který Nadace RSJ financuje, se pět neziskových organizací vzdělávalo v oblasti advokační práce a za podpory Advokačního fóra Nadace OSF se věnovalo naplňování konkrétních cílů v tématu nadání. Do programu byly vybrány Mensa Česko, Asociace freelancerů ve školství (AFREŠ), Badatelská akademie Datel (krátce BAD), Centrum pro talentovanou mládež a nadační fond Qiido.
Organizace, které Nadace RSJ podpořila, mají podle Hany Křepelkové Rezkové obrovský potenciál. „Roky mění životy konkrétních dětí a zároveň způsob, jakým o nadání přemýšlíme. Advokační fórum jim otevřelo prostor spojit síly a usilovat o systémové změny s dopadem na tisíce dětí,” říká.
Zástupci a zástupkyně organizací, které s námi sdílely své zkušenosti s programem, se shodují na tom, že český vzdělávací systém neumí systematicky pracovat s nadanými dětmi, tedy těmi, které vykazují nadprůměrné intelektové schopnosti či výraznou tvořivost v jedné nebo více oblastech. Nezvládá je včas zachytil, rozpoznat jejich nadání a adekvátně reagovat na jejich specifické potřeby. „Nadané a přemýšlivé děti často vykazují originální způsoby myšlení a chování. Jejich projevy proto nemusí být pro okolí vždy snadno srozumitelné,” říká Olga Jará, lektorka a metodička z organizace Badatelská akademie Datel.
Na českých základních školách by podle populačního rozložení mělo být až 160 tisíc intelektově nadaných žáků, z toho přibližně 23 tisíc mimořádně nadaných, ukazují data AFREŠ. V roce 2024 však bylo zaznamenáno jen zhruba pět tisíc nadaných a 1832 mimořádně nadaných žáků a žákyň. „Velká část nadaných dětí tedy systémem prochází, aniž by jejich potřeby byly vůbec rozpoznány,” uvádí advokační pracovnice AFREŠ Kateřina Netolická. „Pokud dítě nedostává přiměřené podněty, může zažívat nudu, frustraci, ztrácet motivaci a jeho potenciál se tak vůbec nemusí projevit,” dodává.
Od sběru dat po pilot na školách
Aby škola mohla poskytnout specifickou podporu, musí nadané dítě nejprve identifikovat, k čemuž školy často nemají vhodné nástroje. Pro potvrzení nadání a vyšší míru podpory ve výuce je pak potřeba získat potvrzení o diagnostice, kterou podle současné legislativy smí provádět pouze pedagogicko-psychologické poradny či speciálně pedagogická centra. Ty se však dlouhodobě potýkají s nedostatkem kapacit, což vede k průtahům v získávání potvrzení o nadání, tudíž i poskytování podpory, která je navázána na doporučení poradenských zařízení.
Právě na rozpoznání nadání se ve své kampani zaměřila jedna z podpořených organizací Mensa Česko. Cílem advokačních aktivit organizace je rozšíření možností, jak identifikovat nadané dítě – když bude existovat více nástrojů a odborných institucí, rozpoznání může proběhnout již ve škole, což přispěje k včasnému poskytnutí podpory nadaným dětem.
„Školy často nemají motivaci ani nástroje, jak s těmito dětmi pracovat, a děti v systému zůstávají frustrované nebo osamocené,” vysvětluje Lucie Měchurová, předsedkyně Mensy. Organizace se proto věnovala i zajištění dostatečné finanční a metodické podpory školám pro práci v této oblasti.
V Mense v advokační práci postupovali koncepčně: začali se sběrem dat o nadaných dětech a analýzou nedostatků současné legislativy. Na jejich základě vytvořili srozumitelnou argumentaci, s níž mohli oslovit klíčové aktéry. Následně se setkávali se zástupci Národního pedagogického institutu i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). V průběhu jednání se věnovali také šíření informací o tématu a navazování vztahů s dalšími důležitými hráči.
S MŠMT organizace Mensa Česko předjednala pilotování projektu zaměřeného na identifikaci nadaných dětí přímo na školách. Bohužel s výměnou lidí na ministerstvu se změnily i priority a nakonec k němu nedošlo. I na to musí být organizace věnující se advokační práci připravené.
Mensa však neustává se snahami navrhované řešení dostat do systému vzdělávání a dále jedná s Ministerstvem a dalšími aktéry. „Věříme, že na náš původní plán dokážeme navázat. Budeme dále usilovat o to, aby proběhlo testování našeho návrhu a aby úspěšné piloty nakonec vyústily v trvalou legislativní změnu ve školském zákoně,” říká Měchurová. Cílem je, aby pro nadané děti byla dostupná podpora šitá na míru jejich individuálním potřebám.
Posun k systematické advokační práci
Konzultant Advokačního fóra Nadace OSF Petr Machálek, který se svými kolegy a kolegyněmi provázel organizace celým programem, pozitivně hodnotí pokrok všech organizací k mnohem systematičtější práci v prosazování změn. To potvrzují i slova Lucie Měchurové z Mensy: „Díky programu jsme se posunuli od intuitivní a reaktivní advokační práce k systémovému a koncepčnímu plánování.”
Advokační fórum poskytuje vzdělávání, workshopy a do spolupráce přináší i vlastní ověřenou metodiku. „Ta může být oporou v tom, jak stanovovat cíle, plánovat jednotlivé kroky nebo jak přistupovat k jednání s politiky a političkami. Když advokační pracovníci a pracovnice vědí, co dělají, tak se výsledky začnou dostavovat,” říká Machálek. Od přístupu ‘pokus-omyl’ se tak organizace posouvají k v praxi osvědčeným postupům. „Konzultující z Advokačního fóra nám pomohli koordinovat každý krok, ujasnit si argumenty, definovat cílové skupiny a lépe načasovat naše aktivity směrem k úřadům i partnerům,” doplňuje Měchurová.
Obdobnou zkušenost popisuje i organizace AFREŠ: „Odborníci z Advokačního fóra nás při konzultacích vedli k tomu, abychom byli systematičtí a přemýšleli nad různými cestami, kterými lze změny dosáhnout,” říká její ředitel Josef Roušar.
Díky programu začali v AFREŠ advokační aktivity chápat jako samostatnou odbornou činnost. Vytvořili role advokačních pracovníků, začlenili je do struktury organizace a naučili se vytvářet i aplikovat advokační strategie. „Dnes dokážeme propojit tři úrovně: zkušenost konkrétního dítěte a školy – odborné řešení – systémovou změnu. Právě v tomto propojení vidíme jednu z našich nejsilnějších rolí do budoucna,” říká Kateřina Netolická, která se v organizaci věnuje právě advokační práci. A tyto získané dovednosti dnes již nesou ovoce.
Podpora, která skutečně odpovídá potřebám
V AFREŠ usilují o lepší podporu nadaných dětí. Zaměřili se na tabulku nabízených podpůrných opatření, která neodpovídala reálným potřebám nadaných dětí. Společně s odborníky a odbornicemi ze školství se ji proto rozhodli aktualizovat a rozšířit o konkrétnější možnosti podpory. „Nechtěli jsme přijít na ministerstvo pouze s tvrzením, že něco nefunguje, ale s konkrétním návrhem řešení vytvořeným lidmi z různých částí systému – pedagogy, psychology, speciálními pedagogy, pracovníky poradenských zařízení nebo České školní inspekce,” vysvětluje Roušar.
Tabulka podpůrných opatření pro nadané je součástí přílohy vyhlášky č. 27/2016 Sb. a představuje legislativně ukotvený přehled podpůrných opatření využitelných při vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných dětí a žáků. Vymezuje konkrétní opatření, jejich stupně a pravidla poskytování, podle nichž školy a školská poradenská zařízení nastavují odpovídající podporu. Je důležitým nástrojem pro zajištění systematické a dostupné podpory nadání.
V rámci programu se jeho tým naučil formulovat problém, jeho příčiny a důsledky, definovat své cíle, vytvářet mapu klíčových aktérů a ujasnit si, kdo může změnu skutečně ovlivnit. „Připravovali jsme advokační strategie pro různé scénáře, protože zpočátku nebylo vůbec jasné, kudy bude možné změnu tabulky podpůrných opatření prosadit,” podotýká Kateřina Netolická.
AFREŠ se následně věnoval síťování, pořádal odborné akce, vytvářel materiály, vyjednával s politiky a dalšími důležitými hráči. A změnu se v poměrně krátkém období podpory Nadace RSJ podařilo prosadit. Orgány novou tabulku podpůrných opatření schválily v rámci vyhlášky č. 27/2016 Sb. s účinností od 1. ledna 2026.
„Osvědčila se nám kombinace tří věcí: mít kvalitní odborný podklad, dobře rozumět tomu, kdo a jak může změnu ovlivnit, a budovat vztahy,” říká Kateřina Netolická. „Advokační práce pro nás postupně přestala být o přesvědčování ostatních, že máme pravdu. Mnohem více ji dnes chápeme jako hledání cest, jak společně dostat dobré řešení do systému,” dodává.
Tato konkrétní změna však podle AFREŠ není finálním úspěchem sama o sobě. Musí být dobře zapojena do každodenní praxe, aby poradenským zařízením a školám reálně umožňovala nadaným dětem poskytovat podporu, která bude odpovídat jejich skutečným potřebám.
Nebát se odpůrců
Stabilní podpora, kterou program financovaný Nadací RSJ nabízel, pomohla k dílčím úspěchům i organizaci Badatelská akademie Datel. „Díky advokačním nástrojům jsme se naučili lépe a stručněji formulovat své cíle a přizpůsobovat sdělení různým skupinám – rodičům, pedagogům, zástupcům měst i politikům. Zefektivnili jsme také své pracovní postupy, rychleji se rozhodujeme a lépe využíváme aktuální příležitosti,” hodnotí posun v advokační práci ředitelka a zakladatelka spolku Dana Hádková.
BAD vnímá jako jeden z nedostatků podpory nadaných dětí přístup vyučujících. Podle jejich zkušeností je často založený na odstraňování nedostatků, místo toho, aby se objevovalo nadání a vytvářely se podmínky pro jeho rozvoj. „Za zásadní proto považujeme proměnu pohledu dospělých – zejména pedagogických pracovníků – na dítě, jeho individualitu, potřeby a možnosti,” vysvětluje Hádková.
Organizace se proto v rámci programu zaměřila na změnu přípravy budoucích vyučujících. „Naším cílem je, aby její součástí nebyly jen odborné znalosti, ale také sebepoznání a praktická zkušenost se sebou samými. Pedagogové potřebují lépe poznat své silné stránky, limity a možnosti dalšího rozvoje. Věříme totiž, že vyučující, který dobře rozumí sám sobě, dokáže lépe vnímat jedinečnost každého dítěte a citlivěji reagovat na jeho potřeby,” říká metodička a lektorka BAD Olga Jará
Spolku se pro tento návrh podařilo získat podporu lidí z akademické obce i Senátu. O konkrétních změnách proběhla úspěšná jednání s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně. Aktuálně BADpřipravuje sylabus pro jednosemestrální seminář na této univerzitě a certifikát pro ty, kteří si znalosti doplní v rámci celoživotního vzdělávání.
Podle Olgy Jaré nebylo vyjednávání vždy snadné a v jeho průběhu se potkávali s důrazně odmítavými postoji některých klíčových hráčů. Díky dostatečné podpoře se však i s tím v organizaci naučili pracovat. „Za nejdůležitější považujeme kvalitní a důkladnou přípravu. Velkou pomocí pro nás bylo vědomí, že na celý proces nejsme sami,” uvádí Jará. „Naši konzultující se vždy uměli správně zeptat, pomohli nám se zorientovat v cílové skupině naší advokační kampaně a také nebát se odpůrců našich myšlenek a připravit se věcně na různé pohledy,” dodává Dana Hádková.
Model, který vzniká na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, by spolek chtěl nabídnout i dalším fakultám, které připravují budoucí vyučující. Organizace také plánuje navázat na pilotní projekt BADatelská akademie Datel pod křídly knihovny Litvínov, kde vzniklo takzvané ‘badatelské hnízdo’, které pomáhá s rozvojem nadaných dětí. Cílem je vybudovat další taková místa v knihovnách po celém Česku.
Silnější společný hlas
Podle Petra Machálka, konzultanta Advokačního fóra, bylo důležité vytvořit prostor, kde se organizace zabývající se tématem nadaných dětí mohou potkávat, spolupracovat a navzájem se doplňovat. „Sdílení a vybudovaná důvěra pomohly k tomu, že se téma začalo posouvat vpřed,” říká s tím, že v tomto prostoru si organizace vyměňují informace, hledají průniky, inspirují se navzájem nebo si radí. „Díky programu vzniklo prostředí vzájemné důvěry, podpory a sdílení zkušeností,” potvrzuje jeho slova Dana Hádková ředitelka organizace BAD.
Pro nadané děti je podle Josefa Roušara z AFREŠ důležité, aby směrem k veřejné správě nezaznívaly jen jednotlivé izolované hlasy, ale aby vznikala odborná spolupráce a silnější společný hlas. „Přestože máme společný cíl, vycházíme z různých zkušeností, používáme někdy jiný jazyk a každý se zaměřujeme na jinou část problému. Díky společným setkáním se podařilo sbližovat terminologii, hledat společná témata a vytvářet vztahy, na kterých můžeme stavět další spolupráci,” říká jeho kolegyně Kateřina Netolická. „Nyní se můžeme opřít o silnou síť partnerství a vzájemné důvěry,” doplňuje předsedkyně Mensa Česko Lucie Měchurová
Tomu přispěla i intenzivní podpora Nadace RSJ, která zdaleka nespočívala jen v poskytnutí financí. Podle slov Dany Hádkové je spolupráce s nadací velmi systematická, praktická a také vstřícná. „Bez ní bychom se do zmiňovaných aktivit nejspíš vůbec nepustili nebo bychom šli mnohem delší cestou,” říká.
„Oceňujeme nejen finanční zajištění samotného projektu, ale i navazující podporu – financování facilitace, odborných konzultací i vytváření bezpečného prostoru pro propojování organizací v oboru. Díky důvěře Nadace RSJ a dlouhodobému vhledu do tématu nadání jsme mohli postupovat koncepčně a v synergii s ostatními,” popisuje Měchurová.
Partnerský, respektující a důvěryhodný přístup i možnost otevřeně diskutovat podporu i ve chvílích, kdy se věci zrovna nevyvíjejí podle plánu, si pochvaluje také Josef Roušar z AFREŠ. Pro organizace, které se snaží měnit systém, je podle něj dlouhodobost podpory mimořádně důležitá. „Systémová změna vyžaduje čas na získávání zkušeností, budování odbornosti a vztahů, někdy i možnost udělat chybu a změnit cestu,” dodává s tím, že právě Nadace RSJ tento prostor poskytuje.
Článek vznikl ve spolupráci s Advokačním fórem Nadace OSF.
