Jaký byl váš nejstrašidelnější zážitek z tábora?

Petra Joklová

CRM pro neziskovky

Nočních bojovek jsem se dost bála. Nejhorší bylo hlídání tábora v noci ve dvojici. Pak jsem ale na konci měla ráda pocit, že jsem zase v bezpečí a že jsem překonala strach. Bylo to vlastně dost vzrušující.

Stanislava Fabšíková

OZ Vagus

Mám jednu spomienku na to, ako sme si kamarátkami na izbe nahovorili, že okolo chaty chodí medveď. Pamatám si na ten zmiešný pocit strachu a zvedavosti.

Kateřina Švidrnochová

Svět neziskovek

Rodiče nás s kámoškou vyslali na strašný sportovní tábor. Před každou rozcvičkou jsme se schovávaly a jak jsme z toho byly celé vyjukané, tak jsme měly i divoké sny. Po noční výpravě to kámoška nedala a v půlce noci ze spánku hulákala, že už sportovat nebude, protože se jí chce čůrat, čupla k tyčce a pročůrala nám všechny spacáky.

Lucie Hošková

Česká společnost ornitologická

Na vysoké škole jsme vyrazili na přechod Velké Fatry. Chtěli jsme přespávat po útulnách, ale špatně jsme si to vypočetli a tma nás zastihla v hlubokém lese. Měli jsme strach z medvědů, ale museli jsme přespat pod širákem. Nějaká zvířata kolem nás opravdu šustila.

Jaké táborové jídlo vás dodneška straší?

Jan Kroupa

České centrum fundraisingu

Zdaleka nejhorší pro mě bylo teplý mlíko, jehož nepochopitelné skupenství zvané “škraloup” ve mně do teď vyvolává dávící reflex.

Adéla Vojáčková

Nadace Via

Na skautských táborech jsme si někdy vařili sami. Jednou jsme udělali nějaké placky, které se nedaly jíst. Nejděsivější jídlo jsme si připravili sami.

Zuzana Behríková

Darujme.sk

Jednoznačne studený guláš pre tých, čo dobehli po celodennom behu poslední.

Na jakou táborovou hru nejradši vzpomínáte?

Kateřina Švidrnochová

Svět neziskovek

Bavily mě maškaráky. Mou táborovou souputnicí byla kámoška Petra. Jednou jsme šly za tampon a vložku, další rok jsem šla za Billa Clintona a ona za Monicu Lewinskou. Hladkou mouku jsem z vlasů nemohla v táborové sprše studenou vodou vůbec dostat.

Jindřich Fialka

Sto skupin

Kolo štěstí na putovním táboře na lodích. Člověk si mohl vytočit neomezenou útratu v cukrárně, mohl vyhrát teplou koupel. Někdy ale padl také třeba celý den bez jídla pro všechny nebo okamžitý odjezd, kdy jsme se museli všichni sbalit a přes noc jsme pokračovali na další štaci.

Adéla Vojáčková

Nadace Via

Když jsme měli hru na téma Kniha Džunglí, tak tábor končil noční výpravou k bažinám, kde pak přeběhla chlupatá příšera, která zmizela v těch bažinách. Dodneška nechápu, jak a kam mohla zmizet.

Jan Kroupa

České centrum fundraisingu

Nejraději jsem měl noční výsadky… Ve tři v noci vás probudili, zavázali oči a odvezli kamsi autem. Tam vás vyklopili a kdo se dostal bez mapy do snídaně do tábora, dostal najíst.

Jaké lumpárny jste prováděli svým vedoucím?

Lucie Hošková

Česká společnost ornitologická

Schovali jsme našemu vedoucímu cigarety… Nenesl to úplně nejlépe.

Kateřina Švidrnochová

Svět neziskovek

Na nočních hlídkách jsme s kámoškou vždycky sežraly všechny rohlíky na snídani. Nebo jsme pořád lezly za klukama. Já jsem třeba prožila jako nevěsta dvě táborové svatby.
 

Jan Kroupa

České centrum fundraisingu

Naříznutý sedák na latře patřil mezi nejoblíbenější.

Zuzana Behríková

Darujme.sk

Nič strašného, len klasika – zubná pasta na kľučkách, preliezanie do iných izieb po balkónoch či tajné výpravy do „nepriateľských“ území za trofejou.

Jakou nezapomenutelnou vzpomínku jste si z táborových let odnesli?

Dalibor Dostál

Česká krajina

Po letech si z tábora pamatuji jen dva zážitky. Pozorování mraveniště a taneční soutěž, kterou jsem z nějakých nevysvětlitelných důvodů vyhrál. 

Lenka Sadvarová

Kino Varšava

Přepadla nás bouřka daleko od tábora. Doběhli jsme k prvnímu stavení a vlídný postarší pár nás pozval dovnitř. Dali nám suché oblečení – bylo nás asi patnáct dětí a vedoucí. A pro zahřátí hrnek čaje. Vyjedli jsme jim všechny kostky cukru z cukřenky – byl hlad.

Jindřich Fialka

Sto skupin

V kole štěstí jsme jednou vytočili „azimut 120 stupňů a tisíc kroků“. To znamená, že se zaměří azimut a v tom směru se musí jít tisíc kroků a je jedno, že to vede do křoví nebo do vody. Tenkrát jsme se brodili proti proudu korytem řeky jen asi metr od normální cesty.

Zuzana Behríková

Darujme.sk

Na tábory som chodila často a moja prevládajúca spomienka je pocit „nič sa nedá robiť, tu ma nikto nezachráni, treba skúsiť aj to čo som nikdy predtým nerobila, hádam to nejako zvládnem“. Prežila som. 

Jan Kroupa

České centrum fundraisingu

Jednou mi starší Roveři nakecali, že máme napsat pohádku morseovkou. Dvě hodiny jsem se s tím mořil. Je to neskutečný vopruz, to si neumíte představit! Když se mi pak odpoledne vysmáli, že jsem jim to zbaštil, bylo i mé, jinak vcelku vlídné, já blízké tomu, aby za to někdo fyzicky trpěl. Je ovšem fakt, že od té doby málokdo uměl Morseovku tak dobře jako já. Děkuji vám, kamarádi, že jste na mě byli zlí!

Anketa vznikla k příležitosti Česko-slovenské fundraisingové konference 2023, která se koná v Praze v režii Světa neziskovek.